Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Verim na to, ze „osudovou“ lasku pocitujem k tomu, kdo nas odmita. je to spis psychologicka zalezitost podle hesla „nejvic chci, co nemuzu mit… ![]()
mimochodem, kdo za svou "osudovou“ laskou fakt sel a vzdal se kvuli ni vseho, tak vetsinou dost blbe dopadnul ![]()
Ahoj, naštěstí jsem nikdy nezažila podobnou situace a snad ani nezažiju, ale i přesto se zkusím vcítit do tvé situace
láska ať už je jakákoliv je věc srdce a jde o to jestli dáš jen na hlas tvého srdíčka nebo na rozum. Z rozumového hlediska, zůstaň s tím mužem co jsi a máš s ním děti, kolik vůbec tím dětem je??? Pokud jsou malá zůstala nic by ch neřešila, ale pokud jsou už skoro dospělá třeba by to pochopili když by si eventuálně odešla za jiným mužem, ale brát malým dětem tátu…? Vím že láska je láska a určitě jde i o to aby si byla šťastná ty, ale aby si toho později nelitovala, kdyby si odešla. Také se zamysli nad tí proč tě ten bývalý opustil…? A jestli třeba nehrozí že by to udělal znou. Možná tady píšu jakokdybys byla odhodlaná odejít za ním, ne tak to nemyslím. spíš mám pocit že ty víš co ti říká srdce ale snažíš se aby rozum vyhrál, nemám pravdu??? Hlavně si to v hlavě ujasni a neplácej se v tom zbytečně dlouho. Držím Ti palce. Markéta ![]()
@Ali-Ali píše:
Verim na to, ze „osudovou“ lasku pocitujem k tomu, kdo nas odmita. je to spis psychologicka zalezitost podle hesla „nejvic chci, co nemuzu mit…
mimochodem, kdo za svou "osudovou“ laskou fakt sel a vzdal se kvuli ni vseho, tak vetsinou dost blbe dopadnul
souhlas
Také věřím na osudovou lásko…za svého manžela jsem bojovala protože jsem cítila že je to ten pravej prostě osudová láska.
Já to chápu, také věřím na osudovou lásku, byla jsem zamilovaná do jiného muže než je můj manžel a stále nemohu rozdýchat, že se nevídáme. Rozešli jsme se už před lety a já si na něj občas vzpomenu a pocítím motýly v břiše, zvýší se mi tep a trochu se zpotím.. kdyby se mi teď po letech ozval a chtěl by se opět scházet, tak opravdu nevím, jak bych zareagovala, ikdyž mám dítě.. jen na to pomyslím a začne mě bolet žaludek..
Ano, verim a stale mam svou osudovou lasku
.Mam rodinu, deti, toho nej manzela a otce nasich deti, opravdu nikoho lepsiho bych si pro nas nemohla prat, ale porad je tam ON…jenze ja vim, ze zit bych s nim nemohla.
@Anonymní píše:
Ahoj děvčata,
Zajímalo by mě, zda to máte také někdo podobne jako já! Mám dva rošťáky s úžasným a hodným chlapem, kterého moc miluju. I přesto mám pocit že múj bývalý byl mou osudovou láskou a že mi dva jsme měli být spolu. Rozešel se on se mnou. Už je to pět let, pak nastalo obdobi kdy jsem ho nenaviděla, kdy jsme spolu nezávazně spaly ( oba svobodni ) kdy jsme se spolu nebavili, a ted poslední dva roky se navštěvujem, svěřujem, pomáháme když je to v našich silách. Mám výčitky vůči svému chlapovi, že to takhle cítím. Myslím že kdyby přišel ať jsem s ním a neměla děti asi bych se dlouho nerozmýšlela. Spíše vůbec!! Jsem špatná? Změní se to někdy?? Raději anonymně. Snad pochopíte!
Osudová je hlavně proto, že on se rozešel s tebou. Boření mostů a zmítání se ve spárech oosudové lásky za cenu rozbití rodiny ponech filmovým hrdinům a ty stůj nohama na zemi.
Já taky. Je to už 10 let, co jsem poznala úžasného chlapa. On mě chtěl, já váhala, když jsem si uvědomila svůj omyl, bylo už pozdě. Našel si jinou a jak říkal, je zásadový, tak si ji i vzal a mají dítě. Já mám taky už dítě s jiným. Už se nestýkáme, jeho manželce by to prý vadilo. Nevím, co jí o nás řekl, ale prý jí vadí, že bychom se viděli a to chce respektovat. Ale když mi posílal svatební oznámení, tak mi připsal, že já přeci vím…
Píšeš, že tvoj chlap je úžasný a hodný a moc ho miluješ. Máš s ním dve deti. Máš teda krásnu rodinu, čo chceš? Buď vďačná a nešpekuluj.
@RadkaCh píše:
Ten muž není tvá osudová láska, ale tvůj osudový problém.
Děti jsou malé, a nikdy bych tim tátu nevzala. Nehodlám za něj bojovat, nehodlám opouštět rodinu ani přítele. Jen mám prostě pocit že s ním bych byla vic štastná, já nevím jak to říct, jsem štastná teď, ale stejně na něj často myslím, a nemůžu zapomenout. Prostě si říkám že s ním by byl růžovej svět ještě růžovější, veselo veselejší… Že jsme měli být spolu!!! Zakl.
Ahoj děvčata,
Zajímalo by mě, zda to máte také někdo podobne jako já! Mám dva rošťáky s úžasným a hodným chlapem, kterého moc miluju. I přesto mám pocit že múj bývalý byl mou osudovou láskou a že mi dva jsme měli být spolu. Rozešel se on se mnou. Už je to pět let, pak nastalo obdobi kdy jsem ho nenaviděla, kdy jsme spolu nezávazně spaly ( oba svobodni ) kdy jsme se spolu nebavili, a ted poslední dva roky se navštěvujem, svěřujem, pomáháme když je to v našich silách. Mám výčitky vůči svému chlapovi, že to takhle cítím. Myslím že kdyby přišel ať jsem s ním a neměla děti asi bych se dlouho nerozmýšlela. Spíše vůbec!! Jsem špatná? Změní se to někdy?? Raději anonymně. Snad pochopíte!