Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@Takyjedna To že se máme finančně dobře neznamená, že za sebou nemáme nebo neřešíme jiné stračky… Třeba dcera byla loni na komplikované operaci a čeká ji další. Ale jsme jinak zdraví, takže tady nebudu rozepisovat podle mě nepodstatné věci pro ten vztah.
A už vůbec nic není zadarmo, ani ty peníze přece na stromě nerostou.
Nepotřebuju vzrušení… Vím že bych mohla do baru, někoho sbalit na seznamce apod. Ale já chci jenom klid. Ten duševní, nežít v něčem kde se necítím dobře.
a z čeho ten tvůj neklid teda pramení? Ono aby nebyl problém jinde než v manželovi a půjdeš z deště pod okap a ještě dítě bez táty nebo v pendlu ![]()
Já taky nežiju s otcem svého dítěte, ale než jsme šli od sebe, snažila sem se to řešit všemi možnými i nemožnými způsoby a nakonec sem do odchodu byla dotlačena jinými okolnostmi - a na synovi vidím, i když to zvládá relativně dobře, že prostě rodina je nejvíc na světě. A jen pro nějakej pocit chemie bych mu stabilní domov nezbořila. Zapíchat si můžeš bokem, nebo za pár let, když na to přijde, ale rodinu malýmu dítěti nikdy plně nenahradíš.
@Mar__tanka1983 Co mě k tomu vedlo? Byla jsem krqva, to klidně řeknu… Myslela jsem si že se to zlepší a že podobně hodnýho a slušnýho chlapa už nenajdu.
Bohužel si tu všechny myslíte, že mám potřebu odejít, abych si za. ukala. Tak to není, v tom případě bych si našla milence… Jen nechci žít s někým, kdo mi už jako partner nic neříká.
Btw ve vaší situaci bych taky nepočítala jen tak automaticky, že odejdeš i s dcerou. Já si vůbec neumím představit říct manželovi, který naší holčičku miluje nade vše, že s ní někam odcházím a už by jí každý den neviděl ![]()
A jakkoli nejsem zastáncem obětování se pro dítě a zůstávání např s cholerikem, nebo zůstáváním v nespokojeném manželství než bude dětem 18, tak opět, zcela výjimečně v tomhle případě mi přijde, že by ses pro to dítě přemoct pomohla a nerozbíjet jí rodinu. Umíš si vůbec představit toho tříletého caparta jak ťape s batůžkem sem tam ve střídavce
? Nebo je bez tatínka? Zvlášť pokud už za sebou má traumatickou zkušenost s operací, to dítě potřebuje jistoty.
Udělala jsi vůbec něco zatím na obnovení intimity s manželem? Šla jsi k terapeutovi zkusili jste vztah oživit, přečetla sis nějakou knihu, udělala jsi nějaké změny? Nebo jsi nezkusila nic a náznak, že to nejde.
O tom, že se že vztahu vytratila intimita a jste jen rodiče, ne manželé, se dá s mužem mluvit, ne? Nemusíš mu říkat všechny svoje myšlenky, ale tohle bych s ním probrala.
@Anonymní píše:
@Takyjedna asi nemá cenu se dohadovat jestli je to vydřené nebo ne… mě nevadí pracovat 12h denně, protože mě moje práce baví.. takže možná to vydřené fakt není.
Ale právě jediný důvod, proč to nechci ukončit je, že si vážím toho, že jsme něco vybudovali a máme relativně zdravé dítě (mám v okolí lidi kteří takové štěstí fakt nemají).
A pak si na druhou stranu řeknu - to tady chceš být dalších 30l kvůli domu? Aby byli všichni kromě tebe v pohodě?
Hele upřímně, pohoda je v tvojí hlavě. A neděláš to kvůli domu, ale kvůli psychické pohodě tvého dítěte.
A mimochodem, jako samoživitelka asi 12h denně s tříleťákem nejspíš pracovat nebudeš moct. Tuší aspoň tvůj manžel vůbec něco? Ono na spoustě věcí se dá zapracovat, když se o tom ví. Peněz máte dost, můžete zkusit poradnu (můžeš jít i sama), pokud máš pocit nulovýho libida, může být klidně problém jinde než v hlavě, zajdi na gyndu, na hormonální profil, nech se proklepnout od lékaře.
Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.
Zkus napřed hledat řešení stávajícího stavu jinak než útěkem.
@Anonymní píše:
Vím že manžel by horko těžko zvládl dceru přes víkend, natož do střídavé péče, takže z čistě mého pohledu je to jednodušší samozřejmě.
výborně, takže chceš dceři vlastně tátu sebrat úplně.
No tak to promiň, ale teď si tomu nasadila korunu.
Sobecká… hm, sednu si radši na ruce.
Ok, sama si napsala že si krá*a, tak si to teď vyžer. Netrestej dítě za svojí hloupost. Podle tvého popisu ti doma nikdo dusno nedělá, děláš si ho jen ty sama. Tak s tím přestaň, dospěj, uvědom si, že máš zodpovědnost nejen sama za sebe, ale i za to dítko. Lítej si po kámoškách, do fitka nebo třeba na mejdan, když tě to doma tak obtěžuje, že je tvůj muž slušný hodný chlap. On se nezměnil, našla sis ho takového, tak si to srovnej v hlavě.
Achjo…
@Anonymní píše:
@Takyjedna
Ale já chci jenom klid. Ten duševní, nežít v něčem kde se necítím dobře.
Ten klud/harmoniu NEdosiahnes tym, ze ublizis dvom ludom!! A ze zijes v niecom, v com sa necitis dobre - to potrebujes rozklucovat s niekym (guru, psychoterapeut) ze preco. To su sra.cky v tvojom vnutri, ktore ten pocit vyvolavaju. Naozaj sa to nezmeni/nezlepsi odchodom. Harmoniu v sebe clovek pestuje (meditacia, cas traveny s partiou/osamote v lese/strikovanim/tym co ta bavi..), neni to nieco co pride automaticky do tvojho vnutra po rozvode. Nech uz sa rozhodnes akokolvek, ten pokoj v dusi ti prajem. Je to uzasny pocit a urcite nezavisi od vonkajsich okolnosti.
@Anonymní píše:
@Takyjedna To že se máme finančně dobře neznamená, že za sebou nemáme nebo neřešíme jiné stračky… Třeba dcera byla loni na komplikované operaci a čeká ji další. Ale jsme jinak zdraví, takže tady nebudu rozepisovat podle mě nepodstatné věci pro ten vztah.
A už vůbec nic není zadarmo, ani ty peníze přece na stromě nerostou.
Nepotřebuju vzrušení… Vím že bych mohla do baru, někoho sbalit na seznamce apod. Ale já chci jenom klid. Ten duševní, nežít v něčem kde se necítím dobře.
Takže, když se řešilo dítě na vztah se zapomělo, ten stres jste každý prožíval sám a najednou jste na opačných březích řeky. Manžel o tom možná ani neví? Nebo jste to už komunikovali?
Peníze na stromech nerostou, ale spokojená manželství evidentně ano. ![]()
To, že jsi někde, kde být nechceš, tam jsi si to dopracovala sama.
Levnější je zdrhnout.
Náročnější je to napravit, i s partnerem.
Začal bych u psychologa. A dlouho bych se rozhodoval.
On totiž ten protějšek to nemusí tak klidně pochopit, že děláš pápá z takového důvodu.
@Mar__tanka1983 echci mu nic sebrat.. píšu jak to prakticky je.. naopak bych byla ráda, kdyby se vídali co nejvíc.. Ale vím jak je to teď doma - chodí z práce v 7, popravdě si s ní nikdy moc nehrál, prostě na to není. Dcera se vším chodí za mnou, maminka maminka…
O vše od nákupů přes vození do školky, zahradu a zvířata se starám já, do toho pracuju od jejích 6m (mohu homeoffice, takže to mám jednodušší a proto to tak je).
@Anonymní píše:
@Xeronias Od toho tu ten web ale přece jeZajímají mě názory, třeba i zkušenosti.
Přesně tak, od toho tu tenhle web je, aby se poradilo, člověk může získat víc úhlu pohledu a zkušeností.
Jak píšeš, láska může vyprchat a asi bych v tom dál nesetrvávala…začneš brzo koukat po jiných a stejně by to nikam nevedlo. Jestli máš tu odvahu jít, tak jdi. Koho držet ve vztahu, takového už neseženeš, to je ti asi jasné viď?. Pokud si s tím ok. Řekla bych to hlavně jemu, že v tom není nikdo třetí, že ho máš ráda, ale nemiluješ a není v tom ta chemie.
Bude to pro něj asi hodně těžký…to asi víš. Je to na tobě. Hodně štěstí…
Zamilovanost vyprcha, nikdo nemá na furt motýly v břiše. Pak by měla přijít obyčejná láska, tedy souznění, respekt, ucta. Abys nebyla adeptka na nové a nové partnery a nové a nové tatinky
@Anonymní píše:
Prosím anonym, okolí by si to mohli spojit.
Chtěla bych vás dámy požádat o názor na mojí situaci a třeba i radu.
Máme s manželem 3letou dceru, krásný nový dům, kočku, psa… Manžel je popravdě skvělý člověk - slušný, vydělává, nehraje automaty a takMá někdy období kdy trošku po večerech pije, ale nic hrozného, není agresivní apod. Prostě si dá lahvinku vína a jde spát. Spousta žen by za něj platila zlatem a když tu čtu některé příběhy, asi bych měla i já.
Ale… Poslední rok až dva vím, že to mezi námi není ono. Z mojí strany absolutně chybí chemie. Nutno říct, že to byl trošku problém od začátku, ale to ještě asi fungovala ta prvotní zamilovanost. Poslední týdny až měsíce se postupně utvrzuji v tom, že by pro mě bylo asi nejlepší to ukončit. Když to řeknu úplně upřímně, víc v klidu a psychické pohodě bych byla sama s malou. Jsem mladá a myslím si, že nemusím strávit dalších 30 let v nefunkčním partnerském vztahu.
Co mě ale mrzí je, že jako rodina fungujeme fakt skvěle. Strašně mě tíží jak by to vzala malá, jestli mi to jednou nebude vyčítat…
To že jsme strávili poslední roky budováním krásného domova je další pecka…
Samozřejmě jsou tu i praktické věci - dva super platy znamenaly poměrně nadstandardní život. Nebudeme se mít určitě špatně, nebojím se že by mi na malou nepřispěl… Ale určitě si nebudeme moct vyskakovat. Okoukla jsem jak jsou na tom byty v okolí a je to dost hrůza, navíc kvůli psovi a kočce, kteří jsou zvyklí na zahradu, budu potřebovat něco se zahrádkou, ideálně třeba řadovku. Nepočítám že by si vzal kočku, psa možná na střídačku.
Ani vlastně nevím jak mu to říct, vysvětlit.. Těžko se někomu do očí říká “už tě nemiluju”.Tak co dámy - odešly byste? Nebo byste se zapřely a kvůli rodině zůstaly?
Ještě dodám že zlepšení určitě z mé strany nenastane, znám se moc dobře.
A poučky že jsme se teda neměli brát vůbec apod taky vynechteŘeším budoucnost.
Nudíte se, kupte si medvídka mývala.
@Anonymní píše:
Ano tak to buhužel je.
Tak tam ale něco nefunguje, něco ti musí vadit.. jestli je doma dusno, tak to rozhodně pro dítě dobrý neni, to pro nikoho. Čim tě odpuzuje? Chová se nějak špatně nebo tě prostě nějak shazuje?
@Anonymní píše:
@Mar__tanka1983 echci mu nic sebrat.. píšu jak to prakticky je.. naopak bych byla ráda, kdyby se vídali co nejvíc.. Ale vím jak je to teď doma - chodí z práce v 7, popravdě si s ní nikdy moc nehrál, prostě na to není. Dcera se vším chodí za mnou, maminka maminka…
O vše od nákupů přes vození do školky, zahradu a zvířata se starám já, do toho pracuju od jejích 6m (mohu homeoffice, takže to mám jednodušší a proto to tak je).
Ne, tak to prakticky není. Ty si rozhodnutá se sbalit a jít a dítě vzít s sebou. A na tátu by dcerka ideálně měla zapomenout tak jako ty na manžela, ne? Nevyhovuje nám, tak ho vyměníme. Ale ty už nepřemýšlíš jen sama za sebe, chápeš?
I když táta nepřebaluje (proč to nedělá?), pořád je to táta. Stabilní rodina. Táta i máma každý den doma.
To, že všechno děláš jen ty sama, to je tvůj problém. Proč ho neřešíš? Proč muže do rodinných starostí nezapojíš? Proč vůbec neděláte věci spolu? Dělali jste je vůbec někdy společně? Pak se není co divit, že jste jako spolubydlící. Je to jedno s druhým.
MMCH, můj ex taky leckdy nevypadal, že by péči o dítko zvládl, rozhodně né nějak v kuse a u prcka.
Přesto máme syna ve „společné“ péči (nemáme to určené soudně), syn se točil napřed půltýden/půltýden, teď už týden/týden. Syn tátu miluje, ex miluje syna. Nikdy bych si neodpustila, kdybych tohle neumožnila.
Láska je to co přijde po té co vyprchají hormony a je to důsledek aktivních rozhodnutí, aktivné péče. Nepřijde sama od sebe. A tím že člověk má v mezičase dítě a najendnou se musí soustředit na něj, tak se na péči o vztah a partnerství holt celkem snadno zapomíná.
Ty checeš aby si byla věčně na obláčku extáze a někdte jste po cestě s mužem zapomněli budovat ty věci, které vytváří dlouhdobě udržitelnou lásku - péče, intimita, zájem, dostatek dobých společných zážitků na kterých se dá stavět.
Když teď odejdeš a začneš sama, někde se znovu zamiluješ, tak po nějdké době budeš v naprosto stejném bodě. Jen starší a možná s dalším dítětem…
Do té poradny, nebo k nějakém partnerskému poradci/poradkyni můžeš klidně začít chodit sama, pokud manžel nebude chtít. Pro začátek je to stejně jednodušší, protože si prostě srovnáš myšlenky, pročistíš si co vlastně chceš a kde jsou hranice za které nejdeš a podobně.
Jestli peníze nejsou téma, tak si prostě tady najdi někoho, kdo zrovna bere nové klienty - normálně vybírej podle osobních sympatíí a domluv si pár setkání, osobně to bude lepší, ale on-line úplně v pohodě.
pokud by tě zajímala nějaká kniha - mrkni třeba do téhle, jestli tam najdeš něco pro vás zajímavého.
@zorka99 To právě nechci, nechci tahat každý půl rok domů novýho chlapa… To budu radši sama. Vím že zamilovanost není věčná, ale podle mě by měla zůstat alespoň nějaká chuť na intimnosti, objetí… Jako možná to působí že jsem fakt kráva
Asi trochu sem, ale proto se tím tak pitvám a snažím se zjistit i jiné pohledy. Nechci říct „už tě nemiluju a čau“. A určitě to neudělám zítra… Nechám tomu pár měsíců, ale vnitřně už tuším že to stejně jinak nedopadne.