Odejít od manžela?

@Podhoubi píše:
Ahoj. Jsem v pěkným srabu a chtěla bych názor někoho nezávislého. Budu vděčná, když mi sem někdo napíše vlastní zkušenost.

Je mi 25 let, jsem vdaná za manžela o 2 roky mladšího, máme dvě děti (3 a 1 rok). Už od druhého těhotenství to mezi námi nefunguje. Manžel nikdy s ničím nepomohl, a jen co přišel z práce, hned šel zase pryč. Buď nějakej kšeft nebo kamarádi. Nikdy neřekl, kdy se vrátí. Choval se dost arogantně. Věděl, že mě má jistou, bydlíme u jeho rodičů v generačním domě, já mám rodičák jen 5 000 Kč, nemám kam jít. Taky mi párkrát připomněl, že se dvěma dětmi by mě žádnej chlap nechtěl. Starší dceru si za celé 3 roky vzal ven 3×, jinak nechtěl, neměl zájem.

Jinak jsme měli i světlé chvilky. Jenže ve mně se tohle postupně hromadilo, až se stalo, že jsem se koncem léta zamilovala do někoho jiného. On o všem ví, zná mou situaci doma. Chce, abych byla šťastná a pochopí, když se rozhodnu pro rodinu. Zároveň by byl ale nejšťastnější, kdybych se nastěhovala i s holkama k němu. Holky miluje. Chová se k nim hezky, hraje si s nimi. Ke mně se chová krásně, máme společné zájmy, vaříme oba zdravě, máme stejný názor na výchovu. Celé dny si píšeme a když to jde, tak se i vídáme.

Manžel o všem ví. Najednou si uvědomil svou chybu a najednou všechno jde. Pomáhá mi doma, bere si holky ven a říká, jak ho to naplňuje. Že nechce přijít o rodinu, že si to uvědomil. Chce jít do manželské poradny zachránit náš vztah. Zároveň mi ale říká, jak jsem naivní, jestli si myslím, že to ten druhej myslí vážně a že by nezvládl, kdybychom se k němu s holkama nastěhovaly. Najednou se mnou chce být na každém kroku. Z práce mi volá každou půl hodinu jakože jen tak, ale já vím, že mě kontroluje. Když se podívám na mobil, třeba i jen na to, kolik je hodin, už si myslí, že si zase píšeme a řekne, ať se podívám na satelit (i když tam z gauče nedohlédnu). Kontroluje, jestli jsem se oholila… prostě to začíná být docela psychický teror a i když vlastně mám, co jsem celé ty roky chtěla, najednou je mi to spíš nepříjemné. Chybí mi osobní prostor. Nemůžu mu dát ani pusu. Začíná mi být přímo protivný.

Co mám teď dělat? Mám tomu dát šanci? Je to risk, ať se rozhodnu jakkoliv. Můžu se rozhodnout pro manžela, kterého momentálně nemiluji a myslím, že už ani milovat nemůžu a zachránit tak rodinu a pustit k vodě někoho, s kým můžu být šťastná… nebo se rozvedu (manžel mi slíbil, že by mi rozvod komplikoval) a půjdu k tomu druhému, a nemusí to vůbec vyjít. Manžela jsem tedy chtěla opustit už dříve, ještě než jsem poznala jeho… ale nebyla příležitost. Nebylo jít kam a peněz bylo málo… děkuji za každý názor!

lidi se nikdy nemění mávnutím kouzelnýho proutku. V jádru zůstávájí vždy stejní. Ty sama přeci musíš vědět, jestli to všechno v něm je a on se jen zastavil a nebo si na něco jen hraje, co nikdy nebyl a podle toho by tu šanci měl dostat