Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, co chci
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.2.12 15:38
no jasně, je to lenost - to zná snad každá z nás. Čím je dítě větší a soběstačnější, tím se do dalšího dítěte moc nechce. Ráno se můžeme vyspat, dítko si vezme snídani samo, samo se vysmrká, utře zadek, oblékne… 
věř, že stejné pocity zažila snad každá druhá. Kolik je tobě, kolik dítěti? Na druhou stranu to vem tak, že dvě děti je lepší, jsou to parťáci v hrách i rvačkách a v budoucnu tu budou mít jeden druhého až tu vy nebudete
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.12 15:38
máš pravdu nevíš co chceš 
Všechno má své ne/výhody, ale rozhodla bych se z hlediska budoucnosti. Dřiv, nebo později, by ses pro těhu rozhodla, tak za mne, jdi do toho teď 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.12 15:39
No ve mě se to taky pere, taky nevím co chci pořádně. Jeden den to a pak zase to. Ale co vím, že chci mít děti! Protože co jiného člověk pak má, když už je starší…je hrdý na děti, má radost pak z vnoučat…Taky jsem chtěla dřív hlavně nádherný barák, krásně vybavený, cestovat…Ale potom co mi nedávno zemřelo mimčo se ve mě všechno zlomilo a já si uvědomila jak to vlastní pohodlíčko je děsně pomíjivé a co bych dala za probdělé noci a bolavé bradavky od kojení 
Takže jsem se hned začala znovu snažit a otěhotněla podruhé a jsem moc ráda! Znám spoustu lidí co žijí v klidu, mají peníze, ale vidím, že jsou daleko víc nešťastní než ti, co mají děti 4 a žijí v malém bytě a s penězma vycházejí jen tak tak 
Takže já jsem pro další dítě!! Neboj, všechno bude fajn! A koho jiného má člověk v životě než ty svoje dětičky přeci!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.12 15:40
mame to podobně sice mam teprce roční dítě ale už tak mam z toho hruzy
Anonymní píše:
Ahoj holky vkládám anonymně, už si nevím rady. Nevím co od života chci.Nyní jsme doma tři, chodím do práce, vztah funguje -nefunguje (klasika střídavě oblačno) peněz spíš míň než víc,ale neživoříme. Nějak jsem nespokojená a nevím jak si pomoct.Mám nutkání na druhé dítě,ale zároveň si velmi uvědomuji jaká je výhoda mít doma jen jedno (školkovné, kroužky…)jak finančně,tak na organizování chodu domácnosti, teď je to zajeté mám i čas na sebe. Pamatuji- jak na MD jsem měla depky, i když jsme chodili plavat, na procházky, na cvičení, člověk se cítíl izolovaně a sám - možnosti velmi omezené. To vše si živě vybavuji, přátelé spíš virtuální, když přišla nemoc a člověk byl nevyspalej a unavenej. Ale přesto všechno, bych ráda znovu zažila těhotenství, pohyby miminka.. (když jsem byla prve těhu, přísahala jsem si - už nikdy)ALE ALE nevyznám se sama v sobě, můj chlap, to nechává na mě. Nejsem schopná se rozmyslet co vlastně chci víc -jestli spíš pohodovější život, nebo rodinu (někdy trpím tím, že rodina jsme jen dítě, muž a já) občas děda,který bydlí daleko, takže když jsou Vánoce atd. spíš mám depky než radost, že je nás málo. Nevím jestli jsem to napsala dobře, asi si myslíte, že jsem blázen. Ale strašně dlouho se s tím peru, vždy jsem se rozhodovala racionálně (což by znamenalo další dítě neee),ale nyní je to nějaké jiné mnohem těžší. Co si myslíte? Jsou to jen hormony, které časem odezní ??? Občas je mi líto děcka, že je doma samo, že nemá parťáka. Prostě nevím co s tím.V práci jsem relativně spokojená, na MD to byly neskutečné šichty dnem i nocí.Nevím co mě víc brzdí, jestli LENOST, že to nechci podstupovat znova, nebo i jak to zvládneme (finance, psychika, celkový vztah na MD jsme měli krizi…)do toho mateřský pud no totál chaos. Co si myslíte? Snad jsem to napsala trochu srozumitelně, snažila jsem se jak to cítím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.12 15:42
No anonymní - položme se na otázku kolik ti je..Pokud málo, tak si klidně dej ještě pouzu a počkej ,až tě to začne brát víc..
Pokud je ti 35 a více, tak to budeš muset rozseknout..
Co by pro mě bylo dost určující je asi ten vztah s partnerem..pokud není ideální bála bych se, že to nemusí vydtžet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.12 15:46
Carolline1 úplně mě zamrazilo, držím palečky,teď už bude jen dobře 
Je mi 32 a prcek má 4roky (takže už zvládne hoďně sama) to je ta LENOST 
- Citovat
- Upravit
19.2.12 15:55
No 32, tak já v tvé kůži bych se pomalu ale jistě rozhodla pro to druhé mimčo, z vlastní zkušenosti, už moc neotálej. A takový sourozenec je k nezaplacení, jednou nebudou sami.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.12 16:00
Já si myslím, že by si měl být člověk jistý, že chce další dítě. Jasně, vnitřní pochyby mít budeš vždycky, ale pokud nebudeš přesvěčená, že chceš další dítě, třeba i proto, že jsi „líná“, tak bych se ještě zamyslela, případně to na čas odložila 
Třeba když tu myšlenku na čas posuneš do pozadí, zjistíš, že se ti líbí. Může to být už za týden nebo za měsíc nebo vůbec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.12 16:16
u druheho ditěte to bude urcite i lepsi mas zkusenosti z prvního.. bude to jen + nez-li minus a dalsi dite by mohlo upevnit vztah.. preci vas budou spojovat dve bytustky nez li jen jedna držím palečky.. to bude dobrý uvidíš..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.12 16:38
asi bych taky chtěla druhé mimčo kdyby mě bylo 32 držíme pěstičky mě bude 30 prcek ma rok.chci ještě počkat chtěla bych 3 roky od sebe.potom se to ve mě bude taky prát 
at se zadaří
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.12 16:45
presne to sem resila i ja,ale me bylo pri prvnim 21,takze casu dost ,furt sem nevedela a pak jednoho dne sem se probudila a byla sem rozhodnuta,taky me to trvalo sest let,mozna si dej jeste rok cas,si jeste mlada a kdyz se za rok nerozhodnes,tak budes mit jedinacka,znam jich spoustu a nejsou v zivote o nic nestestnejsi nez lidi ze sourozencem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.12 17:06
ahoj, nenapadlo te treba pozadat o odbornou pomoc|? nedelam z Tebe blazna,ale jsou to zkuseni a kvalifikovani lide, a treba by ti bylo lip…Nebranila bych se navsteve nejake poradny..Clovek obcas nekdy potrebuje nejak popstrcit,a jen nevi jak..Preji at je to brzy lepsi .L
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.12 17:31
Ahoj holky, za mě je rozumný si pořizovat děcko pokud člověk opravdu má chut a chce.. Neuznávám žádný jiný duvod než z lásky chtít a být ochoten se uskromnit.
Takže důvody, že dvě děti je u nás standard, nebo že je lepší nemít jedináčka, nebo že by člověk měl mít dítě do 35 apod… blbost.
Podle tvého příspěvku soudím že se ti do druheho moc nechce a spíš na tebe pusobí tlaky společnosti a okolí. Vyprdni se na to a pořid si ho až budeš cítit že opravdu chceš bez „ALE“ …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.12 17:36
Jinak koukám že je ti 32 - takže na druhý dítko určitě ještě nějakých těch pár let čas.. já pokud zatoužím po druhým tak bych raději až tak kolem 38 abych si drobet prodloužila mládí ted je mi 31 a čekám první
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj holky vkládám anonymně, už si nevím rady. Nevím co od života chci.Nyní jsme doma tři, chodím do práce, vztah funguje -nefunguje (klasika střídavě oblačno) peněz spíš míň než víc,ale neživoříme. Nějak jsem nespokojená a nevím jak si pomoct.Mám nutkání na druhé dítě,ale zároveň si velmi uvědomuji jaká je výhoda mít doma jen jedno (školkovné, kroužky…)jak finančně,tak na organizování chodu domácnosti, teď je to zajeté mám i čas na sebe. Pamatuji- jak na MD jsem měla depky, i když jsme chodili plavat, na procházky, na cvičení, člověk se cítíl izolovaně a sám - možnosti velmi omezené. To vše si živě vybavuji, přátelé spíš virtuální, když přišla nemoc a člověk byl nevyspalej a unavenej. Ale přesto všechno, bych ráda znovu zažila těhotenství, pohyby miminka.. (když jsem byla prve těhu, přísahala jsem si - už nikdy)ALE ALE nevyznám se sama v sobě, můj chlap, to nechává na mě. Nejsem schopná se rozmyslet co vlastně chci víc -jestli spíš pohodovější život, nebo rodinu (někdy trpím tím, že rodina jsme jen dítě, muž a já) občas děda,který bydlí daleko, takže když jsou Vánoce atd. spíš mám depky než radost, že je nás málo. Nevím jestli jsem to napsala dobře, asi si myslíte, že jsem blázen. Ale strašně dlouho se s tím peru, vždy jsem se rozhodovala racionálně (což by znamenalo další dítě neee),ale nyní je to nějaké jiné mnohem těžší. Co si myslíte? Jsou to jen hormony, které časem odezní ??? Občas je mi líto děcka, že je doma samo, že nemá parťáka. Prostě nevím co s tím.V práci jsem relativně spokojená, na MD to byly neskutečné šichty dnem i nocí.Nevím co mě víc brzdí, jestli LENOST, že to nechci podstupovat znova, nebo i jak to zvládneme (finance, psychika, celkový vztah na MD jsme měli krizi…)do toho mateřský pud no totál chaos. Co si myslíte? Snad jsem to napsala trochu srozumitelně, snažila jsem se jak to cítím.