Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odejít? Nejsem blázen?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.7.22 12:49
Mám na zakladatelku dotaz: Co ty sama jsi udělala pro to, aby tvůj muž pro tebe jiskřil?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 13:04
Spousta rozvedených lidí ti řekne, že neudržet vztah s matkou/otcem děti je životní prohra. Je to určující. Už nikdy pak úplnou rodinu mít nebudeš, tvoje děti nikdy už nezažijí to, co je pro jejich vývoj základní. Když se podíváš na páry, které drží, vidíš proč? Myslíš, že je to kvůli silné chemii? Těžko. Jsou to jen takové povahy, nerozvádí se, jsou věrní své rodině, mají jí jako nejvyšší prioritu. Dneska jde každý za štěstím, protože je vedle tráva zelenější, ale jak ty rodiny potom vypadají? Znám i hodně rodin, kde překonali nevěru, nemoc, finance, problémy v sexu a další větší aj.,
a dneska jsou rádi, že se nerozvedli a celá ta rodina z toho těží. Roztrhne se nejen máma a táta, ale i babičky s dědou, strejda s tetou a další, a najednou už nic není jako dřív. Rodina se neničí. Tu máš jen jednu a když máš náhodou štěstí a podaří se ti i druhý/další pokus, stejně si za sebou táhneš i ty roztržené kousky z té původní, na jejichž konci visí ty nejzranitelnější - děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 13:26
@Anonymní píše:
Ahoj zakladatelko,
poslední stránky, kde píšou ostatní diskutující jsem už jen v rychlosti prolítla, tak pardón, pokud už něco zaznělo z jejich nebo z tvé strany.
Přijde mi úplně šílené, jak tady některé píšou, že prostě ty si buď nešťastná, ale tvému dítěti udrž tatínka s maminkou. NE! NIKDY. Píšu to jako dítě vyrůstající v nefuknčním vztahu rodičů, kdy se právě snažili udržet vztah pro nás děti. Mám jen ty nejhorší vzpomínky na dětství a pubertu, ikdyž by to subjektivní oko zhodnotilo jako ideální. Měla jsem materiální zázemí, lásku od rodičů ke mně, společné výlety, dovolené, srandičky, fungující prarodiče. Ale přesto si nejvíc vzpomínám na proplakaný noci, záchvaty paniky, úzkosti. Moje hysteráky, kdy se táta víc usmíval na prodavačku než na mámu. Mezi mýma rodičema vyprchala láska nejdřív z tátovo strany a pak i z mámy. Fungovali skvěle, ale stejně jsme to napětí cítili a stejná nálada se přesunula na nás děti. Když už jsme byli v pubertě, tak si rodiče i sem tam postěžovali a vylili srdíčko. V naší dospělosti se rodiče už nesnáší, štěkaj po sobě. A já je svým způsobem za tohle nemůžu cítit, je mi to tak proti srsti. Být pořád zapojená v jejich problémech. Ovlivnilo mě to i v mých vztazích.
Už jako malá jsem si přála, aby šli rodiče radši od sebe než se po škole vracet do dusné atmosféry. Záviděla jsem spolužákům, kteří měli rozvedený rodiče. Byť to taky neni úplně ideální.Přijde mi, že diskutující tady pletou jablka a hrušky. Samozřejmě když se rodiče tahají o děti, dělají si naschváli, tak to je pro dítě peklo. Ale z tvých příspěvků usuzuji, že to nebude váš případ.
Ty máš taky svůj život, právo být šťastná. Dítě to z tebe vycítí. Lepší spokojený rodič, až bude starší, tak mu to klidně i vysvětlit, proč to rodičům nevyšlo.
Stejně jako rodiče nemají právo řídit svým dospělým dětem život, tak ani malé děti rodičům.
A pokud máš manžela znechuceného, tak to opravdu jen tak nepomine a poradna nepomůžebyť je to skvělý člověk a otec.
z části to tak je.
Ono děti se upínají k tomu, jak by to bylo lepší, kdyby… stejně jako dospělí.
Já si taky pamatuju, jak bylo doma dusno a jak sem si přála, aby se naši rozvedli a byl klid.
No, jenže on pak klid stejně nebyl. Máma stále v nervu, jen z jiných důvodů (proto jsem zakladatelce psala, že pocit pohody je v její hlavě, nikoliv v partnerovi), navíc táta pryč, takže když to na mámu přišlo, nebylo ke komu přijít pod křídlo. Dohady o alimenty, dohady o péči, mámino nový strejdové taky leckdy parádinda. Takže že by došlo k nějakému zlepšení, to se zrovna říct nedá…
Naprosto rozumím rozvodu v toxickém vztahu, ale to zatím u zakladatelky úplně nevypadá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.7.22 13:29
@Liberalissima píše:
Do kamene tesat, popsala jsi to dokonale, ty jsi terapeutka povoláním?
Advokátka/mediatorka
- Citovat
- Upravit
26.7.22 13:33
@Anonymní píše:
@Sunlight515 diky, nad poradnou take premyslim
Dovolena atd uz vim ze nezafunguje, vyzkouseno. Vzdycky si akorat v duchu rikam jak bych tam radsi byla sama… Jsem asi d.ebil.
Založ si falešný profil a jako cizí žena ho oslov a zaflirtuj, zkus ho dostat, znáš ho, tak víš co na něj platí. Uvidíš, jestli by byl ochoten si zašpásovat. Když to s tebou ani nehne, je to mrtvý, jestli alespoň trochu povyskočíš, tak je jasný, že tam ještě šance je a v tom případě jak někdo řekl, lepší, než odchod je milenec na tajňáka. Představit si, že by měl jinou je něco odlišného, než to zažít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 13:38
Podle mě Tě jednoduše pálí dobré bydlo. Dítě odrostlo a Ty máš roupy. Chtělo by to zase motýlky v břiše, super sex a žhavou romantiku se spoustou zvratů jak v latinskoamerické telenovele. Zaměřila bych se na Váš vztah, klidně navštívila nějakého kouče, poradce.. A taky zapřemýšlela o tom, co Ty dáváš ro vztahu, aby fungoval a bylo Vám v něm oběma dobře. Nic víc dát dítěti nemůžeš než funkční rodinu. Tu máš. Tak se nechovej jak kravka, mohla bys pěkně zaplakat..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.7.22 13:43
@Anonymní píše:
@Takyjedna asi nemá cenu se dohadovat jestli je to vydřené nebo ne… mě nevadí pracovat 12h denně, protože mě moje práce baví.. takže možná to vydřené fakt není.
Ale právě jediný důvod, proč to nechci ukončit je, že si vážím toho, že jsme něco vybudovali a máme relativně zdravé dítě (mám v okolí lidi kteří takové štěstí fakt nemají).
A pak si na druhou stranu řeknu - to tady chceš být dalších 30l kvůli domu? Aby byli všichni kromě tebe v pohodě?
Mám to podobně jako ty, ale naštěstí uvažuji rozumně. Nevím kolik ti je, ale mě táhne na 40, takže v podstatě, když bych to měla rozseknout tak teď, taky mi chybí nějaký výhled budoucnosti PRO MĚ, je hezké, že rodina funguje, ale člověk by měl být trochu sobec, že jo. Ještě něco zažít, přece nemůžu sama sebe zazdít, jen proto, aby rodina byla spokojená. Je to dilema, když mám podobné choutky, zastavím se a začnu uvažovat. Jo každý má právo na svoje štěstí, i já, ale:
můj muž se stará o rodinu, jo kouří, ale to se dá překousnout. Je s ním sranda, o děti se postará, stejně jako mě zastoupí v jiných záležitostech, je hrozně hodnej (a proto možná už po těch letech nepřitažlivej), šikovnej (postavil barák, opraví auto), má mě rád, což jde i po těch letech poznat. Vím, že je na něj spoleh a hlavně mám jistotu, že je to pro mě opora jako žádná jiná. Teď jsem zdravá, nic mi není, ale tohle je chlap u kterého vím, že kdyby se mi něco stalo, tak mě prostě neopustí. Takže suma sumárum vím, že když od něj odejdu vždycky si pohorším. A to mi za 3-4 roky vzrůša s novým chlapem nestojí, ne. Fakt ne.
- Citovat
- Upravit
26.7.22 13:46
Vrať se zakladatelko svou myslí do své rodiny. Uč se být spokojená s tím, co nyní máš. Máš toho hodně, mnoho lidí právě po tomto touží, co ty nyní již máš. A dál dělej všechno, aby byl spokojený tvůj muž a vaše dítě. Uvidíš pak všeobecné jiskření ve vaší rodině. V podstatě to jiskření, aby bylo, aby se dělo, je jenom na tobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 13:58
@ulice píše:
Spousta rozvedených lidí ti řekne, že neudržet vztah s matkou/otcem děti je životní prohra. Je to určující. Už nikdy pak úplnou rodinu mít nebudeš, tvoje děti nikdy už nezažijí to, co je pro jejich vývoj základní. Když se podíváš na páry, které drží, vidíš proč? Myslíš, že je to kvůli silné chemii? Těžko. Jsou to jen takové povahy, nerozvádí se, jsou věrní své rodině, mají jí jako nejvyšší prioritu. Dneska jde každý za štěstím, protože je vedle tráva zelenější, ale jak ty rodiny potom vypadají? Znám i hodně rodin, kde překonali nevěru, nemoc, finance, problémy v sexu a další větší aj.,
a dneska jsou rádi, že se nerozvedli a celá ta rodina z toho těží. Roztrhne se nejen máma a táta, ale i babičky s dědou, strejda s tetou a další, a najednou už nic není jako dřív. Rodina se neničí. Tu máš jen jednu a když máš náhodou štěstí a podaří se ti i druhý/další pokus, stejně si za sebou táhneš i ty roztržené kousky z té původní, na jejichž konci visí ty nejzranitelnější - děti.
Myslím, ze si to idealizujes, to ze jsou dva někdy spolu 50 rozhodne nemusí znamenat to, ze se snažili, tím jak nevidíš dovnitř, tak vůbec netusis, co jeden nebo druhy musel obětovat, dělat, aby to bud takto udržel nebo proste prožil život aniž by byl spokojený. Spousta lidi nema vůbec odvahu, natož čelit změně, udělat rozhodnutí, takže par, který je spolu desítky let vůbec nemusí znamenat idylku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 14:03
@Prosimklid píše:
Myslím, ze si to idealizujes, to ze jsou dva někdy spolu 50 rozhodne nemusí znamenat to, ze se snažili, tím jak nevidíš dovnitř, tak vůbec netusis, co jeden nebo druhy musel obětovat, dělat, aby to bud takto udržel nebo proste prožil život aniž by byl spokojený. Spousta lidi nema vůbec odvahu, natož čelit změně, udělat rozhodnutí, takže par, který je spolu desítky let vůbec nemusí znamenat idylku.
Nemusí, ale může
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.7.22 14:11
@Mar__tanka1983 píše:
z části to tak je.
Ono děti se upínají k tomu, jak by to bylo lepší, kdyby… stejně jako dospělí.Já si taky pamatuju, jak bylo doma dusno a jak sem si přála, aby se naši rozvedli a byl klid.
Naprosto rozumím rozvodu v toxickém vztahu, ale to zatím u zakladatelky úplně nevypadá.
No, jenže on pak klid stejně nebyl. Máma stále v nervu, jen z jiných důvodů (proto jsem zakladatelce psala, že pocit pohody je v její hlavě, nikoliv v partnerovi), navíc táta pryč, takže když to na mámu přišlo, nebylo ke komu přijít pod křídlo. Dohady o alimenty, dohady o péči, mámino nový strejdové taky leckdy parádinda. Takže že by došlo k nějakému zlepšení, to se zrovna říct nedá…
Ano, o tom taky píšu. Když si rodiče dělají naschváli, tahají se o děti, že je to pro děti peklo. A zároveň si myslím, že to neni případ zakladatelky. Že u nich bude snad rozumná domluva. Oba slušně vydělávají.
Taky by se dalo polemizovat, co je lepší. S promunitím “nah*vno” atmosféra doma nebo nahovno atmosféra s každým rodičem zvlášť. 
Dále pak mi přijde smutné být dál ve vztahu a nespokojený, jen proto, že chlap neni ochlasta, nekouří, nebere drogy atd. To nejen tobě, ale i ostatním stačí k životu? Chlap se postará, je hodný a spořádaný, takže já se mám smířit s tímto životem, jen že může být hůř?
Ano, přichází ve vztazích stereotyp, krize, nálady. Ale zakladatelka už na začátku vztahu nebyla s partnerem plně spokojená a teď je jí ten chlap až nechutnej a nemiluje ho.
Teď tedy by byla namístě otázka, jak je to z druhé strany. Jestli je manžel spokojený a zamilovaný? Třeba to cítí stejně. To už si musí zakladatelka vykomunikovat s ním.
Ale věřím tomu a mám kolem sebe spoustu párů, kteří se i po letech milují, jsou spokojení a nepřijdou si navzájem nechutní. Jsou si parťákama. A to si dle mě zaslouží každý z nás. Né jen přežívat.
- Citovat
- Upravit
26.7.22 14:12
@poučená píše:
Vrať se zakladatelko svou myslí do své rodiny. Uč se být spokojená s tím, co nyní máš. Máš toho hodně, mnoho lidí právě po tomto touží, co ty nyní již máš. A dál dělej všechno, aby byl spokojený tvůj muž a vaše dítě. Uvidíš pak všeobecné jiskření ve vaší rodině. V podstatě to jiskření, aby bylo, aby se dělo, je jenom na tobě.
To bude možná ten hlavní problém u nich 
Vztah nemůže táhnout jen jeden
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 14:22
@Anonymní píše:
Ano, o tom taky píšu. Když si rodiče dělají naschváli, tahají se o děti, že je to pro děti peklo. A zároveň si myslím, že to neni případ zakladatelky. Že u nich bude snad rozumná domluva. Oba slušně vydělávají.
Taky by se dalo polemizovat, co je lepší. S promunitím “nah*vno” atmosféra doma nebo nahovno atmosféra s každým rodičem zvlášť.
Dále pak mi přijde smutné být dál ve vztahu a nespokojený, jen proto, že chlap neni ochlasta, nekouří, nebere drogy atd. To nejen tobě, ale i ostatním stačí k životu? Chlap se postará, je hodný a spořádaný, takže já se mám smířit s tímto životem, jen že může být hůř?
Ano, přichází ve vztazích stereotyp, krize, nálady. Ale zakladatelka už na začátku vztahu nebyla s partnerem plně spokojená a teď je jí ten chlap až nechutnej a nemiluje ho.
Teď tedy by byla namístě otázka, jak je to z druhé strany. Jestli je manžel spokojený a zamilovaný? Třeba to cítí stejně. To už si musí zakladatelka vykomunikovat s ním.
Ale věřím tomu a mám kolem sebe spoustu párů, kteří se i po letech milují, jsou spokojení a nepřijdou si navzájem nechutní. Jsou si parťákama. A to si dle mě zaslouží každý z nás. Né jen přežívat.
To ale neměla dělat dítě s člověkem o kterém od začátku věděla, že ho nemiluje!!! To není kočička nebo pejsek, je to nový člověk. V mem okolí jsou poznamenáni rozvodem všichni, stále cítí křivdu a to jsou lidi na prahu třicítky. Proč na svět to dítě s tímto mužem přivedla když ho chudinka nemiluje? Ne nemám pro to pochopení, je to sobeckost na entou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 14:28
@Anonymní píše:
@Liberalissima Já ale právě nikde nenapsala, že jsem znuděná… To si tu domyslely dámy, co si myslí že jsem tři roky na mateřský ve zlatý kleci. Určitě se nenudím v běžném životě (co se týče náplně dne… nebo jak to napsat). Možná v tomto smyslu jsem trošku přetažená, upřímně na mě dost psychicky doléhají i vnější věci jako válka, umrtí v rodině apod. Ale nic, co by se nedalo zvládnout. Pořád se snažím to brát tak, že se mají lidi hůř.
A ano, vlastně je to trošku takové druhé dítě, občas to i ze srandy říkám. Umí se postarat o vše, ale po tom co to desetkrát připomenu. A v ideálním případě na to pozvu někoho jiného (opraváře, zahradníka..). Nikdy jsem to nebrala jako nějaké velké mínus - vím že ženský řeší mnohem horší vlastnosti chlapů a nikdo není bez chyby.
Jde mi čistě o to souznění partnerské, v hlavě… že to tam prostě už delší dobu necítím.
Myslíš, že množství odvedených domacích prací má vliv na lásku nebo chuť na intimnosti? Myslíš, že když on začne vařit, prát a uklízet, že jej budeš víc milovat, že tě bude více přitahovat jako muž, že ti na něm bude více záležet? Nevěř tomu.
Zařadila jsi si jej do škautlky „další dítě“. Není to moc z legrace, jak si myslíš - vyjadřuješ tím své negativní pocity a zároveň svého patnera ponižuješ.
Pokud jsi se už přešla do role spolubydlící matky vašeho dítěte, tak ten vztah budoucnost nemá. Pokud si v sobě budeš živit své negativní pocity na partnera, tak asi jiná cesta než rozchod z toho nevede.
Dokonce bych řekl, že bys byla ráda, kdyby si on někoho našel a odešel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
