Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odejít? Nejsem blázen?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.7.22 10:02
@Anonymní píše:
@Mar__tanka1983 echci mu nic sebrat.. píšu jak to prakticky je.. naopak bych byla ráda, kdyby se vídali co nejvíc.. Ale vím jak je to teď doma - chodí z práce v 7, popravdě si s ní nikdy moc nehrál, prostě na to není. Dcera se vším chodí za mnou, maminka maminka…
O vše od nákupů přes vození do školky, zahradu a zvířata se starám já, do toho pracuju od jejích 6m (mohu homeoffice, takže to mám jednodušší a proto to tak je).
Takže mu vlastně nedáváš žádný prostor pro to, aby byl ve tvém životě, protože prostě všechno děláš sama podle svého. A on neví co s tím a zapíjí to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.7.22 10:08
@Mar__tanka1983 Promiň ale vkládáš mi do úst věci, které vůbec nejsou pravda… Rozhodně jí nechci brát tátu. Kdyby jo, tak jsem pryč už dávno ne? Naopak to je právě jediné, proč odejít nechci! Aby nepřišla o fajn tátu.
Muž se umí postarat, i několikrát musel, když jsem jela třeba pracovně pryč. Ale prostě pokud je do 7 v práci, tak asi fakt nevyzvedne dítě ve 3 ze školky a nepůjde s ním na hřiště. Popisuju čistě praktické věci. Neznamená to, že nic neděláme společně třeba o víkendech a dovolených. Prostě z praktického hlediska chod rodiny zajišťuji během pracovního dne já a nikdy mi to nevadilo.
- Citovat
- Upravit
26.7.22 10:13
@Anonymní píše:
@Mar__tanka1983 echci mu nic sebrat.. píšu jak to prakticky je.. naopak bych byla ráda, kdyby se vídali co nejvíc.. Ale vím jak je to teď doma - chodí z práce v 7, popravdě si s ní nikdy moc nehrál, prostě na to není. Dcera se vším chodí za mnou, maminka maminka…
O vše od nákupů přes vození do školky, zahradu a zvířata se starám já, do toho pracuju od jejích 6m (mohu homeoffice, takže to mám jednodušší a proto to tak je).
Hele a není to teda tak, že se manžel chová v rámci domácnosti spíš jak druhé dítě než partner (neuklízí, nebo jen na výslovné požádání, nemůžeš se spolehnout že zařídí s dítětem např doktora, neuvaří) a proto tě nepřitahuje? Protože to je strašně časté, ale dá se to napravit lepším rozdělením zodpovědností kolem domácnosti a dítěte a prací na vztahu a intimitě.
Navíc teď už si nejsem jistá, jestli jsi teda znuděná nebo naopak ve stresu a přetížená, protože tvůj první post vyznívá jinak než např tento komentář.
Tak či tak, s malým dítětem vyžadujícím hospitalizace bych si fakt dala záležet, abych vyčerpala všechny možnosti a zkusila všechno, než bych rodinu rozbila. Abych měla sama před sebou čisté svědomí, že to fakt jinak nešlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 10:20
@Anonymní píše:
@Mar__tanka1983 Promiň ale vkládáš mi do úst věci, které vůbec nejsou pravda… Rozhodně jí nechci brát tátu. Kdyby jo, tak jsem pryč už dávno ne? Naopak to je právě jediné, proč odejít nechci! Aby nepřišla o fajn tátu.
Muž se umí postarat, i několikrát musel, když jsem jela třeba pracovně pryč. Ale prostě pokud je do 7 v práci, tak asi fakt nevyzvedne dítě ve 3 ze školky a nepůjde s ním na hřiště. Popisuju čistě praktické věci. Neznamená to, že nic neděláme společně třeba o víkendech a dovolených. Prostě z praktického hlediska chod rodiny zajišťuji během pracovního dne já a nikdy mi to nevadilo.
Nic ti to úst nevkládám.
Jen opakuji to, co píšeš ty, bez tvého emocionálního obalu 
To ty si napsala, že by to pro tebe bylo co se péče týká, jednodušší, protože otec se o dceru nepostará sotva ani na víkend. Tys napsala, že jako otec vlastně nefunguje. Tys napsala, že dcera je jen maminka maminka.
A další věc - divila by ses, co všechno otec dokáže zařídit, když druhou možností by bylo o dítě přijít. To, že by nestíhal dítko vyzvedávat ve tři, neznamená, že na to nemůže někoho zjednat, chůvu, babičku, novou přítelkyni. To není důvod pro nedání dítěte do široké/širší péče otci.
Já se ti jen snažím trochu nastavit zrcadlo, aby sis to zase tak nemalovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.7.22 10:23
@Liberalissima Já ale právě nikde nenapsala, že jsem znuděná… To si tu domyslely dámy, co si myslí že jsem tři roky na mateřský ve zlatý kleci. Určitě se nenudím v běžném životě (co se týče náplně dne… nebo jak to napsat). Možná v tomto smyslu jsem trošku přetažená, upřímně na mě dost psychicky doléhají i vnější věci jako válka, umrtí v rodině apod. Ale nic, co by se nedalo zvládnout. Pořád se snažím to brát tak, že se mají lidi hůř.
A ano, vlastně je to trošku takové druhé dítě, občas to i ze srandy říkám. Umí se postarat o vše, ale po tom co to desetkrát připomenu. A v ideálním případě na to pozvu někoho jiného (opraváře, zahradníka..). Nikdy jsem to nebrala jako nějaké velké mínus - vím že ženský řeší mnohem horší vlastnosti chlapů a nikdo není bez chyby.
Jde mi čistě o to souznění partnerské, v hlavě… že to tam prostě už delší dobu necítím.
- Citovat
- Upravit
26.7.22 10:24
@Anonymní píše:
@Mar__tanka1983 Promiň ale vkládáš mi do úst věci, které vůbec nejsou pravda… Rozhodně jí nechci brát tátu. Kdyby jo, tak jsem pryč už dávno ne? Naopak to je právě jediné, proč odejít nechci! Aby nepřišla o fajn tátu.
Muž se umí postarat, i několikrát musel, když jsem jela třeba pracovně pryč. Ale prostě pokud je do 7 v práci, tak asi fakt nevyzvedne dítě ve 3 ze školky a nepůjde s ním na hřiště. Popisuju čistě praktické věci. Neznamená to, že nic neděláme společně třeba o víkendech a dovolených. Prostě z praktického hlediska chod rodiny zajišťuji během pracovního dne já a nikdy mi to nevadilo.
A do té role ses pasovala sama nebo je manžel mimo práci takový neschopa? Před dítětem jste neměli vyjasněno, jak budete fungovat s jeho pracovní dobou, apod?
Nepomohlo by na manžela přenést část povinností, aby sis taky mohla vydechnout? Teda pakliže je tomu nakloněn a není to nějaký lenoch.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.7.22 10:26
@Mar__tanka1983 Já s tím ale nemám problém, jak píšu, ať si ní, proboha, tráví co nejvíc času. Asi máš za sebou jinou zkušenost, manžel je ale asi nejslušnější člověk co znám a nemám zapotřebí mu krást dítě.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.7.22 10:29
Jo, já myslím, že blázen jsi. A že si nepomůžeš, že si natlučeš nos a jednou zjistíš co jsi měla. Ale taky si myslím, že nemá smysl ti to teoreticky říkat, protože ty to tak teď necítíš a když zůstaneš, bude to v tobě pořád hlodat, budeš nespokojená a budeš mít pocit, že jsi o něco přišla. protože když někdo má skoro všechno, proč by nechtěl úplně všechno, to tak asi prostě je.
Já mám teď asi tak to co ty. Finančně na tom nejsme špatně, i když ne boháči, dítě teda teprve čekáme a snad je konečně všechno v pořádku, a mám fajn chlapa, se kterým už nás po letech pojí spíš takové parťáctví a pevné přátelství, úcta, respekt, společně prožité…a já jsem za to strašně vděčná a jsem nadšená že to se mnou vlastně všechno takhle dopadlo. Protože hodně let jsem v tohle všechno vůbec nedoufala. Nečekala jsem, že od života dostanu tak moc. Nějaké jiskry mě fakt nezajímají a rozhodně bych tohle kvůli nim neriskovala, jenže to je tím, že vím, jaké je to všechno nemít. A na tom aby uspokojivě fungoval sex prostě musím pracovat, dělat prostor pro romantické chvilky. Ano, jsou chlapi, kteří by mě fyzicky přitahovali víc, ale rozhodně bych s nima neměla to, co teď mám.
Další věc je, že se pracovně setkávám v průběhu let s desítkami rozvedených párů, a to po poměrně dlouhá časová období před i po rozvodu. A bohužel, strašně velké procento z nich začíná na tom, jak je jejich život děsný, za všechno může nepovedené manželství a jen až bude po rozvodu, bude tráva zelenější a slunce lépe svítit. A ono to tak potom není. Po pár letech jsou takoví životem přešlí, místo nekonečného štěstí s novým partnerem řeší předávání dětem, co bývalý/bývalá, chce děti moc/nechce děti dost, cizí děti - nesnáší mě/nesnáším je protože mají z druhé strany blbou výchovu, moje děti od bývalého a jeho nové chodí s návyky které mi vadí, nelíbí se mi nextka a to že jsou děti s ní, s bývalým partnerem se obvykle vztah nepodaří udržet nějaký neutrální, ale minimálně jeden toho druhého začne bytostně nesnášet a hodně často nejde pro schválnost daleko, jsou spíš výjimky, kde se kvůli dětem udrží, aby to tak nebylo. Je to pořád to samé dokola. A to tedy počítám jen to, co se netýká peněz, když píšeš že to u vás problém není, zřejmě tedy ani vypořádání by nebylo konfliktní. Samozřejmě, pokud je jeden flákač, alkoholik, hrubián, nebo se ošklivě chová, je jasné, že v tom setrvávat nelze. Ale ty rozvody tak nějak protože lidé čekají větší štěstí jinde, to většinou ten efekt vůbec nemá. Ani nemluvím o tom, že narazit na fajn partnera taky není taková samozřejmost, na mnoha ženách není nic závadného, jsou hezké, mladé, schopné, a nedaří se. Může se klidně stát, že už nenajdeš ani tohle, jen nějaké románky, kde nakonec zjistíš, že do života ten člověk není, a budeš opravdu s dítětem sama.
No a další kapitola je to dítě. Každé dítě je rozvodem poškozené a traumatizované, jen někdy by bylo víc traumatizované trvající nefunkční rodinou, tak je to menší zlo. To si musíš říct ty, jestli tvé štěstí za to stojí, případně je to pro dítě lepší. Od narození je vychovávané v tom, že základ jeho světa je tatínek a maminka, kteří jsou pár. Rozchod rodičů mu tenhle základ rozbije na kousky, děti se pak potýkají s tím, že když tomuhle věřily a nebylo to navždy, že tedy rodiče i je kdykoli mohou přestat mít rádi, mají problém věřit čemukoli a na cokoli se spolehnout. Zvlášť ve věku, kdy už rodinu moc dobře vnímají, ale rozum z toho mít ještě nemohou. Později se často stane, hlavně pokud máma i táta jsou ještě mladí a pořídí si další děti, že jsou takové nechtěné všude. Protože noví partneři, jakkoli je mohou mít rádi, samozřejmě mají silnější vztah ke svým dětem. V obou domovech primárně žije někdo, kdo jim není příbuzný a o koho nemusí vůbec stát, případně kdo moc nestojí o ně, jsou z jeho strany spíš trpěné. Můžeš si tu přečíst spoustu diskuzí o „bonusácích“. Takovým bonusákem by se tvoje dcera stala, musela bys najít někoho, kdo tě bude chtít, i přes to že ji máš. Pokud se u jednoho z rodičů ti partneři ještě ke všemu střídají, tak o to hůř. Když se rozejdou cesty dospělých, obvykle to znamená, že se v průběhu let svými názory a postoji začnou vzdalovat, což se samozřejmě projeví směrem k dítěti, v každé rodině je to tak trochu jinak, každá po něm chce tak trochu něco jiného. Navíc jsou doma s „novými“ dětmi, které mají k dispozici oba rodiče jako pár, což o ni ne…neříkám, že mnohé děti nevyrostou velmi dobře i v rozvedených rodinách, ale prostě znevýhodněné jsou. Úplně nejhorší kapitola pak je, když i vlastní rodiče preferují „nové“ děti, protože mají záporný vztah k bývalému partnerovi, a i nevědomě to dítě ho připomíná, nové dítě je po tom „lepším“ partnerovi, kterého mají raději. Pak nejlépe konstatují, že to "staré "dítě, je hrozné, zlobí, nefunguje, no co čekat, když je po bývalé/m. To pak dopadá opravdu špatně, s tím se to dítě už nemá šanci vyrovnat bez následků.
No, pardon za elaborát, je mi jasné že mnozí nebudou souhlasit, ale takové je moje zkušenost, tak třeba aspoň k zamyšlení, co z toho by se vás mohlo týkat a co ne.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.7.22 10:35
@Anonymní píše:
Jo, já myslím, že blázen jsi. A že si nepomůžeš, že si natlučeš nos a jednou zjistíš co jsi měla. Ale taky si myslím, že nemá smysl ti to teoreticky říkat, protože ty to tak teď necítíš a když zůstaneš, bude to v tobě pořád hlodat, budeš nespokojená a budeš mít pocit, že jsi o něco přišla. protože když někdo má skoro všechno, proč by nechtěl úplně všechno, to tak asi prostě je.Já mám teď asi tak to co ty. Finančně na tom nejsme špatně, i když ne boháči, dítě teda teprve čekáme a snad je konečně všechno v pořádku, a mám fajn chlapa, se kterým už nás po letech pojí spíš takové parťáctví a pevné přátelství, úcta, respekt, společně prožité…a já jsem za to strašně vděčná a jsem nadšená že to se mnou vlastně všechno takhle dopadlo. Protože hodně let jsem v tohle všechno vůbec nedoufala. Nečekala jsem, že od života dostanu tak moc. Nějaké jiskry mě fakt nezajímají a rozhodně bych tohle kvůli nim neriskovala, jenže to je tím, že vím, jaké je to všechno nemít. A na tom aby uspokojivě fungoval sex prostě musím pracovat, dělat prostor pro romantické chvilky. Ano, jsou chlapi, kteří by mě fyzicky přitahovali víc, ale rozhodně bych s nima neměla to, co teď mám.
Další věc je, že se pracovně setkávám v průběhu let s desítkami rozvedených párů, a to po poměrně dlouhá časová období před i po rozvodu. A bohužel, strašně velké procento z nich začíná na tom, jak je jejich život děsný, za všechno může nepovedené manželství a jen až bude po rozvodu, bude tráva zelenější a slunce lépe svítit. A ono to tak potom není. Po pár letech jsou takoví životem přešlí, místo nekonečného štěstí s novým partnerem řeší předávání dětem, co bývalý/bývalá, chce děti moc/nechce děti dost, cizí děti - nesnáší mě/nesnáším je protože mají z druhé strany blbou výchovu, moje děti od bývalého a jeho nové chodí s návyky které mi vadí, nelíbí se mi nextka a to že jsou děti s ní, s bývalým partnerem se obvykle vztah nepodaří udržet nějaký neutrální, ale minimálně jeden toho druhého začne bytostně nesnášet a hodně často nejde pro schválnost daleko, jsou spíš výjimky, kde se kvůli dětem udrží, aby to tak nebylo. Je to pořád to samé dokola. A to tedy počítám jen to, co se netýká peněz, když píšeš že to u vás problém není, zřejmě tedy ani vypořádání by nebylo konfliktní. Samozřejmě, pokud je jeden flákač, alkoholik, hrubián, nebo se ošklivě chová, je jasné, že v tom setrvávat nelze. Ale ty rozvody tak nějak protože lidé čekají větší štěstí jinde, to většinou ten efekt vůbec nemá. Ani nemluvím o tom, že narazit na fajn partnera taky není taková samozřejmost, na mnoha ženách není nic závadného, jsou hezké, mladé, schopné, a nedaří se. Může se klidně stát, že už nenajdeš ani tohle, jen nějaké románky, kde nakonec zjistíš, že do života ten člověk není, a budeš opravdu s dítětem sama.
No a další kapitola je to dítě. Každé dítě je rozvodem poškozené a traumatizované, jen někdy by bylo víc traumatizované trvající nefunkční rodinou, tak je to menší zlo. To si musíš říct ty, jestli tvé štěstí za to stojí, případně je to pro dítě lepší. Od narození je vychovávané v tom, že základ jeho světa je tatínek a maminka, kteří jsou pár. Rozchod rodičů mu tenhle základ rozbije na kousky, děti se pak potýkají s tím, že když tomuhle věřily a nebylo to navždy, že tedy rodiče i je kdykoli mohou přestat mít rádi, mají problém věřit čemukoli a na cokoli se spolehnout. Zvlášť ve věku, kdy už rodinu moc dobře vnímají, ale rozum z toho mít ještě nemohou. Později se často stane, hlavně pokud máma i táta jsou ještě mladí a pořídí si další děti, že jsou takové nechtěné všude. Protože noví partneři, jakkoli je mohou mít rádi, samozřejmě mají silnější vztah ke svým dětem. V obou domovech primárně žije někdo, kdo jim není příbuzný a o koho nemusí vůbec stát, případně kdo moc nestojí o ně, jsou z jeho strany spíš trpěné. Můžeš si tu přečíst spoustu diskuzí o „bonusácích“. Takovým bonusákem by se tvoje dcera stala, musela bys najít někoho, kdo tě bude chtít, i přes to že ji máš. Pokud se u jednoho z rodičů ti partneři ještě ke všemu střídají, tak o to hůř. Když se rozejdou cesty dospělých, obvykle to znamená, že se v průběhu let svými názory a postoji začnou vzdalovat, což se samozřejmě projeví směrem k dítěti, v každé rodině je to tak trochu jinak, každá po něm chce tak trochu něco jiného. Navíc jsou doma s „novými“ dětmi, které mají k dispozici oba rodiče jako pár, což o ni ne…neříkám, že mnohé děti nevyrostou velmi dobře i v rozvedených rodinách, ale prostě znevýhodněné jsou. Úplně nejhorší kapitola pak je, když i vlastní rodiče preferují „nové“ děti, protože mají záporný vztah k bývalému partnerovi, a i nevědomě to dítě ho připomíná, nové dítě je po tom „lepším“ partnerovi, kterého mají raději. Pak nejlépe konstatují, že to "staré "dítě, je hrozné, zlobí, nefunguje, no co čekat, když je po bývalé/m. To pak dopadá opravdu špatně, s tím se to dítě už nemá šanci vyrovnat bez následků.
No, pardon za elaborát, je mi jasné že mnozí nebudou souhlasit, ale takové je moje zkušenost, tak třeba aspoň k zamyšlení, co z toho by se vás mohlo týkat a co ne.
Díky moc, to je aspoň pořádný názor 
- Citovat
- Upravit
26.7.22 10:47
@Anonymní píše:
@k22 díky, konečně někdo kdo mi dal zpětnou vazbu právě z pohledu té dcery… Jen nevím jestli bude spokojená když bude doma dusno. Nevím jestli dokážu udržet emoce na uzdě a nezačne mě tu vytáčet úplně všechno.
Vím že manžel by horko těžko zvládl dceru přes víkend, natož do střídavé péče, takže z čistě mého pohledu je to jednodušší samozřejmě.
tak si to ujasni, jestli teda dceru otci budeš nebo nebudeš brát. Říkáš, že nebudeš, na druhou stranu napíšeš tohle.
Promiň, jen mi prostě přijde, že řešíš hlavně sebe a svoje pocity a pohodlí a pohodu, a většina z toho, co napíšeš, má jen zdůvodňovat to, proč je pro tebe lepší odejít.
Já neříkám, že není. Pro tebe. Jen prostě, láska je i o tom, upřednostnit své milované (dceru) před sebou samou. A ať si to nazohýbáš jak chceš, rozvodem dítě přijde z části o mámu i o tátu. Proto jsem ti radila zkusit i nemožné, abys dceři rodinu zachránila, než do toho hodíš vidle 
Ty zatím jen píšeš, co všechno je špatně, ale vůbec nereaguješ na rady a možnosti, jak to zkusit zlepšit bez rozvodu. Tvůj muž není žádný patologický nebo toxický partner, aby se na tom nedalo zapracovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 10:50
@Anonymní píše:
@Takyjedna asi nemá cenu se dohadovat jestli je to vydřené nebo ne… mě nevadí pracovat 12h denně, protože mě moje práce baví.. takže možná to vydřené fakt není.
Ale právě jediný důvod, proč to nechci ukončit je, že si vážím toho, že jsme něco vybudovali a máme relativně zdravé dítě (mám v okolí lidi kteří takové štěstí fakt nemají).
A pak si na druhou stranu řeknu - to tady chceš být dalších 30l kvůli domu? Aby byli všichni kromě tebe v pohodě?
Proc 30? Do 30 s vama dcera asi bydlet nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.7.22 11:02
@Mar__tanka1983 píše:
tak si to ujasni, jestli teda dceru otci budeš nebo nebudeš brát. Říkáš, že nebudeš, na druhou stranu napíšeš tohle.Promiň, jen mi prostě přijde, že řešíš hlavně sebe a svoje pocity a pohodlí a pohodu, a většina z toho, co napíšeš, má jen zdůvodňovat to, proč je pro tebe lepší odejít.
Já neříkám, že není. Pro tebe. Jen prostě, láska je i o tom, upřednostnit své milované (dceru) před sebou samou. A ať si to nazohýbáš jak chceš, rozvodem dítě přijde z části o mámu i o tátu. Proto jsem ti radila zkusit i nemožné, abys dceři rodinu zachránila, než do toho hodíš vidle
Přesně tak, taky si nemyslím, že máš nespokojeně trpět půl života, to vůbec. Ale na spoustě věcech se zapracovat dá, ne mlčet a živit to v sobě, až to přeroste v takový odpor, že už manžela nebudeš moct ani cítit. Prostě to vzít po malých krocích. Co tě štve nejvíc? Jak by se to dalo řešit aby ses doma cítila líp? A promluvit si s ním o tom konkrétně. Ne že ho nemiluješ a jsi nespokojená, ale o zcela konkrétním problému, který tě dělá nespokojenou a dal by se řešit pro tebe líp. Nevím, říkáš že tě manžel miluje. Mému když řeknu, že mi něco vadí, tak se mnou hledá možnosti, jak to řešit, i když je to z jeho strany nějaký kompromis. Ne ve stylu „ty jsi hrozný že“, ale tak, že MĚ vadí, když musím něco…Zatím vždycky, když jsem řekla, že bych něco chtěla a je to důležité, nebo mi něco opravdu vadí a není to jen nějaké momentální naštvání, ale opravdu s tím nemůžu žít, vždycky jsme to nějak vyřešili.
- Citovat
- Upravit
26.7.22 11:15
@Sunlight515 píše:
V žádném vztahu nevydrží chemie věčně. Tak to prostě je, dřív nebo později přijde nuda, rutina, únava, ze dvou nažhavených milenců se stanou přátelé s výhodami.
Nebudu ta, která tě bude nutit setrvat ve vztahu, který ti nevyhovuje, za každou cenu. V tomhle jsem asi poněkud víc svobodomyslnější a vycházím z toho, že člověk by se neměl trápit xx let, když to není nezbytně nutné.
Asi mě teď některé tady budou kamenovat, ale přijde mi, že člověk není od přírody stvořen pro monogamii, tedy jediného partnera. Do toho své ovečky tlačila církev, později stát, ale podle mě to není pro člověka přirozené. Proč by jinak bylo tolik nespokojených vztahů, kdy by lidi rádi od sebe, ale často nemůžou (finance či jiné propojené problémy) a rozvodů jako takových?
Samozřejmě, že ti někdo řekne, že vztah je o kompromisech a že ve vztahu musíš ledacos překousnout a přizpůsobovat se, že na každém vztahu se musí pracovat. Ale nejsou tohle jen ta tichá nastavená pravidla společnosti a ne něco, co opravdu chceme?Takže pokud máš vyzkoušenou i tu dovolenou a prostě to nezafungovalo, pak jediné, co ti můžu říct s naprostou upřímností je, že takový vztah je o ničem a nemá smysl, aby ses v něm trápila jen kvůli dítěti. To jednou vyroste a kolikrát ani nepoděkuje za to obětování se, nýbrž rodiči vynadá, že neměla tu odvahu a prostě neodešla.
Souhlas, dokonce bych na ni neapelovala skrz dítě, dítě si zvykne na vše, od války po to, ze žije jen s matkou. Však o druhého rodiče nepřijde, vídat se budou. Je umorne zit ve vztahu, kdy k druhému mate jen přátelsky vztah, to časem vyústí i v problémy v posteli a to už pak vadí (i vidi) i ten druhy, akorát se to cele o par let protahne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 11:17
Hahaha.
A kde berete jistotu, že soud svěří malou do péče po rozvodu vám?
Upřímně, chudák manžel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 11:18
@Prosimklid píše:
Souhlas, dokonce bych na ni neapelovala skrz dítě, dítě si zvykne na vše, od války po to, ze žije jen s matkou. Však o druhého rodiče nepřijde, vídat se budou. Je umorne zit ve vztahu, kdy k druhému mate jen přátelsky vztah, to časem vyústí i v problémy v posteli a to už pak vadí (i vidi) i ten druhy, akorát se to cele o par let protahne.
Souhlas? Rozvodem skončí méně než 50 % svateb. To je v dost příkrém rozporu s tvrzením, že polygamie je „přirozená“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
