Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Živější dítě - asi jsem nervák!
- Fotoalbum (3)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
jitul7
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.11.09 08:01
Ahoj Jitul7 .Neboj nejsi sama taky někdy vylítnu.Nejsme stroje 
A toho přejde taky jsme měli tohle období.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 08:01
Ahoj, ja ti napisu, ze je to asi normalni…mozna dostanu sodu, ze teda neeeee 
ale ja to obcas mam taky tak, zkratka me obcas ty cacory tak strasne dokazou vytocit, ze jecim, hystercim, nesnasim je 
ale zaroven je strasne miluju 
ja uz mam holky vetsi, tudiz jsem se tak trosku naucila s vlastnim vztekem pracovat…opravdu to pomaha…vis, vzdycky si vzpomenu na maminy, co maji treba postizene deti, nedejbuh o deti prisly…to si pak rikam, ze jsem vdecna osudu, ze mam dve lumpice zlobivy…bude ti to asi chvilku trvat, ale opravdu jde, se nad veci povznest a nerviky ovladnout 
ony ty deticky to nedelaji schvalne, jsou to proste deti 
pockej az ti mrne trochu povyroste, bude lip:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kasa
27.11.09 08:37
Jitul to je jak kdybych to psala ja.U nas uplne to same v blede modrem.Ale uz se ucim ty jeji vybrky ignorovat nase se zase docela dost zacla vztekat takze ja ji necham at se vzteka a za chvili klid.
- Citovat
- Upravit
27.11.09 10:17
Ahoj, taky obcas penim, myslim, ze je to normalni. Maminky klidnych deti to teda asi neznaji, ale nase dite taky byva k nezastaveni. Nejhorsi je to vecer, kdyz uz je unaveny, ale porad musi neco delat. To pak do nas vztekle placa, stipe a smeje se tomu. Nepomaha domluva, durazny ton, chyceni ruky ani kdyz po ruce dostane, ani odneseni do vedlejsi mistnosti… no nebudu se rozepisovat.
U nas je nejlepsi travit co nejvic casu venku. Ted nam uz asi mesic v kuse prsi (leje, studeny vitr, kroupy…) a stejne jsme skoro kazdy den venku. Jinak je to o nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 11:04
Přidávám se do klubu. Malej je moc hodnej, sám si hraje, zabaví až na… oblíkání, přebalování…horor!!! Chvíli jsem v klidu, ale když mi po třetí zdrhá s hovnem rozmazaným až na lopatkách po posteli, zabila bych ho.. To už zvýšim hlas, plesknu a pak je mi to líto 
Ale myslim, že z toho ty děti traumata mít nebudou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 12:25
Ono je tak fajn vědět, že v tom nejsem sama.
Taky mám doma divočáka a taky mi už kolikrát ujedou nervy, není to u nás sice takový maso, jak jsem viděla v televizi, že žena svého syna dala do hrnce s vařící vodou (nohy 
), ale umím ho plácnot po zadečku nebo po ruce - a pak mě to děsně mrzí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 13:02
Holky to mi mluvíte z duše, jako by to bylo u nás doma. Teprve 7 měs. a pokud nespí tak jede, jede, jede a nic ho nezastaví. Jak to píšete, přebalit nejde v klidu, najíst se nejde v klidu.
Ráno je to ještě dobrý, to jsem klidná, ale večer už mám nervy v kýblu a taky občas zaječím. Ale houby to pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 13:17
ahoj, me to prijde uplne normalni a spis mi prijde divny ze to nektere deti taky nedelaji ?? nevim , sama mam zive dite, ale lepsi zive nez takove to „mouchy sezerte me“ 
… chapu , ze jsi z toho nervni, ale pokud mu to zustane jako nasemu „pripadu“ tak to bude jeste horsi … ja uz jsem z nej taky slusne na nervy, ale ono asi kazde dite ma neco cim maminku dokaze vynervovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 13:18
Tak já radím, že existuje jen jediné - smířit se s tím a doufat, že z toho věkem vyroste. Do té doby hodně odpočívat, pokud to jde, chodit třeba společně spát po obědě, aby maminka ten příliv energie stíhala …
My se u staršího syna taky do 2 let rvali při oblíkání, přebalování, prostě při všem, ale postupně jsem se naučila ty správné hmaty a chvaty, jak znehybnit a obléct. Jinak jsme byli pořád v poklusu. Po 2. roce se začal zklidňovat, plínky skončily, oblíká se sám, tak už je to v pohodě
Martina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 13:28
tak to je nářez. To jsem myslela, že to vztekací období u strojení a přebalování je jenom teď, ale teď vidím, že to bude jen a jen horší, až začne i zdrhat Zatím se jen přetáčí, motá si nohy do špruclí postýlky, abych mu nemohla nic obléknout, všechno oblečení křečovitě drží v ručičkách a ječí a ječí, když ho oblékám. Tak to bude ještě peklo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
jitul7
27.11.09 13:37
Díky všem. Rozmazaný hovna jsem zatím nezažila, protože v tu chvíli fakt volím radši zaručený věci, už to nejsou jen ovladače, ale i navigace, foťák, kulatý umělohmotný pilník na nehty (je barevný nebo musím zpívat, než kadění odstraním a i tak to musí být super tempo. Já asi mám ten problém, že jsem obklopená maminkami s těmi „mouchy, sežerte si mě“ a maminky září klidem a energií. Procházky s nimi jsou o tom, že naše děti jsou „opravdu ale opravdu jiné“, takže díky za podporu. Že jsem impulsivní vím, takže musím samozřejmě něco dělat i se sebou, ale zároveň si říkám: vždyť s výchovou (hranicemi) už je čas začít, ne? tak díky
- Citovat
- Upravit
27.11.09 13:49
Ahojda, je to úúúplně normální, jak psaly holky. Malá je taky hodně živá - malého ďábla mi předpovídali už na křivkách, ale povahově je hodná, nikomu by neublížila, s dětmi se dělí atd. Dokud byla mimčo, které nemělo z ničeho rozum, tak jsem netrestala, ani nezvyšovala hlas, radši jsem počítala do desíti nebo se šla prostě na pár vteřin uklidnit za dveře. Ale od zhruba od roku a půl - když už vím, že chápe, co po ní chci a vím, že záměrně neposlouchá, tak na ni zakřičím, nebo ji plesknu. Obojí ji mrzí a brečí po tom. Ale příště jde a udělá tentýž prohřešek zas. Podle mě je určitá míra trestů potřebná, protože úplně liberální výchova je k ničemu - děcka z vás maj akorát srandu… V každém případě dodržuju zásadu trestat ihned po prohřešku, aby děcko vědělo za co to je. A nejen trestat, ale hlavně chválit. Když dítě ví, že je milované, tak nějaký ten (decentní) pleskanec snese.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.09 14:01
tak se taky hlásím do klubu živé dítko - nervní mamina , zrovna včera dostal náš poklad pořádně přes zadek i přes packy (pochopitelně mě to pak moc mrzelo), když už asi po tisící vyhrabal odpadkový koš, našel si v něm prázdný kelímek od activie a ještě ho začal vylizovat 
asi je fakt na čase začít s výchovou, naštěstí jídlo u nás probíhá relativně v klidu, protože on je takový milovník jídla, že se nenechá rušit, akorát vyžaduje prohlížení všech dekorací na stole a samozřejmě se chce do jídla taky aktivně zapojit, takže vždycky půlka misky skončí na podlaze, jinak přebalování je stejný boj, ale už jsem zvládla pár chvatů jak ho trošku zpacifikovat, ale když neutíká, tak v tom aspoň vymáchá ručičky, to už pochytat nestíhám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Ahoj maminky, potřebovala bych nějakou zpětnou vazbu na následující problém: naše dítě (Adam 11 měsíců, tedy skoro batole) je od narození spíš živější dítě. Je radostnej, na všechny se směje, ale taky se nezastaví. Zkrátka pokud nespí, jede… Bohužel ale i běžné činnosti jako je přebalování, oblíkání, krmení je pro mě nekonečnej boj - dát mu plínku je někdy možné jen díky lsti (ovladač v ruce, mobil apod.) U jídla mi zase bez přestání plácá do lžíce, kroutí se…Co je ale hrůza, jak já přestávám zvládat zareagovat klidně. Občas se fakt rozkřičím, plácnu ho přes ruku nebo ho u oblékání vší silou rvu do bodíčka, jeho obrana se stupňuje, no začarovanej kruh. Cítím se strašně - mám pak výčitky, že jsem špatná máma, hysterka… že mám pohodové veselé dítě a jen ho frustruju svými „požadavky“. No, co Vy na to? Upřímně díky za každou reakci. jitul