Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
Ahoj,
mám na vás maminky dotaz.
Mám první dítě a je mi jasné, že děti nejde srovnávat. Každopádně mám pocit, že už by syn (10m) měl umět víc věcí.
Jak to bylo u vás a co si o tom myslíte?
Motoricky je na tom poměrně dobře. Rozlezl se v 6 měsících, před pár týdny si začal stoupat s oporou. Hodně povídá “mama, bababa, tata, dede”, aniž by si tedy uvědomoval význam těchto slov. Sem tam umí udělat “pápá” a pravděpodobně už chápe slovo “ne”, ale tím to končí.
Jakákoliv další snaha ho něco naučit “paci, paci..jak si veliký, dávat kostičky do kyblíčku atd.” se nesetkává s úspěchem. Chvíli se na mě směje a po pár vteřinách ztratí pozornost a začne si dělat něco jiného.
Ukazování na něco v knížkách je taky celkem zbytečné. Maximálně si otvírá okýnka, nebo trhá stránky, ale za prstem při ukazování se nedívá.
Vlastně vědomě nedělá ještě nic.
Navíc mám pocit, že si stále neuvědomuje, že jsem jeho máma. Když odejdu, nehledá mě a rozhodne kvůli tomu není ani smutný. Když se vrátím, ani mě nijak výrazně nevítá.
Pořád si nezvládne sám uchopit láhev a napít se z ní. S jídlem taky poměrně bojujeme. Jedlík to zrovna není.
Jinak je to veselé miminko, rád se směje, dovádí v posteli, je hodně společenský.
Nechci kvůli tomu nijak stresovat, dělat závěry a doufám, že se to jednoho dne zlomí. Jen mám kamarádku, co má doma autistu a bohužel to u nich začínalo podobně.
Budu rada za vaše zkušenosti.Příspěvek upraven 04.02.23 v 17:39
chudák dítě, co bys po něm chtěla? normální dítě
@stinga píše:
chudák dítě, co bys po něm chtěla? normální dítě
Tak myslím, že chudák zrovna nebude. ![]()
Jen mě zajimalo, jestli je to ok nebo ne.
Nikdy jsem děti neměla, a ani neznám žádné v jeho věku. ![]()
@Anonymní píše:
Tak myslím, že chudák zrovna nebude.
Jen mě zajimalo, jestli je to ok nebo ne.
Nikdy jsem děti neměla, a ani neznám žádné v jeho věku.
no chudák proto, že ho moc zkoumáš a moc po něm vyžaduješ, vždyť je to miminko, moje dcera v 10 měsících začala chodit, ale jinak byla úplně stejná, držet flašku sama se naučila tak v roce a půl, ty říkanky paci paci a tak od 11 měsíců a výš,
prostě to teď nezkoumej, až bude mít 18 měsíců dělá se dotazník na prohlídce u pediatra, do té doby nemá smysl něco zkoumat a řešit
Je ještě strašně malinkej, mladší byla v deseti měsících taky takovej truhlíček, nevědomé miminko
Starší byla v tomto trochu rychlejší, ale ne o moc. Až tak po roce se to láme a přichází ta fáze kdy dítě nějak vědomě interaguje a funguje ![]()
Já bych zamakala, moje děti v tomhle věku skládaly Rubikovu kostku, četly Vergilia v originále a recitovaly Manon Lescaut ![]()
A teď vážně - paci, paci a podobné kravinky je nebavily nikdy. Naopak v tomhle věku jsme začali se znakováním, to je bavilo dost, protože se mohly snáz dorozumět. A zcela vědomě v tomhle věku obě děti začaly zkoušet hranice - co udělá máma, když budu sahat na věc, na kterou nesmím… apod.
Máš šikovné dítě, ale pořád je to ještě mimino, nechtěj po něm zázraky ![]()
Jejda, jsi na něj moc náročná
Dítě se učí postupně, zaměřuje se na jednu věc (např. lození, stavění se na nohy apod.) a další dovednosti tím stagnují. A něco se naučí a začne ho to bavit a zdokonaluje se v tom. Dokážeš si představit, jaká je to pro toto miminko fuška si nějakou byť jen jednu dovednost osvojit? A ty bys po něm chtěla pořád něco
Je vidět, že máš jen jedno
A to píšu já, která má taky jen jedno a spoustu věcí hrotím, ale takto náročná na něho fakt nejsem. Možná je to tím, že moje dítě není tabulkové a jsme rádi za každý pokrok, který časem udělá. Užívej si pohodového dítěte a nehledej problémy předčasně a tam, kde pravděpodobně vůbec nejsou…
@Anonymní píše:
Ahoj,
mám na vás maminky dotaz.
Mám první dítě a je mi jasné, že děti nejde srovnávat. Každopádně mám pocit, že už by syn (10m) měl umět víc věcí.
Jak to bylo u vás a co si o tom myslíte?
Motoricky je na tom poměrně dobře. Rozlezl se v 6 měsících, před pár týdny si začal stoupat s oporou. Hodně povídá “mama, bababa, tata, dede”, aniž by si tedy uvědomoval význam těchto slov. Sem tam umí udělat “pápá” a pravděpodobně už chápe slovo “ne”, ale tím to končí.
Jakákoliv další snaha ho něco naučit “paci, paci..jak si veliký, dávat kostičky do kyblíčku atd.” se nesetkává s úspěchem. Chvíli se na mě směje a po pár vteřinách ztratí pozornost a začne si dělat něco jiného.
Ukazování na něco v knížkách je taky celkem zbytečné. Maximálně si otvírá okýnka, nebo trhá stránky, ale za prstem při ukazování se nedívá.
Vlastně vědomě nedělá ještě nic.
Navíc mám pocit, že si stále neuvědomuje, že jsem jeho máma. Když odejdu, nehledá mě a rozhodne kvůli tomu není ani smutný. Když se vrátím, ani mě nijak výrazně nevítá.
Pořád si nezvládne sám uchopit láhev a napít se z ní. S jídlem taky poměrně bojujeme. Jedlík to zrovna není.
Jinak je to veselé miminko, rád se směje, dovádí v posteli, je hodně společenský.
Nechci kvůli tomu nijak stresovat, dělat závěry a doufám, že se to jednoho dne zlomí. Jen mám kamarádku, co má doma autistu a bohužel to u nich začínalo podobně.
Budu rada za vaše zkušenosti.Příspěvek upraven 04.02.23 v 17:39
Mala má 8 měsíců a je na tom podobne krom toho kontaktu. To nás vyhledává. me pozna bezpečně, brachu a tátu - tam se na ne neustále tlemi a vylozene je hypnotizuje aby si ji vsimli. Placa tata mama baba. Tata a mama obcas používá i na nás.
Úplně normální. Vědomě leze, žvatlá, stoupá si, to všechno je přiměřeně věku, spíš je šikovnej
Jedno moje dítě se rozlezlo až v devíti měsících (motoricky v normě), druhé nemluvilo, třetí je třetí, ten je zrychlenej, to se nemůže počítat
Nepacipaci ani jeden
Neučila jsem je to. A jedí špatně, to je u dětí celkem běžný. Autista není ani jeden, jsou zdraví, chytří, šikovní ![]()
Tvůj syn je taky šikovný
Takhle malý miminko nemá mluvit ![]()
Přestaň ho drilovat a tolik pozorovat a budeš vice v klidu.. není to cvičená opice, je to dítě. Náš nejmladší mi na všechny pokusy o cílené učení vždy hodil bobek. Ale odkoukal milión věci a co chce,.to dělá
mmchdm, tak jsem mu nikdy nechyběla, když jsem odešla z místnosti. Zato teď, ve 2 letech, nemůžu sama ani na WC
mluvení to samé. Jediné, co uměl, bylo ne ne ne
a teď? Běžná věta mami běž pryč
to vždycky potěší. Dej mu prostě čas. Každé dítě je jiné a nemusí to hned znamenat autismus
Vždyť je ještě tak malý…podle mě je na tom stejně jako valná většina jehi vrstevníků, vůbec se tím nestresuj ![]()
Jejda, a anglicky ještě nic?
Vážně, nech to jen tak plynout a užívej si ten krásný čas. Skoro ti závidím.
Děti nemusí být přes kopírák. Nedávno jsem vyvalila oči když 7 měsíční slečna jedla a Kousala lip jak naše roční. Dej mu chvilku! Z mojí zkušenosti si na všechno dojde sám. Spoustu věcí vnímá, ví o nich jen nemá potřebu je dělat. Já snad od 6 měsíce i dřív ukazují kde jsou oči, uši… Nic. Nezájem. Jednou jsem zamávala ve vzduchu rukou se slovem motýl. No, a za pár dní se holka chytla aniž bych to po ní chtěla. Jak mile se začne nějak projevovat hned se toho chytnou. Jako s tím motýlem. Mávání rukou je prostě motýl. Hotovo
.
Co by jsi po něm všechno nechtěla? Mě první dcera v 10m ani nelezla a je z ní úplně normální zdravá holka. To, že po tobě neřve tak buď ráda aspoň budeš mít hlidatelny dítě. Ona ta separacka může teprve přijít.
Ahoj,
mám na vás maminky dotaz.
Mám první dítě a je mi jasné, že děti nejde srovnávat. Každopádně mám pocit, že už by syn (10m) měl umět víc věcí.
Jak to bylo u vás a co si o tom myslíte?
Motoricky je na tom poměrně dobře. Rozlezl se v 6 měsících, před pár týdny si začal stoupat s oporou. Hodně povídá “mama, bababa, tata, dede”, aniž by si tedy uvědomoval význam těchto slov. Sem tam umí udělat “pápá” a pravděpodobně už chápe slovo “ne”, ale tím to končí.
Jakákoliv další snaha ho něco naučit “paci, paci..jak si veliký, dávat kostičky do kyblíčku atd.” se nesetkává s úspěchem. Chvíli se na mě směje a po pár vteřinách ztratí pozornost a začne si dělat něco jiného.
Ukazování na něco v knížkách je taky celkem zbytečné. Maximálně si otvírá okýnka, nebo trhá stránky, ale za prstem při ukazování se nedívá.
Vlastně vědomě nedělá ještě nic.
Navíc mám pocit, že si stále neuvědomuje, že jsem jeho máma. Když odejdu, nehledá mě a rozhodne kvůli tomu není ani smutný. Když se vrátím, ani mě nijak výrazně nevítá.
Pořád si nezvládne sám uchopit láhev a napít se z ní. S jídlem taky poměrně bojujeme. Jedlík to zrovna není.
Jinak je to veselé miminko, rád se směje, dovádí v posteli, je hodně společenský.
Nechci kvůli tomu nijak stresovat, dělat závěry a doufám, že se to jednoho dne zlomí. Jen mám kamarádku, co má doma autistu a bohužel to u nich začínalo podobně.
Budu rada za vaše zkušenosti.
Příspěvek upraven 04.02.23 v 17:39