Nevím si rady sama se sebou

Anonymní
31.5.21 08:32

Nevím si rady sama se sebou

Ahojte, už jste někdy zažili ten pocit že nevíte co je dobre, špatně, co chcete nechcete.. Je mi 33 a mám jedno dítě, s partnerem máme krizi ve vztahu už asi rok, začalo to jeho nevěrou, přemlouvanim ať se vrátím, nasledne další odchody a návraty z důvodu mých nenaplnenych potřeb, těhotná milenka která nakonec nebyla těhotná… rok pekla, nedokážu už se asi bránit když mi partner něco vycita nebo kritizuje, jen koukám a mlčím a nedokážu nic říct. Já už se nedokážu ani nad ničím radovat, nedokážu vztah ukončit protože mi zní hlavou jak mi nedávno řekl že si mám vše dobré rozmyslet protože to nebude pěkný když mi vezme 2leteho syna na 14 dni na dovolenou dvakrát ročně a když si najde novou partnerku a nebo když budeme mít stridavou péči… Toto mě u něj drží. Není na mě ani tak zlý, snaží se, ale mě už po tom všem stačí málo. Už mám pocit že jsem na všechno rezignovala. Dokonce jsem si už začala sama myslet že za všechno můžu já. Nevim jestli za to může moje nenaplnena touha mit děti dvě a snaha se vyrovnat s tím že to tak nebude… Nevím… Prý na mě partner nechápe proc řeším co si o mě mysli okolí a že jsem hodná na všechny kolem ale na něj kašlu.. Jsem nešťastná co dělat. Svým způsobem vím že s ním budu zajištěna, víkendy na výletech, dovolené minimálně 2krat ročně protože rád cestuje. Ale takové maličkosti jako je kritika mého stylu oblékání a kritika mého prý nadstandardního vztahu s rodinou, prý že nedokazu přemýšlet aby věci dávaly smysl… Toto nedokáže zahojit ani dovolená ani výlet v nejlepším hotelu… Snažím se hlavně kvůli synovi, asi jsem sobecka

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
790
31.5.21 08:37

Zkus si to precist po sobe a rekni si co by si poradila kdyby to psal nekdo jiny.

Jen s tebou manipuluje.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21170
31.5.21 08:37

Jestli s ním být nechceš, tak prostě jdi. Co je špatného na tom, že táta vezme syna na dovolenou? Není lepší nová stálá partnerka než další ulhaná milenka? Nejsi spokojená, vztah se nelepší, není důvod dál zůstávat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10643
31.5.21 08:44

Vubec si nevazis sama sebe..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.5.21 09:26

X krát píšeš „nedokážu“ :think: proč?

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
31.5.21 09:26

Ahoj, na rovinu. Tohle čas nezahojí. Budeš se v tom utápět. Nevěra je ukazatel povahy člověka. Šance, že ti bude znovu lhát je velmi vysoká. Otázkou je, jak moc si silná ty?
Udělat ten krok asi nebude lehké, ale sama víš, jak to asi skončí. S ním už štastná nebudeš. Zkus se prozatím povznést nad věc a ukázat mu, že se nebojíš to s ním skončit.
Jsem názoru toho, že jedna šance by se dát měla. Pokud se nevěrník snaží a je v tom dítě.
Přeji hodně sil :mavam:

  • Citovat
  • Nahlásit
31.5.21 09:34

Nemyslim si, ze mas osobni krizi, ten Tvuj zmatek je vysledek hluboke partnerske krize, ktera zdaleka neni u konce.

V zadnem pripade si nenech namluvit, ze jsi to do toho stadia dovedla ty. Je to min.50:50. Chlap si asi mysli, ze staci nechat milenku a ty muzes byt stastna a hned se vsechno opravi…ne, neopravi. Nech si casu, kolik chces. Na smutek i zoufalstvi mas pravo

Vic nevim, drzim palce :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4025
31.5.21 09:39

Myslím, že ti prostě bylo ublíženo a nějaký „promiň“ a sekání latiny na tom nic nezmění. Zvlášť, když se na to nalepí nějaké to vyhrožováníčko, rejpáníčko, házení ramen a dávání najevo toho, že on se snaží a tobě to není dost dobré. Ono je to prostě potřeba si to odžít a vyřešit, ať už tím, že odejdeš nebo tím, že zůstaneš, ale vymezíš se, abybti už nemohl ubližovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16872
31.5.21 09:42

Hele jste zralí na párovou terapii, nebo alespoň zajdi sama někam do nejbližší porany pro rodinu na pár setkání, kdy si srovnáš v sobě co a jak a pak se případně přidá i partner.

Máte krizi, máte ji docela hlubokou a plácáte se v tom, ale je to něco, co jde při snaze obou stran řešit. Jen se teda sakra hodí aby vám to usnadnil někdo třetí, který tam bude pro vás a bude vám pomáhat vzájemně se slyšet a posilovat snahu hledat řešení, ne se bránit před něčím, co vnímám jako utok a nebo utočit na toho druheho.

Když se vám podaří ty věci překonat, bude se vám obou s novými vzorci fungovat lepe než před krizí. pokud ne, tak vám poradna pomuže k tomu, abyste se rozvedli tak, aby to co nejmeně ubližovalo jak vám, tak hlavně dětem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.5.21 11:23
@Anonymní píše:
Ahojte, už jste někdy zažili ten pocit že nevíte co je dobre, špatně, co chcete nechcete.. Je mi 33 a mám jedno dítě, s partnerem máme krizi ve vztahu už asi rok, začalo to jeho nevěrou, přemlouvanim ať se vrátím, nasledne další odchody a návraty z důvodu mých nenaplnenych potřeb, těhotná milenka která nakonec nebyla těhotná… rok pekla, nedokážu už se asi bránit když mi partner něco vycita nebo kritizuje, jen koukám a mlčím a nedokážu nic říct. Já už se nedokážu ani nad ničím radovat, nedokážu vztah ukončit protože mi zní hlavou jak mi nedávno řekl že si mám vše dobré rozmyslet protože to nebude pěkný když mi vezme 2leteho syna na 14 dni na dovolenou dvakrát ročně a když si najde novou partnerku a nebo když budeme mít stridavou péči… Toto mě u něj drží. Není na mě ani tak zlý, snaží se, ale mě už po tom všem stačí málo. Už mám pocit že jsem na všechno rezignovala. Dokonce jsem si už začala sama myslet že za všechno můžu já. Nevim jestli za to může moje nenaplnena touha mit děti dvě a snaha se vyrovnat s tím že to tak nebude… Nevím… Prý na mě partner nechápe proc řeším co si o mě mysli okolí a že jsem hodná na všechny kolem ale na něj kašlu.. Jsem nešťastná co dělat. Svým způsobem vím že s ním budu zajištěna, víkendy na výletech, dovolené minimálně 2krat ročně protože rád cestuje. Ale takové maličkosti jako je kritika mého stylu oblékání a kritika mého prý nadstandardního vztahu s rodinou, prý že nedokazu přemýšlet aby věci dávaly smysl… Toto nedokáže zahojit ani dovolená ani výlet v nejlepším hotelu… Snažím se hlavně kvůli synovi, asi jsem sobecka

Jsem v podobné situaci. Dvě děti, manžel, který kvůli práci na nás kašlal. Když jsem chtěla změnu, všechno otáčel proti mně. Mám na starosti celou domácnost, děti, auto a ještě pracuji. Postupně jsem rezignovala, stala se ze mě apatická, negativní bytost, která jen živoří a je manželovi po vůli, aby byl doma tak nějak klid. Začala jsem chodit před pár měsíci na psychologii, abych to celé dala.
Milence jsem si našla já, abych našla porozumění, náklonnost… Jenže jsem stejně vždycky měla výčitky. Minulý týden jsem to nevydržela a manželovi přiznala, že někoho mám. Dal mi ultimátum se rozhodnout, jestli on nebo milenec. Po několikadenním přemlouvání jsem dala manželovi šanci. Teď se snaží, hodně, ale nevím, jestli ho dokážu přijmout po tom všem, jak se ke mně choval, shazoval mě, neměl ke mně úctu apod…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
31.5.21 11:55

Popravdě už jsem to do fáze apatie dopracovala, nic mě nebaví, jako bych ani nedokázala poslouchat ostatní, jen koukám a nic… Chvílemi si říkám že další fáze už je jen psychiatr

  • Citovat
  • Nahlásit
6389
31.5.21 12:45
@Anonymní píše:
Ahojte, už jste někdy zažili ten pocit že nevíte co je dobre, špatně, co chcete nechcete.. Je mi 33 a mám jedno dítě, s partnerem máme krizi ve vztahu už asi rok, začalo to jeho nevěrou, přemlouvanim ať se vrátím, nasledne další odchody a návraty z důvodu mých nenaplnenych potřeb, těhotná milenka která nakonec nebyla těhotná… rok pekla, nedokážu už se asi bránit když mi partner něco vycita nebo kritizuje, jen koukám a mlčím a nedokážu nic říct. Já už se nedokážu ani nad ničím radovat, nedokážu vztah ukončit protože mi zní hlavou jak mi nedávno řekl že si mám vše dobré rozmyslet protože to nebude pěkný když mi vezme 2leteho syna na 14 dni na dovolenou dvakrát ročně a když si najde novou partnerku a nebo když budeme mít stridavou péči… Toto mě u něj drží. Není na mě ani tak zlý, snaží se, ale mě už po tom všem stačí málo. Už mám pocit že jsem na všechno rezignovala. Dokonce jsem si už začala sama myslet že za všechno můžu já. Nevim jestli za to může moje nenaplnena touha mit děti dvě a snaha se vyrovnat s tím že to tak nebude… Nevím… Prý na mě partner nechápe proc řeším co si o mě mysli okolí a že jsem hodná na všechny kolem ale na něj kašlu.. Jsem nešťastná co dělat. Svým způsobem vím že s ním budu zajištěna, víkendy na výletech, dovolené minimálně 2krat ročně protože rád cestuje. Ale takové maličkosti jako je kritika mého stylu oblékání a kritika mého prý nadstandardního vztahu s rodinou, prý že nedokazu přemýšlet aby věci dávaly smysl… Toto nedokáže zahojit ani dovolená ani výlet v nejlepším hotelu… Snažím se hlavně kvůli synovi, asi jsem sobecka

Pryc. Nenech se vydirat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat