Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Okolí mi řídí život
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.3.22 12:50
@Anonymní píše:
To je ale na ukor toho že ona si je vynutí..Já sama takovou potřebu nemám. Nabidku bydlení jsem od ní prijala.
ale prosím tě, utíkáš za maminkou ze svýma bebíčkama jako malé děcko, a divíš se, že se k tobě maminka jako k malému děcku chová,
ty buď vděčná za takovou maminku, co se o tebe pořád stará, i když jsi dávno dospělá - a jestli nechceš, aby ti mluvila do života, tak se snaž konečně dospět a řešit svoje problémy sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.22 12:51
Zkoušela jsi s manželem chodit na párové terapie nebo do monželské poradny? Co se týče matčiných rad, tak si je vyslechni, popřemýšlej a udělej, co si myslíš, že je provás nejlepší. Pro vás-jako pro tvojí novou rodinu (děti+manžel), ne pro starou.
Pokud máš ponorku na rodičovaké dovolené a máš možnost čátečného úvazku a dětské skupinky, tak je to podle mě skvělý pánad. Zkus to a uvidíš, jestli to bude fungovat. Maminčin názor sis vyslechla, ale udělej to podle sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.22 14:02
@Anonymní píše:
Zdravím, asi nechci radu, ale spíš se jen vypovídat. Jsem ze tří sourozenců, nejmladší. Bydlím ve stejné vsi jako moje máma. Našla jsem si zde manžela. Máme spolu dvojcata, je mi 25 let. Manžel je o 9 let starší. Moje sestry jsou o 5 let, a 9 let starší. Mají své rodiny, jedna je samozivitelka se dvěmi dětmi, druhá má manžela a tři děti. A teď k věci, pořád mi přijde že mě máma řídí život. Snažím se být dospělá, jednat za sebe, ale všechny mé rozhodnutí mi vymlouvá. Příklad, měli jsme s manželem velké neshody. Hodně moc velké, až to vygradovalo že jsem odešla s dětmi k ní na týden. Požádala jsem o byt, že se rozvedu. Máma mi to rozmluvila, že to bude s každým stejný. Že všude je něco, že ho mám přeci ráda. Ponorku jsme nějak překonali, s vidinou že půjdu od září na dvě směny do práce, děti do dětské skupinky. Opět moje máma,"" dětská skupinka je moc drahá, na to se vykašli. Nediv se že se doma pořád hádate když máš telefon v ruce. Věnuj se dětem """ Vždycky hází chyby jen na mě. Myslím že se dětem věnuji dostatečně. Celý den mi píše, volá. Když jí nenapíšu, tak je naštvaná že se s ní nebavím. Pak je naštvaná když ji nedám děti na hlídání, pak mi naopak vyčítá že ji mám jen jako hlidacku. Pořád mi říká jak je ze mě a z mych rozhodnutí na nervy. Když si teda „nestěžuju“ tak mi vyčítá že ji nic nereknu. Má artritidu, artozu, dělá fyzicky těžkou práci, bere antidepresiva na deprese. Co mě na tom nejvíce štve? Že starším sestrám do života nemluví. Oni s ní nejsou denně v kontaktu. Já si pořád přijdu že ji visim na pupeční šňůře. Jak si mám začít život řídit sama, když mi do všeho kecá, a vše je špatně.. když už si za nějakym rozhodnutím chci stát, tak se urazí, a brečí. Volá, píše, brečí.
Rekni ji, ze se ridis jeji radou, telefon mas vedle na stolku a venujes se detem, takze ji nemuzes psat.
Az se zase pohadas s manzelem, neutikej k mamince. Az se budes chtit vratit do prace a deti dat do skupinky/skolky tak to res s manzelem a mamince rozhodnuti jen oznam. Deti na hlidani nedavej, kdyz nepotrebujes, jen je k ni vem na navstevu.
Chovej se jako dospela samostatna a nebude te brat jako malou.
A co ty vis, treba se snazi ridit zivot i segram, akorat ti to nerikaji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.22 16:49
@Anonymní píše:
Zdravím, asi nechci radu, ale spíš se jen vypovídat. Jsem ze tří sourozenců, nejmladší. Bydlím ve stejné vsi jako moje máma. Našla jsem si zde manžela. Máme spolu dvojcata, je mi 25 let. Manžel je o 9 let starší. Moje sestry jsou o 5 let, a 9 let starší. Mají své rodiny, jedna je samozivitelka se dvěmi dětmi, druhá má manžela a tři děti. A teď k věci, pořád mi přijde že mě máma řídí život. Snažím se být dospělá, jednat za sebe, ale všechny mé rozhodnutí mi vymlouvá. Příklad, měli jsme s manželem velké neshody. Hodně moc velké, až to vygradovalo že jsem odešla s dětmi k ní na týden. Požádala jsem o byt, že se rozvedu. Máma mi to rozmluvila, že to bude s každým stejný. Že všude je něco, že ho mám přeci ráda. Ponorku jsme nějak překonali, s vidinou že půjdu od září na dvě směny do práce, děti do dětské skupinky. Opět moje máma,"" dětská skupinka je moc drahá, na to se vykašli. Nediv se že se doma pořád hádate když máš telefon v ruce. Věnuj se dětem """ Vždycky hází chyby jen na mě. Myslím že se dětem věnuji dostatečně. Celý den mi píše, volá. Když jí nenapíšu, tak je naštvaná že se s ní nebavím. Pak je naštvaná když ji nedám děti na hlídání, pak mi naopak vyčítá že ji mám jen jako hlidacku. Pořád mi říká jak je ze mě a z mych rozhodnutí na nervy. Když si teda „nestěžuju“ tak mi vyčítá že ji nic nereknu. Má artritidu, artozu, dělá fyzicky těžkou práci, bere antidepresiva na deprese. Co mě na tom nejvíce štve? Že starším sestrám do života nemluví. Oni s ní nejsou denně v kontaktu. Já si pořád přijdu že ji visim na pupeční šňůře. Jak si mám začít život řídit sama, když mi do všeho kecá, a vše je špatně.. když už si za nějakym rozhodnutím chci stát, tak se urazí, a brečí. Volá, píše, brečí.
Okolí si k tobě dovolí to, co chceš, aby si dovolilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.22 20:01
Život si řídíš sama. Matka ti dá radu a je tvoje rozhodnutí se jí řídit, takže důsledek nesváděj na matku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.22 12:32
Vy ale necháváte okolí svůj život řídit. Celé okolí se může postavit třeba na hlavu - vy si klidně můžete dělat ale co chcete. Jako chápu - taky mám matku všelijakou. No tak mám nastavenou minimální vzdálenost - 100 km. Bydlet blízko takové matky nebo dokonce s ní - to je psychická a emocionální sebevražda. Samozřejmě může přijet na návštěvu i na několik dní, ale zásadně s ní nediskutuji o mým životě, mých domnělých chybách. Jestli se jí něco nelíbí, tamhle jsou dveře - a ona už dobře ví, že ji klidně vyhodím, když se nebude držet. Nepřebírám zodpovědnost za její nálady a chování. Ale taky po ní nic nechci. To je základ prostě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
