Přecitlivělost, úzkostnost

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.04.18 13:42
přecitlivělost, úzkostnost

Dobrý den,

já vím, že takováto témata se tady už objevila, ale stejně se chci zeptat, jak to máte i ostatní. Hlavně bych chtěla vědět, jestli to někdo dokázal překonat a s přecitlivělostí a úzkostností vést spokojený život.
Mě moje povaha trápí celý život, teď už jsem vlastně ve středním věku a spíš se to zhoršuje. Nejvíc mi to dělá problémy v práci. Nedokážu řešit konfliktní situace, vyloženě se jim vyhýbám, ale připadám si pak jako slaboch. Nemusí to být vyloženě konflikty jako hádky, ono jde i o běžnou argumentaci, schopnost se prosadit nebo jenom říct svůj názor. V okamžiku, kdy mě něco takového čeká, začnu se vnitřně klepat, tělo mám takové hadrové, jsem nervózní, všechno mi padá z ruky, do všeho vrážím, když začnu mluvit, dost se v tom zamotávám a nedokážu věci podat jasně a srozumitelně. Jak se toho bojím, tak mluvím potichu a nebo radši vůbec. Je to ale děs, já bych tak chtěla být jako ostatní, být uvolněná, veselá, mluvit normálně, smát se s ostatními. Já jsem zatím samá křeč, úzkost a protože mě to trápí, cítím se méněcenně, slabošsky a k ničemu. Uvažuju, že kvůli tomu změním zaměstnání, ale co mám dělat, když se neumím prosadit? Hloupá nejsem ( si myslím), ale nemůžu to nikomu dokázat, protože se bojím. Začíná se mi to projevovat v běžném životě, jsem v obchodě, vybírám jogurty a klepou se mi ruce. Vyhýbám se už i lidem, abych s nima nemusela mluvit. Nejspíš se mi i rozvíjí sociální fóbie, deprese, já nevím, co všechno. Už jsem byla párkrát u psychiatra, moc mi to nepomohlo, brala jsem 2 roky antidepresiva, asi to bylo lepší, ale přece ne nich nebudu celoživotně. Jsem teď na červen objednaná k psycholožce, mají teda šíleně dlouhé čekací lhůty. Ale moc by mě zajímalo, jestli to má podobně a dokázal se z toho nějak vymanit nebo se mám smířit s tím, že prožiju smutný a neveselý život, protože mi prostě není pomoci a mám takhle blbou povahu. Díky za reakce.

Reakce:
 
Emimin7
Echt Kelišová 9311 příspěvků 11.04.18 13:54

Ahoj, to zní jako sociální úzkost. Do toho je třeba se vrhat po hlavě. A asi jsi neměla přestat brát ty AD.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.04.18 14:00
@Anonymní píše:
Dobrý den,já vím, že takováto témata se tady už objevila, ale stejně se chci zeptat, jak to máte i ostatní. Hlavně bych chtěla vědět, jestli to někdo dokázal překonat a s přecitlivělostí a úzkostností vést spokojený život.
Mě moje povaha trápí celý život, teď už jsem vlastně ve středním věku a spíš se to zhoršuje. Nejvíc mi to dělá problémy v práci. Nedokážu řešit konfliktní situace, vyloženě se jim vyhýbám, ale připadám si pak jako slaboch. Nemusí to být vyloženě konflikty jako hádky, ono jde i o běžnou argumentaci, schopnost se prosadit nebo jenom říct svůj názor. V okamžiku, kdy mě něco takového čeká, začnu se vnitřně klepat, tělo mám takové hadrové, jsem nervózní, všechno mi padá z ruky, do všeho vrážím, když začnu mluvit, dost se v tom zamotávám a nedokážu věci podat jasně a srozumitelně. Jak se toho bojím, tak mluvím potichu a nebo radši vůbec. Je to ale děs, já bych tak chtěla být jako ostatní, být uvolněná, veselá, mluvit normálně, smát se s ostatními. Já jsem zatím samá křeč, úzkost a protože mě to trápí, cítím se méněcenně, slabošsky a k ničemu. Uvažuju, že kvůli tomu změním zaměstnání, ale co mám dělat, když se neumím prosadit? Hloupá nejsem ( si myslím), ale nemůžu to nikomu dokázat, protože se bojím. Začíná se mi to projevovat v běžném životě, jsem v obchodě, vybírám jogurty a klepou se mi ruce. Vyhýbám se už i lidem, abych s nima nemusela mluvit. Nejspíš se mi i rozvíjí sociální fóbie, deprese, já nevím, co všechno. Už jsem byla párkrát u psychiatra, moc mi to nepomohlo, brala jsem 2 roky antidepresiva, asi to bylo lepší, ale přece ne nich nebudu celoživotně. Jsem teď na červen objednaná k psycholožce, mají teda šíleně dlouhé čekací lhůty. Ale moc by mě zajímalo, jestli to má podobně a dokázal se z toho nějak vymanit nebo se mám smířit s tím, že prožiju smutný a neveselý život, protože mi prostě není pomoci a mám takhle blbou povahu. Díky za reakce.

To je mi hrozně líto…já jsme tak trochu na tom podobně jako ty…defakto stejně… trpím tím už od dětství…myslela jsem, že to vše změní až dospěju…ale není to tak…také jsem navštěvovala psychiatra…Máš rodinu? Přítele? Děti?

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.04.18 14:01

Mám to velmi podobne. Je mi 35 a mám to od malička. Komplikuje mi to život jak v práci tak v rodině. Díky literatuře jsem pochopila, že to musím přijat. Prostě taková jsem a pokud mě někdo kvůli tomu zavrhne, tak problém ma on ne já. Vím, že takto to zní až moc jednoduse, ale nic jiného než nezbývá:-(

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.04.18 14:06

Psychoterapie… Určitě bych to zkusila, bude to ale hodně práce.
Přijít na původ a důvod toho strachu a „vystoupit z kruhu“.
Terapeut by tě měl popostrčit, ukázat cestu - ale je na tobě, jestli se jí opravdu vydáš.
Dobrý terapeut by ti zároveň měl říct, co s těmi antidepresivy - jestli jsou nutná.

Taky se v takovém nějakém kruhu motám, ale myslím, že už jsem nabrala odstředivý směr ;)

 
bella donna
Povídálka 21 příspěvků 11.04.18 15:02
@Anonymní píše:
To je mi hrozně líto…já jsme tak trochu na tom podobně jako ty…defakto stejně… trpím tím už od dětství…myslela jsem, že to vše změní až dospěju…ale není to tak…také jsem navštěvovala psychiatra…Máš rodinu? Přítele? Děti?

Zakladatelka
Rodinu mám, manžela a dvě děti, přála bych jim veselou mámu a dobrou manželku a ne takový uzlíček nervů. Nemám to tak pořád, ale má to nějak zhoršující se tendenci. Musím s tím něco dělat

 
bella donna
Povídálka 21 příspěvků 11.04.18 15:06

Juj, tak už to není anonymní
to je jedno :roll:

 
Janina221
Stálice 65 příspěvků 11.04.18 20:39

@bella donna nevadí…je to jedno, o anonymitu tu nejde…ale chápu, že je spousta věcí, co chceš aby byla skryta… já mám také přítele, rodinu… syna… budou mu 3roky…chci jim být také dobrou mámou, veselou, usměvavou…a taky bych s tím už měla něco začít dělat, jinak se z toho zblázním…a bude to horší…jsme přece ženy, jsme bojovnice a musíme se s tím poprat…

 
Emimin7
Echt Kelišová 9311 příspěvků 11.04.18 21:52

Cim dele to nechate nelecene, tim vic se to rozjede a lecba bude o to delsi a komplikovanejsi. Vyhledejte pomoc co nejdrive.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.04.18 09:11

Mám to podobně, v podstatě celý život. paradox ale je, že jinak mám společnost lidí celkem ráda, i jsem ukecaná, ale co mě teda sráží úplně neskutečně, že jak něco řeším, nebo o něco jde, klidně i o prkotinu, strašně zrudnu, mám fleky v obličeji, na krku a v dekoltu a tím že jsem jinak docela hezká mi to vadí o to víc, jinak bych nervozitu i skrýt dokázala, ale takhle je vše hned vidět. A to že to vypadá strašně ani nemusím dodávat. Táhne se to se mnou v podstatě celý život a ještě jsem nepřišla na to, jak se toho zbavit. Chodím i k psycholožce, ale ta mi řekla že mám takovou povahu, že s tím nic moc neudělám, to mi taky moc nepřidalo.

 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Seriál o motorickém vývoji: Co se děje ve třetím roce?

Děti ve třetím roce života své okolí baví rozpustilostí. Rády tančí, zpívají... číst dále >

Video: Vlastnoručně vyrobeným adventním kalendářem zpříjemníte dětem čekání na Ježíška

Děti začínají být natěšené na vánoční dárky, tak jim to netrpělivé čekání... číst dále >

Články z Expres.cz

Vémola porazil Rimbona. Jeho silikonová Lela se mezitím mění v živou Barbie

Vyhrál nad velice těžkým soupeřem, přesto byl ale nespokojený. Karlos Vémola... číst dále >

Cameron Diaz opustila svou kariéru a zmizela ze scény. Co teď dělá a s kým žije?

Když se řekne Cameron Diaz (46), každý si vybaví blonďatou krásku z 90. let,... číst dále >

Články z Ona Dnes

Do chladného počasí stačí troje boty. Na kozačky do půli lýtek zapomeňte

Letní střevíčky a žabky jsme už definitivně uložili na dno botníku. Nastává... číst dále >

Žena už si dvacet let nemyla vlasy a čtrnáct let je nestříhala

Frankie Cluneyová (32) z Anglie se pyšní vlnitými vlasy, které jí sahají až... číst dále >