Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
co bylo zle? napis prosim.
co bylo zlý? nevědět co se děje.. nechápat cítit jak se ten druhej vzdaluje a nevědět proč a netušit co můžeš udělat protože každej pokus byl úplně ignorován a nebo odmítnut..
@jdukolem píše:
co bylo zlý? nevědět co se děje.. nechápat cítit jak se ten druhej vzdaluje a nevědět proč a netušit co můžeš udělat protože každej pokus byl úplně ignorován a nebo odmítnut..
A o to vic pak clovek hleda chybu hlavne v sobe, coz ani na sebevedomi moc neprida… jojo, bohuzel jsem to tez poznal. Sice v tom nehrala roli nevera, ani zakoukani se jinde, ale princip je stejny.
@Anonymní píše:
No tahame to asi rok, ale vzdy to bylo v pohode, ale ted ma noveho pritele, ja zřejmě zarlima chci aby to bylo jako doposud, coz je desne sobecke a je se toho potřebuji nejak zbavit.
To jestli je odusevnela nebo neni nedokazu rici, ale co když s ni ty vsedni veci budu delat raději nez v momentalnim vztahu? nebo si to pouze namlouvam? Zakl
I když mne tady asi dámy ukamenují, já bych šla za svým srdíčkem. Já to udělala a nelituji ani náhodou. Bývalého partnera jsem „propustila“…bylo by nefér s ním zůstávat z povinnosti. Jsem šťastná a poučená z chyb, které jsem v manželství udělala. S novým jsem sedm let jako v líbánkách
Nikdy nemůžete vědět jak co dopadne, to by bylo strašně jednoduché. Přeji šťastné rozhodnutí a ať nemusíte litovat do konce života, že jste něco neudělal ![]()
@Kachničkaa píše:
I když mne tady asi dámy ukamenují, já bych šla za svým srdíčkem. Já to udělala a nelituji ani náhodou. Bývalého partnera jsem „propustila“…bylo by nefér s ním zůstávat z povinnosti. Jsem šťastná a poučená z chyb, které jsem v manželství udělala. S novým jsem sedm let jako v líbánkáchNikdy nemůžete vědět jak co dopadne, to by bylo strašně jednoduché. Přeji šťastné rozhodnutí a ať nemusíte litovat do konce života, že jste něco neudělal
Krasne se to cte, ale meli jste deti? a co partner na to vase propusteni ![]()
@pavel98 píše:
Krasne se to cte, ale meli jste deti? a co partner na to vase propusteni
Tak sbírala jsem odvahu cca rok, to připouštím, není to jednoduché. Dneska máme s exmanželem celkem fajn kamarádský vztah. Řekl mi, že je rád že jsem k němu byla férová. Samozřejmě to nejdřív bolelo nás oba. To rozhodnutí opravdu bolelo a nebylo jednoduché. Děti v tom nebyli. Ale udělala bych to i s dětmi. Pokud jsou lidé rozumní jde to. Kvůli dětem přeci nemusíme obětovat naše štěstí a náš život. Děti poznají, že rodiče spolu nejsou šťastní. Klidně mi napište SZ, kdyby Vás něco zajímalo..
@cher píše:
Samozřejmě, že to je normální proces, zamilovanost odejde a všední věci- kdo vyzvedne děti a kdo nakoupí se řešit musí. Pokud to tak nechceš, tak to budeš muset měnit ženu cca každých 5 let. I s tou tvou novou neokoukanou a zcela jistě oduševnělou slečnou by se čase s dětma musely řešit všední věci.
Nebude muset měnit ženu každých 5 let!! Každá žena není stejná!!Tak jako je každý vztah jiný! Když mu to nevyšlo s jednou ženou, neznamená to, že mu to nevyjde s jinou! On sám je už jiný..něčím si prošel, má zkušenosti, nastavené hodnoty, určitě dokáže zhodnotit co bylo špatně…
@Kachničkaa píše: ..Řekl mi, že je rád že jsem k němu byla férová. Samozřejmě to nejdřív bolelo nás oba. To rozhodnutí opravdu bolelo a nebylo jednoduché. Děti v tom nebyli. Ale udělala bych to i s dětmi. Pokud jsou lidé rozumní jde to. Kvůli dětem přeci nemusíme obětovat naše štěstí a náš život. Děti poznají, že rodiče spolu nejsou šťastní. Klidně mi napište SZ, kdyby Vás něco zajímalo..…
Zamyšlení:
Téma se jmenuje „osudová láska“ pokud člověk cítí osudovou lásku tak nikdo krom dotyčného člověka nedokáže tento cit pochopit, uchopit… jednoduše řečeno „vidět stejně“ jako my (znát jak to opravdu je). Když cítíme osudovou lásku tak jsme jen my přesvědčeni o něčem jedinečném v našem životě. Pokud osudovou lásku cítí jeden k druhému navzájem dva lidé, pak je to obrovské životní štěstí.
Je na každém z nás jaké máme životní hodnoty. Co je pro nás životní štěstí nebo životní tragédie? Je správné žít ve vztahu s někým ke komu nechováme osudovou lásku, ale kterou chováme k někomu jinému?
1. Kdo chce žít po boku někoho, kdo nás tak hluboce nemiluje jako my jeho?
2. Kdo chce žít svůj život s někým koho tak osudově nemiluje jako někoho jiného?
3. Kdo chce být šťastný?
Zkuste si sami sobě upřímě odpovědět na jeden z těch bodů. Přeji všem ať volí číslo tři.
Ahoj, taky jsem asi před několika lety ztratil osudovou lásku, respektive jsem to asi tak tehdy chtěl, ale chlapec v muže vyroste až po pár letech a tehdy jsem byl ještě takový klučina, než že bych uměl žít ve vztahu. Rád jsem ji měl už asi od 14cti let, ale začli jsme si spolu asi v jednadvaceti a trvalo to dva a půl roku, než to skončilo. Potom jsem dostudoval, našel si práci, po několika letech také další vztah, který trval pět nebo šest let (vážně teď nevím, ale myslím, že to bylo spíš delší
Poslední asi 2 roky na svoji osudovou lásku myslím a nemůžu ji vymazat z hlavy. Před tím jsem na ni také myslel, ale ne každý den, jako teď. Také jsem se s ní před pár týdny sešel a to byl spouštěč - tam to ve mě hrklo strašně moc a už na ní nemůžu přestat myslet. Je nádherná a to nemám zatemněný mozek
Má dítě, ale přítele/manžela ne. Jsem zvědavý, jak se to vyvine. Vím na 100%, že je to ta pravá, to prostě nemůžu zapřít. Ona částečně jeví zájem, ale je hodně odtažitá, pomalu reaguje na sms atd…Tímto jsem všem, co to čtou, chtěl říci, že můžete být šťastní ve vztahu, kde máte partnera, kterého máte rádi, rozumově založený vztah a částečně ho/ji můžete milovat, ale pak poznáte osudovou lásku a prostě ta vám vše obrátí na ruby a třeba i za 10 let to z vás vybublá ven a budete ji chtít vidět, cítit, být s ní…A hlavně je tu pořád ta šance, že to vyjde a to je pak ta pravá paráda ![]()
@pohledmuze píše:
A cim presne te dostala? Tim ze vypada super? Hm…
Jednoduchá odpověď - úplně vším.
@Srdcař píše:
Jednoduchá odpověď - úplně vším.
A proč to teda po těch 2,5 letech skončilo?
@pohledmuze píše:
Spis takova odpoved jak od zamilovaneho pubertaka.
No, v pubertě už nejsem
Skončilo to hlavně díky neústupnosti obou dvou, každý si chtěl prosadit svou a nikdo nechtěl udělat ústupek a navíc ve dvaceti seš jinej člověk než ve třiceti.
Uvidíš co bude.
Máme podobný příběh a nám to po letech vyšlo. Chodili jsme spolu před 20 a ted od 31. Mezitím jiné vztahy, manželství, děti.. teď je to komplikované, ale za to že jsme spolu jsme vděčni ![]()