Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Porád mě trápí děsivé představy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Bibi157
21.10.13 16:17
@Anonymní píše:
Holky uz jsem zoufala, prosim poradte. Uz delsi dobu me trapi me desive predstavy. Co se maly narodil, uz 2a pul roku.
Hlavne kdyz jdu spat, malej lezi v klidu ve svoji postylce a spi, a me napadaji neskutecne realne scenare. Treba vcera sem si predstavovala, ze vezu kocarek (sem podruhe tehotna) a syn mi vbehl pod auto. Ja se za nim vrhla, odstrcila, zkncila sem v komatu a probudila jsem se o 3 roky pozdeji kdy uz byly deti velke. Nevim proc me takove veci napadaji. Za plneho vedomi, zacala jsem i bulet.uz se citim jak psychicky nemocna.
To je furt neco. Treba nedavno jsme sli po moste pres koleje, hned se mi vyskocil obraz ze malej s toho mostu pada (nemel jak, byla tam vysoka zabrana), nebo ze mi spadne do te uzke mezery mezi metrem a nastupistem, vypadne z vlaku, vypadne z okna.nevim proc me takove veci napadaji, to ma byt jako normalni?
Omlouvam se za zmatenost prispevku, a diky za ponechani anonymu
Nejsi v tom sama, tohle se mi taky stava. 1 - 2× tydne. Realne situace z toho dne dotahnu do desivych koncu. Jdu s malou přes silnici, kde nas pustilo auto, ale to se rozjede a ji zajede. Nebo ze spadla z okna, atd, nebudu ti to psat, at to v tobe ještě nezivim.
Vetsinou to mam vecer, samozrejme slzy v ocich a musim jit do pokojicku, kde spi, zlíbat ji, pomazlit ji, az jsem ji kolikrat vzbudila.
Jsme takova labilnejsi rodina z moji strany, babicka a deda i vlastne mama mají furt strach z neceho, asi to prameni z genu. Ale prislo to az s dítětem,
Nijak to neresim. Da se to prezit, ale jestli te to paralyzuje každý den, asi bych si zasla si o tom popovídat. Za to nic nedas. Urcite nejsi první ani poslední, tak se nemusíš niceho babt a stydet.
Tak pevne nervy.
- Citovat
- Upravit
21.10.13 16:21
Taky mi to nepřijde úplně normální tedy.. 
Možná nějak víc zaměstnat mozek.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.13 16:34
Taky se mi to občas stává, ale víc mám děsivé představy o tom, že třeba máme v bytě „někoho“ (ducha) a on stojí u postýlky a já jdu se tam podívat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.13 17:55
Taky mě to občas přepadne. Otázkou je, jak často tě to přepadá. Pokud je to třeba denně, tak bych nad tím odborníkem začala uvažovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.13 19:23
Taky prožívám něco podobného, ale v daleko menším měřítku. Napadá mě, jak se malé něco děje a přemítám, jak bych jí dokázala pomoc, čeho všeho bych byla schopná. Myslím, že to funguje stejně, jako děsivé sny. Mozek nás připravuje na to, že se něco takového může opravdu stát. Když se prý o něčem zdá, tak je člověk na to lépe připravený v reálu. Ale jestli je to u tebe v takové míře, vyhledala bych odborníka. Aby jsi pak neměla kvůli svým představám, přehnaný strach o děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.13 20:04
A právě v televizi jsem nedávno viděla pořad, proč se zdají noční můry. Televizí to nebude, protože noční můry a děsivé představy měli lidi i před tím, než byla televize 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.13 21:59
Nemám to takhle do extrému, ale po porodu jsem se začala fakt bát 
Do te doby nevím co to byl strach, ale co je malý na světe, tak se porad něčeho bojím. Všichni mi říkali, jak je mateřska láska Velká a zapomněli mi říct, že ten strach je milionkrát jiný a větší. Takže po porodu jsem mela každý měsíc minimálne ja rakovinu a díte bylo v ohrožení života každou procházku Ted už mám rakovinu jen jednou za půl roku a dítě už je také lepší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.13 05:17
Takovými „živými obrazy“ a děsy jsem začala trpět v těhotenství. Kdykoliv jsem sama jela autem, tak jsem si představovala, jaký by byl manžel chudák, kdybych se vybourala a umřela - přišel by o manželku a navíc o nenarozené dítě. Naopak jsem si představovala, když jel někam autem sám, že umře on a co já budu dělat. Po porodu se to hodně zúžilo na syna.
Ty scénáře jsou někdy hodně nereálné. Ještě v těhotenství jsem několikrát vstávala z gauče a dívala se z okna, protože jsem slyšela venku nějaký zvuk a připadalo mi to, jako by pochodovala armáda, takže jsem hned myslela na to, že nás všechny povraždí 
Byla jsem vždycky háklivá hlavně na „nečekané“ situace. Když jel manžel do práce, tak pohoda, ale jakmile mu třeba večer volal strejda, ať sedne do auta a někam zajede, tak jsem byla nervozní. Taky si pamatuju, že jsme jednou převáželi auto a já jela jedním a manžel druhým. Syna jsem posadila k manželovi (přeci jenom řídí denně, kdežto já jenom obden, takže syn byl u něj ve větším bezpečí ). Manžel se měl stavit ještě cestou k jedné svojí podřízené, takže maličko jinou trasou. Já místo abych jela rovnou domů a využila pár minut klidu, tak mi to nedalo a jela jsem raději celou cestu za nima, abych viděla, že se jim nic nestalo.
No… Syn má 15 měsíců a i když občas ještě takové záblesky jsou, tak je to už jen zřídkakdy. Vím, jak strašně hloupě tyhle historky zní. Ono to totiž hloupé taky je, ale když se dostaví tenhle stres, tak mě to vždycky úplně pohltí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.13 05:58
@Barusak78 Rakovinu jednou za půl roku…Moc pěkný. Mám poprskaný monitor od kávy. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.13 06:08
anonymní To už by chtělo řešit s psychologem. Přirozené obavy o dítě a blízké jsou v pořádku ale tohle už je trochu přes čáru. Zbytečně se trápíš. Mohlo by to přerůst i v něco horšího, třeba v psychozu…pokud už u tebe není. Taky mám určité obavy a představy co by se dětem mohlo stát ale spíš v tom smyslu že pak udělám nějaké opatření. (Zabezpečím okna, včas chytnu za ruku před přechodem, horkou kávu nedávám na kraj stolu apod.) Určitě se někde objednej a neboj se toho. Není se za co stydět. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.13 09:15
Sny se zdají právě proto, aby byl člověk připravený na realitu, která většinou nebývá tak děsivá, jako ten sen. Například se ti zdá jak na tebe útočí zvíře (to jsou prý úplně první sny, které se zdají i dětem) ve snu se mu nějak bráníš. Když by tě ve zkutečnosti napadlo, tak tě to tolik nezaskočí a ze snu jsi údajně poučená o tom, jak se bránit. Dokonce zkoušeli, že když se někomu zdálo o hrách, které hrály ten den co usínali, tak druhý den měli lepší výsledky, než ty, kterým se zdálo něco jiného. Prostě nás vlastní podvědomí připravuje na realitu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Holky uz jsem zoufala, prosim poradte. Uz delsi dobu me trapi me desive predstavy. Co se maly narodil, uz 2a pul roku.
uz se citim jak psychicky nemocna.
poradte co se mnou 
nevim proc me takove veci napadaji, to ma byt jako normalni?
Hlavne kdyz jdu spat, malej lezi v klidu ve svoji postylce a spi, a me napadaji neskutecne realne scenare. Treba vcera sem si predstavovala, ze vezu kocarek (sem podruhe tehotna) a syn mi vbehl pod auto. Ja se za nim vrhla, odstrcila, zkncila sem v komatu a probudila jsem se o 3 roky pozdeji kdy uz byly deti velke. Nevim proc me takove veci napadaji. Za plneho vedomi, zacala jsem i bulet.
To je furt neco. Treba nedavno jsme sli po moste pres koleje, hned se mi vyskocil obraz ze malej s toho mostu pada (nemel jak, byla tam vysoka zabrana), nebo ze mi spadne do te uzke mezery mezi metrem a nastupistem, vypadne z vlaku, vypadne z okna.
Omlouvam se za zmatenost prispevku, a diky za ponechani anonymu