Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Neřeš co by kdyby. Já myslím, že by to bylo obtížné rozhodnutí a díky bohu jsem ho nemusela řešit. Tedy skoro, měli jsme špatné testy ale nakonec to bylo ok.
Já bych se rozhodovala, až by nastala situace. Myšlenkami coby kdyby se člověk akorát zbytečně trápí ![]()
Jak říká @pikola, nestresuj se dopředu něčím co nejen že neovlivníš, ale ani ta situace nemusí nastat.
Ono potom je na zvážení hodně vecí, jako třeba typ a míra postižení, prognóza do budoucna a i tvoje ochota/odhodlání se poté případně starat o postižené dítě až do smrti.
Já osobně v tom mám jasno, pokud bych nosila postižené dítě, na potrat bych šla. Přijde mi sobecké na svět přivést dítě, o kterém bych věděla že bude celý život odkázané na pomoc druhých a nebude moci vést svůj život se vším co k tomu patří. Nehledě na to že celodenní péči o postižené dítě bych fakt nedala.
Ale toto má každý vnitřně nastaveno jinak
Nezbývá nám nic jiného než doufat, že takovouto situaci nikdo z nás nebude muset řešit.
@Anonymní píše:
Dobrý den, chci se vám zeptat dokázaly byste jít na potrat, kdyby jste zjistili čekáte vážně postižené dítě? Já pravé bych to nedokázala, ale děsí mě ta představa, kdyby se to stalo.
Na rovinu, nepotesim te, vazna nemoc se muze u ditete rozvinout kdykoliv a zadnou genetikou ani uzv ji neodhalis,..dusevni choroby, autismus i jine klidne vzacnejsi i kdyz velice vazne choroby..takze to tvoje nedokazala, je uplne mimo, co bys delala kdyby jsi mela tezkeho autistu nebo uz mladistveho s psychiatr. diagnozou, treba schizou zrekla by ses ho? Vis on se te v tu chvili nikdo nepta, jestli to chces, nemas volnost volby, proste mas tezce nemocne dite.
@Anonymní píše:
Na rovinu, nepotesim te, vazna nemoc se muze u ditete rozvinout kdykoliv a zadnou genetikou ani uzv ji neodhalis,..dusevni choroby, autismus i jine klidne vzacnejsi i kdyz velice vazne choroby..takze to tvoje nedokazala, je uplne mimo, co bys delala kdyby jsi mela tezkeho autistu nebo uz mladistveho s psychiatr. diagnozou, treba schizou zrekla by ses ho? Vis on se te v tu chvili nikdo nepta, jestli to chces, nemas volnost volby, proste mas tezce nemocne dite.
Tak jsou rodiny a rodiče, kteří to nezvládnou a to dítě do ústavu jde. A odpověď na otázku, ano šla. Prodělala jsem zamlklé těhotenství v 1.trimestru a co jsem vygoooglila, plod byl na víc než 90 % postižený a příroda se postarala sama. Jsem za to ráda, že to bylo tak brzy a já nemusela prodělat porod později. ![]()
Jo, šla jsem. Ale nesuď, dokud to neprožiješ. Tvoje představy jsou sice hezký, ale realita může být naprosto odlišná. Když tě ta realita praští po palici a ty doopravdy VÍŠ, že čekáš postižený dítě, můžou jít tvoje předsevzetí rychle do kopru. Navíc je postižení a postižení. Něco jinýho je čekat dítě s Turnerovým syndromem a něco jinýho čekat Edwardse. Někdy dítě žije relativně plnohodnotný život, jindy může být celoživotní ležák nebo zemřít krátce po porodu.
@Anonymní píše:
Na rovinu, nepotesim te, vazna nemoc se muze u ditete rozvinout kdykoliv a zadnou genetikou ani uzv ji neodhalis,..dusevni choroby, autismus i jine klidne vzacnejsi i kdyz velice vazne choroby..takze to tvoje nedokazala, je uplne mimo, co bys delala kdyby jsi mela tezkeho autistu nebo uz mladistveho s psychiatr. diagnozou, treba schizou zrekla by ses ho? Vis on se te v tu chvili nikdo nepta, jestli to chces, nemas volnost volby, proste mas tezce nemocne dite.
Já si myslím, že je zásadní rozdíl mezi zjištěním vady plodu a postižením které je nezjistitelné, nebo nastane vlivem nemoci/úrazu během života toho dítěte. Nedávala bych tyto dva scénáře na stejnou úroveň.
V prvním případě by se jednalo o naprosto vědomé přivedení člověka s (pravděpodobně těžkým) postižením na svět a volbu, jestli ho na svět přivedu, nebo ne. To je na uvážení rodičů.
V druhém případě, pokud už dítě mám a postižení se projevilo později, nebo je během těhotenství nezjistitelné, nebo k němu došlo vlivem jiných okolností, je naprosto nepředvídatelné a nedá se to plánovat. Tam není žádná možnost volby, o žijící dítě se člověk postarat musí.
Rozhodně. Nehodlám se dobrovolně uvázat na zbytek života k dítěti, který nemá žádnou budoucnost, takže pokud bych věděla, že to bude blbý, absolutně bych neváhala.
Tohle jsme s manželem měli vyjasněné dopředu a postižené dítě bychom si nenechali. Máme zdravou dceru a už vůči ní by to nebylo fér a vůči tomu nemocnému děťátku už vůbec ne, co je to za život. Určitě bych šla na potrat a pokusili se o další dítě.
@Anonymní píše:
Tak jsou rodiny a rodiče, kteří to nezvládnou a to dítě do ústavu jde. A odpověď na otázku, ano šla. Prodělala jsem zamlklé těhotenství v 1.trimestru a co jsem vygoooglila, plod byl na víc než 90 % postižený a příroda se postarala sama. Jsem za to ráda, že to bylo tak brzy a já nemusela prodělat porod později.
Taky jsem to zažila. Ze začátku jsem z toho byla nešťastná, ale pak mi to došlo a byla jsem vlastně ráda, že to takhle dopadlo.
@Gracetheworld píše:
Já si myslím, že je zásadní rozdíl mezi zjištěním vady plodu a postižením které je nezjistitelné, nebo nastane vlivem nemoci/úrazu během života toho dítěte. Nedávala bych tyto dva scénáře na stejnou úroveň.
V prvním případě by se jednalo o naprosto vědomé přivedení člověka s (pravděpodobně těžkým) postižením na svět a volbu, jestli ho na svět přivedu, nebo ne. To je na uvážení rodičů.
V druhém případě, pokud už dítě mám a postižení se projevilo později, nebo je během těhotenství nezjistitelné, nebo k němu došlo vlivem jiných okolností, je naprosto nepředvídatelné a nedá se to plánovat. Tam není žádná možnost volby, o žijící dítě se člověk postarat musí.
Ja vim, v tehotenstvi jsem se dala testovat na vsechno mozne, vsechno v poradku. Holcicka do 11 zlate dite. Pak puberta, obtizny rozvod, obcas marijanka a najednou jsem mela domu schizofrenicku.
Spíš si myslím, že bych šla. Ale bylo by mi z toho hodně těžko.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Dobrý den, chci se vám zeptat dokázaly byste jít na potrat, kdyby jste zjistili čekáte vážně postižené dítě? Já pravé bych to nedokázala, ale děsí mě ta představa, kdyby se to stalo.