Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odejít? Nejsem blázen?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
27.7.22 14:32
- Citovat
- Upravit
27.7.22 14:55
@Honza 12 píše:
Tak ani já neumím nahodit tu hormonální chemii a jiskru jako na počátku vztahu v zamilovanosti. Jenom teda ve snech. A zakladatelka zamilovanost měla, chlap se jí líbil, mají dítě. A jde žít tak, aby byly oba spokojení. A jak jsem psal, když řeší takové životní trable, jako je zdraví dítka, jeho operace. Je uhnaná vystreslá. Tak to jde obvykle jiskra bokem. A to nemusela zmizet. S takovýma starostma by to bylo stejný ať už by měla vedle sebe kohokoliv.
Myslím si, že ani stres z operace dítěte není moc důvodem proto přestat mít rád partnera. Určitě u těch předchozích vztahů byly nějaké důvody, proč ty vztahy nevyšly. Jenže mi přijde, že zakladatelka přemítá o těch hezkých vzpomínkách… nejspíše si našla partnera, který je jiný než ti předchozí a teď zjišťuje, že jí vlastně příliš nevyhovuje.
Já pořád nevidím ten důvod, proč si něco takového sám sobě vlastně dělat. Mám si přetvářet své emoční asociace, něco si namluvat, abych neměl pocit, že mi ten vztah nedává něco, co od něj očekávám? Myslím, že do vztahu jdeme s tím, že nám bude dávat to, co očekáváme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.7.22 15:04
@opulus píše:
Myslím si, že ani stres z operace dítěte není moc důvodem proto přestat mít rád partnera. Určitě u těch předchozích vztahů byly nějaké důvody, proč ty vztahy nevyšly. Jenže mi přijde, že zakladatelka přemítá o těch hezkých vzpomínkách… nejspíše si našla partnera, který je jiný než ti předchozí a teď zjišťuje, že jí vlastně příliš nevyhovuje.Já pořád nevidím ten důvod, proč si něco takového sám sobě vlastně dělat. Mám si přetvářet své emoční asociace, něco si namluvat, abych neměl pocit, že mi ten vztah nedává něco, co od něj očekávám? Myslím, že do vztahu jdeme s tím, že nám bude dávat to, co očekáváme.
Dokud jde jen o nás, jasně, to není důvod. Ale když je v tom dítě tak proto, že jeho pořízením každý přijal nějakou zodpovědnost. To dítě nemůže zatím svůj život moc ovlivnit, nemůže ovlivnit, jaké stopy na něm dětství a způsob života rodičů zanechá. Podle mě ta pohodová a stabilní rodina je jedna z věcí, o kterou máme povinnost se snažit. Když to přesto nejde, je to blbé. Ale není v pořádku se ani moc nesnažit a zřídit si život jen podle svých pocitů. Jak k tomu pak to dítě přijde.
- Citovat
- Upravit
27.7.22 15:09
@e-Surfařka píše:
Ale ona to není pravda (aspoň z toho, co jsem v diskusi zachytila), že by si nerozuměli a nefungovalo to atd. Zakladatelky manžel aspoň dle info o ničem takovym neví. Proč vycházíte z předpokladu, že bude dcerce lhát kvůli tomu, aby „kryl“ zakladatelku? Navíc bude určitě ublíženej právě o to víc, že ani nic „neprovedl“. Já třeba nelžu, když mi to nepřijde opravdu téměř nutný. Takže mně třeba přijde opodstatněná lež, vymyslet si důvod odchodu u otce, který odešel, protože nechtěl dítě. To mi opravdu nepřijde vhodný dítěti vykládat, že taťka odešel, protože ho nechtěl (vim o takovym případu, kde to bylo dítěti vysvětlený pravdivě). Ale opravdu mi nepřijde jako nutné krýt dospělého svéprávného člověka. K případu, že se dělí o „vinu“, který tu byl uvedený - odchod otce k nové ženě. Samozřejmě by nebylo v pořádku dítě krmit tim, že táta odešel kvůli tý prohnaný cou. ře. Ale říct mu, že taťka odešel, protože se zamiloval jinde, mi přijde přijde naprosto o. k. a překvapuje mne, co lidí má tu drzost automaticky předpokládat, že partner, kterého „podrazili“, je bude krýt. Prostě v zájmu dítěte je mu nenaservírovat, že rodič zdrhl kvůli němu. Ale lhát mu o tom, jak to tak je lepší, když jde ve skutečnosti o „rozmar“ jednoho z nich, mi nepřijde jako chránění zájmů dítěte, ale rodiče, který se nějak rozhodl.
Ale já mluvil o tom, jak to (třeba) podá zakladatelka dceři. Pokud jí bude mít v péči, což ona sama předpokládá, tak první otázka na toto téma padne rozhodně směrem k ní. Mimochodem jim to nefunugje - minimálně po citové stránce.
A i ten druhý rodič musí vážit slova, protože sice může ze svého pohledu upřímně odpovídat, ale stále je to jeho pohled na věc. Z pohledu dítěte můžeš druhého rodiče očerňovat a dítě jej může instiktivně bránit. Pokud s ním žije, bude k němu mít i mnohem hlubší vztah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.22 15:22
@Anonymní píše:
Dokud jde jen o nás, jasně, to není důvod. Ale když je v tom dítě tak proto, že jeho pořízením každý přijal nějakou zodpovědnost. To dítě nemůže zatím svůj život moc ovlivnit, nemůže ovlivnit, jaké stopy na něm dětství a způsob života rodičů zanechá. Podle mě ta pohodová a stabilní rodina je jedna z věcí, o kterou máme povinnost se snažit. Když to přesto nejde, je to blbé. Ale není v pořádku se ani moc nesnažit a zřídit si život jen podle svých pocitů. Jak k tomu pak to dítě přijde.
Souhlasím. Ale také si myslím, že vztahy s dětmi se rozpadají v často větším rozkladu než bez dětí. Ti lidé se to snaží nějak překonat (možná pro naplnění té zodpovědnosti), ale postupem času se to spíš zhoršuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.22 15:23
@opulus píše:
Ale já mluvil o tom, jak to (třeba) podá zakladatelka dceři. Pokud jí bude mít v péči, což ona sama předpokládá, tak první otázka na toto téma padne rozhodně směrem k ní. Mimochodem jim to nefunugje - minimálně po citové stránce.A i ten druhý rodič musí vážit slova, protože sice může ze svého pohledu upřímně odpovídat, ale stále je to jeho pohled na věc. Z pohledu dítěte můžeš druhého rodiče očerňovat a dítě jej může instiktivně bránit. Pokud s ním žije, bude k němu mít i mnohem hlubší vztah.
Ale ty jdeš zase z extrému do extrému. Proč vynecháváš tu prostřední - pravdivou - variantu? Proč máš pocit, že tomu dítěti by se mělo buď lhát, nebo očerňovat druhého? Co ta zlatá střední cesta - pravda podaná přijatelně věku dítěte bez očerňování? Navíc to podáváš, jako by se k tomu měla vyjadřovat jen zakladatelka - proč? Já myslim, že to, že se dítě zeptá (i) táty je pravděpodobnost minimálně stejná. Protože jak sám říkáš, dcera by asi zůstala se zakladatelkou. Takže táta by šel z kola ven. Pochybuju, že jeho by se dcerka nezeptala na to proč.
A vždycky dítě nemusí mít hlubší vztah k rodiči, se kterym žije. Ten druhý pro něj může být vzácnější, ten, co s nim žije se hlavně stará, zatímco ten víkendový je na zábavu, s tím doma si může víc lézt na nervy (zvlášť v pubertě), může se nesnášet s jeho novym partnerem a kvůli tomu s nim mít konflikty (platí u většiny dětí z rozvedených rodin, co znam)…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.22 16:05
@e-Surfařka píše:
Ale ty jdeš zase z extrému do extrému. Proč vynecháváš tu prostřední - pravdivou - variantu? Proč máš pocit, že tomu dítěti by se mělo buď lhát, nebo očerňovat druhého? Co ta zlatá střední cesta - pravda podaná přijatelně věku dítěte bez očerňování? Navíc to podáváš, jako by se k tomu měla vyjadřovat jen zakladatelka - proč? Já myslim, že to, že se dítě zeptá (i) táty je pravděpodobnost minimálně stejná. Protože jak sám říkáš, dcera by asi zůstala se zakladatelkou. Takže táta by šel z kola ven. Pochybuju, že jeho by se dcerka nezeptala na to proč.A vždycky dítě nemusí mít hlubší vztah k rodiči, se kterym žije. Ten druhý pro něj může být vzácnější, ten, co s nim žije se hlavně stará, zatímco ten víkendový je na zábavu, s tím doma si může víc lézt na nervy (zvlášť v pubertě), může se nesnášet s jeho novym partnerem a kvůli tomu s nim mít konflikty (platí u většiny dětí z rozvedených rodin, co znam)…
Ale já nepíšu, že jí bude vyloženě lhát, já tím chtěl říct, že to skončí u obecného konstatování (byť je to třeba polopravda). Myslíš, že si rozvádějící rodiče nějak vyjasní, a stanoví „pravdu“ o tom, proč se rozcházejí? V každém zůstane ten jeho vnitřní pocit a vlastní pohled na věc. A to je to, co bude každý sdělovat. Určitě nebudou sdělovat něco, co by je samotné poškozovalo. Případně to příslušně zaobalí.
Ne každý je vhodný k tomu být nevlastním rodičem. To platí pro ženy i pro muže. I když bych řekl, že ženy s tím bojují mnohem víc…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.22 16:12
Kdyby to doma normálně fungovalo neodesla bych já osobně ne… opravdu by jste se musely hooodne uskromnit a to nikoho nebaví ani ve 30 ani v 50
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.22 20:43
@Anonymní píše:
Já to dělám tak, že vždycky když nastává nějaká situace, která je mi nepříjemná, tak se snažím nejdřív zastavit a říct, jak chci, aby to dopadlo. Chci se pohádat? To obvykle ne, o to nestojím. Chci mít tichou domácnost zbytek dne? Taky ne. No tak se musím zařídit podle toho, kousnout do jazyka a nereagovat tak, abych to eskalovala, ale spíš uklidnila. Neříkám pořád ustupovat, ale místo vyštěkání, co chlap zase neudělal, ho o to můžu klidně požádat (pokud má mozek tak sám moc dobře ví že už to říkám popáté), když je protivný, můžu se zeptat co ho trápí místo toho abych byla protivná taky…nejlepší na tom je, že aspoň ten můj to úspěšně odkoukává a dělá to už taky tak. Takže když ujedu já a vztekám se, zeptá se, kdo mě naštval, rozesměje mě tím že za mnou přijde třeba s čokoládou a psíma očima nebo prostě to nějak hodí do jiné roviny. Od toho se známe abychom věděli, co na toho druhého funguje.
Asi neni problem se premoct a i pres spatny den “pozdravit partnera s usmevem”, ale pokud ten spatny den zavinil partner a vis, ze se to bude opakovat, to uz asi bude jina.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.22 22:20
@LSD píše:
Asi neni problem se premoct a i pres spatny den “pozdravit partnera s usmevem”, ale pokud ten spatny den zavinil partner a vis, ze se to bude opakovat, to uz asi bude jina.
No v tom případě ještě může žena pokleknout a líbáním lemroucha vykouzlit partnerovi na tváři úsměv. Nebo nechat odkapnout slinu 
No to byla blbost.
Jestli za to může drahá polovička, tak večer rožneš lampu a otevře pusu u výslechu. 
prostě se ho zeptáš co ho sejří.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.22 23:00
@Bytsamsebou píše:
Vymění milence. Můžeš ho vyměnit a nedělat si s tím hlavu…a být stále spokojená.
To není pravda, ženy neumí oddělit milenecký vztah a fungovat dál v manželství. Většinou se bezhlavě zamilují a pálí mosty. Manžel se jim ještě víc zprotiví a jsou ochotné odejít do horších podmínek jelikož to doma nedávají a mají plnou hlavu milence. Pak jsou překvapeni, že jejích láska se nerozvede, on už se tak nesnaží a začnou litovat i ty a jsou z toho hotové. Dost jich i přemýšlí, že by se vrátily zpět, jelikož kvůli lepším finančním podmínkám, celkově i lepším bydlení atd. A to i mám případ, kdy to jejich manželství stejně nefungovalo dlouhodobě. Muži to umí, oddělit zábavu - milenku a doma si užívat rodinné pohody. Časem milenku vymění. Ženy ne. Ty se plácají v těchto vztazích roky a i po rozchodu po milenci tesknou a trápí se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.22 08:23
@vejilka píše:
To není pravda, ženy neumí oddělit milenecký vztah a fungovat dál v manželství. Většinou se bezhlavě zamilují a pálí mosty. Manžel se jim ještě víc zprotiví a jsou ochotné odejít do horších podmínek jelikož to doma nedávají a mají plnou hlavu milence. Pak jsou překvapeni, že jejích láska se nerozvede, on už se tak nesnaží a začnou litovat i ty a jsou z toho hotové. Dost jich i přemýšlí, že by se vrátily zpět, jelikož kvůli lepším finančním podmínkám, celkově i lepším bydlení atd. A to i mám případ, kdy to jejich manželství stejně nefungovalo dlouhodobě. Muži to umí, oddělit zábavu - milenku a doma si užívat rodinné pohody. Časem milenku vymění. Ženy ne. Ty se plácají v těchto vztazích roky a i po rozchodu po milenci tesknou a trápí se.
Všechny ženy určitě ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.22 09:19
@opulus píše:
Myslím si, že ani stres z operace dítěte není moc důvodem proto přestat mít rád partnera. Určitě u těch předchozích vztahů byly nějaké důvody, proč ty vztahy nevyšly. Jenže mi přijde, že zakladatelka přemítá o těch hezkých vzpomínkách… nejspíše si našla partnera, který je jiný než ti předchozí a teď zjišťuje, že jí vlastně příliš nevyhovuje.Já pořád nevidím ten důvod, proč si něco takového sám sobě vlastně dělat. Mám si přetvářet své emoční asociace, něco si namluvat, abych neměl pocit, že mi ten vztah nedává něco, co od něj očekávám? Myslím, že do vztahu jdeme s tím, že nám bude dávat to, co očekáváme.
To není o tom přestat mít rád partnera. Ve stresu uhnanosti jde libido do háje, tím pádem ani necítíš chemii. Pak se vkrádají tyhle otázky. Viz třeba ženy v těhotenství. Po porodu, kojení, stres, nevyspání. Rozházený hormony, nemůžou vystát samy sebe, mají na chlapa absolutní averzi. Do toho třeba laktační psychózu. Je to jen příklad. Ale po nějaké době až tyhle stresy odezní, tak zjistí, že tam pořád ta láska, přitažlivost je. Ale v tu aktuální chvíli to prostě cítí jinak. A brát to tak, že teď to cítím takhle a nedá se s tím nic dělat, tak se rozvede každej. Rodina, manželství je běh na dlouhou trať. V průběhu jsou období, kdy to jednomu, druhému, nebo oběma nedává to, co od vztahu očekáváme. Ale to je normální a nedílná součást. To k tomu patří. Pokud to opravdu není nenapravitelně rozvráceno. Což nevím, jestli aktuální ztráta motýlků, „chemie“ zrovna je. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.22 09:36
@vejilka píše:
To není pravda, ženy neumí oddělit milenecký vztah a fungovat dál v manželství. Většinou se bezhlavě zamilují a pálí mosty. Manžel se jim ještě víc zprotiví a jsou ochotné odejít do horších podmínek jelikož to doma nedávají a mají plnou hlavu milence. Pak jsou překvapeni, že jejích láska se nerozvede, on už se tak nesnaží a začnou litovat i ty a jsou z toho hotové. Dost jich i přemýšlí, že by se vrátily zpět, jelikož kvůli lepším finančním podmínkám, celkově i lepším bydlení atd. A to i mám případ, kdy to jejich manželství stejně nefungovalo dlouhodobě. Muži to umí, oddělit zábavu - milenku a doma si užívat rodinné pohody. Časem milenku vymění. Ženy ne. Ty se plácají v těchto vztazích roky a i po rozchodu po milenci tesknou a trápí se.
Meleš tady dobry blbosti 
asi nejsem žena
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Já to dělám tak, že vždycky když nastává nějaká situace, která je mi nepříjemná, tak se snažím nejdřív zastavit a říct, jak chci, aby to dopadlo. Chci se pohádat? To obvykle ne, o to nestojím. Chci mít tichou domácnost zbytek dne? Taky ne. No tak se musím zařídit podle toho, kousnout do jazyka a nereagovat tak, abych to eskalovala, ale spíš uklidnila. Neříkám pořád ustupovat, ale místo vyštěkání, co chlap zase neudělal, ho o to můžu klidně požádat (pokud má mozek tak sám moc dobře ví že už to říkám popáté), když je protivný, můžu se zeptat co ho trápí místo toho abych byla protivná taky…nejlepší na tom je, že aspoň ten můj to úspěšně odkoukává a dělá to už taky tak. Takže když ujedu já a vztekám se, zeptá se, kdo mě naštval, rozesměje mě tím že za mnou přijde třeba s čokoládou a psíma očima nebo prostě to nějak hodí do jiné roviny. Od toho se známe abychom věděli, co na toho druhého funguje.