Nijaká ve 30
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Já nemám žádné kámoše, partnera, dítě atd, atd…A nikdy neměla. Ale na rozdíl od tebe…Je mi to nějak fuk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Božislava A jaký je tvůj smysl života? Jaká je tvá cesta? Plníš si životní sny? Nebo taky žádné nemáš? Kvůli čemu každé ráno vstáváš? Co tě v životě těší?
Není to smutný, že je ti to fuk?
Kolik ti je? 15? 30? 50?
Čekáš změnu?
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@Božislava A jaký je tvůj smysl života? Jaká je tvá cesta? Plníš si životní sny? Nebo taky žádné nemáš? Kvůli čemu každé ráno vstáváš? Co tě v životě těší?Není to smutný, že je ti to fuk?
Čekáš změnu?
Kolik ti je? 15? 30? 50?
50. Prostě nechávám život plynout, aniž bych cokoliv očekávala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Božislava píše:
50. Prostě nechávám život plynout, aniž bych cokoliv očekávala.
A jsi takto šťastná? Je to život, který tě baví?
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
A jsi takto šťastná? Je to život, který tě baví?
Jsem flegmatik, to znamená, že se smiřuji se zákeřnostmi života a do ničeho nevkládám velké naděje. Nemám ráda drastické změny, spíš jsem smířlivá, klidná…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja ti reknu, co je smysl zivota kazdeho organismu na zemi: rozmnozit svoje geny.
To je ten puvodni zakladni motor vseho.
No a pokud ti vadi stavajici stav, tak jedina, kdo s tim muze hybnout, jsi ty sama.
Nikdo jiny to za tebe neudela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nezlob se na mě, ale kecáš a plácáš a afektuješ.
Evidentně si vůbec nevážíš toho, co máš.
A máš toho hodně.
Ještě to přenášet na dítě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zapracovala bych na těch financích. Žít z ruky do huby je totiž ten zásadní problém, co tě limituje něco zažít. Jednoduše platit za nějaké koníčky (např jet na hory), nebo dopřát dítěti zážitky, které právě formují pozdější záliby a zaměření. Bez peněz je fakt trochu nuda s všechno prostě něco stojí.
Když teda pominu, že největší hodnota je zdraví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@g.sandova bingo.
Přesně tak. Pořád samé neumím, nemám ne a ne a ne. Měla by ses spíš zamyslet nad tím, co ano ano ano.
Jsi absolutně negativní a čekáš od života, že ti sám přinese holoubata do úst. Ale na všem se musí pracovat. I ta tvoje apka s uklízením potřebuje prostě zkoušet znovu a znovu s vypěstovat návyk.
Jestli tě baví tenhle smutný styl života, kdy se jen sebelituješ, tak se sebelituj dál, ale nikam s tím nedojdeš a skončíš jako stará zapšklá smutná můra.
Copak já mám sakra větu, která by mě charakterizovala? Nebo se vůbec zamýšlím nad tím, jestli poslouchám dost od jednoho hudebního stylu? Řešíš opravdu nesmysly, zřejmě máš vážně nudný život a neumíš si ho ani s dítětem udělat zábavný, přitom se ti možnosti přímo nabízí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Máš rodiče?? Ti žijí jak? Jsou akční?
Popsala jsi to podrobně, ale myslím, že by se v tom našel svým způsobem každý z nás.
Asi většina lidí není fanatický sběratel čehokoliv, nelpí na barvě ponožek… Atd.
I já jsem se našla v tom, cos napsala.
A to mám míč věcí, co miluju. Od různých volnočasových aktivit, po vaření, chození po památkách, sbírání bylin a míchání čajů z nich.
Tady dětem nekrajím medvídky z chleba. Ale třeba je jako překvápko nedám do školy a místo toho jedem na lyže. (Pro místní rejpalky - děti mají samé jedničky). Řekla bych, že prostě jen pluješ životem. Dřív taky lidí neměli žádný akční zážitky a žili. Moje babička se narodila 1925 a zemřela 2012 a věř mi, že prožila tedy různá období vývoje společnosti zde v Čechách. A to ji životem taky zamíchalo. I to dělá strašně moc. Podívej teď na dobu Covidu… Ta vzala na čas i lidem finančně naprosto nezávislím všechny aktivity.
Jsi prostě jen trochu člověk bez názoru, teď nemluvím o politice, ale bez potřeby mít názor, že třeba ta a ta pasta ti přijde lepší, míň pálí, líp chutná, cokoliv…
Ale nejsi o to horší člověk. Prostě jen jsi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Svět je plný těch, kteří někam zapadnou, kteří jsou zdařile součástí nějakých úplně vymaštěných smeček - viz různé v kolektivu oblíbené hvězdy eMimina… Viděno zvnějšku, ale i zevnitř se jedná o jeden z nějtragikomičtějších životních neúspěchů. Buď ráda a každé ráno děkuj Bohu za své nezapadání. 
- Citovat
- Upravit
Mne to zni jako nejaka strasna deprese, vyhoreni, sebelitost.
Jako kdyby jsi se vubec nemela rada a cely svuj zivot si porovnavala s ostatnima.
Co si tak sednout a misto tech vsech negaci, co jsi tu vypsala, si vypsat pozitiva sveho zivota, A nerikej, ze zadna nejsou, podle me je jen nejsi schopna videt.
Jediny, kdo muze zmenit tvuj zivot jsi ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dočetla jsem to do půlky, to se nedá. Přijdeš mi jako nevyzrálé dítě, co se vzhlédlo v nějaké telenovele.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A kdo říká, že všichni musí někam patřit, něco sbírat a podobně? Znám spoustu lidí, které bych nedokázala jednoznačně charakterizovat podle stylu nebo nějakého koníčku a nikdy mi na tom nepřišlo nic divného. Když ani rodiče nebyli vyhranění, tak holt nebudeš ani ty ani tvoje dítě. Zkusila bych si spíš udělat přednost z toho, jaká jsem a co mám než se jen neustále patlat v tom, jaká nejsem a co nemám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Ahoj.
Je mi něco přes 30.
Jsem sama s dítětem. Z vlastního rozhodnutí.
Když mi bylo do dvacítky, chtěla jsem někam zapadnout. Nikdo mě ale k ničemu nevedl. Neměla jsem tátu, co by chtěl že mě udělat kopii sebe a ani mami, která by do mě projektovala svoje sny. Ve škole jsem nebyla ničím posedlá. Nebyla jsem posedlá Harrym Pottrem a nemalovala jsem si na ruce Spidermana, jako moji spolužáci. Chtěla jsem být někdo, nebo něco. Takové to, že budu motorkářka, nebo ghotička a budu tím i v dospělosti. Ale nic mě nechytlo. Nebyla jsem posedlá módou a nebo učením, jako dvě moje nejlepší kamarádky. Chtěla jsem vždy úplnou rodinu a rodinný život. Ale to se nestalo. Chtěla jsem mít přátelé jako v seriálu Přátelé, ale to se nestalo.
Mám pocit, že vlastně nejsem nikdo. Není nic, co by mě charakterizovalo. Kdyby o mě na mém pohřbu měl někdo něco říct, neřekl by nic konkrétního.
Nejsem ani skvělá máma, co si celé dny hraje s dítětem. Neumím to. Nejsem ani kuchařka. Nemám stálé zaměstnání. Jakože je někdo třeba 20 let knihovník.
Pracuji zrovna tam, kde chci a kde se mi líbí, ale nic konkrétního.
Nemám vybraný styl oblékání, nemám oblíbenou barvu, že někdo chodí jen v růžové a charakterizuje ho to. Nic nesbírám, jak má někdo plný být třeba postaviček že Simpsonů. Nejsem ani ten člověk, co by dítěti nechával různá překvapení a psaníčka. Moc se mi to líbí. Že mamky do noci zašívají kalhoty dětem, nebo dělají medvídky z chleba. Je to krásné, ale já to neumím. Chci, ale prostě si to neosvojím.
Jsem bordelář. Chci si navyknout dělat pořádek, udělám si seznam a aplikaci a všechno a pak to pokazím, protože to nedodržuji. Doma mám nepořádek, ale ne jako odpadky na zemi a nevytřeno, to zase ne. Doma mi voní dezinfekcí a čistotou. Ale oblečení nemám poskládané a věčně se někde něco válí.
Nemám něco, co bych kupovala už 20 let. Někdo kupuje 20 let stejnou pastu… Nemám ani žádné návyky. Třeba jako má někdo návyk, si umývat hlavu vždy ve středu v 17 hodin.
Nemám žádnou větu, která by mě charakterizovala. Nemám oblíbený styl oblékání. Nemám vyhraněný styl hudby. Líbí se mi jeden žánr více, než ostatní, ale nejsem tím posedlá, že bych měla cdčka a chodila na koncerty.
Neumím šetřit. Žijeme z ruky do pusy.
Nemám už žádné přátele. Měla jsem dvě nejlepší kamarádky. Už nemám. Asi 10 let.
Nemám partnera.
Jsem neuvěřitelně nudná. Nejsem ničím zajímavá.
Ani jednou jedinou věcí.
Nemám smysl života, žádné cíle a sny.
Fakt žádné.
Můj život je naprosto zbytečný, nudný.
Nemám depresi. Jen vypočítávám fakta.
Nechci se zabít, nejsem alkoholik ani neberu drogy. A ani se nechystám.
Pečuji o dítě. Koukám, aby z něho byl slušný člověk. Aby se učilo a správně jedlo. Aby vědělo, co je dobré a co zlé.
Jenže ani ono nemá žádnou oblíbenou hudbu, sport ani koníčka. Nejspíše bude stejně nekonkrétní a nudný jako já. A to mě bolí. Protože pak bude stejně nešťastný se svým životem, jako já. A to mě ničí…
Když je mi už přes 30 a jsem nikdo.
Umřu jako nikdo.
Moje dítě bude nikdo.
Tak jaký je smysl života? Mám se smířit, že můj život nemá žádný smysl? Ne jako ve smyslu, že je nadbytečný a zbytečný. Ale ve smyslu, že prostě NEMÁ ŽÁDNÝ VYŠŠÍ SMYSL. Prostě jen JE.
Všechno na světě má smysl.
Něco je něčí potravou, někdo baví lidi svými knížkami, někdo svou hloupostí.
Nekdo je chytrý a posouvá život do lepších sfér… Někdo je chytrý a ostatní léčí..
Něco je roztomilé a dává lidem radost.
A já?
Já ani nemám přátelé
kterým bych zlepšila dny. Nejsem skvělá matka pro své dítě. Nejsem VŮBEC NIC.
A vlastně ani nevím, co čekám, že mi kdo poradí.