Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Mockrát vám všem děkuji za odpovědi a rady
Nebudu lhát, trošku jsem naivně čekala, že mě tady někdo spasí, zachrání, osvítí…A já to nebudu muset řešit přesně tímhle způsobem, že si o tom s ním budu muset promluvit. Už jen ta představa mě totiž hrozně děsí. Úplná ironie však je, že jsme spolu řešili snad úplně všechno, až na moji situaci. Můj největší strach je, že potom, co mu to řeknu, tak to bude mezi námi hrozně divné a já o něj přijdu.. Což teď zní asi jako bych byla úplná kravka, ale přes to všechno je to pro mě hrozně důležitý člověk a kamarád jako žádný jiný
Každopádně ještě jednou vám všem díky.. Snad se odhodlám a konečně budu mít klid v duši
„já o něj přijdu“ hlavně znamená, že nebudeš mít už možnost si o něm naivně snít…je to opravdu taková ztráta?
Mluvíš o kamarádství, ale ruku na srdce, pokud jsi do něj byla léta platonicky zamilovaná nebo aspoň zakoukaná, tak jsi stejně doufala v něco víc. Nevím no… tohle má každý jinak, ale nejeví se mi jako zdravé (pokládám to trochu za masochismus) se „kamarádit“ s někým, koho bych chtěla mít ve svém životě na úplně jiném místě, poslouchat, jak se mi svěřuje s bolístkami, které mu připravily jiné ženy, nebo se dívat na to, jak je šťastný s jinou, a tvářit se u toho hrozně happy. Jsem teda už stará koza, ale ani jako mladá jsem tady na takové uspořádání nechtěla přistoupit, na to jsem málo Zákopčaník.
Proto si myslím, že by ses na tom svém „friendzonování“ neměla sama aktivně podílet, ale to je samozřejmě jen můj názor… dokážu pochopit, že to může být složitější nebo prostě jen těžké utnout.
@Hecate Říkáš to moc hezky.. obzvlášť.. „nejeví se mi jako zdravé (pokládám to trochu za masochismus) se „kamarádit“ s někým, koho bych chtěla mít ve svém životě na úplně jiném místě, poslouchat, jak se mi svěřuje s bolístkami, které mu připravily jiné ženy, nebo se dívat na to, jak je šťastný s jinou, a tvářit se u toho hrozně happy..“
Je to tak, ale těžko se to aplikuje, pokud ten člověk nějakým způsobem spadá do našeho života. Naše ego nechce přijmout, že ON to NEVIDÍ, NECHCE vidět, jak jsme skvělé a úžasné a jak si rozumíme. Tyto tendence vyprávět o jiných mě osobně dost vadí, pak se „zavřu“ a jsem komisní, odmítavá.. protože to nechceš slyšet.. Jinak ale v jiných chvílích si uvědomím, že třeba takového člověka mám stále ráda jako člověka a že z toho, že se do nás nezamiluje, ho vinit nemůžeme.. a jsem zase milá, protože to tak cítím. Obecně a zcela nej je opravdu o toho člověka přijít a nevidět ho, pokud s ním prostě nedokážeš být kamarádka, protože chceš „být jinde“, jinak to bude bolet.
Myslím, že kdyby chtěl, zájem projeví, Tvůj zájem musí cítit a když se odkopeš, tak bude dělat blbýho a stáhne se.. ![]()
Jeste me napadl jeden trik, ale to clovek musi byt dobra heeerecka a byt schopny se oprostit, coz tady zjevne nehrozi. Proste pristoupit na jeho hru. Tudiz se zacit k nemu chovat jako k sobe rovnemu/sve kamaradce. Takze na nej vybalit sve milostne trable. Ale bacha, aby z toho nebyla soutez, chce to davkovat a drzet nervy na uzde. Přičemž nedelat vrbu, proste normalne mluvit o sobe a obcas mu dat pusu, ze takovyho HODNYHO kluka jsem fakt jeste nepotkala, tobe muzu rict vsechno
(ale nerikat, proboha)
Vsadim se, ze ho to zacne pekne štvát. Problem téhle hry je v tom, ze jeho to podniti k soutezi s imaginarnimi konkurenty, takze nekam to povede, ale zeny to zpravidla nedokazi dohrat a stejne ho brzy ujisti, ze srdce ve skutecnosti bije jen pro nej…
Opravdu tomu dilematu rozumím, dovedu si představit, že někdo takhle uvažuje, a je to pro mě naprosto pochopitelné.
Ale u sebe jsem to vždycky měla jinak = hodně vyhraněně. Opravdu jsem NIKDY nepřistoupila na nějaké pseudokamarádství, pokud jsem byla stále ve fázi, kdy jsem dotyčného chtěla jako partnera.
Na druhou stranu, tohle taky hodně lidí nechápalo. Mnozí to myslím vnímali jako zraněné ego, dětinskost, moji namyšlenost, neschopnost se přenést přes odmítnutí… Netvrdím, že v tom mohly být drobky výše uvedeného, ale to hlavní a podstatné bylo něco jiného: bylo mi to zkrátka líto a kontakt s dotyčným mě zraňoval.
Tady bych ještě zdůraznila, že důvod mého postoje byl i ten, že mně se v životě nestávalo, že bych se zakoukala do někoho, kdo by mě přehlížel jak lány. Vždy to byla situace, kdy ten zájem vzešel od toho chlapa a jeho „zájem“ opadl v momentě, kdy jsem dala najevo, že to teda můžeme posunout někam dál. Takže jsem se cítila obzvláště blbě (nejprve zmateně, pak jako hňup) a v některých případech, kde jsem si byla zcela jistá, že nešlo jen o nepochopení na mé straně, ale že si na mě dotyčný cíleně hodil ego, jsem byla dost naštvaná.
V některých případech jsem svůj odmítavý postoj k přátelství přehodnotila, ale rozhodně to bylo teprve poté, co jsem nabyla subjektivní jistotu, že jsem o nic nepřišla. Čili bylo to možné až poté, co mě dotyčný zcela přestal jako potenciální partner zajímat.
@PaníKadrnožková Tohle se mi líbí, ale na rovinu, já bych to nedokázala uhrát, nebo rozhodně ne moc dlouho. Zvlášť, kdyby druhá strana „přihazovala“. Navíc když praskne, že konkurenti byli jen imaginární, tak je to zralé na docela slušný trapas.
Fakt to nezavrhuju, ale někdy mi připadá, že efektivnější je si to na rovinu vyjasnit, pak si odžít období smutku z odmítnutí a po něm začít znova někde jinde s někým jiným.
@Hecate píše:
@PaníKadrnožková Tohle se mi líbí, ale na rovinu, já bych to nedokázala uhrát, nebo rozhodně ne moc dlouho. Zvlášť, kdyby druhá strana „přihazovala“. Navíc když praskne, že konkurenti byli jen imaginární, tak je to zralé na docela slušný trapas.Fakt to nezavrhuju, ale někdy mi připadá, že efektivnější je si to na rovinu vyjasnit, pak si odžít období smutku z odmítnutí a po něm začít znova někde jinde s někým jiným.
To každopádně. Ta mnou naznacena hra je jen o ego a aplikovala bych ji jen pripade velke chuti a hodne nejednoznacne situace
jinak souhlas s tvym predchozim prispevkem, nema smysl nekomu delat zadarmo psychoterapii a zbytecne se zranovat. Osobne v pripade, kdy nejsem jednicka, pohotove odchazim.
Sestra je víc než partnerka - ta je na celý život, ale partnerka kolikrát ani ne na jednu noc - takže když se tak k tobě chová, znamenáš pro něj v životě úplně nejvíc - měla bys být šťastná a ne tady frflat… ![]()
@Hecate
Jojo, také to mám s tím zakoukáním stejně.. vzejde to od něj, jasnej zájem a pak odpadnutí, moje nepochopení po „tom všem“.. A ano, lítost a zranění z kontaktu… jenže pokud se s tím člověkem třeba nějak musím stýkat, musím k tomu zaujmout nějaký postoj, kde já jsem sama na sebe naštvaná, že se měním jak počasí.. když vypráví o jiných, trpím, utínám, jsem nepříjemná, jen tehdy to působí jako štít, pak mě on těma řečma neprudí… Jako člověka mám třeba toho muže ale ráda, něco mě na něm zajímá a jsem s ním ráda. Ale o to více jsem pak asi zraněná.. když vím, že se nikdy nikam neposuneme.. Ale nejde mi na něj být nepříjemná, prostě to nejde.
Já myslím, že když to tak má bejt, tak se nad tím nemusí zas tak moc přemýšlet a nějak to do sebe zapadne samo, takže zakladatelky jinoch by se už projevil. Ale třeba po jejím ochladnutí by si uvědomil, že vlastně chce něco, co měl roky před očima a neviděl to. Šťastné prozření a uááááá láska
kéž by ![]()
@Mora Čamuška píše:
@Hecate Říkáš to moc hezky.. obzvlášť.. „nejeví se mi jako zdravé (pokládám to trochu za masochismus) se „kamarádit“ s někým, koho bych chtěla mít ve svém životě na úplně jiném místě, poslouchat, jak se mi svěřuje s bolístkami, které mu připravily jiné ženy, nebo se dívat na to, jak je šťastný s jinou, a tvářit se u toho hrozně happy..“Je to tak, ale těžko se to aplikuje, pokud ten člověk nějakým způsobem spadá do našeho života. Naše ego nechce přijmout, že ON to NEVIDÍ, NECHCE vidět, jak jsme skvělé a úžasné a jak si rozumíme. Tyto tendence vyprávět o jiných mě osobně dost vadí, pak se „zavřu“ a jsem komisní, odmítavá.. protože to nechceš slyšet.. Jinak ale v jiných chvílích si uvědomím, že třeba takového člověka mám stále ráda jako člověka a že z toho, že se do nás nezamiluje, ho vinit nemůžeme.. a jsem zase milá, protože to tak cítím. Obecně a zcela nej je opravdu o toho člověka přijít a nevidět ho, pokud s ním prostě nedokážeš být kamarádka, protože chceš „být jinde“, jinak to bude bolet.
Myslím, že kdyby chtěl, zájem projeví, Tvůj zájem musí cítit a když se odkopeš, tak bude dělat blbýho a stáhne se..
To je právě to.. Nejsem si úplně jistá, jestli můj zájem vidí nebo ne (jestli jo, tak to vážně nedal žádným způsobem najevo). V životě jsem si už zažila nějaké to zklamání a odmítnutí, že jsem se docela uzavřela a svoje city projevím až když jsem si aspoň trošku jistá, že je to oboustranné. Ale s ním je to jiné, nejsem si jistá vůbec ničím, takže jsem za celou tu dobu raději nic moc nedávala najevo (jo, jsem srab) a prostě se i snažila být dobrý kámoš (na druhou stranu, když se mnou „flirtoval“, tak jsem mu to vracela..). Fakt nevím.
![]()
@Šťastnýčtyřprocentní píše:
Sestra je víc než partnerka - ta je na celý život, ale partnerka kolikrát ani ne na jednu noc - takže když se tak k tobě chová, znamenáš pro něj v životě úplně nejvíc - měla bys být šťastná a ne tady frflat…
@Anonymní píše:
To je právě to.. Nejsem si úplně jistá, jestli můj zájem vidí nebo ne (jestli jo, tak to vážně nedal žádným způsobem najevo). V životě jsem si už zažila nějaké to zklamání a odmítnutí, že jsem se docela uzavřela a svoje city projevím až když jsem si aspoň trošku jistá, že je to oboustranné. Ale s ním je to jiné, nejsem si jistá vůbec ničím, takže jsem za celou tu dobu raději nic moc nedávala najevo (jo, jsem srab) a prostě se i snažila být dobrý kámoš (na druhou stranu, když se mnou „flirtoval“, tak jsem mu to vracela..). Fakt nevím.![]()
Hele, já moc na kamarádský vztah mezi mužem a ženou nevěřím, protože to pak krachne na tom, že jeden chce víc, ale je pravda, že jsem něco podobného taky zažil - prostě výjimečnou babu, s kterou to bylo tak zvláštní oproti jiným, že jsem to snad ani nechtěl ničit vztahem založeným na sexu a chození, ale dneska lituju, že jsem ji neojel, protože už je definitivně pryč a čas nejde vrátit…
Tak se nech ojet, ať pak ničeho nelitujete a neboj, chlap dajnou babu nezabije… ![]()
Zakladatelko, on je patrně (jako spousta lidí, co se rozejdou po x letech vztahu) poněkud messed up (rozbouraný), takže se potřebuje patrně i ujistit, že je pro druhé pohlaví stále atraktivní a že až se oklepe z citového karambolu, bude při lovu úspěšný. Je bohužel smutné, že si jako trenažér vybral zrovna Tebe, která ho máš ráda a toužíš po něčem víc… na druhou stranu, pokud vycítil (jakože tím jsem si zcela jistá), že bys měla zájem (stačí to, že jsi pozitivně reagovala na jeho flirtování), tak tím spíš u Tebe nachází, co hledá, a těžko se divit, že v tom pokračuje.
V rámci zachování duševního zdraví bys mu tady tu potřebu obdivu, znovunalezení či napumpování ztraceného sebevědomí neměla sytit. Tohle potřebuješ teď spíš sama pro sebe.
Bohužel zklamání a odmítnutí patrně ještě v životě zažiješ, nejsme generace, která si bere prvního kluka/holku. Chápu, že to nechceš, takže tím spíš jsem toho názoru, že bys tuhle agónii neměla prodlužovat. Kdyby nic, je to zkušenost, která se časem bude hodit v tom, že podobné typy odhalíš snáz… a dáš jim najevo, že si zasloužíš víc než být jen ego booster.
@Anonymní píše:![]()
Líbí se mi ten pozitivní přístup, kéž bych ho dokázala aplikovat
Každopádně jednoho bráchu už mám, teď by se hodil spíše přítel![]()
Nebo aspoň sestra
![]()
![]()
![]()
Nahoře píšu, jak to třeba může být, tak si dávej bacha, ať to moc nepřesourozenconíte, život netrvá věčně… ![]()
@Hecate píše:
Zakladatelko, on je patrně (jako spousta lidí, co se rozejdou po x letech vztahu) poněkud messed up (rozbouraný), takže se potřebuje patrně i ujistit, že je pro druhé pohlaví stále atraktivní a že až se oklepe z citového karambolu, bude při lovu úspěšný. Je bohužel smutné, že si jako trenažér vybral zrovna Tebe, která ho máš ráda a toužíš po něčem víc… na druhou stranu, pokud vycítil (jakože tím jsem si zcela jistá), že bys měla zájem (stačí to, že jsi pozitivně reagovala na jeho flirtování), tak tím spíš u Tebe nachází, co hledá, a těžko se divit, že v tom pokračuje.
V rámci zachování duševního zdraví bys mu tady tu potřebu obdivu, znovunalezení či napumpování ztraceného sebevědomí neměla sytit. Tohle potřebuješ teď spíš sama pro sebe.
Bohužel zklamání a odmítnutí patrně ještě v životě zažiješ, nejsme generace, která si bere prvního kluka/holku. Chápu, že to nechceš, takže tím spíš jsem toho názoru, že bys tuhle agónii neměla prodlužovat. Kdyby nic, je to zkušenost, která se časem bude hodit v tom, že podobné typy odhalíš snáz… a dáš jim najevo, že si zasloužíš víc než být jen ego booster.
To jsou rady - vykašli se na něj, spal veškerý mosty, zkus to někde jinde a s někým jiným - jenomže to asi nebude řešení, který by hledala, ne? ![]()