Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jako druhé bych si moc přála holčičku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
23.3.16 22:24
Chápu tě… já čekám první miminko a moc jsem si přála holčičku, styděla jsem se sama před sebou a bála se, že chlapečka prostě nepřijmu (samozřejmě bych se o něj starala, ale…). Naštěstí to vyšlo a když jsem o tom pak otevřeně mluvila, má to tak spousta holek, jen je společensky nepřípustné to přiznat. 
- Citovat
- Upravit
23.3.16 22:25
Zažila, a bylo mi to úplně jedno 
První kluk, druhý kluk, moje mamka i tchýně zklamané. Třetí kluk, obě opět zklamané 
Ale jak si ti kluci spolu vyhrajou! Ani za nic bych je nevyměnila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.16 22:26
Tak tohle jsem opravdu nezažila, pokud máš pocit, že je na tebe vyvíjený tlak ze strany rodiny na holku, asi bys před tím, než se začnete snažit o další dítě, měla dát psychicky dokupy sama, tohle podle mě není normální. Máš dítě kvůli sobě a svému synovi a manželovi, nebo proto aby v rodině byla holka??
Pokud se stím nedokážeš vyrovnat sama, asi bych zašla za nějakým odborníkem, vždyť je jedno jestli to bude kluk nebo holka, hlavně že bude zdravé a vživotě šťastné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.16 22:26
Takze tobe je to vlastne jedno, ale bojis se, za rodina bude zklamana, pokud to bude kluk? uprimne - tohle moc nechapu… chapu, ze nekdo touzi po holcicce nebo po klukovi, ale mit depresi, ze nesplnim prani rodiny?
a jinak, ano lide jsou svihli a tahle posedlost pareckama sourozencu mi prijde naprosto ujeta. kdyz jsem cekala druhe a vedeli jsme, ze to bude holka (prvni je kluk), tak mi co chvili nekdo rikal „tak to je super, to vam vyslo“ a ja z pocatku ani nechapala, co nam to jako vyslo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.16 22:32
@Anonymní píše:
Chápu tě… já čekám první miminko a moc jsem si přála holčičku, styděla jsem se sama před sebou a bála se, že chlapečka prostě nepřijmu (samozřejmě bych se o něj starala, ale…). Naštěstí to vyšlo a když jsem o tom pak otevřeně mluvila, má to tak spousta holek, jen je společensky nepřípustné to přiznat.
jenze to je normalni, ze nekdo touzi po urcite variante vic. nenormalni je az pokud nejsi opravdu schopna prijmout opacne pohlavi. ja taky chtela dva kluky, mam kluka a holku a pochyby o tom, jak holcicku prijmu me opustily asi tak 5 min po te, co mi to sdelili. hormony pracuji a 99% matek je po vsech tech mesicich tehotenstvi a nervu a narocnem porodu proste rado, ze ma v naruci dite a je fuk, co to je.
myslet si, ze teoreticky bys to dite neprijala je neco jineho nez ho fakt neprijmout (i to se stane, ale norma to fakt neni)
a mimochodem zakladatelka ma depresi z toho, ze zklamana bude rodina, ona by i kluka brala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.3.16 22:37
@Ali-Ali píše:
jenze to je normalni, ze nekdo touzi po urcite variante vic. nenormalni je az pokud nejsi opravdu schopna prijmout opacne pohlavi. ja taky chtela dva kluky, mam kluka a holku a pochyby o tom, jak holcicku prijmu me opustily asi tak 5 min po te, co mi to sdelili. hormony pracuji a 99% matek je po vsech tech mesicich tehotenstvi a nervu a narocnem porodu proste rado, ze ma v naruci dite a je fuk, co to je.
myslet si, ze teoreticky bys to dite neprijala je neco jineho nez ho fakt neprijmout (i to se stane, ale norma to fakt neni)a mimochodem zakladatelka ma depresi z toho, ze zklamana bude rodina, ona by i kluka brala.
Jak mám holčičku ještě v břiše, tak jsem to tak nějak vztáhla na sebe… omlouvám se, mám to ještě tak nějak ne zcela zpracovaný… na rodinu bych se vykašlala, to je jasný 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.3.16 22:37
@Anonymní píše:
já čekám první miminko a moc jsem si přála holčičku, styděla jsem se sama před sebou a bála se, že chlapečka prostě nepřijmu (samozřejmě bych se o něj starala, ale…)
Děkuju ti. Moc ti holčičku přeju Já se stydím doteď a asi vždycky budu. Když mi doktorka oznámila kluka, ten den jsem to obrečela. Zpola jsem brečela, že to „nevyšlo“, zpola nad tím, jak jsem se za to styděla. Teď už je na světě a miluju ho, jako každá matka miluje své dítě, a ještě víc, vždycky bude můj prvorozený, můj nejmilejší, moje všechno a můj celý život, dýchala bych za něj a děkuju za něj Pánu Bohu.
- Citovat
- Upravit
23.3.16 22:42
Chápu, chápu!
Nezažila jsem, ale chápu.
Nicméně, já už jsem konkrétně tchýní tak zhnusená, jak nám do všeho kecá, jak děláme všechno blbě, že bych byla i ráda, že to bude jinak než ona chce 
Hlavu vzhůru a ať si trhne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.16 22:46
Tak bud budes mit holku a vsichni budou spokojeni a nebo to bude kluk a dva braskove si spolu zas vic vyhrajou - vlastne to nemuze dopadnout spatne, ne?
@Ali-Ali Hehe, ja jsem dokonce tak mimo, ze jsem az velmi nedavno coby dvojmatka vubec pochopila, co se tim jako mini. Odhednuto od toho, ze to slovo je osklivy, ta zdrobnelina je odporna a vubec prezentovat sourozence jako „par“ mi proste nesedi, ma to pro me takove „zviratkovske“ konotace. Jako dostali jsme parecek bilych krecku, uz aby se zacali mnozit. Brrr. A to ze je nejaka spolecenska norma toto mit jsem pochopila jeste daleko pozdeji 
No, splneno nemam 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.3.16 22:48
@Ali-Ali píše:
jenze to je normalni, ze nekdo touzi po urcite variante vic. nenormalni je az pokud nejsi opravdu schopna prijmout opacne pohlavi. …myslet si, ze teoreticky bys to dite neprijala je neco jineho nez ho fakt neprijmout (i to se stane, ale norma to fakt neni)
a mimochodem zakladatelka ma depresi z toho, ze zklamana bude rodina, ona by i kluka brala.
Děkuju. Ano, když už je jeden kluk, k němu bych brala víc i toho kluka. Ale rodina by ho prostě „přijala špatně“, ve smyslu, že by z něj nebyli nadšení, protože to by byl „jenom kluk“. Já za sebe vím, že i kdybych měla pět kluků v řadě (mít na to roky 
), budu je milovat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.3.16 22:50
@Opicová píše:
Chápu, chápu!
Nezažila jsem, ale chápu.
Nicméně, já už jsem konkrétně tchýní tak zhnusená, jak nám do všeho kecá, jak děláme všechno blbě, že bych byla i ráda, že to bude jinak než ona chce
Hlavu vzhůru a ať si trhne
Děkuju. Tvůj příspěvek mě i pobavil 
Naše rodiny jsou strašně fajn, máme krásné vztahy, i všichni navzájem. Možná i proto se cítím tak mizerně z těchhle myšlenek
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
23.3.16 22:55
Tak pochopila jsem, že ty myšlenky v tobě probudila právě ta tvoje fajn rodina, ne?
@Anonymní píše:
Děkuju. Tvůj příspěvek mě i pobavil
Zakladatelka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.16 22:58
@Anonymní píše:
Děkuju. Tvůj příspěvek mě i pobavil
Zakladatelka
tim spis nechapu, proc te to vubec stresuje? pokud mate fajn rodiny a dobre vztahy, tak snad nikdo nebude k vnouceti chladny jen proto, ze to je druhy kluk? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Snažení a dieta
- Kontryhel tinktura
- Příčiny neotěhotnění
- Clostilbegyt, ultrazvuk na folikulky vychází na Velikonoce
- Kniha o snažení
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Zažily jste někdy obavu nad pohlavím dítka?
Jsem maminkou krásného chlapečka. S manželem máme v plánu postarat se o to, aby měl sourozence. Zatím jsme se ještě ani nezačali snažit. Problém (o kterém manžel neví) je ten, že se bojím, že to bude zase kluk. Vždycky jsem chtěla páreček, dvě holky by mi nevadily. Pocházím z dlouhé linie „samých chlapů“, kde vyrobit holčičku bylo vždycky nadlidským výkonem. I ze strany manželovy rodiny byla chtěná spíš holčička. On byl jediný, kdo chtěl kluka - splnilo se mu to, milujeme našeho syna nadevše.
V hloubi naší rodiny se v poslední době narodilo děvčátko a já teď ze všech stran slýchám bombardování nad tím, kdy přibyde malému sestřička. Ten tlak je nesnesitelný a cítím se jak lapená v pasti. Na jednu stranu bych synovi přála brášku, ale moje vlastní pocity jsou úplně převálcované tužbami celé rodiny (a i mými vlastními dávnými). Cítím se provinile, cítím se zklamaně - ale hlavně cítím strach nad tím začít se snažit o druhé.
Protože co když to bude kluk?
Snažím se vtlouct si do hlavy, že každé zdravé dítě je dar. Vím to, přijímám to, v hloubi duše si přeju bratříčka pro syna. Ale ten pocit, že rodinu zklamu… že ho nebudou mít tak rádi… Zažil jste to někdo?
Prosím o zachování anonymu, mám tady spoustu známých a rodiny.