Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
A není to jenom nějaký podvědomý strach, že se třeba nezadari? Asi bych to probrala někde u psychologa, možná se jenom tvoje hlava brání pro případ neúspěchu ![]()
Ja spis myslim, ze kdyz se ted tehotenstvi hodne realne priblizilo, najednou vypluly na povrch pochyby, ktere tam ale byly od zacatku (a klidne mohly predtim taky branit prirozenemu poceti…). Urcite bych to nepodcenila a probrala s nejakym terapeutem nebo by mozna stacilo i jen s partnerem. Urcita mira strachu z neznama je bezna a zaziva ji asi vetsina prvotehuli, ale pokud to je silne a prebiji to to „teseni se“, je potreba to resit. Jestli je partner hodne motivovany, mohl by ti na tve strachy poskytnout naopak ten optimisticky nahled. Bylo by taky dobre zapatrat po pricine - proc se toho vlastne bojis. Ta muze byt ve vlastnim detstvi, v prilisnem perfekcionismu a vysokych narocich, ktere na sebe klademe, apod. Asi uz nestihnes poresit pred vkladem prvniho embrya, ale pokud by byl prvni ET neuspesny, dej si pak cas na to poreseni. Mohlo by ti to totiz blokovat i prijeti embrya…
Každopádně by o tom obratu měl vědět i manžel. Možná právě jeho reakce to celé rozsekne.
@Anonymní píše:
Ahojte, chtěla bych se s vámi podělit spíše o mé trápení…jaký na to máte názor, jsem již nějaká bezradná, znechucená… s přítelem jsme se rozhodli pro miminko, jenže jsme měli problémy a tak jsme šli do IVF centra..zpočátku, tak dva roky, jsem to dítě chtěla, ale nyní, když nám vznikly embry, si tím začínám být nejistá… nevím, co se ve mně najednou otočilo… strach z budoucnosti, deprese, nezvládnu ho vychovat, nebudu mít svobodu..manžel dítě chce, dokonce tři, ale to já opravdu ne..a teď si nejsem jistá ani tím prvním.. jsem špatná?.nevím hlavně, co se ve mně změnilo..
a omlouvám se za anonym, je to pro mě dosti citlivé
Zažíváš to, co hodně matek, když otěhotní..Mít strach je normální..
Je to náhoda nebo se něco děje, tolik podobných anonymních diskuzí.
@Nowuka2 píše:
Ne, nejsi špatná. Není povinnost přivést na svět dítě.
Ano, to je pravda - i kdyz nakonec dospejes k tomuto rozhodnuti (at uz z jakychkoli duvodu…), je to v poradku. Ale konkretne ve tvem pripade bys potom musela pocitat s tim, ze s nejvetsi pravdepodobnosti te to bude stat vztah se soucasnym partnerem.
Vy jste to nečetl? Údajně vymíráme.
@jenom_chlap píše:
Je to náhoda nebo se něco děje, tolik podobných anonymních diskuzí.
@Magda26 no mas pravdu, kladu na sebe vysoké nároky, v tomto si mě vystihla…snažím se, abychom se měli dobře, v práci se snažím mít vše v pořádku hotové a mám strach, že toto již stíhat nebudu..mít vše perfektní
@Acinore píše:
Bez dětí nám na ty důchody nikdo nevydělá
My se těch důchodů nedožijem, takže žádná škoda ![]()
@Acinore píše:
Bez dětí nám na ty důchody nikdo nevydělá
Vydělá - ty děti hloupých rodičů, co cpali peníze do dětí, místo aby si za ně jako bezdětní užívali super života a zážitků. To je princip průběžného důchodového systému.
Ja myslim, ze to dite chces. Jinak by nebylo to IVF. Akorat ted te mozna ovlivnuji ty hormony s toho procesu. Je to pry celkem naloz pro telo i pro psychiku. Manzel dite chce a ty predpokladam chces byt s nim. Ono rozhodnuti vubec deti nemit je stejne slozite jako je mit.
@Anonymní píše:
@Magda26 no mas pravdu, kladu na sebe vysoké nároky, v tomto si mě vystihla…snažím se, abychom se měli dobře, v práci se snažím mít vše v pořádku hotové a mám strach, že toto již stíhat nebudu..mít vše perfektní
v centru, kam chodíte na IVF by měl být psycholog, domluv si s ním schůzku, kamarádka co IVF podstoupila si s ním byla popovídat několikrát
Ahojte, chtěla bych se s vámi podělit spíše o mé trápení…jaký na to máte názor, jsem již nějaká bezradná, znechucená… s přítelem jsme se rozhodli pro miminko, jenže jsme měli problémy a tak jsme šli do IVF centra..zpočátku, tak dva roky, jsem to dítě chtěla, ale nyní, když nám vznikly embry, si tím začínám být nejistá… nevím, co se ve mně najednou otočilo… strach z budoucnosti, deprese, nezvládnu ho vychovat, nebudu mít svobodu..manžel dítě chce, dokonce tři, ale to já opravdu ne..a teď si nejsem jistá ani tím prvním.. jsem špatná?.nevím hlavně, co se ve mně změnilo..
a omlouvám se za anonym, je to pro mě dosti citlivé