Partner odmíta styk s dítětem

Napsat příspěvek
Velikost písma:
81542
29.5.19 08:13
@DustInTheWind píše:
Za mne, já bych asi taky o malé dítě „nebojoval“, pokud by nešla domluva s matkou.

Sice to zní poraženecky, ale pro malé dítě prostě je máma ta nejdůležitější osoba a pokud ona sama nechce (nebo se nedokáže aspoň přemoct a neškodit), tak otce dítěti dokáže s přehledem odcizit.

U větších, které už mají vlastní názor a jsou schopné se vyjádřit, tak podle okolností. A ani tam by to asi nemělo smysl, pokud by je matka aktivně „převychovávala“.

Hm… pro to dítě, tady a ted, se s tebou asi shodnu. Popisuje to i Klimeš, že se srovnává dopad toho boje se smrtí toho rodiče a někdy se opravdu snáz vyrovná s tím, že táta není, než s neustálým přetahováním, vláčením po odbornících… Bohužel se tam nebere v potaz jednak dlouhodobý patologický vliv té matky během celého dětství a dospívání, vzor. Ale zejména to, co to udělá s psychoikou později, až ten dospělý/dospívající začne přemýšlet, proč se ten táta na něj vys.ral…
Fakt nevim. Já bych měla kontrolku. Když nic jinýho, tak to něco vypovídá o tom člověku - jakého člověka si je schopný do života pustit a vybrat, pořídit si s ním dítě, způsobu řešení problémů. A zkrátka si myslím, že minimálně nějaký podíl na vzniklé situaci má.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9287
29.5.19 08:19

Tohle je těžký, nějakou snahu by mít asi měl. Ale ony jsou ty ženský kolikrát opravdu hrozné mrchy. Mám známou, která ex odeštvala od dítěte hrozným způsobem. Bránila mu ve styku, tak že stála ve dveřích a odmítla ho pustit dovnitř, řvala po něm, pomlouvala ho po známých a pak věci které tu psát nechci, protože by se podle toho poznala :? Můžu říct, že z té verze kterou podává okolí to vyznívá, že on je hajzl, který opustil své dítě, nemá zájem a rozchod byla jeho vina. Kdybych u některých věcí osobně nebyla, tak jí to žeru i s navijákem. Ona sama tomu věří, když se poukáže na její chování, tak to jí prý jen ujely nervy :?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
37363
29.5.19 08:21

Bohužel některé ženské jsou manipulátorky, až to bolí. Z chlapa chtěj vytáhnout akorát co nejvíc peněz, ale udělají všechno proto, aby on dítě neviděl. Neváhají dítěti tvrdit jak je jejich otec zlý a že nemá zájem a ze samotným je jim líp. Znám i takovou co radši tahala 3 lete děti po psychologach, aby dokázala, že z návštěv u otce mají trauma (neměli, děti byli u otce vždycky spokojené, bylo o ně postaráno, měli zážitky a po celou dobu tam si na maminku ani nevzpomeli)… Tak pak se tomu chlapovi moc nedivím že nemá třeba sílu se roky o ty děti tahat, jezdit v jednom kuse po soudech, kydat jeden na druhého špínu, vystavovat děti nějakým výslechum na sociálce apod.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1334
29.5.19 08:29
@Lama Lama píše:
Hm… pro to dítě, tady a ted, se s tebou asi shodnu. Popisuje to i Klimeš, že se srovnává dopad toho boje se smrtí toho rodiče a někdy se opravdu snáz vyrovná s tím, že táta není, než s neustálým přetahováním, vláčením po odbornících… Bohužel se tam nebere v potaz jednak dlouhodobý patologický vliv té matky během celého dětství a dospívání, vzor. Ale zejména to, co to udělá s psychoikou později, až ten dospělý/dospívající začne přemýšlet, proč se ten táta na něj vys.ral…
Fakt nevim. Já bych měla kontrolku. Když nic jinýho, tak to něco vypovídá o tom člověku - jakého člověka si je schopný do života pustit a vybrat, pořídit si s ním dítě, způsobu řešení problémů. A zkrátka si myslím, že minimálně nějaký podíl na vzniklé situaci má.

Já si říkám, že když tam není ten spouštěč (nežádoucí přítomnost exe), tak ta matka může jinak fungovat naprosto v pohodě a dítě mít klidné dětství, třeba i s otcovskou rolí jejího nového partnera. Anebo taky ne, samozřejmě.

Tak obecně mám pocit, že je vyšší šance, že k sobě najdou cestu v dospělosti toho dítěte, když ten odešlý otec prostě nebyl, než když matka po celou dobu sázela dítěti do hlavy proti otci.
Myslím ve smyslu začít od začátku, něco si vysvětlit, zkusit pochopit situaci. Snad, možná. :nevim:

Co to vypovídá o tom člověku, to můžeš vzít někde na stupnici mezi okamžitě se vzdát na jedné straně nebo že kvůli sebeprosazení nejde přes „citové mrtvoly“ na straně druhé.
IMHO se to nedá moc posoudit bez znalosti, kam by matka dítěte byla schopná zajít.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
81542
29.5.19 08:47
@DustInTheWind píše:
Já si říkám, že když tam není ten spouštěč (nežádoucí přítomnost exe), tak ta matka může jinak fungovat naprosto v pohodě a dítě mít klidné dětství, třeba i s otcovskou rolí jejího nového partnera. Anebo taky ne, samozřejmě.

Tak obecně mám pocit, že je vyšší šance, že k sobě najdou cestu v dospělosti toho dítěte, když ten odešlý otec prostě nebyl, než když matka po celou dobu sázela dítěti do hlavy proti otci.
Myslím ve smyslu začít od začátku, něco si vysvětlit, zkusit pochopit situaci. Snad, možná. :nevim:

Co to vypovídá o tom člověku, to můžeš vzít někde na stupnici mezi okamžitě se vzdát na jedné straně nebo že kvůli sebeprosazení nejde přes „citové mrtvoly“ na straně druhé.
IMHO se to nedá moc posoudit bez znalosti, kam by matka dítěte byla schopná zajít.

Hele, upřímně, znám takové případy 2. A ač otec tvrdí, že to nemohl tušit, tak všichni okolo tušili, že to je pí. a. A ne, nevěřim, že ženská, která je tohodle schopná může, pokud nemá ty podněty, dítě vychovávat v pohodě. Možná nebude kravál, ale upne se na něj, vysaje, upoutá si ho na sebe a vychová z něj svého citovýho otroka.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1334
29.5.19 08:57
@Lama Lama píše:
Hele, upřímně, znám takové případy 2. A ač otec tvrdí, že to nemohl tušit, tak všichni okolo tušili, že to je pí. a. A ne, nevěřim, že ženská, která je tohodle schopná může, pokud nemá ty podněty, dítě vychovávat v pohodě. Možná nebude kravál, ale upne se na něj, vysaje, upoutá si ho na sebe a vychová z něj svého citovýho otroka.

Netuším, jestli je menší zlo citový otrok, kde se to dítě může třeba během puberty nebo až začne s někým chodit odtrhnout, nebo neurotik z neustálých konfliktů během dětství a dospívání.

Zase to dítě vidí, jak se o něj rodiče přetahují, svým způsobem to asi vytváří pocit sebehodnoty, když je o ně takový zájem.
Na druhou stranu jako předloha pro vzorec chování v dospělosti, řešení konflitků mi to přijde dost brutální. Jestli není lepší, když to dítě nezažije a vytvoří si něco vlastního.

Dobré řešení tam není, teď jen co je (snad) míň špatně.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
81542
29.5.19 09:06
@DustInTheWind píše:
Netuším, jestli je menší zlo citový otrok, kde se to dítě může třeba během puberty nebo až začne s někým chodit odtrhnout, nebo neurotik z neustálých konfliktů během dětství a dospívání.

Zase to dítě vidí, jak se o něj rodiče přetahují, svým způsobem to asi vytváří pocit sebehodnoty, když je o ně takový zájem.
Na druhou stranu jako předloha pro vzorec chování v dospělosti, řešení konflitků mi to přijde dost brutální. Jestli není lepší, když to dítě nezažije a vytvoří si něco vlastního.

Dobré řešení tam není, teď jen co je (snad) míň špatně.

Njn. To asi nerozštípnem Asi to bude i o povaze. Já osobně jsem vcelku přímej, ale dá se říct válcovací typ. Takže pro mě je příjemnější představa, že se dítě naučí si jít za svým přímo, než nějakým manipulativním technikám, citovému vydírání, citové závislosti, únikovým strategiím… A žít v rádoby klidu a míru s pocitem, že vlastně všechno todle je v pořádku, patří to k rodičovské lásce a nikdo z okolí to nerozporuje, mamince to nerozkopává a dítě vlastně ani neví, že to není normální, správné a v pořádku. Zato je v klidu.
Ale opravdu to nechci nikomu podsouvat, nemyslím si, že to je obecná pravda. Je pro MNE a pro MÉ vidění světa, povahu, asi přijatelnější.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.5.19 09:17

Jsem dítě rozvedených rodičů, rozváděli se v době mé puberty a jejich rozvod teda neproběhl zrovna v klidu, otec se 2× pokusil o sebevraždu, mamá měla milence, kvůli kterému se rozváděla, na druhou stranu můj otec byl chorobně žárlivý despota, který mámu nejspíš celé manželství deptal, mám pár útržků z dětství, kdy jsem toho byla svědkem. Přes třicet let si pamatuji, jak máma sedí v kuchyni na lavici v noční košili, já jí sedím v tom prověsu košile, máma brečí a táta má záchvat. Do dneška mě to dokáže rozhodit. Nechci tím říct, že zakladatelčin přítel je despota, jen že se ty hádky dokážou na dítěti velmi slušně podepsat. V dospělosti jsem skončila u psychiatra, sic to nebylo přímo kvůli tomu, ale moje psychika byla celkem narušená, pak jsem chodila dva roky k psycholožce, která mi pomohla.
A jak už to bývá šla jsem ve šlépějích své mámy a skončila velmi podobně, až na ten rozdíl, že já od ex odešla i s dcerou, vyhrožoval, křičel, vydíral mě, ponižoval, sprostě mi nadával, dával ultimáta, zakazoval jiného partnera… Přesto všechno jsem se dokázala kousnout a v životě jsem proti němu neřekla před dcerou křivého slova. Nedá se s ním žít jako s partnerem, otec je ovšem dobrý, i přesto že většinu styku s dcerou domlouvám já, volám, že už se dlouho neviděli, jestli nechce něco naplánovat, snažím se s ním vycházet do dobrém, občas skřípu zubama, ale dělám to proto, abych se s ním nemusela hádat. Dcera na mě hodně visí, otce má rádá, ale téměř vždy dělá scény, že k němu nechce. Já jsem ta, která jí vvysvětluje, že ji má táta rád, že se na ni těší, že si to určitě s tátou užije. Vzala jsem to asi hodně ze široka, ale kdybych chtěla, mohla jsem využít dceřiny závislosti a od otce ji odříznout. Ovšem to podle mého udělá nevyzrálá osobnost, která není schopná překročit vlastní stín pro dobro dítěte. Pak bych se možná úplně stejně jako zakladatelčin přítel klidila z cesty jen pro klid dítěte. Je to hodně těžké a osobně bych se do toho vůbec nemotala.

  • Citovat
  • Upravit
1334
29.5.19 09:21
@Lama Lama píše:
Njn. To asi nerozštípnem Asi to bude i o povaze. Já osobně jsem vcelku přímej, ale dá se říct válcovací typ. Takže pro mě je příjemnější představa, že se dítě naučí si jít za svým přímo, než nějakým manipulativním technikám, citovému vydírání, citové závislosti, únikovým strategiím… A žít v rádoby klidu a míru s pocitem, že vlastně všechno todle je v pořádku, patří to k rodičovské lásce a nikdo z okolí to nerozporuje, mamince to nerozkopává a dítě vlastně ani neví, že to není normální, správné a v pořádku. Zato je v klidu.
Ale opravdu to nechci nikomu podsouvat, nemyslím si, že to je obecná pravda. Je pro MNE a pro MÉ vidění světa, povahu, asi přijatelnější.
:kytka:

Já jsem za sebe taky pro, ale když si představím plnou palbu, co některé matky dokážou. :nevim:

Holt jsem rád, že vlastní děti už mám skoro odrostlé v obyčejné nukleární rodině bez ex/next/patchů a kdoví čeho ještě, takže se nad tím zamýšlím jen teoreticky. ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová