Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pomůže mi psycholog?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.11.10 23:19
A co zkusit se vypsat? Pochybuju že by na to prášky pomohly, ty by to tak maximálně mohly utlumit. Dobrý psycholog by pomoct mohl, ale důležité je to - dobrý. Kde ho vzít a nekrást 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.11.10 23:26
Ja ani nevim jestli bych byla schopna o tom mluvit pred psychologem, o to uz se pokousel pritel, chtel me vyslechnout. Ale mi to nejde, nemuzu o tom mluvit nahlas, mam to nekde uvnitr zamcene. Psat mi jde, ale to mam zas tolik myslenek, ze nevim co psat driv…jsem fakt zoufala. Chybi mi pritelkyne, jak se to tu dnes resilo…tam jsem psala, ze mam kamaradku ktera mluvi jen o sobe, protoze ja jsem uz preci stastna tak nac se zabyvat minulosti…Ale ta minulost tu je porad se mnou…
- Citovat
- Upravit
23.11.10 23:28
Jejda to je smutné co píšeš, ani se Ti nedivím!Musela sis prožít hodně špatných věcí, ale je dobře že nejsi sama, že máš přítele a že se sním cítíš dobře!Vím o čem mluvím z podobné situace jsem se dostala taky díky svému příteli! Nicméně svěřila ses mu stímto problémem? Být na tvém místě navštívila bych opravdu nějakého psychologa i když mám stejný problém, nedokážu nikomu cizímu říct do očí svůj problém. Ale zkusila bych to! Nebo pokud máš ráda zvířata, pořiď si psa. Já to taky udělala, bojím se odjakživa doma sama a se psem to bylo daleko lepší, je pořád semnou a když klidně spí spím i já klidně, protože vím že pes špatné věci vycítí! Přeji hodně štěstíčka a ať to dobře dopadne a konečně budeš mít klid
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.10 23:31
A co zkusit se vypsat jen tak? Kdysi jsem to tak řešila, když už jsem měla pocit že prasknu. Všechno to co bych pověděla ráda nějaké živé vrbě jsem napsala do texťáku a uložila si to. A pak dala někomu přečíst. A nebo taky ne, podle toho jak se mi s tím během psaní povedlo poprat, dobrat se nějakého řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
yes
23.11.10 23:39
Ahojky, domnívám se, že skutečně jedinou cestou bude psycholog, dokekonce se tedy domnívám, že už si u něho měla dávno být… není to žádná potupa, spíš se jedná o to, se někomu zcela nestrannému a nezaujatému vypovídat, určitě Ti poradí pár dobrých typů jak z toho. Já bych na to zkusila jít tak, že bych se snažila, večery, kdy jsi sama doma strávit nějakou fyzickou aktivitou, prohlídnout fotky s přítelem, nebo zavolat kámošce, pokecat, dát si skleničku, nějakym způsobem si pročistit hlavu, pustit si 
nějakou komedii, před spanim šálek horkého mléka, obejmout polštář a jít spinkat a těšit se na ráno… Dělat vše pro to, tu depku k sobě nepustit, hlavně se vyhni nadmíře alkoholu a lékům na depky!! Hodně štěstí a hlavu vzhůru!!!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.11.10 23:41
Priteli jsem se sverila, ale zadne detaily, jen stroze a to to se mne musel pacit. Vedel od zacatku ze jsem byla bita, ale treba ty pokusy o zabiti nebo znasilneni jsem mu rekla pod tihou situace, kdyz me pri sexu drapnul za vlasy a ja se mu sesypala tak jsem mu to rekla proc, nastesti je chapavy… Ja nevim co by se mnou psycholog delal. Pejska mit nemuzeme. O vikendu zacaly samy od sebe vykladat priteli jak jsem se z byvalym pohadala a jake to bylo, ja na ne jen zirala, v te dobe jim bylo 4 a 5let, myslela jsem ze si to nepamatuji, ale oni to popsali do nejmensich detailu. Tu noc jsem se probudila krikem ze spani jak mi to deti pripomnely. Asi pro me bude nejlepsi to psani. Dik holky za reakce.
- Citovat
- Upravit
Michaelakkk
24.11.10 00:02
otázku zda mi pomůže psycholog si pokládám denně denně, nezažila jsem věci co ty. jen se pořád nedokážu srovnat s přítelovou smrtí. Všichni radí, všichni mi do toho kecají, všichni mi cpou vypovídej se mě, napiš mě uleví se ti.. 
Od některých je to jen chtíč vědět podrobnosti… Někteří si opravdu myslí, že spasí celý svět. Psycholog ti pomůže jen tehdy, kdy ty si sama řekneš a dáš za cíl, že chceš aby ti psycholog pomohl. Musíš si připustit, že ti půjde pomoci, že to není ,,handicap,, na celý život… Je to jen a jen o tobě a tvém rozhodnutí a postavení se k situaci. Já k pchologovi jít nemůžu, jelikož si nedovedu představit vykládat někomu cizímu o mém životě a vykládat to někomu co nezažil to co já, jelikož kdo nezažije tu situaci a nějakým způsobem jí nezvládne vyřešit neumí ani dobře poradit. myslím, že nejvíc by ti pomohl někdo se stejným osudem jako máš ty. Já si našla pár maminek co se jim stalo to samé a dokázaly jsme si pomoci navzájem. před nimi jsem se nebála o tom mluvit, protože jsem věděla, že vědí jak se cítím.
Snad mi alespoň trošku rozumíš a v něčem ti to co jsem napsala pomůže se rozhodnout co dělat dál…
- Citovat
- Upravit
Michaelakkk
24.11.10 00:04
yes píše:
Ahojky, domnívám se, že skutečně jedinou cestou bude psycholog, dokekonce se tedy domnívám, že už si u něho měla dávno být… není to žádná potupa, spíš se jedná o to, se někomu zcela nestrannému a nezaujatému vypovídat, určitě Ti poradí pár dobrých typů jak z toho. Já bych na to zkusila jít tak, že bych se snažila, večery, kdy jsi sama doma strávit nějakou fyzickou aktivitou, prohlídnout fotky s přítelem, nebo zavolat kámošce, pokecat, dát si skleničku, nějakym způsobem si pročistit hlavu, pustit si
reakce nezkušeného… Ono se to radí dobře......
- Citovat
- Upravit
Michaelakkk
24.11.10 00:06
Anonymní píše:
Ja ani nevim jestli bych byla schopna o tom mluvit pred psychologem, o to uz se pokousel pritel, chtel me vyslechnout. Ale mi to nejde, nemuzu o tom mluvit nahlas, mam to nekde uvnitr zamcene. Psat mi jde, ale to mam zas tolik myslenek, ze nevim co psat driv…jsem fakt zoufala. Chybi mi pritelkyne, jak se to tu dnes resilo…tam jsem psala, ze mam kamaradku ktera mluvi jen o sobe, protoze ja jsem uz preci stastna tak nac se zabyvat minulosti…Ale ta minulost tu je porad se mnou…
Trochu ti rozumím, já taky nikdy nebudu moct vymazat svou minulost, to nejde vždycky se člověk musí ohlídnout do minulosti aby si mohl v současnosti říci jakým směrem se posunul dále a říct si co očekává od budoucnosti. Minulost nevymažeme jen se s ní naučíme žít. jestli si chceš intelektuálně popovídat… napiš mi…
- Citovat
- Upravit
24.11.10 00:07
Michaelakkk píše:yes píše:reakce nezkušeného… Ono se to radí dobře......neví vo čem mluví
Ahojky, domnívám se, že skutečně jedinou cestou bude psycholog, dokekonce se tedy domnívám, že už si u něho měla dávno být… není to žádná potupa, spíš se jedná o to, se někomu zcela nestrannému a nezaujatému vypovídat, určitě Ti poradí pár dobrých typů jak z toho. Já bych na to zkusila jít tak, že bych se snažila, večery, kdy jsi sama doma strávit nějakou fyzickou aktivitou, prohlídnout fotky s přítelem, nebo zavolat kámošce, pokecat, dát si skleničku, nějakym způsobem si pročistit hlavu, pustit si
jj, toto je haluz..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Michaelakkk
24.11.10 00:26
Jo a ještě zakladatelko ohledně toho spaní… Já taky nespím… nedokážu jen tak usnout, mám vzpomínky myslím coby kdyby.......... Znám ten pocit, nespala jsem pořádně od přítelovi smrti, jestli jsem někdy během roku a půl spala dýl jak 5hodin v kuse je to zázrak…
Psycholog ti nepředepíše prášky, od toho tu je psychiatr.
pycholog x psychiatr není to samé. psycholg je od mluvení, spíše tě poslouchá a navádí tě k tomu jak dojít ke schudnému závěru, ten nemůže předepisovat žádné léky. Psychiatr tě také vyslechne a léčba u něj probíhá spíše medikamentně čili práškama…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.11.10 01:24
Tak ja se vypisu tady, bude to delsi a strachu me to myslim nezbavi, jen zformuju sve myslenky do textu a treba se mi o tom bude lip mluvit i pred tim psychologem, ke kteremu se asi stejne dostanu… Ani si nepamatuji prvni facku, proste nevim jestli byla pred tehu nebo az po… Nepamatuji si kdy to bylo ale detajly ano… Prvni pokus o zabiti…mozna to bylo prvni napadeni…a uz takove, byli jsme se bavit, na zabave nebo v hospudce, on se opil, ja trochu taky, pamatuji si jen toto: prisli jsme domu, byli jsme tam sami, nevim co se stalo, proc, jen vim ze mi dal facku a ja spadla do kouta, on na me skocil a zacal me skrtit, nemohla jsem dychat, citila jsem jak mi drti ohryzek, jak mi krupe, pres velike okno v pokoji prosvitaly paprsky svetla z lamp, citila jsem jak se klepe, ne nervy, ale silou jakou mi sviral krk, nemelo cenu se branit, pocitila jsem zvlastni klid, dodnes na ten pocit nemuzu zapomenout, bylo to tak zvlastni, mela bych se branit a bojovat! Podivala jsem se mu do tvare, kousal si spodni ret a podivne chrcel, v tom mi bleskl do oci odraz svetla ze dveri, byly otevrene, v mem smeru! Pomyslela jsem si ze kdyz udelam mrtvou treba me pusti a ja budu moci utect… Tak jsem i udelala, sebrala jsem posledni sily a uvolnila se. Hlava mi spadla do zadu, on zarval a odhdil me jako bych byla kus hadru. Bezel ma druhou stranu pokoje a kricel neco jako AAAAAAAAA. Ja sebrala posledni sily a utikala, on me pronasledoval, schody jsem sletela ani nevim jak a byla jsem venku, bosa…dal si jen pamatuji, ze jsem bouchala na okno sousedum a potom nevim nic, ani kde jsem tu noc spala, proste nic… Ja si vlastne z celeho vztahu nepamatuju nic pekneho. Narodil se nam syn…ale pul roku nato jsem otehotnela pres antikoncepci, Vedela jsem ze s nim dite uz mit nechci, pochopila jsem o cem je ten vztah, bylo mi 18, mela jsem prerusemou skolu do ktere jsem se chtela vratit a jedimou moznost jsem videla jako potrat. To zacalo to prave peklo. Pry to dite neni jeho, jednou me kopal do briska, rval ze toho maleho parchanta ze me vykope, ja lezela schoulena do klubucka a brisko si branila, rikal mi ze do skoly se chci vratit jen proto, abych se tam mohla kurvit. Nadaval mi ze jsem devka… Zacal denne pit… Domu se vracel v noci… Agresivni, nadrzeny… Pokazde mi nejak ublizil, nadaval, zbil, nebo rozbil dvd, telku, talir… Mocil na postel, na zed…vsude kde ho napadlo. Ja to musela uklidit. Byla jsem pro neho devka…jednou…prisel opily, pomoceny, poblity. Ja lezela v posteli, klepala jsem se strachy…on po me rval ze jestli jsem tak nazhavena ze se z toho klepu, hodil na me bankovky co mel v penezence rval „devko dej mi zasukat, nemam chut na tvoji picu ale na prdel to si naramne uzijes“ a co chtel, to si vzal, brecela jsem ze me to boli at toho necha, ale nedal si rict, udelal se-konecne, ale mel chut zase, tak si to vzal jeste jednou, brecela jsem, krvacela jsem a dlouho jsem mela problemy-na tele-na dusi mam dosud. A zase si nepamatuju nic, co bylo potom… Myslim, ze to bylo pred druhym tehu. No a na ten potrat mi zakazal jit, sebral vsechny penize a ja byla sama tak sama…nikdo o tom nevedel. Ted mi doma chrni sestileta princezna 
jsem rada, ze ji mam. Kdyz byly deti trochu samostatnejsi, vzala si je moje mati, ktera o nicem nevedela(vedela, nejakou dobu s nami zila) no, ale pry nevedela-podle ni… A muj bratr nas prekecal at s nim jdeme na mistni zabavu, nerada, ale sla jsem, byla to jedina moznost se dostat mezi lidi… Celou zabavu jsem sice musela sedet na lavicce, jen jsem se bavila s brachou a on chlastal a hlidal me, at se mu tam z nekym nespustim(byla jsem preci slapka) Rozhodl, ze pujdeme domu…poprosila jsem ho jestli si muzu dopit pivo, procedil jen ze se vymlouvam a mam tu nekoho domluveneho a zmizel v davu…myslela jsem ze jde domu…pivo jsem nedopila a vystartovala za nim. Dosla jsem domu, nikde nebyl, piva jsem mela asi dost, tak jsem se svlikla do trika a kalhotek a lehla do postele, usnula jsem. Probudila me rana a rev „ty cupko, ja ti dam mi zdrhat, zabiju te, tak se chovat nebudes“ a mlatil me a mlatil, podarilo se mi dostat na nohy, utikala jsem na chodbu ale dohnal me a strhnul spatky do loznice, zabouchl dvere a stal za nimi na chotbe, nevedela jsem co mam delat, slysela jsem, ze v kuchyni zavira suplik. Bere nuz, pomyslela jsem si, musim vyskocit z okna, otevrela jsem ho a skocila na parapet, nenapadlo me ze se muzu zmrzacit skokem ze 4metru, chtela jsem to prezit!!! Uz jsem se chystala skocit, ale on vpadnul do mistnosti odhodil nuz a strhnul me na zem. Dal mi pesti. Doted si ten pohled pamatuji a tu jeho pest…i to, ze foukal z okna prijemny letni vzduch. Dal mam okno…nevim co bylo…jen ze jsem zavolala policii, podarilo se mi myslim utect na zachod, ale to nevim jiste jestli to nebylo jine napadeni. Slysela jsem ze bouchly dvere-sel ven. Tam uz byla policie a mluvili s nim. Vite co ji rekl, ze jsem ozrala a hystericka at se mnou neco udelaji!!!!!!!!! Ja tam stala jen v kalhokach, opuchla, sesypala jsem se jak jsem ho slysela, podlomily se mi kolena, spadle jsem do travy a brecela jsem. Vsejsem jim rekla a vite co ti policajti na to?!?!? A PROC S NIM JAKO JSTE KDYZ SI TAK STEZUJETE? Zni mi to v usich doted. Makonec ho obvezli do vedlejsi vesnice, tam je hospoda non stop…Tecn napadeni, urazek bylo tolik a ja se tolik snazila aby tim deti netrpeli…vse jsem tajila pred okolim, na vse jsem byla sama, odejit od neho jsem nemohla. On bydlel u me a odstehovat se nechtel. Zacal hrat automaty, zacal si brat pujcky… bylo toho na me tolik, premyslela jsem, ze zabiju deti a potom sebe…potom jsem chtela zabit jeho, rikala jsem si ze si par let odsedim a budu volna, premyslela jsem jak to udelat, treba ho strcit ze schodu jak prijde zase na mol… Neudelala jsem to…ani se nepokusila. Postupem casi ze me udelal chodici trosku, veznenou doma, robota-co chtel, to jsem udelala, ponizene jsem po nem uklizela pomocene poblite veci, plazila se pred nim… Jenze…musela jsem do prace…to bylo to nejlepsi co me v tom vztahu potkalo, dekovala jsem mu ze hraje, ze ma pujcky-to me donutilo do te prace jit…pul roku to bylo porad stejne, penize jsem mu posilala na jeho ucet, musela jsem. To vite, ze jsem „nechodila do prace ale nekde se kurvit“ ale uz jsem mela pratele a to byl, prvni krok, druhy krok byl tento: v noci prisel jak jinak opily…a mel chut…ja ne…branila jsem se…byla jsem ale zticha, jen jsem nechtela vzbudit deti. Skocil na me a vzal si co chtel, drzel me za vlasy a rval „sukej me ty devko, ne kur me“ a narval mi ho do krku „ne ne tvoji pici chci, ty si sukna“ Tu noc se ve me neco zlomilo, rano jsem mu rekla ze musi odejit, zaridila jsem si svuj ucet a citila se takova nejak…jina…silna… Neodesel tak jsem si myslela ze kdyz si najdu chlapa, pochopi, ze uz je konec…a to mi osud poslal do cesty milacka…ale to uz je jina kapitola…jen doplnim, ze jak ON odesel, pozvala jsem si na navstevu milacka a on uz neodesel…a je tu se mnou uz dva roky, je hodny, mily, idealni, ma za sebou krute detstvi, byl tyrany svym otcem, tak ma pro me pochopeni. A ja mu chci timto MOC podekovat, za to jaky je. Je to dlouhe, ale neni to vse-bohuzel a je to poprve co jsem to takto sepsala. Mozna to bude napsane zmatene, psala jsem jak mi sly myslenky…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.11.10 01:31
Jejda holky vas tu je, diky!!! Ja jsem ten dlouhy prispevek psala hodinu tak jsem ani nevedela, kolik se vas ozvalo, vsechny si vas ted proctu a asi pujdu skusit spat, je uz pozde a mohla bych usnout hned, snad. Zitra na vas budu reagovat. Dobrou noc
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Holky asi se jen potrebuji vypsat…mozna chci i radu. Byvaly me psychicky i fyzicky tyral, dvakrat se me pokusil zabit, trikrat znasilnil, rany pesti ani nespocitam… Je to uz dva roky co jsem ho nevidela, krom soudu a jednou jsem potrebovala jeho podpis a z toho setkani jsem byla vzdy dost spatna. Mam ale skveleho pritele, s nim je mi fajn, ale ted pracuje uz 3 mesice mimo domov tak je 4 dny v tydnu pryc. A ja nespim…jen koukam na dvere a cekam ze prijde ex a usnu az ve dve rano. Tak to jde kazdou noc. Ale jak prijede pritel tak spim jak mimino, asi se citim v bezpeci. Nebo mi behem dne probleskne nejaka vzpominka, treba jak me skrti a cela se klepu…je to jako by to bylo vcera… Asi si jen o tom potrebuju popovidat, ale nahlas o tom mluvit neumim. Nevim jestli mam jit k psychologovi, nechci prasky na spani… Ja ani nevim… Myslite ze pomuze cas? Ze je to jeste cerstve a casem bude lip??? Ale ja uz se chci konecne vyspat!!! A ono to nejde, jen lezim a cumim do dveri…