Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odejít? Nejsem blázen?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.7.22 11:27
Možná by úplně jednoduše stačilo, kdyby s tím tvým hodným, spolehlivým, jistým ( přeloženo do tvé řeči:NUDNÝM) chlapem začala koketovat nějaká roštěnka. Hned bys měla v životě vzrůšo a tu tvoji pravou „jiskru“.
Stydím se to přiznat, ale docela ti to zažít přeju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 11:31
@Kelliee souhlas…já teď, zakladatelce doporučují pročíst si tady diskuze o vztazích, aby viděla jaké problémy kdo řeší…A snaží se řešit a hned neutíkat…
Z toho co píšeš mi přijde, že manžel ani netuší na co myslíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.7.22 11:32
@Prosimklid píše:
Souhlas, dokonce bych na ni neapelovala skrz dítě, dítě si zvykne na vše, od války po to, ze žije jen s matkou. Však o druhého rodiče nepřijde, vídat se budou. Je umorne zit ve vztahu, kdy k druhému mate jen přátelsky vztah, to časem vyústí i v problémy v posteli a to už pak vadí (i vidi) i ten druhy, akorát se to cele o par let protahne.
Tak jasně, dítě si zvykne na všechno, co mu taky zbývá. Dospělý taky, když nemá jinou možnost, člověk je tvor přizpůsobivý a přežije fakt hodně. Jen si každý sám pro sebe musí říct, kam sahá jeho odpovědnost za to, jaký život dítě má, s čím je pro dítě v pohodě, a s čím ne, protože to dítě si to nevybralo a ovlivnit to nemůže, dospělý ano. A taky si uvědomit, co by pro něho znamenalo, kdyby třeba ten lepší vztah nenašel. Protože to riziko existuje. Vždyť kolik je lidí, kterým se pak ty vztahy rozpadají, nebo si hledají pořád podle stejného vzorce, takže se nespokojenost opakuje, nevychází jim to kvůli dětem s předchozími partnery, na toho ideálního prostě už nenarazí…každý si musí zhodnotit, jestli radši bude třeba i sám než s tím původním, nebo ne. Já teda radši rozhodně pevné přátelství s výhodami, stabilitu, oporu v manželovi, než být na všechno sama (nemyslím finančně, spíš psychicky), případně zas jako v mládí řešit vztahy, hledat, čekat co z toho vyleze, řešit jestli to za to stojí nebo ne…fuj, jsem ráda, že to období je dávno za mnou a doufám, že v té situaci nikdy znovu nebudu.
- Citovat
- Upravit
Arturie
26.7.22 11:44
Pro zakladatelku
Ja z tebe citim, ze nejses uplne parovy typ. Mas dceru, kočku, nejspis i psa. Nechapu, proc ti tady podsouvaji dalsi vztah. Proc bys mela hledat dalsiho chlapa, kdyz se s timhle rozejdes? To jako kazdy nutne potrebujeme zit v paru jako na Noemove arse?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.7.22 11:52
@Arturie píše:
Ja z tebe citim, ze nejses uplne parovy typ. Mas dceru, kočku, nejspis i psa. Nechapu, proc ti tady podsouvaji dalsi vztah. Proc bys mela hledat dalsiho chlapa, kdyz se s timhle rozejdes? To jako kazdy nutne potrebujeme zit v paru jako na Noemove arse?
Protože zakladatelka sama psala, že v jiných vztazích byla jiskra celou dobu, že má pocit, že by od vztahu mohla mít víc - z toho mi vychází, že cílem odchodu by bylo primárně najít si lepšího partnera. Sama že by to zvládla, finančně, a teď by jí bylo líp, ale nevyrozuměla jsem z ničeho, že by byla připravená sama už zůstat - jestli to tak je, tak to zatím nenapsala.
- Citovat
- Upravit
26.7.22 11:56
Blokuješ místo nějaké, která si nepořídí tvého muže jen proto, že je to slušný chlap pro manželství a pořízení dětí. Nějaké, která se na něj podívá a řekne si „jsem ráda, že tě mám“. Nějaké, která i po letech bude mít chuť ho chytit za ruku a hrdě s ním kráčet ulicí. Láska a vztah není jen o počáteční chemii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 11:59
@neznamnick píše:
Souhlas? Rozvodem skončí méně než 50 % svateb. To je v dost příkrém rozporu s tvrzením, že polygamie je „přirozená“.
To není žádný rozpor, to, ze se dva lidi nerozvedou neznamená, ze si jsou po celou dobu naprosto věrni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Arturie
26.7.22 12:01
@Anonymní píše:
Protože zakladatelka sama psala, že v jiných vztazích byla jiskra celou dobu, že má pocit, že by od vztahu mohla mít víc - z toho mi vychází, že cílem odchodu by bylo primárně najít si lepšího partnera. Sama že by to zvládla, finančně, a teď by jí bylo líp, ale nevyrozuměla jsem z ničeho, že by byla připravená sama už zůstat - jestli to tak je, tak to zatím nenapsala.
Sama nezustane. Ale nemusi si kvuli tomu nutne zakladat novy vztah. A dceri nemusi ty jiskry tahat do baraku.
- Citovat
- Upravit
26.7.22 12:02
@Anonymní píše:
Tak jasně, dítě si zvykne na všechno, co mu taky zbývá. Dospělý taky, když nemá jinou možnost, člověk je tvor přizpůsobivý a přežije fakt hodně. Jen si každý sám pro sebe musí říct, kam sahá jeho odpovědnost za to, jaký život dítě má, s čím je pro dítě v pohodě, a s čím ne, protože to dítě si to nevybralo a ovlivnit to nemůže, dospělý ano. A taky si uvědomit, co by pro něho znamenalo, kdyby třeba ten lepší vztah nenašel. Protože to riziko existuje. Vždyť kolik je lidí, kterým se pak ty vztahy rozpadají, nebo si hledají pořád podle stejného vzorce, takže se nespokojenost opakuje, nevychází jim to kvůli dětem s předchozími partnery, na toho ideálního prostě už nenarazí…každý si musí zhodnotit, jestli radši bude třeba i sám než s tím původním, nebo ne. Já teda radši rozhodně pevné přátelství s výhodami, stabilitu, oporu v manželovi, než být na všechno sama (nemyslím finančně, spíš psychicky), případně zas jako v mládí řešit vztahy, hledat, čekat co z toho vyleze, řešit jestli to za to stojí nebo ne…fuj, jsem ráda, že to období je dávno za mnou a doufám, že v té situaci nikdy znovu nebudu.
Na druhou stranu - já nejsem zastáncem toho, ze diteti se musí nutne obětovat vše. Pokud mám dítě a jsem nespokojena (a nic na tom změnit nejde), proč bych měla třeba dalších 17 let přežívat (než bude mít 20 a svůj život). To je strašně dlouhá doba, někdo dokáže trpět cely život, někdo se nechá ničit fyzicky, jiný psychicky, ale pokud zjistíš, aniž by te tedy druhy jakkoliv terorizoval, ze nejsi typ do páru nebi proste radši budeš sama, protože jsi taková povaha, tak kvůli tomu, ze mas dítě (mimochodem úplně stejne ho ma i ten chlap, ze) se jako musíš obětovat (a on ne)?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.7.22 12:22
@Prosimklid píše:
Na druhou stranu - já nejsem zastáncem toho, ze diteti se musí nutne obětovat vše. Pokud mám dítě a jsem nespokojena (a nic na tom změnit nejde), proč bych měla třeba dalších 17 let přežívat (než bude mít 20 a svůj život). To je strašně dlouhá doba, někdo dokáže trpět cely život, někdo se nechá ničit fyzicky, jiný psychicky, ale pokud zjistíš, aniž by te tedy druhy jakkoliv terorizoval, ze nejsi typ do páru nebi proste radši budeš sama, protože jsi taková povaha, tak kvůli tomu, ze mas dítě (mimochodem úplně stejne ho ma i ten chlap, ze) se jako musíš obětovat (a on ne)?
Ne, vůbec nejsem zastáncem vědomého trpění a obětování, to je pro to dítě ještě horší. Sama jsem to od mámy poslouchala celý život, jak se kvůli mě obětuje a trpí, a fakt to člověka nepoznamená dobře, a to, že by dítě nikdy nezjistilo, že to matka takhle vnímala je podle mě nesmysl. Já jsem spíš povaha, která v situaci, jaká je, hledá způsob, jak si ji co nejlépe přizpůsobit a cítit se v ní dobře. Jako zjistit až s dítětem po několika letech manželství, že jsem spíš povaha nepárová už považuju za trochu nezodpovědnost k tomu dítěti. Dítě je velký závazek a podle mě by si člověk před jeho pořízením měl hodě věcí ujasnit, aby mu prostě neubližoval zbytečně. Rozhodně si myslím, že by na dítě člověk brát větší ohled než na sebe měl, protože život dítěte mu prostě zařizuje dospělý a bude takový, jaký mu ho udělá, bez možnosti vlivu dítěte na celé uspořádání. A myslím že chlap by k tomu měl přistupovat úplně stejně. Že se to tak často neděje je jasné, ale já si myslím, že to není správné. Taky jsem s manželem řešila období, kdy mě to s ním najednou přestalo bavit, nebyla jsem šťastná, přišlo mi to jako stereotyp k umření a i jsem si chvíli říkala, co bych všechno dělala sama (ale při zapojení mozku mi došlo, že by mě to bavilo tak pár měsíců a začala bych brečet, že jsem sama a nikdo mě nemá rád). Pak nám to jedno období zase začalo upadat v té posteli, manžela to nebavilo, řešili jsme vážné problémy a vztah nám poznamenaly, moc pěkná krizička. Ale protože jsem předtím toho hodného slušného neměla a moc jsem si ho vážila, neuvažovala jsem že bych zdrhla, ale jak to napravit. A s určitým úsilím to vždycky šlo. Samozřejmě za jeho spolupráce, ale kdyby mi dal najevo, že moje pocity ho vůbec nezajímají, tak by se to posunulo úplně jinam - to bych brala tak, že už mě rád nemá, nezáleží mu na mě a tedy to opravdu nemá smysl. Dneska už jsme za ta leta tak vyladění, že víme, co ten druhý ke spokojenosti potřebuje a taky jsme se vzájemně hodně přizpůsobili, takže už to téma není.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.7.22 12:25
Ahoj zakladatelko,
poslední stránky, kde píšou ostatní diskutující jsem už jen v rychlosti prolítla, tak pardón, pokud už něco zaznělo z jejich nebo z tvé strany.
Přijde mi úplně šílené, jak tady některé píšou, že prostě ty si buď nešťastná, ale tvému dítěti udrž tatínka s maminkou. NE! NIKDY. Píšu to jako dítě vyrůstající v nefuknčním vztahu rodičů, kdy se právě snažili udržet vztah pro nás děti. Mám jen ty nejhorší vzpomínky na dětství a pubertu, ikdyž by to subjektivní oko zhodnotilo jako ideální. Měla jsem materiální zázemí, lásku od rodičů ke mně, společné výlety, dovolené, srandičky, fungující prarodiče. Ale přesto si nejvíc vzpomínám na proplakaný noci, záchvaty paniky, úzkosti. Moje hysteráky, kdy se táta víc usmíval na prodavačku než na mámu. Mezi mýma rodičema vyprchala láska nejdřív z tátovo strany a pak i z mámy. Fungovali skvěle, ale stejně jsme to napětí cítili a stejná nálada se přesunula na nás děti. Když už jsme byli v pubertě, tak si rodiče i sem tam postěžovali a vylili srdíčko. V naší dospělosti se rodiče už nesnáší, štěkaj po sobě. A já je svým způsobem za tohle nemůžu cítit, je mi to tak proti srsti. Být pořád zapojená v jejich problémech. Ovlivnilo mě to i v mých vztazích.
Už jako malá jsem si přála, aby šli rodiče radši od sebe než se po škole vracet do dusné atmosféry. Záviděla jsem spolužákům, kteří měli rozvedený rodiče. Byť to taky neni úplně ideální.
Přijde mi, že diskutující tady pletou jablka a hrušky. Samozřejmě když se rodiče tahají o děti, dělají si naschváli, tak to je pro dítě peklo. Ale z tvých příspěvků usuzuji, že to nebude váš případ.
Ty máš taky svůj život, právo být šťastná. Dítě to z tebe vycítí. Lepší spokojený rodič, až bude starší, tak mu to klidně i vysvětlit, proč to rodičům nevyšlo.
Stejně jako rodiče nemají právo řídit svým dospělým dětem život, tak ani malé děti rodičům.
A pokud máš manžela znechuceného, tak to opravdu jen tak nepomine a poradna nepomůže 
byť je to skvělý člověk a otec.
- Citovat
- Upravit
26.7.22 12:33
Pro zakladatelku. Řešíš sračk.. Operaci dítka, pracuješ dvanáctky. Cítíš se v nepohodě a ve stresu. Tak je celkem jasný, že nemáš na chlapa chuť. A zmizelo libido. Ale to ještě neznamená, že vyprchala jiskra. V takových stresech být na místě tvého manžela kdokoli. A stejně by jiskra „nebyla“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 12:38
@Anonymní píše:
@Liberalissima Já ale právě nikde nenapsala, že jsem znuděná… To si tu domyslely dámy, co si myslí že jsem tři roky na mateřský ve zlatý kleci. Určitě se nenudím v běžném životě (co se týče náplně dne… nebo jak to napsat). Možná v tomto smyslu jsem trošku přetažená, upřímně na mě dost psychicky doléhají i vnější věci jako válka, umrtí v rodině apod. Ale nic, co by se nedalo zvládnout. Pořád se snažím to brát tak, že se mají lidi hůř.
A ano, vlastně je to trošku takové druhé dítě" občas to i ze srandy říkám. Umí se postarat o vše, ale po tom co to desetkrát připomenu. A v ideálním případě na to pozvu někoho jiného (opraváře, zahradníka..). Nikdy jsem to nebrala jako nějaké velké mínus - vím že ženský řeší mnohem horší vlastnosti chlapů a nikdo není bez chyby.
Jde mi čistě o to souznění partnerské, v hlavě… že to tam prostě už delší dobu necítím.
Ten původní post ale fakt vyzníval znuděně, možná jsi to tak nemyslela, ale i já to tak četla 
Tohle je strašný zabiják intimity a zároveň extrémně častý problém v rodině. Jasně, že se ti nechce spát s partnerem, ke kterému se chováš jako matka (připomínání atd). Ale na těhle věcech zde fakt dá pracovat.
Jako takhle, pokud se jeden partner v domácnosti a kolem dítěte nezapojuje a odmítá s tím cokoli dělat, odmítá jít např na párovou terapii, odmítá zkusit jakékoli techniky nebo kompromisy na zlepšení, pak ano, to je pro mě po nějaké době dostatečný důvod k odchodu.
Ale nejdřív bych vyčerpala fakt všechny ty možnosti, o kterých jsem psala. Protože jestli je to slušný chlap, se kterým se dá mluvit, který vás má rád, tak je velká šance to přenastavit tak, abyste fungovali nějak oba k vzájemné spokojenosti.
Příspěvek upraven 26.07.22 v 12:46
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 12:42
@Anonymní píše:
Jo, já myslím, že blázen jsi. A že si nepomůžeš, že si natlučeš nos a jednou zjistíš co jsi měla. Ale taky si myslím, že nemá smysl ti to teoreticky říkat, protože ty to tak teď necítíš a když zůstaneš, bude to v tobě pořád hlodat, budeš nespokojená a budeš mít pocit, že jsi o něco přišla. protože když někdo má skoro všechno, proč by nechtěl úplně všechno, to tak asi prostě je.Já mám teď asi tak to co ty. Finančně na tom nejsme špatně, i když ne boháči, dítě teda teprve čekáme a snad je konečně všechno v pořádku, a mám fajn chlapa, se kterým už nás po letech pojí spíš takové parťáctví a pevné přátelství, úcta, respekt, společně prožité…a já jsem za to strašně vděčná a jsem nadšená že to se mnou vlastně všechno takhle dopadlo. Protože hodně let jsem v tohle všechno vůbec nedoufala. Nečekala jsem, že od života dostanu tak moc. Nějaké jiskry mě fakt nezajímají a rozhodně bych tohle kvůli nim neriskovala, jenže to je tím, že vím, jaké je to všechno nemít. A na tom aby uspokojivě fungoval sex prostě musím pracovat, dělat prostor pro romantické chvilky. Ano, jsou chlapi, kteří by mě fyzicky přitahovali víc, ale rozhodně bych s nima neměla to, co teď mám.
Další věc je, že se pracovně setkávám v průběhu let s desítkami rozvedených párů, a to po poměrně dlouhá časová období před i po rozvodu. A bohužel, strašně velké procento z nich začíná na tom, jak je jejich život děsný, za všechno může nepovedené manželství a jen až bude po rozvodu, bude tráva zelenější a slunce lépe svítit. A ono to tak potom není. Po pár letech jsou takoví životem přešlí, místo nekonečného štěstí s novým partnerem řeší předávání dětem, co bývalý/bývalá, chce děti moc/nechce děti dost, cizí děti - nesnáší mě/nesnáším je protože mají z druhé strany blbou výchovu, moje děti od bývalého a jeho nové chodí s návyky které mi vadí, nelíbí se mi nextka a to že jsou děti s ní, s bývalým partnerem se obvykle vztah nepodaří udržet nějaký neutrální, ale minimálně jeden toho druhého začne bytostně nesnášet a hodně často nejde pro schválnost daleko, jsou spíš výjimky, kde se kvůli dětem udrží, aby to tak nebylo. Je to pořád to samé dokola. A to tedy počítám jen to, co se netýká peněz, když píšeš že to u vás problém není, zřejmě tedy ani vypořádání by nebylo konfliktní. Samozřejmě, pokud je jeden flákač, alkoholik, hrubián, nebo se ošklivě chová, je jasné, že v tom setrvávat nelze. Ale ty rozvody tak nějak protože lidé čekají větší štěstí jinde, to většinou ten efekt vůbec nemá. Ani nemluvím o tom, že narazit na fajn partnera taky není taková samozřejmost, na mnoha ženách není nic závadného, jsou hezké, mladé, schopné, a nedaří se. Může se klidně stát, že už nenajdeš ani tohle, jen nějaké románky, kde nakonec zjistíš, že do života ten člověk není, a budeš opravdu s dítětem sama.
No a další kapitola je to dítě. Každé dítě je rozvodem poškozené a traumatizované, jen někdy by bylo víc traumatizované trvající nefunkční rodinou, tak je to menší zlo. To si musíš říct ty, jestli tvé štěstí za to stojí, případně je to pro dítě lepší. Od narození je vychovávané v tom, že základ jeho světa je tatínek a maminka, kteří jsou pár. Rozchod rodičů mu tenhle základ rozbije na kousky, děti se pak potýkají s tím, že když tomuhle věřily a nebylo to navždy, že tedy rodiče i je kdykoli mohou přestat mít rádi, mají problém věřit čemukoli a na cokoli se spolehnout. Zvlášť ve věku, kdy už rodinu moc dobře vnímají, ale rozum z toho mít ještě nemohou. Později se často stane, hlavně pokud máma i táta jsou ještě mladí a pořídí si další děti, že jsou takové nechtěné všude. Protože noví partneři, jakkoli je mohou mít rádi, samozřejmě mají silnější vztah ke svým dětem. V obou domovech primárně žije někdo, kdo jim není příbuzný a o koho nemusí vůbec stát, případně kdo moc nestojí o ně, jsou z jeho strany spíš trpěné. Můžeš si tu přečíst spoustu diskuzí o „bonusácích“. Takovým bonusákem by se tvoje dcera stala, musela bys najít někoho, kdo tě bude chtít, i přes to že ji máš. Pokud se u jednoho z rodičů ti partneři ještě ke všemu střídají, tak o to hůř. Když se rozejdou cesty dospělých, obvykle to znamená, že se v průběhu let svými názory a postoji začnou vzdalovat, což se samozřejmě projeví směrem k dítěti, v každé rodině je to tak trochu jinak, každá po něm chce tak trochu něco jiného. Navíc jsou doma s „novými“ dětmi, které mají k dispozici oba rodiče jako pár, což o ni ne…neříkám, že mnohé děti nevyrostou velmi dobře i v rozvedených rodinách, ale prostě znevýhodněné jsou. Úplně nejhorší kapitola pak je, když i vlastní rodiče preferují „nové“ děti, protože mají záporný vztah k bývalému partnerovi, a i nevědomě to dítě ho připomíná, nové dítě je po tom „lepším“ partnerovi, kterého mají raději. Pak nejlépe konstatují, že to "staré "dítě, je hrozné, zlobí, nefunguje, no co čekat, když je po bývalé/m. To pak dopadá opravdu špatně, s tím se to dítě už nemá šanci vyrovnat bez následků.
No, pardon za elaborát, je mi jasné že mnozí nebudou souhlasit, ale takové je moje zkušenost, tak třeba aspoň k zamyšlení, co z toho by se vás mohlo týkat a co ne.
Do kamene tesat, popsala jsi to dokonale, ty jsi terapeutka povoláním?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.22 12:46
@Anonymní píše:
Prosím anonym, okolí by si to mohli spojit.
Chtěla bych vás dámy požádat o názor na mojí situaci a třeba i radu.
Máme s manželem 3letou dceru, krásný nový dům, kočku, psa… Manžel je popravdě skvělý člověk - slušný, vydělává, nehraje automaty a takMá někdy období kdy trošku po večerech pije, ale nic hrozného, není agresivní apod. Prostě si dá lahvinku vína a jde spát. Spousta žen by za něj platila zlatem a když tu čtu některé příběhy, asi bych měla i já.
Ale… Poslední rok až dva vím, že to mezi námi není ono. Z mojí strany absolutně chybí chemie. Nutno říct, že to byl trošku problém od začátku, ale to ještě asi fungovala ta prvotní zamilovanost. Poslední týdny až měsíce se postupně utvrzuji v tom, že by pro mě bylo asi nejlepší to ukončit. Když to řeknu úplně upřímně, víc v klidu a psychické pohodě bych byla sama s malou. Jsem mladá a myslím si, že nemusím strávit dalších 30 let v nefunkčním partnerském vztahu.
Co mě ale mrzí je, že jako rodina fungujeme fakt skvěle. Strašně mě tíží jak by to vzala malá, jestli mi to jednou nebude vyčítat…
To že jsme strávili poslední roky budováním krásného domova je další pecka…
Samozřejmě jsou tu i praktické věci - dva super platy znamenaly poměrně nadstandardní život. Nebudeme se mít určitě špatně, nebojím se že by mi na malou nepřispěl… Ale určitě si nebudeme moct vyskakovat. Okoukla jsem jak jsou na tom byty v okolí a je to dost hrůza, navíc kvůli psovi a kočce, kteří jsou zvyklí na zahradu, budu potřebovat něco se zahrádkou, ideálně třeba řadovku. Nepočítám že by si vzal kočku, psa možná na střídačku.
Ani vlastně nevím jak mu to říct, vysvětlit.. Těžko se někomu do očí říká “už tě nemiluju”.Tak co dámy - odešly byste? Nebo byste se zapřely a kvůli rodině zůstaly?
Ještě dodám že zlepšení určitě z mé strany nenastane, znám se moc dobře.
A poučky že jsme se teda neměli brát vůbec apod taky vynechte
Neodcházela bych. Otec a manžel je to dobrý, to je celkem vzácné, víš to? Najdeš si super milence, ale bude nejspíš mnohem horší jako životní partner a hlavně jako nevlastní otec. Záleží na tvých prioritách. Že najdeš pana dokonalého, kdo bude tvou dceru milovat víc než její vlastní táta, tak tomu nevěř. A nakonec si tvůj ex najde jinou ženu, bude mít další děti, novou rodinu. Jednou tě to může hodně mrzet 
Zároveň musíš ty sama vědět, že tohle všechno obětuješ, protože je pro tebe ten dobrý milenec priorita. Ale uvědom si, že velmi reálně pak svému dítěti v dalších letech hrozí několik náhradních tatínků a maminek a nevlastních sourozenců.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
