Peklo v práci
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
Zdravím všechny, taky mám problém v práci. Je to ale úplně jiná situace než v předešlých odstavcích. Do své práce jsem chodila poslední 2 roky ráda. Mám tam super kolektiv i dobré peníze. Bohužel probíhaly změny a mě chtěli přehodit na jinou směnu. Zvážila jsem + a - a rozhodla se zůstat na své směně, i za cenu odebrání funkce a samozřejmě i nižšího platu, jen abych mohla zůstat s lidmi, kteří mě tam celé roky drží a dělají šťastnou. Bohužel můj nadřízený mi nechce vyjít vstříc. Dělá mi vyloženě naschvály, aby mě tam stáhl a já se už nemohla vrátit zpět. Nevím si rady, jak postupovat dál a ještě více nezhoršit už
tak dost vyhrocenou situaci. Na druhou směnu nechci, když vím, jaké to tam je a výpověď také neplánuji. Poraďte prosím.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Zdravím všechny, taky mám problém v práci. Je to ale úplně jiná situace než v předešlých odstavcích. Do své práce jsem chodila poslední 2 roky ráda. Mám tam super kolektiv i dobré peníze. Bohužel probíhaly změny a mě chtěli přehodit na jinou směnu. Zvážila jsem + a - a rozhodla se zůstat na své směně, i za cenu odebrání funkce a samozřejmě i nižšího platu, jen abych mohla zůstat s lidmi, kteří mě tam celé roky drží a dělají šťastnou. Bohužel můj nadřízený mi nechce vyjít vstříc. Dělá mi vyloženě naschvály, aby mě tam stáhl a já se už nemohla vrátit zpět. Nevím si rady, jak postupovat dál a ještě více nezhoršit už
tak dost vyhrocenou situaci. Na druhou směnu nechci, když vím, jaké to tam je a výpověď také neplánuji. Poraďte prosím.
Upřímně si promluvit se šéfem. Otázka je, jestli se vás musí ptat, nebo vam to muze nařídit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Zdravím všechny, taky mám problém v práci. Je to ale úplně jiná situace než v předešlých odstavcích. Do své práce jsem chodila poslední 2 roky ráda. Mám tam super kolektiv i dobré peníze. Bohužel probíhaly změny a mě chtěli přehodit na jinou směnu. Zvážila jsem + a - a rozhodla se zůstat na své směně, i za cenu odebrání funkce a samozřejmě i nižšího platu, jen abych mohla zůstat s lidmi, kteří mě tam celé roky drží a dělají šťastnou. Bohužel můj nadřízený mi nechce vyjít vstříc. Dělá mi vyloženě naschvály, aby mě tam stáhl a já se už nemohla vrátit zpět. Nevím si rady, jak postupovat dál a ještě více nezhoršit už
tak dost vyhrocenou situaci. Na druhou směnu nechci, když vím, jaké to tam je a výpověď také neplánuji. Poraďte prosím.
Zažil jsem něco podobného.Musel jsem změnit kolegu-pracovali jsme ve dvojicích mimo firmu-a musel jsem to přijmout.Až jednou......když byl vedoucí řádně pod parou na soukromé akci-mi řekl-už jsem se na vás dva nemohl dívat,jak jste spokojení.Nebudeš to mít taky tak nějak?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Promluvit jsem zkoušela, nepomohlo.
Nařídit mi to může, jen jsem si poprvé chtěla vybojovat to, co jiní můžou. U nás je to běžné, že lidi přecházejí, jen je blbé, že nemám zastoupení, které mi sám zakázal zaučit.
- Citovat
- Upravit
@smutny klaun2 píše:
Zažil jsem něco podobného.Musel jsem změnit kolegu-pracovali jsme ve dvojicích mimo firmu-a musel jsem to přijmout.Až jednou......když byl vedoucí řádně pod parou na soukromé akci-mi řekl-už jsem se na vás dva nemohl dívat,jak jste spokojení.Nebudeš to mít taky tak nějak?
Tak to je sviňárna, úmyslně usilovat o lidské neštěstí.
U mě jsou lidi rádi, i mi to říkají. Vždyť chtějí chodit i o víkendech a to dobrovolně. 
Ale to by snad neudělal.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Tak to je sviňárna, úmyslně usilovat o lidské neštěstí.
U mě jsou lidi rádi, i mi to říkají. Vždyť chtějí chodit i o víkendech a to dobrovolně.
Ale to by snad neudělal.
Přeji Ti to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Odešla jsem z důchoďáku a musím se přiznat, že tahle jediná zkušenost mě vzala odvahu jít znovu někam do zdravotnictví a soc. služeb. To spojení nepřetržitého provozu, těžké fyzické i psychické práce a ještě k tomu příšerný ženský kolektiv udělalo asi svý. Možná jsem zbabělá, ale byť jsem kvůli této práci studovala 5 let školu a práce samotná by mě moc bavila, tak už znovu ne. Špatnou zkušenost jsem měla už z praxe v nemocnici, sestry nepříjemný, neochotný, ještě mě seřvaly, že se na něco ptám ptám, že nevím, kde co je, atd. , když jsme dělali kolečko po nemocnici a člověk nemůže vědět vše, že. V důchoďáku jsem pak pracovala jako pečovatelka, byť jsem měla zdrávku za tehdy desítku přes 200 hodin měsíčně, jedna půlka kolektivu se nebavila s druhou půlkou, nesnesly spolu být ani na sesterně, dělaly si naschvály. Mě jako nováčkovi dali nejhorší služby a samozřejmě směny navíc, když někdo vypadl, měla jsem tehdy malé děti, nikdo na to nekoukal, že jsem měla za měsíc jen jednu ranní směnu. Dávali schválně jen mě umývat lednice, jsi nováček, tak makej a počítej s tím, že odloužíš Vánoce, posílali mě za dědou, ke kterýmu nikdo nechtěl chodit a když pak děda začal se mnou komunikovat a sociální pracovnice si to zapisovaly, tak zase žárlily a bylo zle. Pomluvili mě tak, že jsem pak dlouho nemohla nikde sehnat místo, jsme malé městečko, styděla jsem se, ale co jsem mohla dělat, nevysvětlím to. Vydržela jsem tam 4 měsíce. No vím, že se to tam střídá, je tam takový starý jádro, který většinu lidí po čase vyštve.
- Citovat
- Upravit
co z toho lidi maj někoho v praci dusit? 
nepochopím proc si dělat zle 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@malá_holka píše:
co z toho lidi maj někoho v praci dusit?
To taky nevím, přitom se to děje dnes a denně. Proto jsem tak vděčná za svůj kolektiv na současné směně, nikdy nezapomenu jaký to bylo, když mě před pár lety jinde šikanovali. Lidi jsou strašně zlí a závistiví. Přijde mi, že všude se najde někdo, kdo peklí. Někde víc, někde míň. Na to musí být povaha.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
To taky nevím, přitom se to děje dnes a denně. Proto jsem tak vděčná za svůj kolektiv na současné směně, nikdy nezapomenu jaký to bylo, když mě před pár lety jinde šikanovali. Lidi jsou strašně zlí a závistiví. Přijde mi, že všude se najde někdo, kdo peklí. Někde víc, někde míň. Na to musí být povaha.
pže jsou lidi pitchové svoje vlastní problémy si kompenzujou v práci 
tot by mě nikdy nenapadlo, ale ja jsem takovej hodnej blbecek, každej to hned vycítí a taky se tak se mnou jedná. už jsem si zažila svoje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Odešla jsem z důchoďáku a musím se přiznat, že tahle jediná zkušenost mě vzala odvahu jít znovu někam do zdravotnictví a soc. služeb. To spojení nepřetržitého provozu, těžké fyzické i psychické práce a ještě k tomu příšerný ženský kolektiv udělalo asi svý. Možná jsem zbabělá, ale byť jsem kvůli této práci studovala 5 let školu a práce samotná by mě moc bavila, tak už znovu ne. Špatnou zkušenost jsem měla už z praxe v nemocnici, sestry nepříjemný, neochotný, ještě mě seřvaly, že se na něco ptám ptám, že nevím, kde co je, atd. , když jsme dělali kolečko po nemocnici a člověk nemůže vědět vše, že. V důchoďáku jsem pak pracovala jako pečovatelka, byť jsem měla zdrávku za tehdy desítku přes 200 hodin měsíčně, jedna půlka kolektivu se nebavila s druhou půlkou, nesnesly spolu být ani na sesterně, dělaly si naschvály. Mě jako nováčkovi dali nejhorší služby a samozřejmě směny navíc, když někdo vypadl, měla jsem tehdy malé děti, nikdo na to nekoukal, že jsem měla za měsíc jen jednu ranní směnu. Dávali schválně jen mě umývat lednice, jsi nováček, tak makej a počítej s tím, že odloužíš Vánoce, posílali mě za dědou, ke kterýmu nikdo nechtěl chodit a když pak děda začal se mnou komunikovat a sociální pracovnice si to zapisovaly, tak zase žárlily a bylo zle. Pomluvili mě tak, že jsem pak dlouho nemohla nikde sehnat místo, jsme malé městečko, styděla jsem se, ale co jsem mohla dělat, nevysvětlím to. Vydržela jsem tam 4 měsíce. No vím, že se to tam střídá, je tam takový starý jádro, který většinu lidí po čase vyštve.
Jo, ve zdravotnictví jsem taky zažila všelicos. Od vyhořelých sester, které byly vyloženě zlé na pacienty, až po sestru, která mi záviděla vztah, který ona sama neměla, takže mi dělala samé naschvály. Nekomunikovala (pacienty předávala písemně na kousku papírku) nebo kritizovala, bonzovala u staniční. Stálé pomlouvání toho, kdo tam nebyl. Uf, nevím, jestli budu mít sílu se vrátit do špitálu i po mateřské. I když práce krásná, naplňující. Jen ten šílený kolektiv…
- Citovat
- Upravit
Ahoj, potřebuju se trochu vypsat ze svých problémů. Nastává mi v práci trošku peklo a nevím jak z toho ven 
Převzali jsme s kolegou část práce za naši kolegyni, která odešla. Je to prozatímní stav, uchazeči na její místo chodí, ale zatím nikdo nový nenastoupil. Ta práce je vcelku jednoduchá, proste přijímání objednávek a zadávání je do systému. Jenže je to nad rámec naší práce a narovinu, prostě nestíháme. Koncem minulého tydne si nás zavolal šéf, že si na nás zákazníci stěžují, že neodepisujeme včas na maily, nezvedame telefony apod. a že takhle ta práce nemá vypadat. Sice uznal, že jsme „zaskok“ a že te práce máme hodně, ale vlastně na něm bylo vidět, že ho to nezajímá. To, že zákazník volal v 11 večer nebo v 7 ráno, nebo jsou tací, co schválně volají v poledni pauzu, nebo někteří třeba i o víkendu, nezájem. Trošku mi už ujely nervy a sefovi jsem řekla, že je to práce navíc, že pro mě je primární moje práce za kterou jsem placená a že rozhodně v 11 večer nebudu zvedat nikomu telefon, ať se klidně staví na hlavu (přesně tohle jsem rekla). Jenže je vidět, že to šéf prostě nevzal a v kanceláři je od té doby šíleně dusno. Nepracuje se mi tam takhle dobře a nevím, co s tím
- Citovat
- Upravit
Co je to za praci, kde v 11 vecer volaji zakaznici? Ja jen, ze my mame nonstop 24 hodin, ale mame na to AOG desk.
JInak zalezi, jak moc jsi asertivni. Ja v podobne situaci rekla, ze ano, firme pomuzu, ale za 20 tisic mesicne navic a pomoc jinde. Pokud s tim nesouhlasi, mohou tam jit oni. a vse jsem chtela pisemne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Toto mi přijde jako práce, na kterou může být zájemce z okolí známých za chvilku.
Nemuselas být tak ostrá. Jaká je tam pracovní doba, nebo máte pracovní telefony?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
znám to, zase z novorozenecké Jip, kdy mě jako mladou sestru dvě starší kolegyně nebraly a těch dvanáct hodin bylo vážně peklo. Když jsem něco nevěděla, což bylo pochopitelné, tak si to přede mnou říkaly, že jsem hloupá, měly přede mnou narážky apod. Vážně si zasedly a dávaly mi všechno sežrat. O víkendu mě rozbrečely tím jejich chováním. Potom se mi to stalo ještě jednou na interně, ale tam to oddělení vůbec nefungovalo díky staniční sestře. Já jsem byla ráda, že jsem se dostala jinam, taky jsem byla na LDN a naopak kolegyně super a vydržela jsem tam pár let do rodičáku. Ale jak píšeš, záda bolely, přešlo to až tou mateřskou, kdy jsem odnosila miminko a teď záda nezabolí. Na LDN je to tahání a tahání. Strhané sestry tam byly samozřejmě všechny. Prosím o anonym 2