Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A kdy jindy než teď? Podmínky mate, vyhlídky tady nic moc, děti zatím nemáte a jste mladí. Vlastně objektivně neni důvod pro “ ne “, naopak všechny důvody jsou pro “ano “
Za mě denně jezdit x kilometrů je ztráta času, se přestěhuje se vším dokud deti nemáte, ne? Deti můžeš mít i v podnájmu
taky jsme měli
@pikola Je to v dojezdové vzdálenosti do 45 minut, manžel v Praze dojíždí 40 minut z jedné strany na druhou. A to je pořád v Praze.
Jako už mě všechno tak nějak štve, platy tady mizerné, bydlení si nemůžeme dovolit.
Když jsem zkoušela pohovor na úřadu Městské části, tak jsem málem omdlela. Požadavky obrovské, plat směsný. Opravdu nevím co dál.
Pokud zvládáte jazyk, tady vás nic nedrží a nemáte děti, tak je asi ideální příležitost.
@Anonymní píše: Více
Tak běž, nikdo tě v té hrozné ČR nedrží.
Určitě bych to zkusila. Závazky nemáte žádné, tak kdy jindy?
Ale život v nájmu tak vehementně nezatracuj, nenahraditelným bonusem je flexibilita..
@Anonymní píše: Více
Tak to zkuste dokud děti nemáte
my odešli za chlapa prací, měli jsme děti a třeba bydlení jsme si koupili až s druhým dítětem, ale nějak nás to netlačilo. Ale my jsme se měli dobře i v Čechách, takže zase nějaký zázrak taky nečekej. Jsme z Čech skoro 14 let
tyjo, to letí
My v Německu žijeme
už jen kvůli tomu dojíždění to manžel navrhnul a já souhlasila ![]()
Nám se tu líbí podmínky jiné i co se týče bydlení atd ![]()
Do ČR se vracet nehodláme ![]()
@Misha8585 píše: Více
A jste tedy spokojeni? My se chceme přestěhovat někde k hranicím a dojíždět. Alespoň prozatím. Manžel už má slíbenou práci, peníze skvělý. Měli bychom se o hodně líp než teď.
@Anonymní píše: Více
Jsme tu 3rokem. Manžel pracuje přes 10let v Německu. Dojíždění už nedával. ![]()
Rozhodli jsme se společně. Děti stim problém neměli.
Jsou tu spokojený. Nejstarší pracuje. A kluci mají školu i školku ![]()
Nebydlíme daleko od hranic. Jsme v menším městě. Velká města nás nikdy nelákaly ani v ČR. ![]()
Manžel přišel s nápadem pracovat v cizině, ale bydlet v Česku. Žijeme v Praze v nájmu, vlastní bydlení v nedohlednu. Pracuji v oblasti sociálních služeb, manžel taky. Nemáme se až tak špatně, ale nemůžeme si vyskakovat.
Za práci bychom dojížděli do Německa a bydleli někde poblíž hranic. Tedy z Prahy by jsme odešli. Nejsem úplně proti, hodně věcí už nedávám, makám jak fretka a plat hodně nízký. Taky bych chtěla vlastní bydlení, což se nám tady nepodaří ani kdybychom se rozkrájeli.
Nechci nic uspěchat, musíme to dobře promyslet.
Německy umíme, manžel tam už kdysi pracoval. Chceme i děti a prostě já jsi nedovedu představit přivést děti do pronájmu. Ničila by mě ta nejistota, že nám může majitel ukončit smlouvu a budu dítě tahat jako kotě z pronájmu do pronájmu.
Manžel dostal nabídku jako svářeč, peníze hodně dobrý. Šly byste do toho?