Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
OCD ubližování
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.3.24 10:14
Ty už jsi tady psala? No já bych to viděla na nějaký dočasný pobyt v psych. léčebně.. Chlap si holt bude muset vzít volno/OČR, je to i jeho dítě tak ať si to zařídí jak chce, nebo ať si najde jinou práci. Nikdo po tobě nemůže chtít aby ses SAMA starala 24/7, a nikdo se nemůže divit že ti z toho už hrabe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.24 10:30
Máš psychiatra? Terapii na OCD?
Nečetla jsem cely dotaz, je to dlouhé.
Jak píše @medvidka pobyt s hospitalizaci nebo stacionar se specialnim programem na OCD (vetsinou kbt zaměření).
Kdo ti pomáhá, když nedokážeš být s dcerou sama?
Odkud jsi?…teď čtu o psychiatrovi. Co k tomu říká? Léky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.24 10:38
Rozdíl je v tom, že ty myšlenky nechceš zrealizovat, vykonat co te napada. Trápis se a nechceš ty myšlenky.
Nějakému psychopatovi dělají ty myšlenky dobře, nevadi mu to, až něco provede. Nemá výčitky a ani se netrápí…a ani potom, když něco provede, se netrápí.
Podle mého je rozdíl v tomto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.24 10:45
Člověk s OCD tyhle šílený představy nikdy neprovede, narozdíl od psychopata. Aspoň to jsem o tom četla v nějaké diskuzi kdysi. Že i kdyby sis ty nůžky, nebo něco, vzala do ruky, s tou představou, tak jako člověk s OCD to nejsi schopna udělat, máš jen nesnesitelné vtíravé myšlenky „co kdybych…“,ale není to o tom, že to udělat chceš.
Přeci víš na sto procent, že to udělat nechceš, jen nemocný mozek ti nabízí hnusné myšlenky, aby tě ničil, ale musíš si uvědomit, že za to může OCD a nejlépe se pokusit ty myšlenky vždycky nějak odehnat.
Příspěvek upraven 26.03.24 v 10:50
- Citovat
- Upravit
26.3.24 10:49
@Anonymní píše: Více
Jasně, ale žít se s tím nedá, časem ji to bude tak ničit, že udělá něco sama sobě. Léčba je nutná, včera bylo pozdě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.24 12:41
@Anonymní píše: Více
„Odehnani“ těch myšlenek není dobrá technika. Čím více bude nasilu odhanet, tím horší to bude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.24 16:34
@Anonymní píše: Více
Ahoj, taky mám pocit, jako @medvidka že už jsi tady psala. Já ti odpovídala, že mám něco podobného, taky OCD že někomu něco udělám, děti tedy nemám a mít nemůžu, ale napadá mě to na děti kamarádek, jednou jsem musela z jedné návštěvy hned odejít. A pak mě to napadá na mého malého synovce, nemůžu si ho ani pochovat a občas musím odejít na wc, když u nás je. Pak se mi vytvořily další hnusné myšlenky, které ani nechci zveřejňovat. Cítím se strašně, protože si myslím, že jinak jsem fakt hodná, celý život všem pomáhám a tak. Léky taky beru, na terapie chodím, ale tohle jsem zatím nějak „nezlepšila“.
Ale každý mi říká, že to neudělám, že je to prostě OCD a to i odborníci. Tak se modlím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.24 19:56
Mohu ti doporučit knihu Brouci v hlavě. Moc mi pomohla.
Stalo se mi totéž v minulosti, vím jaké to je.
Stejne pocity jako ty jsem měla i já. Čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím to bylo horší.
Na počátku rovněž nevinná myšlenka. Zakopla jsem s nožem v ruce a lekla se, kousek ode mne stal syn.
Z leknutí, že kdyby byl blíž mohla jsem ho nechtěně bodnout se vyklubala hovadina, co když jsem ho chtěla bodnout. A už to jelo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.24 15:37
Mam taky OCD, sice jen na kontrolovani a na bakterie, kontaminace. Nemam to tak silne, jako Ty, ale co mi zabralo nejvic bylo, opravdu se tomu nepoddavat, respektive lecba OCD trochu boli, je to jak rehabilitovat zlomenou nohu. Jak to vysvetlit. Proste se omezit delat kompulze, u Tebe treba schovani nozu, u me to bylo napriklad kontrolováni nebo myti rukou a prestoze to zni hrozne banalne, byla jsem opravdu ve fazi, kdy jsem si rikala, ze uz nebudu nikdy normalne zit ( treba jsem sla ven, obula si boty a sla si po obouvani umyt ruce, zavrela jsem a odezinfikovala se, protožejsem sahala na kliku a klice..). Musi se to samozrejme postupně a Tobe bych VRELE doporucila pod dohledem odbornika. Neudelas kompulzi a prijde ta silena uzkost. Nebran se ji, rekni si „Cau, Ty jsi tu zas? Bylas tu i vcera, ze? Kdyz jsem si neumyla ruce, boze, bylo mi z Tebe fakt zle, ale vis co? Včera jsi odesla. Takze tu pobud, jak potrebujes, neni mi s Tebou dobre, ale nejsi tu naporad, vim, ze zase odejdes…“
Ted jsem schopna vyjit z obchodu a najist se venku „holyma“ rukama. A jeste jedna vec pro zasmani, posledne jsem potlacila kompulzi kontroly a nechala jsem na 8 hodin otevreny barak, jsme hned u chodniku, ne nezamceny, otevřený nic se nestalo. A jeste doporucim YouTube kanal OCD a co dal…hodne stesti, citim s Tebou, kdo nezazil, nepochopi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Zdravím. Potřebuji se trochu vypovídat a snad by mi někdo zde mohl trochu pomoct. Jednoho dne jsem s dcerou byla na procházce, bylo hezky a já přemýšlela nad jarní výzdobou, sebou jsem měla nůžky, že bych si něco pěkného mohla nastříhat. Nic jsem dlouho nenacházela a při houpání dcery jsem pořád přemýšlela nad tím že nikde nic není a že jsem si ty nůžky vzala zbytečně a vlastně že bych je stejně ani nepotřebovala že jsem si to mohla při nejhorším natrhat. A v tom to přišlo strašlivá myšlenka že bych dceři s těmi nůžkami ublížila. Hrozně mě to vyděsilo. Museli jsme hned odejít mezi lidi, bála jsem se že bych ji fakt něco udělala. Cely den jsem pak se bala pouzivat nože, na nůžky jsem nemohla sni sahnout. Večer mě napadlo že bych ty nože a všechno mohla schovat a zamčít někde. Pak jsem ještě venku viděla šroubovak a hned jsem ho musela zahodit nekam kam bych se k nemu nemohla dostat. Pak me zacalo napad ze nebezpecne jsou moje ruce, ze to ty ruce drzi ty nastroje. Premyslela jsem ze bych se mela tedy nekde zamcit a vyhodit klic z okna, nebo si k necemu pripoutat ruce. Pak me zacalo prepadat ze nez sbych ublizila dceri, radeji zabiju sebe. Ze to bude jistota. Pak me napadlo ze na sebe radsi zavolam policii. Ale ze vseho jsem ustoupila, zit chci a bala jsem se ze by policie treba se ke mne chovala hrozne, ze by mi socialka vzala dceru atd. A pal zase jsem si rikala ze by to dceru alespon uchranilo. Citila jsem studeny pot, buseni srdce, hlava jakokdyby jela na 10000% bala jsem se ze treba neco udelam a nebudu si to pamatovat. Trepaly se mi ruce. Napadlo me ze to nikomu nesmim rict a pak jsem si rekla ne musim to nekomu rict. Takhle to urcite zacina zeny to v sobe dusi a pak neco udelaji. Volala jsem rodicum, cehoz jsem se bala nejvic jak asi budou reagovat ze jejich dcera mela hroznou myslenku ze zabije jejich milovane vnouce. K memu prekvapeni jsme spolu mluvili az do 4 rano uklidnovali me, a ja sla pak na dce hodiny spat. Dalsi noc jsem nespala tez. Volala jsem s rodici zase celou noc skoro. Chodim k psychiatrovi ( uzkosti, panicke stavy atd. Beru Cipralex) volala jsem aby me vzala driv, coz udelala nasla jsem si terapii. Mam diagnostikovane OCD, zvysenou davku Cipralexu a pro jistotu lexaurin, kdybych mela zase tu silnou uzkost. Ta nastesti neprisla uz v takove mire, ale porad me trapi ty spatne myslenky, co kdyz to neni OCD ale jsem treba psychopat? Jaky je v tom rozdil? Co kdyz ty mamy co zabily sve deti, premyslely stejne jako premyslim ja a pak to udelaly? Cetla jsem kdysi o jednom muzi byl i zminen v serialu Markovic, Tekverka 20 let v sobe dusil sadisticke sklony a pak zabil nejakou holcinu. Asi vedel ze je to spatne, tak to neudelal, ale proc najednou to udelal, co kdyz jsem stejna jako on? Nechapu ty rozdily v tom chovani. Bojim se ze bych fakt mohla ublizit. Nedavno ke napadlo ze by lo super leybych si zlomila obe ruce, ze s tim nikomu nemuzu ublizit. A mohla bych mit na chvili klid. Jenomze kdo by se staral o dceru.. rodice maˇ v zahranici, manzel vykonava tezkou a narocnou praci a snazi se mi byt oporou. Zatim nedokazu byt s dcerou sama a uz vubec ne jit s ni sama ven. To asi jeste nedokazu ale snazim se sama na sobe pracovat, ale fakt me trapi ty myslenky o tom jaky je rozdil mezi mou poruchou a ťemi lidmi co opravdu ublizi
