Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Posmrtný život?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.1.19 16:55
Věřím že smrtí to nekončí, každopádně, odpověď na to jestli je to pravda, dostanem všichni až tam budeme 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.19 16:56
V utery mi umrela maminka 
Prosla tezkou nemoci. V pondeli jsem se s ni stacila rozloucit, uz sama vedela, ze umira
Mozna ty sama nedokazes prijmout to, ze babicka uz tady s tebou neni. Rozluc se s ni a nech ji odejit. Podvedomne ji mozna stale volas zpet. Ale ona se jiz vratit nemuze. Dej ji svobodu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lalelale
26.1.19 16:57
Osobně si spíš myslím, že jsou to sny, které nám dává náš vlastní mozek a pomáhá nám se vyrovnat s realitou. A přiznávám, že ti to opravdu závidím. Moc jsem si přála se rozloučit alespoň v tom snu, ale nestalo se tak.
- Citovat
- Upravit
26.1.19 17:06
Přečetla jsem několik knih od Lorny Byrne, věřím, že babička může být tam i tady, dokud ji budeš potřebovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.1.19 17:08
@cecetka ano, vim, ze ji nedokazu pustit. Ale vim, ze je to nutne 
hodne sil i vam zakl.
- Citovat
- Upravit
26.1.19 17:09
Byl jsem už naněkolika pohřbech, pohřbil jsem i svou ženu. Nikdy se mi ale nic podobného nestalo. Tím nechci říct, že posmrtný život není. Dokonce bych si přál, aby byl. To, co žena tady zanechala je hmatatelné - je tu dcera, která má po ní vlásky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
KájaHvězdička
26.1.19 17:13
Taky jsem měla moc pěkný vztah s babičkou. Odešla poměrně brzy, spoustu věcí nezažila - fakt, že jsem vůbec s mým prospěchem odmaturovala, sourozenci úspěšně vystudovali vysokou školu, viděla by svá pravnoučata.. Na věci mezi nebem a zemí věřím, když odešla, stalo se pár zvláštních věcí. Myslím, že se s námi chtěla rozloučit. Občas ji vídám ve snech. Když je mi smutno, často na ni myslím.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.1.19 17:18
Moje mamka má to samé, co jí zemřela babička a maminka. Už je to víc jak 30 let a stále ji navštěvují, mluví s ní… Spousta toho co jí řeknou, se pak i vyplní… Je to zvláštní, taky na to věřím, koneckonců jsem v tom vyrostla 
těch zážitků bylo hodně. Ale celej život mamce říkám, ať za mnou takhle nechodí, že já bych to nedala 
Taky vím, že by se o tom nemělo mluvit, oni to TI nahoře moc nemusí, hlídají si to, občas chodí s nimi… Jsou to takoví strážci.. No ale to už je zas jiná kapitola, jak říkám, žiju v tom odmala a o posmrtným životě už vím snad vše jediný co mě vždy fascinovalo bylo, že čas tam plyne úplně jinak… co je u nich „chvilka“, u nás znamená třeba i 10let…
- Citovat
- Upravit
26.1.19 17:18
@Anonymní píše:
Zdravim Vas, takhle podvecer. Je mi neuctive o tom psat, ale je tady dost lidi, a treba ma nekdo podobne zkusenosti. Nebo ma informace apod. Pred pul rokem mi umrela milovana babicka, ma druha maminka, clovek s tim nejuzasnejsim srdcem na svete. Meli jsme az nadmiru blizky vztah uz co jsem se snad narodila…jak uz to ale casem byva, odesla. Nemoc byla silnejsi…ted abych dosla k tomu co chci, po jeji smrti se mi stalo nekolik neuveritelnych veci(od malinka jsem citliva na ruzne veci, energie apod)…dam jen par prikladu…na pohrbe, v lete v kostele kde se nehnul vzduch, a na takovem miste kde je vetsinou chladno, se stalo jen me, ze v 1 okamzik mi po zadech prejel az ledovy vzduch, kdy mi naskocila husi kuze…nikdo jiny to necitil. Pruvan to byt nemohl, vzduch se nepohnul celou dobu, a to co me po zadech pohladilo bylo doslova ledove. Muj mladsi syn casto maval na strop u nas doma a rikal “papa babi”. Mel rok. Nevedel ani co se stalo. A co me nejvic zaskocilo, zdal se mi sen…kde babicka stala, i s dedou(ktery zemrel pred 10 lety a o kterym se mi nezdalo x let) a mluvila na me. Rikala mi at uz neplaceme, ze se nevrati, ze uz s tim nejde nic delat…bylo toho vic ja si pamatuji jen toto. Deda prikyvl a odesli. Vzbudila jsem se a vedela ze to bylo skutecne. Citila jsem realne vse jako by to bylo v tomto svete…je to uz pul roku a stale me nevstevuje ve snu, ale uz jsou to jine sny nez ten jak semnou mluvila. A primo mi neco rikala…tak si rikam…jaky na to mate nazor i vy? Nezaujate osoby v podstate. Nekdy si rikam, ze je tu stale a proto mi dala uz tolik znameni, ja ji totiz denne po smrti prosila se slzamy v ocich, at mi da najevo, ze je ji uz dobre. V podstate se stalo…ale…pak dojde premylesni, opravdu je to tak? Ci si to jen “vymyslel”muj mozek a ja ty veci vnimala protoze jsem si to tak prala…nevim…jsem zmatena, stale zlomena z toho ze tu s nami neni…verite na takove veci? Mate zkusenosti? Dekuji za kazdou odpoved. A hezky vecer preji. Za pripdne peklepy se omlouvam, psani na mobilu musim zlepsit…
Posmrtný život je oxymóron.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.1.19 17:20
@mrav píše:
Byl jsem už naněkolika pohřbech, pohřbil jsem i svou ženu. Nikdy se mi ale nic podobného nestalo. Tím nechci říct, že posmrtný život není. Dokonce bych si přál, aby byl. To, co žena tady zanechala je hmatatelné - je tu dcera, která má po ní vlásky…
Nemusí to mít dovolené. Ono pokud by ti to spíš ublížilo, než pomohlo - to že toho dotyčného vidíš apod, tak ho sem za tebou nepustí.. Možná až za hodně hodně dlouho, až budeš schopnej to zvládnout.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.1.19 17:23
A taky samozřejmě záleží… Ona většina těch lidí jde „dál“, znovu se narodí apod, takže nemusí všichni oblitavat svoje příbuzný to jen pár duší tam opravdu zůstane, pokud chce nebo pokud musí..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.1.19 17:27
@Anonymní píše:
@cecetka ano, vim, ze ji nedokazu pustit. Ale vim, ze je to nutne
Rozluč se s ní a nech ji jít… ona s tebou bude částečně pořád a bude tě chránit. Před necelým rokem mi zemřela maminka. Vím, že už je jinde, ale stále tak nějak částečně cítím její přítomnost. To je život a nic s tím nenaděláme
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.1.19 17:28
Jaky knizky zakladatelko?
Ja prozivam to same. Zemrel mi tatinek. Zemrel mi v naruci. Neni minuta, kdy na nej nemyslim. Necely mesic po jeho smrti jsem mela pocit, ze tu je. (Tatka zanechal po sobe nejakou “rozdelanou praci” nejspis to chte dokoncit) necely mesic po jeho smrti jsem lezela v posteli (teprve jsem si lehla, takze to nebyl sen) a zhasnute svetlo zablikalo. Pod perinou jsem citila jakoby me pohladil studeny vzduch. Ja vedela, ze to byl tata, prisel se rozloucit. Citila jsem, ze ted uz opravdu odchazi. A od te doby ho opravdu “necitim” chybi mi, strasne moc.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Zdravim Vas, takhle podvecer. Je mi neuctive o tom psat, ale je tady dost lidi, a treba ma nekdo podobne zkusenosti. Nebo ma informace apod. Pred pul rokem mi umrela milovana babicka, ma druha maminka, clovek s tim nejuzasnejsim srdcem na svete. Meli jsme az nadmiru blizky vztah uz co jsem se snad narodila…jak uz to ale casem byva, odesla. Nemoc byla silnejsi…ted abych dosla k tomu co chci, po jeji smrti se mi stalo nekolik neuveritelnych veci(od malinka jsem citliva na ruzne veci, energie apod)…dam jen par prikladu…na pohrbe, v lete v kostele kde se nehnul vzduch, a na takovem miste kde je vetsinou chladno, se stalo jen me, ze v 1 okamzik mi po zadech prejel az ledovy vzduch, kdy mi naskocila husi kuze…nikdo jiny to necitil. Pruvan to byt nemohl, vzduch se nepohnul celou dobu, a to co me po zadech pohladilo bylo doslova ledove. Muj mladsi syn casto maval na strop u nas doma a rikal “papa babi”. Mel rok. Nevedel ani co se stalo. A co me nejvic zaskocilo, zdal se mi sen…kde babicka stala, i s dedou(ktery zemrel pred 10 lety a o kterym se mi nezdalo x let) a mluvila na me. Rikala mi at uz neplaceme, ze se nevrati, ze uz s tim nejde nic delat…bylo toho vic ja si pamatuji jen toto. Deda prikyvl a odesli. Vzbudila jsem se a vedela ze to bylo skutecne. Citila jsem realne vse jako by to bylo v tomto svete…je to uz pul roku a stale me nevstevuje ve snu, ale uz jsou to jine sny nez ten jak semnou mluvila. A primo mi neco rikala…tak si rikam…jaky na to mate nazor i vy? Nezaujate osoby v podstate. Nekdy si rikam, ze je tu stale a proto mi dala uz tolik znameni, ja ji totiz denne po smrti prosila se slzamy v ocich, at mi da najevo, ze je ji uz dobre. V podstate se stalo…ale…pak dojde premylesni, opravdu je to tak? Ci si to jen “vymyslel”muj mozek a ja ty veci vnimala protoze jsem si to tak prala…nevim…jsem zmatena, stale zlomena z toho ze tu s nami neni…verite na takove veci? Mate zkusenosti? Dekuji za kazdou odpoved. A hezky vecer preji. Za pripdne peklepy se omlouvam, psani na mobilu musim zlepsit…
jeste bych podotkla, precetla jsem uz 2 knihy o zivote po smrti apod…jsem otevrena temto pravdam, ale zaroven jsem dost skepticka nekdy. Nevim. Bije se to ve mne. 