Osobní kouč - má smysl?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
@Anonymní píše: Více
Ahoj,
kouč tě samozřejmě může nasměrovat k tomu, že si sama budeš pokládat správné otázky a tím si ujasníš, co hledáš. Možná by ale stálo za to zkusit to samé v nějaké pracovní agentuře, často je to i nastavené tak, že jim zaplatíš až ve chvíli, kdy podepíšeš novou pracovní smlouvu.
Jinak obecně co se týká koučů mám problém s tím, že skutečně kvalitní kouč je tak jeden z deseti, ale peníze si berou obdobné jako vystudovaný psycholog, který z podstaty svého vzdělání má předpoklady nabídnout ti mnohem lepší službu a tedy i výsledek. A ano, i s ujasněním si, jakou práci chceš dělat a v životě jít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Premek_Orac píše: Více
K tomu bych jen doplnila, že v etickém kodexu kouče je nepřijmout klienta, který má psychickou poruchu, je medikován jakkoliv (i úzkost např., AD), takže kdo patří k psychologovi, měl by patřit tam.
Kouč je motivátor směrem kupředu, s tím, co chceš, či s touhou vědět, co potřebuješ a za tím pak jít - to je klient pro kouče.
Psycholog a kouč je v mnohém velmi odlišný a kouč by měl klienta pro psychologa odmítnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A ano, z mé zkušenosti s koučovací terapií, byly to nejlépe investované peníze desítky let trvajícího traumatu.
Ale měla jsem ho už psychologicky srovnaný, chápala jsem směr své cesty, jen jsem potřebovala někoho, kdo mě udrží na té správné cestě bez vracení se do starých vzorců.
Bylo to nesmírně bolestivé, tvrdé, utíkala jsem z toho a vracela se zakousnutá to dát. A na konci ta úleva byla ale neskutečná. A i když je to pořád cesta a zdaleka nejsem na konci a u svých skutečných potřeb a vlastností, ta pomoc tam byla ohromná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@SaxaL píše: Více
To se přesně bavíme o tom kvalitním kouči… Někteří nemají ani ten tříměsíční kurz a k žádnému kodexu se nikdy nezavázali. Ale mají třeba dobrý marketing a spoustu klientů a dokonce i vydané motivační knihy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@SaxaL píše: Více
Jsi silná! Zdaleka ne každý dokáže k té úlevě dojít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@SaxaL píše: Více
Správně, pokud se jedná o profesionálního kouče, který je členem profesních organizací atd.
Mám terapeutku, která vystudovala jednooborovou psychologii, dále má řádný psychoterapeutický výcvik, jehož směr nebudu specifikovat. A zároveň pracuje jako kouč a supervizor pro profesionální kouče.
@Premek_Orac zmiňuje dle mého názoru rádoby kouče s různými rychlokurzy. Jenomže hlavní potíž nastává v tom, že průměrný klient nemá o tomto téměř žádné povědomí.
Jinak si nedovedu představit jít s traumaty za koučem, byť by byla do určité míry ošetřená.
- Citovat
- Upravit
@krecik.dzungarsky Přesně tak. S těmi traumaty - oni si někteří klienti nedokáží (přirozeně) určit, zda mají trauma, depresi. Dobrý kouč to pozná a doporučí psychologa. Jenže klient může narazit na kouče, který není dobrý a nejen, že situace se u dotyčného nezlepší, ale také může dojít ke ztrátě ochoty s ní něco dělat nebo ještě horším věcem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak bych to zpřesnila. Musíte mít zahojené trauma. A ochotu jít kupředu bez něj silnější než touhu se v něm rýpat.
Protože už to rýpání necítíte jako potřebu.
A v takovém případě vůbec není od věci mít kouče na cestu vpřed a psychologa na cesty vzad a kombinovat to.
Někdy koučovací metody a její výstupy (pokud je klient fakt ochoten na tom dřít pravidelně a má sebereflexi) skvělým materiálem pro další hodiny s psychologem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
JInak k zakladatelce, klidně. Kouč ti dá profesní testy, osobnostní testy, uvidíte výsledky, když nic jiného, ujasníš si, kam tě to skutečně táhne. A odneseš si právě ty testy, ty otázky, kde si to své flow můžeš testovat třeba po roce sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Fee-bee píše: Více
Samozřejmě, že cizí to neví. Ale dobrý kouč umí klienta nasměrovat a pomoct mu zjistit, co ho bude bavit a v čem bude dobrý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@SaxaL píše: Více
Záleží na hloubce i délce traumatizace. Těžká forma posttraumatické stresové poruchy může být bohužel také doživotně neléčitelná.
Navíc nelze srovnávat míru prožitého utrpení, vzhledem k tomu, že každý reagujeme jinak, rodíme se s jinak nastavenou citlivostí, jinými startovními podmínkami pro život, žijeme v odlišných socioekonomických bublinách atd.
Něco jiného je jednorázové trauma a traumata trvající bez jakékoliv pauzy několik desítek let.
Nelze ke všemu přistupovat pouze s chladnou racionalitou.
Mě by nenapadlo poměřovat míru prožitého utrpení, anebo dávat konkrétní doporučení. Každý má svoji vlastní, individuální cestu životem i k případnému uzdravení.
- Citovat
- Upravit
@krecik.dzungarsky píše: Více
To souhlasím. To jsem ale jen dala příklad. Prostě jen přišla chvíle, kdy mi už nevyhovovala psychologie, ale potřebovala jsem udělat fakt tlustou čáru a cítila jsem se na to, byla jsem k tomu desítky let dozrálá… a s tím mi ta koučka nesmírně pomohla. Pocitově bych to přirovnala, jako když mne vzala za ruku a převedla přes bednění z tmavý vody na zelenou trávu.
A stejně tak si jsem velmi dobře vědoma, že ta černá voda po boku bude u mne navždy. Nesmazatelně. A že bude jen na mě (a na štěstí), nakolik do té vody třeba ještě spadnu.
A třeba za nějaký čas fakt spadnu a vzdám to, protože traumatické vazby budou silnější než já…
Ale v té zelené trávě jsem skutečně prvně v životě. Možná jsem tam v ní byla ještě kdysi, když jsem se prvně od rodiny odtrhla v mládí, ale to bylo je na krátký čas, velmi brzy mne jako hloupé vycvičené tele přitáhli na provazu viny zpátky.
U zakladatelky toto téma navíc vůbec není, takže super.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zkušenosti mám takové, že všichni v mém okolí, co si našli „osobního kouče“, se začali chovat jako bezohlední sobci, kterým doteď celý svět ubližoval a oni mu ukážou 
Takže radím najít skutečného psychoterapeuta, ne rádoby kouče, co se tím živí jen proto, že nic neumí.
- Citovat
- Upravit
Dobrý den, rozhodla jsem se pro změnu zaměstnání (po 7letech). Z důvodu současné pracovní náplně, ale i osobních. Jedná se o administativně účetní pozici s každodenním kontaktem se zahraničními zákazníky a kolegy.
Problém je ten, že 100% vím, že změnu potřebuji a chci, ale sama v sobě úplně přesně nedokáži definovat, jaká by ta příští práce měla být, kam až mám přistoupit na kompromis. Mohl by pomoci osobní kouč? Jaké máté zkusenosti?