Přeháníš, proč tys to mohla někomu říct a on ne? Chalpu, že měl potřebu to někomu říct.

Hormony, přeháníš. Hoď se do klidu a dej si čokoládu.

Povedala by som mu, že keď mi sľúbi, že niečo nikomu nepovie, tak by som očakávala, že to aj splní, ináč mu nebudem môcť dôverovať. A tým by to bolo vybavené a vypustila by som to. Prajem príjemné tehotenstvo a aby sa vám narodilo zdravé bábo! 

Buď v klidu, vždyť se nic nestalo. On se svěřil, protože to potřeboval a jestli je to hodně dobrá kamarádka, tak má radost, že on má radost. Jestli to je normální kamarádka, a navíc ne tvoje, tak je jí těhotenství cizí ženské úplně jedno. Zrada vypadá úplně jinak.

@Anonymní píše:
Ahoj holky, možná přeháním díky těhotenstkým hormonům, ale jsem strašně naštvaná na přítele. Miminko jsme sice plánovali později, ale radost byla veliká. Řadu let zpět jsem s tehdejším skoromanželem (nyní ex) prodělala spontánní potrat v 1 trim. On tehdy hned po pozitivním testu volal svýmu tátovi bez mého vědomí. Hrozně mě tím naštval. Samozřejmě se to pak hned dozvěděla celá jeho rodina…Co následovalo po potratu ani nemusím popisovat. Soucitné pohledy a pod…
Z pochopitelných důvodů jsem proto o svém nynějším těhotenství řekla jen mámě a příteli a prosila je, ať vydrží do konce prvního trimestru. První screening byl ok a já radostně pustila zprávu do světa a širší rodině. Jaké ale bylo překvapení když dnes, jen tak mimochodem z přítele vypadlo, že jeho hodně dobrá kamarádka už to od začátku ví!!! Jasně, sice je vše ok, dnes už to všichni okolo mě vědí, ale hrozně se mě dotklo, že nerespektoval moje přání. Argumentoval tím, že se taky někomu potřeboval svěřit, že má kromě radosti i starosti…On je jinak zlatej, stará se, ale tohle mě hrozně zamrzelo. Jak byste to brali vy? Přeháním? Momentálně se cítím fakt zrazená Předem díky.

A přítel ti výslovně slíbil, že to nikomu nepoví?
Třeba to bral tak, že ty mamce a on kamarádce, pokud nemá v rodině nikoho blízkého.

Chápu, že tě to mrzí, asi bych byla taky naštvaná, ale teď bys to asi měla hodit za hlavu.

Je dobré si včas uvědomit, že je to i jeho dítě, bude se ti to hodit.

Tak třeba jako ženská tomu víc rozumí a potřeboval takovou tu podporu, že mu řekne- to bude dobré, já taky… pokud má teda děti a nebo prostě mměl potřebu se svěřit, protože taky nevěděl, jak to dopadne a obával se..
jako neříkám, že by mě to vnitřně nenaštvalo, to zase ne, ale když třeba tady čtu, co všechno některé ženské napíší o manželovi a představa, že já bych si takto něco přečetla, kdyby to napsal můj manžel, tak opravdu nevím
myslím, že to zle nemyslel..

@Bábrdl píše:
A přítel ti výslovně slíbil, že to nikomu nepoví?
Třeba to bral tak, že ty mamce a on kamarádce, pokud nemá v rodině nikoho blízkého.Chápu, že tě to mrzí, asi bych byla taky naštvaná, ale teď bys to asi měla hodit za hlavu.

To je taky pravda - ona to řekla mámě a on kamarádce, takže jsou si kvit. On mohl být na oplátku naštvaný, že to řekla mamce - tedy pardon, z jeho pohledu tchyni. Navíc ona byla naštvaná, že to napoprvé oznámil tátovi. Což je vlastně úplně stejný, jako když to teď oznámila mamce. 

Příspěvek upraven 28.01.19 v 18:06

Manžel se taky svěřil kolegovi i když mi to bylo proti srsti tak se svěřit taky potřeboval, měl rozum a svěřil se někomu o kom věděl že to dál neroznese a taky měl tolik soudnosti že se přiznal až po šestinedělí. Nedělala bych z toho vědu.

Ano, prehanis.

@Anonymní píše:
Ahoj holky, možná přeháním díky těhotenstkým hormonům, ale jsem strašně naštvaná na přítele. Miminko jsme sice plánovali později, ale radost byla veliká. Řadu let zpět jsem s tehdejším skoromanželem (nyní ex) prodělala spontánní potrat v 1 trim. On tehdy hned po pozitivním testu volal svýmu tátovi bez mého vědomí. Hrozně mě tím naštval. Samozřejmě se to pak hned dozvěděla celá jeho rodina…Co následovalo po potratu ani nemusím popisovat. Soucitné pohledy a pod…
Z pochopitelných důvodů jsem proto o svém nynějším těhotenství řekla jen mámě a příteli a prosila je, ať vydrží do konce prvního trimestru. První screening byl ok a já radostně pustila zprávu do světa a širší rodině. Jaké ale bylo překvapení když dnes, jen tak mimochodem z přítele vypadlo, že jeho hodně dobrá kamarádka už to od začátku ví!!! Jasně, sice je vše ok, dnes už to všichni okolo mě vědí, ale hrozně se mě dotklo, že nerespektoval moje přání. Argumentoval tím, že se taky někomu potřeboval svěřit, že má kromě radosti i starosti…On je jinak zlatej, stará se, ale tohle mě hrozně zamrzelo. Jak byste to brali vy? Přeháním? Momentálně se cítím fakt zrazená Předem díky.

Zrada kamarádko vypadá jinak..

@Anonymní píše:
Co následovalo po potratu ani nemusím popisovat. Soucitné pohledy a pod…

A co je na tom spatneho? Proc si to chtela tajit. Kdyby to nikdo nevedel, ze si potratila, tak si mela v planu to tajit? A proc? Vzdyt potraty patri k tehotenstvi.

Jinak, manzel to taky vykecal sve sestre. Nastvana jsem trochu byla, ale co uz no.

Horsi zazitek mam s moji vlastni matkou. Ona o tom vedela od zacatku, ale jeste ne vsichni v rodine, chtela jsem jim to rict sama. Byli jsme pak s rodinou manzelky bratra v restauraci, oni to teda jeste nevedeli vubec a ani jsem neplanovala o tom pred nima mluvit a pozadala jsem matku, aby jeste chvilku o tom pred nikym nemluvila. NO a co udelala mati? Proste nemohla to ten vecer vydrzet a delala VELMI NENAPADNE narazky na muj stav.

Proste me to nastvalo, ani ne tak proto, ze to muselo byt vsem u stolu jasne, ale spis proto, ze jsem ji jasne zadala, aby o tom nemluvila a ona se rozhodla to nerespektovat jenom proto, ze ona se chce pochlubit. Tak TO me nakrklo a tak ze hodne.

Přeháníš, buď ráda že je z miminka nadšený já bych to taky nevydržela a musela to někomu říct 

Díky za reakce. Jako pochopila bych jeho bráchu, nebo ségru, ale je to kámoška kterou moc neznám a popravdě nemusím. Vím, že to ale nemyslel špatně. Nicméně, když si slíbíme, že si to zatím necháme pro sebe, tak bych čekala, že to tak i bude. Mámě jsme to sdělovali spolu, on jí má moc rád. Ok, zklidním se..