Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Vychovávám od narození. Takže když se začal pohybovat a dělat něco, co se mi nelíbilo, tak jsem mu řekla ne, nesmíš. Snažila se odvést pozornost. Pokud to nezabralo, tak u nebezpečnějších věcí, věcí které. mi hodně vydily, dostal po opakovaném upozornění lehce přes ruku.
Samozřejmě, že už to chápe. Nemusíš řvát, ale pořád dokola vysvetlovat že to nesmí a dávat mu místo toho jeho hračky. Ale to, že to bude od rána do večera s tím počítej. Jinak já jsem všechny věci co sly z dosahu odstranila.
Určitě ho nenechat dělat, co nechceš, aby dělal. Teda, já na to určitě nemám patent, taky jsem hledala tu na emiminu. Říct nene a fyzicky zabránit, aby hrabal, podruhé třeba odnést od květináče. A furt dokola, jak u blbejch. Opravdu nebezpečné věci ale raději eliminovat, dát z dosahu úplně (zásuvky, ostré rohy a předměty, jedovaté kytky atd).
V tomhle věku je vůbec nejlepší dát všechno, na co dítě nesmí, z jeho dosahu pryč. Chápavější kousky kolem roka „ne, nesmíš“ rozumí a někdy i poslechnou, ale výrazně jednodušší je jim to v tom prostě zamezit. Samozřejmě nastavovat hranice je potřeba, ale nedělej si iluze, že tě začne poslouchat. S dcerou byla jakž takž domluva kolem roku a půl - sice furt dělala věci co nesměla, ale jistej pokrok už tam byl.
Sim te, neblbni ![]()
Ale jasne, jeden cas jsem si taky prioadala jako drezér (vlastne furt). Muj synek nemuze odolat a furt leze na stul (18m).
Za me je vychova teda sled drezurnich povelu, unavy ze furt marne, pochybnosti, ze jsem kurnik musela neco podstatneho zanebdat a nejsem dostatecne dualedna, frenetickeho nadseni kdyz po stopadesatetisice poslechne.
Jediny typ na takove malose - odvest jeho pozornost, takze: kyticky neeee, tytyty, pojd se podivat na auticka na druhou stranu bytu, hele, brm brm… a znovu a znovu a znovu
cim budes duslednejsi, tim lepsi budes mit vysledky, ale ve skutecnosti mi pripada, ze kazdy vysledek stoji uplne neumernou namahu
ale jednou to prijde ![]()
Nemusíš na něho řvát, ale je potřeba, aby dostatečně poznal změnu tónu hlasu, aby zákaz pochopil, i když ještě nemusí chápat proč nebo nějaké zdůvodnění. Maminky, které se snaží aplikovat nevýchovu a podobné cesty totiž v tomhle podle mně dělají největší chybu, často to vidím na hřišti, děti hážou písek nebo jinak zlobí a maminka zakazuje a vysvětluje úplně stejným tónem jako by nabízela dětem lízátko… A jinak jasně že vychovávat co nejdřív ![]()
@FlorenceF Jenkins to je dost přesný, taky jsem měla pocit, že jsem na jedno poslechnutí dřela měsíce 24/7
Nejlepší je, když začnou rozumět komplikovanějším povelům a můžeš jim říct, proč přesně to nesmí dělat, na některý to zabírá ![]()
První syn byl tvrdohlavec od malička, takže já už cca. od toho půl roka ho občas plácla přes ruku, když opakovaně neposlechl. Druhého až od asi 1,5 roka. Ten byl strašně hodný a stačilo mu říct jednou.
Vychováváš od narození.
A v okamžiku kdy začíná mít vědomí toho, že je samostatná jednotka - což u tebe je právě teď, tak je potřeba se naučit ukazovat hranice a vést k žádoucímu chování.
Evidetně se ti nepodařilo zatím najít takovou cestu, kdy by to fungovalo, tvoje výchovné zásahy nefungují. Nemá smysl je tedy dělat častěji či intenzuivněji, ale najít nějakou jinou cestu a zároveň si trošku přestavět vlatní přístup k tomu, co je to výchova a že to fakt nemusí být postavené na zákazech a trestech.
V tuhle chvíli ještě tvůj syn zápor nechápe a nerozumí tomu co po něm chceš, když mu to říkáš. Prostě nemá dostatečně vyvinutou řeč a abstraktní myšlení - pochopit že se něco ne-dělá je hodně abstrakní úvaha, byť dospělým to tak nepřijde.
Takže ho potřebuješ zarazit v takové činnosti, která je hodně nežádoucí jinak než slově a tak, aby nezačal vřískat. A ano, není to snadné. Časem, až se naučí mluvit a chápat, a až spolu zvládnete období vzdoru, tak to půjde snáz.
Ale teď je nejvyšší čas přehodnotit svoje přístupy, protože na to je ještě čas a ještě to není moc divoké.
Mrkni třeba na koncept výchovy bez poražených, mohlo by ti to sedět a má to smysluplné výsledky, ve smyslu že se všichni nakoonec naučí jak to s tím respektem a hranicemi v rodině může fungovat.
Od okamžiku, kdy jsem byla schopna vstát po porodu. Kdykoli jindy je už pozdě.
Pokud nechceš pořád říkat jen ne, tak dej hodně věcí z dosahu. Vychovávat od narození, ale člověk při tom musí prokázat i praktičnost.
Vychovávat se má začít ve chvíli, kdy dítě potřebuje nastavovat hranice. Což je i vyhazování hlíny z kytky. Není to o křiku, ale říct důrazně,, ne'' a prostě zabránit v činnosti. Já v tomhle období odstranila vše co šlo z dosahu a pak to bylo o dost jednodušší. Spoustu věcí tak mám ještě dnes a to jsou mladší už dva. Význam slova,, ne" už sice chápe, ale pro změnu jí dělá strašnou radost, když mi s danou věcí může utéct, což ne vždy skončí dobře, protože s ní ve finále ještě někam švihne. Naposledy to byl můj mobil ve vaně, naštěstí mám vodotěsný ![]()
@Lily Evans píše:
@FlorenceF Jenkins to je dost přesný, taky jsem měla pocit, že jsem na jedno poslechnutí dřela měsíce 24/7Nejlepší je, když začnou rozumět komplikovanějším povelům a můžeš jim říct, proč přesně to nesmí dělat, na některý to zabírá
Muj prvni byl takovy vcelku bystra chlapecek (tehda mi teda pripadal jako debžot, ale s odstupem uz ten pocit vybledl) a jalovy napady se daly spocitat na prstech obou rukou, nepocitam rachtani s zaluziema a podobny veci…
Ale co vyvadi tenhle, to mi zustava rozum stat. Sundam ho ze stolu, nacez da telefon do psi misky s vodou (nestesti to psi stihli skoro vychlemcat). Odvedu od misky a misku dam ke stropu, nacez on vyleze na parapet. Z parapetu dolu, tytyty, takze se rozbehne na zahradku, kde do sudu hodi hnojivo a nasledne se malem obesi na rolete. Ze snury sunda prosteradlo (ma navic silu). Dnes, po nocnim desti, nasel vanicku s naprsenou vodou, kam si vlezl i ve snehulich (nenavratne zabordelil holinku), v teplakach a pline a hezky se tam vyrochnil. Nastesti dobre spi, takze v mezicase mam prilezitost odstranovat nasledky skod. Hlinu z kytek taky vyhrabava, pohřbíva tam auticka. Otevru skrinku s loznim pradlem a tam sandal a spinave pribory. Vzdycky trnu, co odkud vypadne, kdyz tu mame navstevu
je to sranda, ale nekdy tuhne krev v zilach a nekdy jsem fakt uz z toho unavena, nevycerpatelna studnice mnou nepredvidanych situaci…
Tak primarne neplacat pres ruce jako neandrtalec. Kdyz po nem neco chces, nauc se od zacatku vysvetlovat, proc to chces. Pak taky ale zvaz, nakolik je dite schopny ovladnout touhu po poznavani sveta, kterou ty vnimas jako delani m neceho, co se nema. Lalkadla schovat, odvest pozornost, zbytek vysvetlovat a chapat, ze se vsechno teprve uci. Ve vecech, kde je hranice jasna jako ze nesmi fyzicky ublizovat napr. Proste dite chytit a fyzicky mu v tom zabranit, kdyz domluva nepomaha, ale nemusis se po nem ohanet jako kocka po koteti, my narozdil od zvirat umime mluvit.
Od narození, ale takové věci jako kytky a věci co nechci, aby na ně sahal sem dala z dosahu, jinak bych pořád jen chodila a říkala „ne nesmíš“.
Ahoj holky,
jdu si za vámi zkušenějšími pro radu/názor. Syn má necelý rok a posledních pár týdnů začíná obcházet nábytek. Samozřejmě nejraději si hraje se vším, co nejsou hračky. Ovladače, kabely, papíry atd., je zvídavý, beru to a sem rada, ale začal mi vyhrabavat hlínu z kytek a rozhazovat po bytě. Otázka zní, od kdy jste začaly dítě “vychovávat”? Od kdy mate pocit ze chápe “ne nesmis”? Nechci ho to nechat delat, když pominu bordel tak nechci aby to pak dělal někde na návštěvách. Když mu ale řeknu “nene nesmis” tak se na mě otočí, usmeje a hrabe dal, když zkusím trosku zvýšit hlas, zamracit se.. tak se směje ještě víc
Vím, ze lidi řeší daleko závažnější problémy tak mě neukamenujte, budu rada za nějaké tipy jak na to, co vám třeba fungovalo, nechci byt máma která na syna pořad rve nenene nesmis od rána do večera. Ale když jsem ho zkusila jednou nechat ať si hrabe, ze si to zkusí a přejde ho to tak ho to náramně bavilo a nepřestal by sám, takhle to přece nejde. Jdou už v tomhle věku nastavovat nějaký hranice? Dokáže to dítě kolem roku vůbec už mentálně chápat?
Prosím anonym, připadám si jak největší kráva ze neumím vychovat svý dítě