Poradna o autosedačkách
Štěpán Rybníček
@Anonymní píše:
Ahoj…nejaky nápad?Už jsme něco pro miminko odmítli, kočárek… Protože jsme sehnali jiný, a byl oheň na strese. Byl to kočár po její dceři.. Pěkný, ale pro nás neprakticky.. Penízky za prodej se jí samozřejmě ale líbili. S námi se dobu nebavila, pak přišla stim že nebyla kvůli tomu naštvaná, ale že byla na dně kvůli jejímu zdr stavu. Nic ji není, ani nebylo. A teď jde o to.. koupila jsem si velké hnizdečko do postýlky. Po baráku ho chci přenášet, horní - dolní patro. A máme mít košík jako postýlku po její dceři. Pěkne, ale hnízdo se mi tam nevejde. Radši bych si koupila praktickou postýlku.. Pro miminko ani nic nekoupila, vše po její dceři, už i ty věci po dceři jsou z druhé ruky. Všechno mi kritizuje, všechno je špatně. Ona to dělala jinak, takovéhle věci neměla, spousta věcí ji přijdou jako blbosti… Hnízdo.. Prebalovak… Prostě všechno. Je mi to moc líto, nechci být nevdecna. Ale zas když už jsem to koupila… A prostě mě vlastní věci dělají větší radost než ty po její dceři… Kdyby se třeba zeptala jestli něco nechceme koupit, ale přímo se zeptala co… Ale my musíme mít i vecí do porodnice po její dceři, co měla ona…
Samozřejmě, jsem vděčná za oblečení.. Ale to je tak všechno. Ani bou hračku nekoupila… Nic.. Jen ryje že tohle kupovat nemám, tohle naopak jo. Ale to nejsou rady, to je typu ``to snad nemyslíš vážně ze to takhle chceš delat'',
Jinak tvrdí že když s něčím nesouhlasíme, když se nám něco nelíbí, že to máme říct narovinu. Ale ona řekne 150 argumentů opacnyho rázu… A pak se urázi.
Poděkovat a odmítnout. Kecy vypouštět. Pokud má takovou starostovskou náturu, nepředěláš ji. Já mám tchýni hodnou, ale když mi nabízela staré věci, s díky jsem odmítla. Kdyby remcala, prostě bych to přešla. Partner to naštěstí zadem domů nenosil, řekl, že já to mám vše pod palcem a to, co chci, si seženu. Peníze, co dostal syn k narození, jsme mu dali na spoření.
Hlavně si všechno udělej po svém, já si blbec nechala od tchyně zkazit celý šestinedělí… furt jsem nechtěla dělat „zbytečný zlo“… a nakonec to za to vůbec nestálo,… at si je klidně napučená… kup si pro svoje miminko co a jak chceš, nemusíš se nikomu zodpovídat. Ty jsi matka
„Jinak tvrdí že když s něčím nesouhlasíme, když se nám něco nelíbí, že to máme říct narovinu.“ tak ji poslechni!! At si potom rika co chce, treba milion argumentu, opakuj porad dokola, ze ty to tak nechces.
Na podobne akce neni univerzalni odpoved. Treba ten kosik bych si vzala (pokud jeste vypada, ze se nerozpada), nechala ho nahore, kam treba nebudou chodit tolik navstevy. Ono se clovek do patra pekne nabeha a hnizdo taky neni non stop potreba, treba pak budes rada, ze tam neco mas. Vzdycky ho muzes vyexpedovat pryc. Vetsina lidi podobne behani nahoru a dolu vzdala a vsechno pak meli radeji dole a nahore jen na spinkani a prebaleni. ![]()
Nějak jsem v tom všem nepostřehla manžela. Je to především jeho matka tak ať si ji srovná. Já mám hodnou tchyni, ale asi jako každý má občas blbé nápady. Já si ji dovolím oponovat v určité formě, kterou akceptuje. Pokud tomu tak není řeší to manžel důraznou domluvou. Není to moje máma abych ji řekla od plic, že větší číčovinu jsem neslyšela to si dovolím říct jen svojí mámě. Můj chlap ale respektuje postavení matka/manželka a toto řeší aniž bych ho o to žádala. Takže ať se manžel pochlapí a řekne to máti on ať se stará o svý, nabídne, ale nenutí věci a nekritizuje.
@tulipán postýlku už jednu máme právě nahoře.. Ale ta dole by se taky hodila. Tam jsme přes den pořád..
Kupovala bych si co bych chtěla. Pokud by mi něco nabídla, buď bych si to vzala a upotrebila, nebo bych odmítla s díky, že už mám své / nebudu potřebovat.
Ať si argumentuje jak chce.
@Anonymní píše:
@tulipán postýlku už jednu máme právě nahoře.. Ale ta dole by se taky hodila. Tam jsme přes den pořád..
tak nahoře do postýlky dej hnízdo a dole si nechej ten poděděný košík
a věci, co se ti vůbec nelíbí, tak s díky odmítni, moc není co řešit - děkuji, jste hodná, ale já už mám xxxxxx svoje, ![]()
Normálně ji říct, že když budeš něco chtít, tak se domluvis se švagrovou sama
Ty mám „doma“ taky, hned ve dvojím provedení - tchýně a maceška (nevlastní matka) a z vlastní letité zkušenosti… můžeš to zkusit po dobrém - s díky odmítnout, ale jak píšeš, vyslechneš si milión argumentů, proč má ona pravdu a ty ne. Můžeš dělat kývacího psa, čili odkýváš, že ano, myslíš si něco o zadeli a uděláš si po svém nebo se ozveš. Je lepší, pro klid mezi tebou a manželem/partnerem se ozvat hned v začátku, dokud jsi klidná, než se nechat neustálým šikanováním zahnat do kouta a bouchnout. To se mi stalo loni po osmi letech ústupků, souhlasů a pokusů a „normální fungování rodiny“, dokonce v odstupu pár měsíců dvakrát (jednou s tchýní a jednou se švagrovou), že mi prostě přetekl pohár. Na švagrovou jsem ječela jako protržená, v případě tchýně jsem odešla demonstrativně z místnosti a do jejich odjezdu nevylezla. Samozřejmě v obou případech nastala s mým mužským hádka…hele, je to na dlouhý vyprávění, nakonec to došlo tak daleko, že na návštěvy k babičce a dědovi jezdí chlap s dětma sám, já jen že zdvořilosti, když je nějaká větší rodinná akce, třeba narozeniny, prohodíme pár zdvořilostních frází, ale v rámci možností je to nejmíň konfliktní řešení. Akorát starší dcera už si toho všimla a pokaždý se ptá, proč zůstávám doma.
A odkud to všechno ví? Co nakupuješ a co a jak budeš dělat? Řeči bych pouštěla druhým uchem ven, věci přijala a třeba schovala a pořídila si ty, které chceš.
Ošklivé pravdy ať matce řekne syn. Tobě, pokud něco nechceš, stačí jediná, univerzální věta: „Děkuji, ne.“ Nevysvětluj, neargumentuj, nevymlouvej se, nelži, nebuď milosrdná. Jednoduše řekni NE. Zpočátku je to těžké, ale dokonale to funguje, fakt.
@Anonymní píše:
@tulipán postýlku už jednu máme právě nahoře.. Ale ta dole by se taky hodila. Tam jsme přes den pořád..
Tak uvidis. Prenaset veci je opruz. Ale tim nerikam vzit vsechno, aby tchyne byla spokojena, jen uvazit, zda se dana vec, byt pouzita, treba opravdu nehodila. ![]()
Ahoj…nejaky nápad?
Už jsme něco pro miminko odmítli, kočárek… Protože jsme sehnali jiný, a byl oheň na strese. Byl to kočár po její dceři.. Pěkný, ale pro nás neprakticky.. Penízky za prodej se jí samozřejmě ale líbili. S námi se dobu nebavila, pak přišla stim že nebyla kvůli tomu naštvaná, ale že byla na dně kvůli jejímu zdr stavu. Nic ji není, ani nebylo. A teď jde o to.. koupila jsem si velké hnizdečko do postýlky. Po baráku ho chci přenášet, horní - dolní patro. A máme mít košík jako postýlku po její dceři. Pěkne, ale hnízdo se mi tam nevejde. Radši bych si koupila praktickou postýlku.. Pro miminko ani nic nekoupila, vše po její dceři, už i ty věci po dceři jsou z druhé ruky. Všechno mi kritizuje, všechno je špatně. Ona to dělala jinak, takovéhle věci neměla, spousta věcí ji přijdou jako blbosti… Hnízdo.. Prebalovak… Prostě všechno. Je mi to moc líto, nechci být nevdecna. Ale zas když už jsem to koupila… A prostě mě vlastní věci dělají větší radost než ty po její dceři… Kdyby se třeba zeptala jestli něco nechceme koupit, ale přímo se zeptala co… Ale my musíme mít i vecí do porodnice po její dceři, co měla ona…
Samozřejmě, jsem vděčná za oblečení.. Ale to je tak všechno. Ani bou hračku nekoupila… Nic.. Jen ryje že tohle kupovat nemám, tohle naopak jo. Ale to nejsou rady, to je typu ``to snad nemyslíš vážně ze to takhle chceš delat'',
Jinak tvrdí že když s něčím nesouhlasíme, když se nám něco nelíbí, že to máme říct narovinu. Ale ona řekne 150 argumentů opacnyho rázu… A pak se urázi.