Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Tohle znám, člověk má pak strach z každé kontroly. Místo radosti se mění myšlenky na to, aby nas zase nepotkal smutek a neštěstí. Ale člověk musí věřit, musí doufat. Já se opravdu první týdny modlila, zároveň ještě plakala, hormony mi létaly, šílený. Ale musíš si říkat pořád dokola, že tohle ovlivnit nejde, ani kdybys celé dny jenom ležela.
Doporučuji chodit ven na procházky a zabavit mysl. Když už jedno dítko máte, věnovat se hodně jemu a užívat toho, že je ještě jen jedinacek.
Budes se muset co nejvice zamestnat jinyma myslenkama. Je to jen do ctvrtka, to zvladnes. Chapu tvuj strach, vim ze si moc prejes, aby to dopadlo dobre. Kdyz prijmes i variantu, ze to nevyjde a mate jeste mnoho pokosu, tak se ti ulevi.
@peclen píše:
Budes se muset co nejvice zamestnat jinyma myslenkama. Je to jen do ctvrtka, to zvladnes. Chapu tvuj strach, vim ze si moc prejes, aby to dopadlo dobre. Kdyz prijmes i variantu, ze to nevyjde a mate jeste mnoho pokosu, tak se ti ulevi.
Ano, je to tak. Vždy jsem šla na utz s tím, že to nemusí dobře dopadnout. Je to prostě buď a nebo ![]()
Znám ten pocit. Bohužel jsem ho měla celé těhotenství. První ZT, to bylo ještě dobré. Druhé 9 TT špinění, 26 TT zkrácený čípek, 30tt odtékání plodové vody, které doktoři špatně vyhodnotili. 32+5 porod dcery. Pocit, že jsem ublížila svému dítěti předčasných porodem. ![]()
Potom dvakrát SP, těhotenství od 23tt hrozící porod, 37 TT vyvolaný porod kvůli mému stavu.
Mám dvě děti
díky za ně. Zanechalo to ve mě strašné pocity viny, selhání a strachu…a to po těch letech. Svěřit se někomu blízkému není špatné. Dusit to v sobě je špatně.
Ja se taky hrozne bala, byla jsem po srustech, kdy mi po 1.porodu lekari zprasili delohu a uz fakt, ze jsem podruhe okamzite otehotnela se rovnal zazraku, dle lekaru jsem bylo prakticky nemozne otehotnet a donosit..a nakonec vse v poradku, takze se neboj, pravdepdoobnost, ze je vse v poradku je vyssi nez ze neni..drzim palce a dej vedet
Zcela chápu. Loni moje první těhotenství a 1. screening - špatný, AMC pak potvrdila velký špatný, takže ukončení těhotenství ve 22. týdnu.
Zítra jdeme na 1. screening s dalším plodem, takže nervozita začíná stoupat. Snažím se dělat vše, abych dítěti neškodila. Ale o některých věcech je již dávno rozhodnuto a nikdo s tím nic neudělá. Je to blbé, ale jsou věci, které prostě neovlivníme.
Zabav se, nestresuj se (nepomůžeš tím ani sobě ani dítěti).
Ahoj maminky. Asi mi úplně nepomůžete, ale jdu si sem ulevit od tíživých myšlenek. Měla bych být teď na konci 11tt. Asi před 3 týdny jsem byla na 1. kontrole a miminko bylo odpovídající velikosti a srdíčko pracovalo. Ale já teď propadám panice. Ve čtvrtek jdu na další UTZ a na krev a je mi na zvracení, jen si na to vzpomenu. Vůbec nevím, jestli se před kontrolou nesložím. První těhotenství skončilo SP. Druhé zdravá dcerka. Třetí ZT. A ten zážitek, kdy jdete na kontrolu a najednou neosobní informace „vypadá to špatně, není akce srdeční“… Samozřejmě mi po měsíci, kdy mi bylo celodenně špatně, je už dobře a prsa taky nemám tolik nalitá… nevím, jak se toho strachu zbavit, jsem úplně mimo.
a ani to nemůžu s nikým řešit, protože to po minulém zážitku nikdo ještě neví