Reklama

Přecitlivělost, úzkostnost

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.04.18 13:42
přecitlivělost, úzkostnost

Dobrý den,

já vím, že takováto témata se tady už objevila, ale stejně se chci zeptat, jak to máte i ostatní. Hlavně bych chtěla vědět, jestli to někdo dokázal překonat a s přecitlivělostí a úzkostností vést spokojený život.
Mě moje povaha trápí celý život, teď už jsem vlastně ve středním věku a spíš se to zhoršuje. Nejvíc mi to dělá problémy v práci. Nedokážu řešit konfliktní situace, vyloženě se jim vyhýbám, ale připadám si pak jako slaboch. Nemusí to být vyloženě konflikty jako hádky, ono jde i o běžnou argumentaci, schopnost se prosadit nebo jenom říct svůj názor. V okamžiku, kdy mě něco takového čeká, začnu se vnitřně klepat, tělo mám takové hadrové, jsem nervózní, všechno mi padá z ruky, do všeho vrážím, když začnu mluvit, dost se v tom zamotávám a nedokážu věci podat jasně a srozumitelně. Jak se toho bojím, tak mluvím potichu a nebo radši vůbec. Je to ale děs, já bych tak chtěla být jako ostatní, být uvolněná, veselá, mluvit normálně, smát se s ostatními. Já jsem zatím samá křeč, úzkost a protože mě to trápí, cítím se méněcenně, slabošsky a k ničemu. Uvažuju, že kvůli tomu změním zaměstnání, ale co mám dělat, když se neumím prosadit? Hloupá nejsem ( si myslím), ale nemůžu to nikomu dokázat, protože se bojím. Začíná se mi to projevovat v běžném životě, jsem v obchodě, vybírám jogurty a klepou se mi ruce. Vyhýbám se už i lidem, abych s nima nemusela mluvit. Nejspíš se mi i rozvíjí sociální fóbie, deprese, já nevím, co všechno. Už jsem byla párkrát u psychiatra, moc mi to nepomohlo, brala jsem 2 roky antidepresiva, asi to bylo lepší, ale přece ne nich nebudu celoživotně. Jsem teď na červen objednaná k psycholožce, mají teda šíleně dlouhé čekací lhůty. Ale moc by mě zajímalo, jestli to má podobně a dokázal se z toho nějak vymanit nebo se mám smířit s tím, že prožiju smutný a neveselý život, protože mi prostě není pomoci a mám takhle blbou povahu. Díky za reakce.


Reklama

Reakce:
 
Uživatel je onlineEmimin7
Echt Kelišová 8096 příspěvků 11.04.18 13:54

Ahoj, to zní jako sociální úzkost. Do toho je třeba se vrhat po hlavě. A asi jsi neměla přestat brát ty AD.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.04.18 14:00
@Anonymní píše:
Dobrý den,já vím, že takováto témata se tady už objevila, ale stejně se chci zeptat, jak to máte i ostatní. Hlavně bych chtěla vědět, jestli to někdo dokázal překonat a s přecitlivělostí a úzkostností vést spokojený život.
Mě moje povaha trápí celý život, teď už jsem vlastně ve středním věku a spíš se to zhoršuje. Nejvíc mi to dělá problémy v práci. Nedokážu řešit konfliktní situace, vyloženě se jim vyhýbám, ale připadám si pak jako slaboch. Nemusí to být vyloženě konflikty jako hádky, ono jde i o běžnou argumentaci, schopnost se prosadit nebo jenom říct svůj názor. V okamžiku, kdy mě něco takového čeká, začnu se vnitřně klepat, tělo mám takové hadrové, jsem nervózní, všechno mi padá z ruky, do všeho vrážím, když začnu mluvit, dost se v tom zamotávám a nedokážu věci podat jasně a srozumitelně. Jak se toho bojím, tak mluvím potichu a nebo radši vůbec. Je to ale děs, já bych tak chtěla být jako ostatní, být uvolněná, veselá, mluvit normálně, smát se s ostatními. Já jsem zatím samá křeč, úzkost a protože mě to trápí, cítím se méněcenně, slabošsky a k ničemu. Uvažuju, že kvůli tomu změním zaměstnání, ale co mám dělat, když se neumím prosadit? Hloupá nejsem ( si myslím), ale nemůžu to nikomu dokázat, protože se bojím. Začíná se mi to projevovat v běžném životě, jsem v obchodě, vybírám jogurty a klepou se mi ruce. Vyhýbám se už i lidem, abych s nima nemusela mluvit. Nejspíš se mi i rozvíjí sociální fóbie, deprese, já nevím, co všechno. Už jsem byla párkrát u psychiatra, moc mi to nepomohlo, brala jsem 2 roky antidepresiva, asi to bylo lepší, ale přece ne nich nebudu celoživotně. Jsem teď na červen objednaná k psycholožce, mají teda šíleně dlouhé čekací lhůty. Ale moc by mě zajímalo, jestli to má podobně a dokázal se z toho nějak vymanit nebo se mám smířit s tím, že prožiju smutný a neveselý život, protože mi prostě není pomoci a mám takhle blbou povahu. Díky za reakce.

To je mi hrozně líto…já jsme tak trochu na tom podobně jako ty…defakto stejně… trpím tím už od dětství…myslela jsem, že to vše změní až dospěju…ale není to tak…také jsem navštěvovala psychiatra…Máš rodinu? Přítele? Děti?

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.04.18 14:01

Mám to velmi podobne. Je mi 35 a mám to od malička. Komplikuje mi to život jak v práci tak v rodině. Díky literatuře jsem pochopila, že to musím přijat. Prostě taková jsem a pokud mě někdo kvůli tomu zavrhne, tak problém ma on ne já. Vím, že takto to zní až moc jednoduse, ale nic jiného než nezbývá:-(

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.04.18 14:06

Psychoterapie… Určitě bych to zkusila, bude to ale hodně práce.
Přijít na původ a důvod toho strachu a „vystoupit z kruhu“.
Terapeut by tě měl popostrčit, ukázat cestu - ale je na tobě, jestli se jí opravdu vydáš.
Dobrý terapeut by ti zároveň měl říct, co s těmi antidepresivy - jestli jsou nutná.

Taky se v takovém nějakém kruhu motám, ale myslím, že už jsem nabrala odstředivý směr ;)

 
bella donna
Povídálka 20 příspěvků 11.04.18 15:02
@Anonymní píše:
To je mi hrozně líto…já jsme tak trochu na tom podobně jako ty…defakto stejně… trpím tím už od dětství…myslela jsem, že to vše změní až dospěju…ale není to tak…také jsem navštěvovala psychiatra…Máš rodinu? Přítele? Děti?

Zakladatelka
Rodinu mám, manžela a dvě děti, přála bych jim veselou mámu a dobrou manželku a ne takový uzlíček nervů. Nemám to tak pořád, ale má to nějak zhoršující se tendenci. Musím s tím něco dělat

 
bella donna
Povídálka 20 příspěvků 11.04.18 15:06

Juj, tak už to není anonymní
to je jedno :roll:

 
Janina221
Stálice 65 příspěvků 11.04.18 20:39

@bella donna nevadí…je to jedno, o anonymitu tu nejde…ale chápu, že je spousta věcí, co chceš aby byla skryta… já mám také přítele, rodinu… syna… budou mu 3roky…chci jim být také dobrou mámou, veselou, usměvavou…a taky bych s tím už měla něco začít dělat, jinak se z toho zblázním…a bude to horší…jsme přece ženy, jsme bojovnice a musíme se s tím poprat…

 
Uživatel je onlineEmimin7
Echt Kelišová 8096 příspěvků 11.04.18 21:52

Cim dele to nechate nelecene, tim vic se to rozjede a lecba bude o to delsi a komplikovanejsi. Vyhledejte pomoc co nejdrive.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.04.18 09:11

Mám to podobně, v podstatě celý život. paradox ale je, že jinak mám společnost lidí celkem ráda, i jsem ukecaná, ale co mě teda sráží úplně neskutečně, že jak něco řeším, nebo o něco jde, klidně i o prkotinu, strašně zrudnu, mám fleky v obličeji, na krku a v dekoltu a tím že jsem jinak docela hezká mi to vadí o to víc, jinak bych nervozitu i skrýt dokázala, ale takhle je vše hned vidět. A to že to vypadá strašně ani nemusím dodávat. Táhne se to se mnou v podstatě celý život a ještě jsem nepřišla na to, jak se toho zbavit. Chodím i k psycholožce, ale ta mi řekla že mám takovou povahu, že s tím nic moc neudělám, to mi taky moc nepřidalo.


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Kdy začít děti učit zacházet s penězi? Začněte pomocí her v předškolním věku

Jedním z nejčastějších sociálních problému, se kterými se dnes potkávají... číst dále >

Váháte, zda a kdy nechat děti očkovat? Udělejte si vlastní názor

Neublížím svému miminku očkováním brzy po narození? Otázku, kdy začít s... číst dále >

Články z Expres.cz

Tajemství fotky bez cucku odhaleno: Kam se Kristelová vymódila jako Šebestová?

Světlo světa spatřila tajná nahrávka, na níž je slyšet hlas Kateřiny... číst dále >

Člověk bez titulu? „Póvl, který by měl chcípnout,“ řekla učitelka z Vysočiny

Měla jít dětem příkladem a vést je ke vzdělání. Učitelka z Vysočiny to ale... číst dále >

Články z Ona Dnes

Jsem tak trochu rebelující černá ovce rodiny, říká sestřička z Ordinace

Ha Thanh Špetlíková, která je známá jako zdravotní sestřička ze seriálu... číst dále >

S menopauzou přichází únava, návaly i zvýšené riziko vážných nemocí

Pouze třetina žen pociťuje nástup menopauzy jen odezněním menstruace. Zbylé... číst dále >


Reklama