Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Partner chce dítě, já už ne
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.5.25 11:21
A mluvili jste o tom zcela jasne a konkretne? Rekla jsi mu, ze dite nechces? Nechat ho jit muzes jen tehdy, kdyz on jit chce. Nechala bych rozhodnuti na nem, a rozhodne bych ho nedrzela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.25 11:27
Vám se tímhle rozchází životní myšlenky. Jeden nebo druhý se bude přizpůsobovat a to je špatně. Tak ho pusť do oběhu. Ať si najde ženu, která s ním bude mít dítě.
Jiné řešení nevidím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.25 11:36
@Anonymní píše: Více
Promluvte si a uvidíš no. Ty už další dítě nechceš, a přece ho nebudeš mít jen proto že chce on. Kolik mu je?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.25 11:48
Je dospělý, svéprávný, tak nedělej rozhodnutí za něj a nech ho, at si určí sám, co je pro něj přednější. Že nechceš další dítě naprosto chápu, rozhodnutí bych mu oznámila s tím, že se nezmění a jak to pobere, je na něm.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.25 11:54
Píšeš, že máš nového partnera. Jak dlouho? Je rozdíl, jestli je vztah skvělý po šesti měsících, což tak bývá, nebo jestli je stále skvělý i třeba po pěti letech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.25 12:11
@Anonymní píše: Více
Ahoj, váš vztah si popsala moc hezky, ale nejspíš trvá jen chvíli. Pokud ses rozhodla, že opravdu dítě nechceš, tak ho nech jít. Jestli je tam malá možnost, že bys dítě chtěla, tak ho lépe poznej. Možná nakonec budeš ráda, že vás bude víc.
Mé kamarádce se teď narodila dcera. Kamarádce je 41 let. Je to její druhé dítě s partnerem, které ho zná dva roky. Je pravda, že se toho taky bála.
Pokud jsi zdravá a máš ještě dost sil, tak to dobře promysli nebo si najdi někoho, kdo už děti má.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.25 12:13
Rozhodnutí o budoucnosti vztahu nech na partnerovi s tím, že mu vysvětlíš svůj postoj a zdůrazníš neměnnost svého rozhodnutí. Pokud je jeho touha po dítěti silná, nelze mu vyčítat rozchod, lišíte se v zásadních životních cílech a rozpad vztahu v takovém případě nelze vyčítat nikomu. Pokud zůstane, je to jeho volba a jeho odpovědnost… Ty jsi hrála s otevřenými kartami.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.25 12:13
Ano, novu toto téma musíme otevřít, s tím počítám, ale zajímal mě i názor na situaci jako takovou…
má 41, spolu jsem cca rok. To, že je vztah skvělý ted a může se to změnit je mi jasný, mám toho za sebou už dost, kazdopadně na situaci to ted vubec nic nemení 
- Citovat
- Upravit
13.5.25 12:15
Myslím, že pokud už teď na začátku chlap vyloženě mluví o tom, že by svého potomka chtěl, tak to stejně skončí tak, že odejde za jinou, nebo si ho pořídí bokem. Nemyslím, že by o tom mluvil, pokud by mu na tom zase tolik nezáleželo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.25 12:20
Jsem zdravá, ale nejsem toho názoru, že je v pořádku mít dítě v 40+… na syna jsem byla od jeho narození sama, takže ani tohle případně nechci podstupovat… dětí jsem vzdycky chtela více, ale tak 5 let zpet…
Já ho rozhodně nedržím, proto mě zajímá názor, jestli víc iniciovat z vlastní strany „rozchod“ nebo to nechat čistě na nem. Vím že se to v něm může prát, vím, jak moc mě má rad a že jsme se prostě našli. Jsme si vzájemně vědomi hodnoty kvalitního partnera… proto to není snadné rozhodnutí
- Citovat
- Upravit
13.5.25 12:23
@Anonymní píše: Více
Když ty rozchod nechceš a nemáš k němu důvod, tak proč bys ho měla iniciovat? On se o svoje štěstí musí postarat sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.25 12:35
Mě trošku přijde chyba už ve výběru - bylo jasné, že tohle vás jednou rozdělí. Ve chvíli, kdy bych si ve 40 našla chlapa v podobném věku, co sám ještě děti nemá, bude jedna z mých prvních otázek, zda je chtít bude.. Teď bych to nechala na něm - řekla bych mu jasně, že už dítě nechci (jsi si jistá?) a ať on se rozhodne, zda mu ten vztah stojí za to i bez něj, nebo raději půjde hledat dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.25 12:56
@Anonymní píše: Více
Ve tvém věku především významným způsobem klesá pravděpodobnost početí a statisticky se se zvyšuje i pravděpodobnost potratu, na druhou stranu vlivem odkládání mateřství z kariérních důvodů je to významný trend, rodičky ve věku 40 - 43 nejsou žádnou vzácností a moderní medicína to zvládá. Nic neupevní (jinak funkční) vztah jako společné dítě. Byl by to projekt, který by vás zaměstnal při společné cestě směrem ke stáří. Je dobré si vše ještě jednou důkladně promyslet, než vyslovíš konečné rozhodnutí.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.25 13:01
Nejhorší varianta by byla si to dítě pořídit kvůli němu. A aby potom došlo ke konci vztahu. Nikde není psáno, že se nemůžete rozejít kvůli jiné věci. Nešla bych do toho. Měl plno času si dítě pořídit. Vlak ujíždí jemu, ne tobě. Ty své dítě máš, vychovala sis ho a upřímně řečeno, když ženská žije sama, houby jí chybí. Proč byste měli se synem překopat kompletně svůj život kvůli cizímu chlapovi…kdykoli může od tebe odejít…a dosud neexistujícímu miminku. Kde máš jistotu, že by bylo zdravé? Známá byla v podobné situaci. Jen ty děti měla dvě. Po čtyřicítce si s novým partnerem pořídila dvě další za sebou. Žijí u něj. Děti přišly o dosavadní školy a spolužáky. S těmi malými musejí pomáhat /odvod do školky a potom odpoledne zpět/.
Já se ptám sama sebe…chybělo ji něco předtím s těmi dvěma jako rozvedené? Myslím, že ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Dobrý den, byl prosím nekdo v podobné situaci? Potřeboval bych „poradit“, respektive spíše možná vyslechnout nejaké názory.
Mám nového partnera, je nám cca 40, já mám dítě na druhém stupni, on své nemá. Potomka by ale rád, já už další, i s ohledem na věk, nechci.
Partner je to nejlepší, co jsem za tu dobu mohla poznat. Máme hezký vztah, umíme si vyjít vstříc, tolerovat jeden druhého, oba chápeme podstatu budování vztahu, máme mnoho stejných koníčků, ale zároven i kazdý ty své… samá pozitiva a zároven umíme přiznat své vlastní nedostatky a neutíkat od nich. Proste na dnešní „dobu“ jsem našla vztah, který stojí za to budovat.. ale. Vím, že by rád dítě. Není to asi taková ta urputná touha, ale chtel by… a ted. Mám ho „držet“ nebo ho pustit. Má to být jen čistě jeho volba nebo nemám být sobecká a nechat ho jít hledat dal? Vím, že se mnou chce být, tak jako já sním, ale mám strach, že jednou bude litovat. A ve mě se bije to, jestli tohle rozhodnutí nechat jen na nem nebo se „obětovat“ a nechat ho jít…
Díky za konstruktivní názor