Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přesně pro tyhle situace je vymyšlená párová psychoterapie - jinak syn to vnímá už od začátku krize, je naivní se domnívat že má smysl něco hrát před dětmi.
I kdyby to bylo jen jak vám pomoci dostat se k dobrému rozvodu, který nepoškodí děti, tak má ta párová terapie smysl.
Zároveň vám může pomoci vyčistit věci.
Ja nevim, ale me rict manzel, ze mi nezarucuje, ze bude verny a pak me ponizovat, kdyz jdu ven tak bych asi nic spravovat uz nechtela. Me to zno jsko, ja muzu ulitnout, ale ty ne.
ALE asi bych zkusila manzelskou poradnu jako posledni pokus.
Preji, at to dopadne co bude pro vas nejlepsi 🤗
@Anonymní píše:
Ale stále mi říkal, že mi nemůže zaručit, že to zas neudělá.Nic k němu necítím, mám problém s ním spát, nevěřím mu. Uvažujem i o manželské poradně, ale jestli to není zbytečný. Máme jít od sebe nebo to nějak ještě zkusit?
Ahoj, nechápu, proč ti takové věci říká. Pokud dokáže fungovat jen když chceš odejít a po čase se vrátí do starých kolejí, tak v tom budoucnost nevidím. Běžte do poradny, ale nečekej od toho nějaké zázraky z jeho strany.
Dám mu šanci, protože v sexu to bylo super
podle toho to taky u vás vypadá. Zachraňovat vztah má smysl jen tehdy, když to chtějí oba. U vás o to nestojí ani jeden, ty k němu nic necítíš a on chce honit dámy. Je to u vás o ničem.
@LukeR1
Já už jsem mu právě řekla, že se začne chovat normálně jen když mu teče do bot. Samozřejmě odpověď byla, že tak to rozhodně není. Ale vždy se to vrátí do starých kolejí. Už jsem dost zoufalá, tak jsem nejdřív zkusila napsat sem než vyhodit peníze za poradnu.
Vyhozené peníze to nebudou, i když se rozejdete. Pocit, že jsi udělala všechno pro záchranu rodiny, ten si ti i v dalším životě bude hodit. Někdy to fakt nemá cenu, ale u vás mi přijde, že ještě není pozdě.
Ja bych v tomhle pripade uz do zadne poradny nesla a ukoncila bych to. Nevim, jaky byl vas vztah pred neverou, ale prijde mi, ze jsi uplne sama uz ted.
@Anonymní píše:
Ale stále mi říkal, že mi nemůže zaručit, že to zas neudělá.
To už si chystá zadní vrátka na příště
? A pak řekne, já ti to říkal, že ti to nemůžu zaručit
.
Jinak ja taky chtela jako posledni pokus zkusit parovou terapii, on o to stejne nestal. A i ja si vlastne musim priznat, ze to bylo takove to, abych mela ciste svedomi, ze jsem udelala vse.
Penize bych radsi usetrila, budes je potrebovat a nebo bych si za ne zaplatila terapii pro sebe.
Vyprdla bych se na něj vždyť tě drží v nejistotě
Je jasné že jsi tím pádem podrážděná. Ja osobně bych se vykašlala na nějakou terapii a kopla ho někam.
Já bych zkusila jako poslední šanci párovou terapii nebo kurz párové komunikace. Znám mediátorku, co to dělá, a je to fakt jak zázrak. Pokud teda obě strany chtějí, samozřejmě.
@Anonymní píše:
Ahoj,
s manželem jsme spolu 16let, máme 4leté dítě, já jsem o 4roky starší.
Před dvě roky jsem zjistila manželovu nevěru. Nejdřív to odůvodnil, že si nerozumíme a s ní mu je dobře jako čerstvě zamilovaný. Poté, když jsem začla, že se má odstěhovat, tak otočil a říkal jak toho lituje, že chce být s námi. Prvně jsem si říkala, že mu dám ještě tedy šanci, protože v sexu to bylo najednou super.Ale samozřejmě se slečnou udržoval stále kontak, ale né fyzický. Trvalo to cca dalšího třičtvrtě roku.Byla jsem na mateřský, tak jsem měla strach ho vyhdoti, že bych sama neutáhlá hypotéku. V září jsem nastoupila do práce, s tím že pokud to tedy neukončí tak se stěhuje. Kupodivu to nějak zabralo.Ale stále mi říkal, že mi nemůže zaručit, že to zas neudělá. Jenže od té doby se opravdu hádáme kvůli všemu, nejsme schopni spolu v klidu mluvit anž bychom se nepohádali. Jednu dobu bylo i dost psychické ponižování z jeho strany. Říkal věci, které nemyslel vážně, ale jen aby mě naštval. Byl problém, že chci jít někam ven, nerespektoval mé potřeby, když jsem potřebovala pomoct nebo poradit tak se na mě vykašlal atd
No a v lednu už jsem to nevydržela a řekla, že už to takhle dál nejde, že chci konec. Opět najednou v něm přeskočilo, teď se snaží být hodný, pomáhá atd.Ale stejně si furt vyčítáme věci a hádáme se. Už to vnímá i syn.Ale já už prostě takhle dál nemůžu, protože je to furt dokola.Nic k němu necítím, mám problém s ním spát, nevěřím mu. Uvažujem i o manželské poradně, ale jestli to není zbytečný. Máme jít od sebe nebo to nějak ještě zkusit?
na tohle bych neměla nervy
On se snaží vždy jen chvilku když hrozí rozchod, ale jinak ho nezajímáš. Do poradny bych nešla, on se k tobě chová fakt hrozně ![]()
Moc všem děkuji za názor. Bohužel nemám se s kým poradit, proto jsem to zkusila zde. Samozřejmě jeho rodiče nám říkají, že jsme blázni a jako malý děti. Potřebovala jsem se i poradit proto, jestli si to nenalhávám, že se vlasně nic až tak neděje. Můj názor je ten, že jsme už měli být dávno od sebe.Ale potřebovala jsem to slyšet i jinde.
Ahoj,
s manželem jsme spolu 16let, máme 4leté dítě, já jsem o 4roky starší.
Před dvě roky jsem zjistila manželovu nevěru. Nejdřív to odůvodnil, že si nerozumíme a s ní mu je dobře jako čerstvě zamilovaný. Poté, když jsem začla, že se má odstěhovat, tak otočil a říkal jak toho lituje, že chce být s námi. Prvně jsem si říkala, že mu dám ještě tedy šanci, protože v sexu to bylo najednou super.Ale samozřejmě se slečnou udržoval stále kontak, ale né fyzický. Trvalo to cca dalšího třičtvrtě roku.Byla jsem na mateřský, tak jsem měla strach ho vyhdoti, že bych sama neutáhlá hypotéku. V září jsem nastoupila do práce, s tím že pokud to tedy neukončí tak se stěhuje. Kupodivu to nějak zabralo.Ale stále mi říkal, že mi nemůže zaručit, že to zas neudělá. Jenže od té doby se opravdu hádáme kvůli všemu, nejsme schopni spolu v klidu mluvit anž bychom se nepohádali. Jednu dobu bylo i dost psychické ponižování z jeho strany. Říkal věci, které nemyslel vážně, ale jen aby mě naštval. Byl problém, že chci jít někam ven, nerespektoval mé potřeby, když jsem potřebovala pomoct nebo poradit tak se na mě vykašlal atd
No a v lednu už jsem to nevydržela a řekla, že už to takhle dál nejde, že chci konec. Opět najednou v něm přeskočilo, teď se snaží být hodný, pomáhá atd.Ale stejně si furt vyčítáme věci a hádáme se. Už to vnímá i syn.Ale já už prostě takhle dál nemůžu, protože je to furt dokola.Nic k němu necítím, mám problém s ním spát, nevěřím mu. Uvažujem i o manželské poradně, ale jestli to není zbytečný. Máme jít od sebe nebo to nějak ještě zkusit?
Příspěvek upraven 20.05.22 v 12:36