Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ty o něj stojíš a on tě vždycky zklame. Už jsi sem psal. Nikdo ti dobře neporadil?
K čemu Ti takový člověk k životu je? ![]()
K ničemu.
Jen Ti drásá nervy.
Vykašli se na něj, bude ti lépe. ![]()
Já bych se na něj vykašlala. Maximálně když by zavolal tak to zvednout a pokud by zase mluvil o sobě tak bych ho přerušil že musím jít že na to nemám čas
Už jednou sis tu vylejval dušičku a dostal si dost odpovědí. Pak si přestal reagovat, protože si dostal právem od některých čočku a ty založíš diskuzi novou, jen pozměníš informace. Proč máš takovou potřebu být litován? Je ti 30 let, najdi si práci, psychologa a začni na sobě pracovat.
Taková traumata i témata patří do terapie, nikoliv do veřejné internetové diskuse. Původní diskusi neznám, znát ji nechci, ale předpokládám, že podobnou radu, abys vyhledal pomoc odborníka, už jsi nejspíš dostal.
Deti, co nebyly milovany, toho bezpodminecne milujiciho rodice hledaji cely zivot. Ale tvuj otec vypada, ze umi jenom brat. To z nej nevydupes nijak.
Člověk musí být tak trochu potvora, pokud jde o zachování svého duševního zdraví. Zajdi za psychologem, nebo si to v sobě zpracuj jinak. Já to třeba řešila dlouhými procházkami, kdy jsem si v duchu sama se sebou povídala. V tu chvíli jsem byla v roli nezúčastněně kámošky, která radí, co s tím.
U mě bylo výsledkem kompletně odstřihnutí se od toxického člověka. Takový člověk ti vůbec nic nedá a nestýkat se s ním je to nejlepší, co pro sebe můžeš udělat. I kdyby to měl být vlastní otec.
Prosim te najdi si nejjakeho psychoterapeuta a nebo kouce a neco se sebou delej. Potrebujes nutne pomoc a hlavne odstrihnout sveho otce uplne.
Párkrát jsme byli v restauraci, tak 2× za 5 let. Po každé utekl na záchod a čekal něž to zaplatím i když mě opět pozval.
Neříkal's minule, že's tam beze slova seděl, dokud nevytáhla šrajtofli jeho přítelkyně? ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj jsem muž, je mi skoro 30 let. Rodiče se rozvedli když mi bylo 2,5 roku. Z dětství si pamatuji že naběhl na mámu a mě z vařečkou a oba nás seřezal když jsem si s ním chtěl hrát, pak když jsem byl o něco větší mě vyválel ve sněhu a měl jsem zápal plic a pak mě zavíral do komory z čehož jsem měl noční můry. Celý život se nestaral, platil soudem určené výživné 1000kč do 18 let. Nikdy mi nic nedal navíc, nepřispěl na školu, oblečení…jednou jsem po něm chtěl přispět 500kč na koníček, napsal že není dojná kráva, že třeba na Vánoce. Pak jsme do těch 18 měli vlažný vztah, návštěva jednou měsíčně. Kdy se pomalu nezeptal ani jak se mám a jen povídal o sobě. V 17 chtěla máma zvýšit o 1000 výživné a vysmál se, soudili se. Říkal že jsem pa. r. chant u soudu, že se s ním nechci vídat, atd. dělal vše pro to aby neplatil více. Najednou od 18 co skončilo výživné, mě začal kontaktovat čím dál více. Chtěl se vídat více a jako zlepšit vztah. Věřil jsem mu to pár let, snažil se až mě vždy zklamal. Př. pozval mě na Lipno že jedou s kámoši at se přidám, pak po mě chtěl zaplatit několik tisíc za vše a že mě nezval. Druhý rok uznal bybu a říkal at přijedu znova že platí. Párkrát jsme byli v restauraci, tak 2× za 5 let. Po každé utekl na záchod a čekal něž to zaplatím i když mě opět pozval. Vždy když mi volá, třěba 2× týdně povídá 20 min o sobě co dělal, jak se měl. Pak bud´ řekl čau, nebo se teprve zeptal co já. Ani mě nenechal dopovědět a už zase povídal o sobě. Štve mě to jak se ke mě celý život chová, čekal jsem že se změní. Myslel jsem si pár let že je mi ukradený, ale pokusil se o sebevraždu po druhém rozvodu, pak chvíli dobrý a pak zase zklamání a zklamání. Dá se říct že mi v životě skoro nepomohl. Co byste dělali? Aktuálně se 2 měsíce neozval, pozval si přítelkyni do restaurace na moje narozky, dal si nejdražší jídlo a opět utekl před zaplacením a udělal mi ostudu že jsem to měl platit za všechny. Štve mě jak se chová a nejraději bych ho odepsal, ale vnitřně to nedokážu a pořád na vše myslím a trápím se tím…názory? díky
jsi dospělej chlap, přestaň se jakýmkoli způsobem spoléhat na chlapa, co ti stejně nikdy nepomohl a postav se na vlastní nohy. Asi bych zkusila i zapracovat na vlastních pocitech křivdy a vyhledala odbornou pomoc, ať se posuneš dál.
Nemůžeš zas vše házet na špatný dětství, špatný vztah s otcem, přece jen jsi dospělý zdravý chlap, je potřeba se starat sám o sebe…ta diskuze o tom, jak jsi nakonec nechal zaplatit za svoji oslavu narozenin otcovu přítelkyni, která tě viděla prvně, byla dost děs, tam jste si s tatíkem mohli podat ruce. A takto dopadnout nechceš, že?
@MrsNorris píše:
Párkrát jsme byli v restauraci, tak 2× za 5 let. Po každé utekl na záchod a čekal něž to zaplatím i když mě opět pozval.Neříkal's minule, že's tam beze slova seděl, dokud nevytáhla šrajtofli jeho přítelkyně?
jj trapně čekal než zaplatila za všechny otcova přítelkyně, kterou tehdy viděl prvně ![]()
To jsi zase ty?
Hele podle mě hledáš nějaké viníky a omluvy za svůj život a chceš politovat. Je ti 27 nebo kolik jsi minule psal, nemáš pořádně peníze na zaplacení narozeninové večeře, cyklíš se na vztahu s otcem. Měl by jsi převzít zodpovědnost za svůj život, dát si ho dokupy, dělat věci tak, abys na sebe mohl být hrdý - ty a jen ty. Nesnaž se zavděčit. Klidně ho odepiš, jestli ti to udělá dobře, ale podle mě neudělá.. Dokud nezačneš makat sám na sobě. A uvědomit si, že už necelých deset let tvé štěstí nestojí na vztahu s otcem, ale na tobě samém.
Takže:
Otec o tebe nejevil zájem, když jsi byl dítě a bylo potřeba do tebe investovat (čas, peníze, cokoliv) - z toho si odvoď jeho vztah k tobě.
Teď o tebe zájem jeví, ale pouze slibuje a ve výsledku stejně platíš ty - proč něčeho nezneužít, když to jde tak snadno, že?
Zkrátka tvůj tatík je skutečně „charakter“ k pohledání. Být tvou máti, tak bych ho hnala. Něco takovýho by se k mýmu dítěti přiblížit nesmělo.
A co ty s tím? Kdyby to byl soused, nebo nějaký cizí člověk, asi by ses s ním tolik nemazal, že? Ale „protože otec“, tak se dobrovolně necháváš stáhnout ke dnu. Teď to ještě nevidíš, protože toto funguje jako ta pověstná žába v hrnci.
Místo plánování své budoucnosti ztrácíš čas přemýšlením, jak napravit patologický vztah s otcem (což nejde). Místo toho, abys peníze investoval do svého bydlení, případně do svých dětí, tak platíš za otcovy rozmary. A teď si ještě představ, že jednou přijde věk, kdy budeš méně plánovat a více vzpomínat. A na co vlastně? Na to, jak jsi kdysi „selhal“? Okamžitě s ním utni kontakt, ať máš takových vzpomínek co nejméně. Jen si zaděláváš na vyšší tlak a další nepříjemnosti.
Přeji vše dobré
![]()
Vim, ze jsi sem psal. Asi je jedno, ze jsi pozmenil udaje, evidentne te to trapi a mas potrebu o tom mluvit s dostat to trapeni ze sebe a mozna pomoc zpracovat to, ze o tebe otec skutecne noc nestoji a spis te chce jako svou berlicku, aby nebyl v zivote uplne sam. Doporucuji si zajit aspon parkrat na psychoterapii, kde se vypovidas. Pokud to uz mas v sobe castecne srovnany, pomuze ti to psychoterapeut dotahnout do konce. Pokud ne, budes tam zrejme chodit dele, ale furt lepsi, nez tohle. Zde na emiminu ti nepomuzeme.
Ahoj jsem muž, je mi skoro 30 let. Rodiče se rozvedli když mi bylo 2,5 roku. Z dětství si pamatuji že naběhl na mámu a mě z vařečkou a oba nás seřezal když jsem si s ním chtěl hrát, pak když jsem byl o něco větší mě vyválel ve sněhu a měl jsem zápal plic a pak mě zavíral do komory z čehož jsem měl noční můry. Celý život se nestaral, platil soudem určené výživné 1000kč do 18 let. Nikdy mi nic nedal navíc, nepřispěl na školu, oblečení…jednou jsem po něm chtěl přispět 500kč na koníček, napsal že není dojná kráva, že třeba na Vánoce. Pak jsme do těch 18 měli vlažný vztah, návštěva jednou měsíčně. Kdy se pomalu nezeptal ani jak se mám a jen povídal o sobě. V 17 chtěla máma zvýšit o 1000 výživné a vysmál se, soudili se. Říkal že jsem pa. r. chant u soudu, že se s ním nechci vídat, atd. dělal vše pro to aby neplatil více. Najednou od 18 co skončilo výživné, mě začal kontaktovat čím dál více. Chtěl se vídat více a jako zlepšit vztah. Věřil jsem mu to pár let, snažil se až mě vždy zklamal. Př. pozval mě na Lipno že jedou s kámoši at se přidám, pak po mě chtěl zaplatit několik tisíc za vše a že mě nezval. Druhý rok uznal bybu a říkal at přijedu znova že platí. Párkrát jsme byli v restauraci, tak 2× za 5 let. Po každé utekl na záchod a čekal něž to zaplatím i když mě opět pozval. Vždy když mi volá, třěba 2× týdně povídá 20 min o sobě co dělal, jak se měl. Pak bud´ řekl čau, nebo se teprve zeptal co já. Ani mě nenechal dopovědět a už zase povídal o sobě. Štve mě to jak se ke mě celý život chová, čekal jsem že se změní. Myslel jsem si pár let že je mi ukradený, ale pokusil se o sebevraždu po druhém rozvodu, pak chvíli dobrý a pak zase zklamání a zklamání. Dá se říct že mi v životě skoro nepomohl. Co byste dělali? Aktuálně se 2 měsíce neozval, pozval si přítelkyni do restaurace na moje narozky, dal si nejdražší jídlo a opět utekl před zaplacením a udělal mi ostudu že jsem to měl platit za všechny. Štve mě jak se chová a nejraději bych ho odepsal, ale vnitřně to nedokážu a pořád na vše myslím a trápím se tím…názory? díky