Nijaká ve 30
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@warita proto by mě zajimalo co by odpověděla na otázky co se tu mihly. Třeba konkrétně ta, co by dělala, kdyby měla v ruce 50 tisíc.
To, ze ji nikdy nic extra nezaujalo, muže mít víc příčin. A nejde nijak moc o Pottera, jen jsem to vypichla jako věc, kterou tam napsala a přišla mi infantilní (ne Potter, ale ze to vnímá jako nějakou chybu).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lily-of-the-valley ja vlastne ani netusim, co bych ji mela na ten jeji „problem“ rict. Jako problem to vidim, kdyz je se svym zivotem tak nespokojena a resi to. Ja to mam dost podobne, ale ja to z velke casti proste prijala, ze to tak mam a neresim to. Nevim, jak ji poradit, co by ji mohlo naplnovat a zajimat. Tohle proste za ni NIKDO nevyresi.
Zkratka a dobre, pokud ji to vadi, tak musi sama aktivne k tomu pristupovat a neco v jejim zivote zmenit.
Protoze ten jeji elaborat na mne pusobi jako predstupen toho, jak bude potom kazdemu vysvetlovat, ze toto nejde tamto nejde, nic nejde, protoze nejde, protoze ji to neba, nechce se ji, bla bla bla. Znas to, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@warita já ji spis vidím v důchodu, jak nadává na všechno a na všechny. A ze oba kdyby mohla, tak by… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ná druhou stranu jsi zjevně inteligentni, dobře formuluješ myšlenky a umíš dobře psát/vyprávět, to umí málokdo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj.
Je mi něco přes 30.
Jsem sama s dítětem. Z vlastního rozhodnutí.Když mi bylo do dvacítky, chtěla jsem někam zapadnout. Nikdo mě ale k ničemu nevedl. Neměla jsem tátu, co by chtěl že mě udělat kopii sebe a ani mami, která by do mě projektovala svoje sny. Ve škole jsem nebyla ničím posedlá. Nebyla jsem posedlá Harrym Pottrem a nemalovala jsem si na ruce Spidermana, jako moji spolužáci. Chtěla jsem být někdo, nebo něco. Takové to, že budu motorkářka, nebo ghotička a budu tím i v dospělosti. Ale nic mě nechytlo. Nebyla jsem posedlá módou a nebo učením, jako dvě moje nejlepší kamarádky. Chtěla jsem vždy úplnou rodinu a rodinný život. Ale to se nestalo. Chtěla jsem mít přátelé jako v seriálu Přátelé, ale to se nestalo.
Mám pocit, že vlastně nejsem nikdo. Není nic, co by mě charakterizovalo. Kdyby o mě na mém pohřbu měl někdo něco říct, neřekl by nic konkrétního.
Nejsem ani skvělá máma, co si celé dny hraje s dítětem. Neumím to. Nejsem ani kuchařka. Nemám stálé zaměstnání. Jakože je někdo třeba 20 let knihovník.
Pracuji zrovna tam, kde chci a kde se mi líbí, ale nic konkrétního.
Nemám vybraný styl oblékání, nemám oblíbenou barvu, že někdo chodí jen v růžové a charakterizuje ho to. Nic nesbírám, jak má někdo plný být třeba postaviček že Simpsonů. Nejsem ani ten člověk, co by dítěti nechával různá překvapení a psaníčka. Moc se mi to líbí. Že mamky do noci zašívají kalhoty dětem, nebo dělají medvídky z chleba. Je to krásné, ale já to neumím. Chci, ale prostě si to neosvojím.
Jsem bordelář. Chci si navyknout dělat pořádek, udělám si seznam a aplikaci a všechno a pak to pokazím, protože to nedodržuji. Doma mám nepořádek, ale ne jako odpadky na zemi a nevytřeno, to zase ne. Doma mi voní dezinfekcí a čistotou. Ale oblečení nemám poskládané a věčně se někde něco válí.
Nemám něco, co bych kupovala už 20 let. Někdo kupuje 20 let stejnou pastu… Nemám ani žádné návyky. Třeba jako má někdo návyk, si umývat hlavu vždy ve středu v 17 hodin.
Nemám žádnou větu, která by mě charakterizovala. Nemám oblíbený styl oblékání. Nemám vyhraněný styl hudby. Líbí se mi jeden žánr více, než ostatní, ale nejsem tím posedlá, že bych měla cdčka a chodila na koncerty.
Neumím šetřit. Žijeme z ruky do pusy.
Nemám už žádné přátele. Měla jsem dvě nejlepší kamarádky. Už nemám. Asi 10 let.
Nemám partnera.
Jsem neuvěřitelně nudná. Nejsem ničím zajímavá.Ani jednou jedinou věcí.
Nemám smysl života, žádné cíle a sny.
Fakt žádné.
Můj život je naprosto zbytečný, nudný.
Nemám depresi. Jen vypočítávám fakta.
Nechci se zabít, nejsem alkoholik ani neberu drogy. A ani se nechystám.Pečuji o dítě. Koukám, aby z něho byl slušný člověk. Aby se učilo a správně jedlo. Aby vědělo, co je dobré a co zlé.
Jenže ani ono nemá žádnou oblíbenou hudbu, sport ani koníčka. Nejspíše bude stejně nekonkrétní a nudný jako já. A to mě bolí. Protože pak bude stejně nešťastný se svým životem, jako já. A to mě ničí…
Když je mi už přes 30 a jsem nikdo.
Umřu jako nikdo.
Moje dítě bude nikdo.
Tak jaký je smysl života? Mám se smířit, že můj život nemá žádný smysl? Ne jako ve smyslu, že je nadbytečný a zbytečný. Ale ve smyslu, že prostě NEMÁ ŽÁDNÝ VYŠŠÍ SMYSL. Prostě jen JE.Všechno na světě má smysl.
Něco je něčí potravou, někdo baví lidi svými knížkami, někdo svou hloupostí.
Nekdo je chytrý a posouvá život do lepších sfér… Někdo je chytrý a ostatní léčí..
Něco je roztomilé a dává lidem radost.
A já?Já ani nemám přátelé
A vlastně ani nevím, co čekám, že mi kdo poradí.
Jednoduchý…ty se prostě nudíš tak řešíš ho.na…typicky stav lidi co nemají problémy..buď ráda, že je zatím vše cajk najdi si aktivitu…a pokud tě stav NEJSEM NIC baví najdi si pána…můžeš dělat subimu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
