Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No a proč jí tedy posloucháš? Dělej si všechno tak, jak chceš ty a hotovo. Nelíbí se jí to? Její problém ![]()
To je tezke. Asi bude nejlepsi se s nicim nesverovat a delat si veci po svem. Jinak bude vzdy nejaka takova rada jak bys to mela udelat, protoze tak je to nejlepsi. Pokud ti to vadi, jedine proste nerikat, co a jak chces udelat ty, ale proste to udelat
Tohle nezmenis. Mamu nezmenis.
Ty jsi ta, co odešla k mámě od manžela, protože ses zamilovala a šuka. la s chlapem s dluhama? Ta nebohá měla taky dvojčata.
Řídí ti život, protože jí to dovolíš. Začni se spoléhat sama na sebe, přestaň ji poslouchat a nauč se dělat svá vlastní rozhodnutí. Taky mi to jako nejmladší dlouho trvalo, než jsem se to naučila. Ale je to skvělý pocit.
@pohledzdruhestrany píše:
Ty jsi ta, co odešla k mámě od manžela, protože ses zamilovala a šuka. la s chlapem s dluhama? Ta nebohá měla taky dvojčata.
Něco mi uniklo?
@pohledzdruhestrany píše:
Ty jsi ta, co odešla k mámě od manžela, protože ses zamilovala a šuka. la s chlapem s dluhama? Ta nebohá měla taky dvojčata.
To jsem chtela akorat napsat…je to ta sana rekla bych…zakladatelko, dej se trochu dohromady, prestan se vsem podrizovat a zacni trosku myslet sama za sebe konecne..i kdybys mela zborit vsechny mosty..ty mas vztahy jeden toxictejsi nez druhy…jak jsem ti psala pred tim, s manzelem zkus terapii, na ostatni se vyprdni, a kdyz to nepujde, zacni proste odznova…nemusis vzdycky vsem vyhovet, kazdy ma zodpivednost sam za sebe (a za deti, aby zily v normalnim prostredi)
Řídí ti nejen život, ale taky s tebou slušně manipuluje a ještě tě citově vydírá. Musíš najít odvahu a tu pupeční šňůru odstřihnout sama. Svěřovat se jí minimálně a kdyžtak s nějakými banalitami, které bys pomalu řekla kdekomu na potkání. Ať má jakože pocit, že na ni úplně nekasles, haha
Tam je u ní ještě problém ta deprese, ale to není důvod, aby sis dlouhodobě ničila ty život vlastní…
Jo a trochu to znám. Ale v min brutální podobě. Taky nejmladší dcera a furt něco, nějaká kontrola a snaha ovlivnit mě. Jen to dělá otec. A proč to nedělá staršímu sourozenci? Protože ten by ho poslal někam a navíc já byla ten benjamínek, no…
Příspěvek upraven 24.03.22 v 12:24
@Anonymní píše:
Zdravím, asi nechci radu, ale spíš se jen vypovídat. Jsem ze tří sourozenců, nejmladší. Bydlím ve stejné vsi jako moje máma. Našla jsem si zde manžela. Máme spolu dvojcata, je mi 25 let. Manžel je o 9 let starší. Moje sestry jsou o 5 let, a 9 let starší. Mají své rodiny, jedna je samozivitelka se dvěmi dětmi, druhá má manžela a tři děti. A teď k věci, pořád mi přijde že mě máma řídí život. Snažím se být dospělá, jednat za sebe, ale všechny mé rozhodnutí mi vymlouvá. Příklad, měli jsme s manželem velké neshody. Hodně moc velké, až to vygradovalo že jsem odešla s dětmi k ní na týden. Požádala jsem o byt, že se rozvedu. Máma mi to rozmluvila, že to bude s každým stejný. Že všude je něco, že ho mám přeci ráda. Ponorku jsme nějak překonali, s vidinou že půjdu od září na dvě směny do práce, děti do dětské skupinky. Opět moje máma,"" dětská skupinka je moc drahá, na to se vykašli. Nediv se že se doma pořád hádate když máš telefon v ruce. Věnuj se dětem """ Vždycky hází chyby jen na mě. Myslím že se dětem věnuji dostatečně. Celý den mi píše, volá. Když jí nenapíšu, tak je naštvaná že se s ní nebavím. Pak je naštvaná když ji nedám děti na hlídání, pak mi naopak vyčítá že ji mám jen jako hlidacku. Pořád mi říká jak je ze mě a z mych rozhodnutí na nervy. Když si teda „nestěžuju“ tak mi vyčítá že ji nic nereknu. Má artritidu, artozu, dělá fyzicky těžkou práci, bere antidepresiva na deprese. Co mě na tom nejvíce štve? Že starším sestrám do života nemluví. Oni s ní nejsou denně v kontaktu. Já si pořád přijdu že ji visim na pupeční šňůře.Jak si mám začít život řídit sama, když mi do všeho kecá, a vše je špatně.. když už si za nějakym rozhodnutím chci stát, tak se urazí, a brečí. Volá, píše, brečí.
ale ty jsi ta, co se k ní s dětma stěhuje, když má doma problém. A jsi ta, co jí dává děti na hlídání. jsi ty sama schopná tu pupeční šňůru přestřihnout a starat se sama? dost možná má maminka pocit, že ji oproti sestrám potřebuješ více…
@Keyllah píše:
ale ty jsi ta, co se k ní s dětma stěhuje, když má doma problém. A jsi ta, co jí dává děti na hlídání. jsi ty sama schopná tu pupeční šňůru přestřihnout a starat se sama? dost možná má maminka pocit, že ji oproti sestrám potřebuješ více…
To je ale na ukor toho že ona si je vynutí..Já sama takovou potřebu nemám. Nabidku bydlení jsem od ní prijala.
@Giovanna1 píše: Řídí ti nejen život, ale taky s tebou slušně manipuluje a ještě tě citově vydírá. Musíš najít odvahu a tu pupeční šňůru odstřihnout sama. Svěřovat se jí minimálně a kdyžtak s nějakými banalitami, které bys pomalu řekla kdekomu na potkání. Ať má jakože pocit, že na ni úplně nekasles, hahaTam je u ní ještě problém ta deprese, ale to není důvod, aby sis dlouhodobě ničila ty život vlastní…
Jo a trochu to znám. Ale v min brutální podobě. Taky nejmladší dcera a furt něco, nějaká kontrola a snaha ovlivnit mě. Jen to dělá otec. A proč to nedělá staršímu sourozenci? Protože ten by ho poslal někam a navíc já byla ten benjamínek, no…Příspěvek upraven 24.03.22 v 12:24
Ja ji ale nekam poslat nedokážu. Jak píšeš, sourozenci ano…
@Anonymní píše:Řešíš před ní a s ní své problémy a ona má evidentně pocit, že to úplně nezvládáš a proto se ti montuje do života víc, než ostatním sourozencům. Jsi relativně mladá, máš dvojčata, vztah s komplikacemi, nemáš v případě rozchodu kam jít, kde pracovat atd…se nediv, že asi né moc dobře spí…
To je ale na ukor toho že ona si je vynutí..Já sama takovou potřebu nemám. Nabidku bydlení jsem od ní prijala.
@Anonymní píše:
Ja ji ale nekam poslat nedokážu. Jak píšeš, sourozenci ano…
Možností máš několik Tak tu pupeční šňůru odstrihavej pomalu, že se s ní nebudeš bavit o všem, o všech problémech a že si ty problémy budeš řešit sama. Že jí nezvednes každý telefon. Promluvit si s ní můžeš v klidu, všechno jí vysvětli, nastav nová pravidla pro vztah mezi vámi (ve stylu „hele, mami, přeháníš to, nevolej mi denně, nemám čas/náladu ti to pořád zvedat, mám i vlastní život atd.“ ) Mám tucha, že to nepobere, bude se bránit, bude tě vydírat, možná bude brečet, bude říkat, jak jsi nevděčná dcera…tak se na to připravit. Bude to těžké, ale je to jen na tobě, jak si to zařídíš!!! Taky je otázka, jestli ji v tom všem sama trochu nepodporujes, jestli ona není pro tebe taková ta vrba, které zavoláš, když máš nějaký problém?
No tak se smiř s tím, že jsi dospělá, že jsi odpovědná sama za sebe a nenechej si to vymluvit. Naopak se nauči jasně pojmenovávat svoje potřeby (a napřed jim porozumět. Potřeba a chtění jsou odlišné věci) a jít si za tím, aby byly naplněné.
Je mi líto - ale tak jako nechceš aby ti tvoji blízcí řídili život, tak na internetu vážně nenajdeš řešení toho, aby si byla samostatná a měla nad svým životem větší kontrolu. Tu musíš převzít ty a ustát si to. Ono to ve skutečnosti je těžší a děsivější, než když máš na koho to svést - jako třeba na muže, mámu ži děti.
Pokud nevíš jak na to, najdi nejbližší poradnu pro rodinu a párkrát tam zajdi.
Pro začátek se podívej alesoň na koncept nenásilné komunikace a začni ji trénovat.
Tady si pusť rozhlasový dokument https://vltava.rozhlas.cz/…kace-6249993
tady je k tomu kniha https://www.kosmas.cz/…ace-v-praxi/
a tady případně semiář, kde to můžeš trénovat a lektoři jsou příčetní.
https://nenasilnakomunikace.org/
Jo a hlavně přestaň vymýšlet, proč něco nejde a proč něco nezvládneš a prostě to začni zkoušet. Ano, nebude se ti hned dařit, ano, budou z toho koflikty, ano, bude tě to děsit. Ale bez toho se nic nového nenaučíš.
Kdo nechce, hledá důvody proč něco nejde, kdo chce, hledá způsoby jak to zařídit.
Ale teda pokud chceš samostatnost, tak se nestěhuj do domu tvých rodičů.
Zdravím, asi nechci radu, ale spíš se jen vypovídat. Jsem ze tří sourozenců, nejmladší. Bydlím ve stejné vsi jako moje máma. Našla jsem si zde manžela. Máme spolu dvojcata, je mi 25 let. Manžel je o 9 let starší. Moje sestry jsou o 5 let, a 9 let starší. Mají své rodiny, jedna je samozivitelka se dvěmi dětmi, druhá má manžela a tři děti. A teď k věci, pořád mi přijde že mě máma řídí život. Snažím se být dospělá, jednat za sebe, ale všechny mé rozhodnutí mi vymlouvá. Příklad, měli jsme s manželem velké neshody. Hodně moc velké, až to vygradovalo že jsem odešla s dětmi k ní na týden. Požádala jsem o byt, že se rozvedu. Máma mi to rozmluvila, že to bude s každým stejný. Že všude je něco, že ho mám přeci ráda. Ponorku jsme nějak překonali, s vidinou že půjdu od září na dvě směny do práce, děti do dětské skupinky. Opět moje máma,"" dětská skupinka je moc drahá, na to se vykašli. Nediv se že se doma pořád hádate když máš telefon v ruce. Věnuj se dětem """ Vždycky hází chyby jen na mě. Myslím že se dětem věnuji dostatečně. Celý den mi píše, volá. Když jí nenapíšu, tak je naštvaná že se s ní nebavím. Pak je naštvaná když ji nedám děti na hlídání, pak mi naopak vyčítá že ji mám jen jako hlidacku. Pořád mi říká jak je ze mě a z mych rozhodnutí na nervy. Když si teda „nestěžuju“ tak mi vyčítá že ji nic nereknu. Má artritidu, artozu, dělá fyzicky těžkou práci, bere antidepresiva na deprese. Co mě na tom nejvíce štve? Že starším sestrám do života nemluví. Oni s ní nejsou denně v kontaktu. Já si pořád přijdu že ji visim na pupeční šňůře. Jak si mám začít život řídit sama, když mi do všeho kecá, a vše je špatně.. když už si za nějakym rozhodnutím chci stát, tak se urazí, a brečí. Volá, píše, brečí.