Přecitlivělost, úzkostnost

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní  11.04.18 13:42
přecitlivělost, úzkostnost

Dobrý den,

já vím, že takováto témata se tady už objevila, ale stejně se chci zeptat, jak to máte i ostatní. Hlavně bych chtěla vědět, jestli to někdo dokázal překonat a s přecitlivělostí a úzkostností vést spokojený život.
Mě moje povaha trápí celý život, teď už jsem vlastně ve středním věku a spíš se to zhoršuje. Nejvíc mi to dělá problémy v práci. Nedokážu řešit konfliktní situace, vyloženě se jim vyhýbám, ale připadám si pak jako slaboch. Nemusí to být vyloženě konflikty jako hádky, ono jde i o běžnou argumentaci, schopnost se prosadit nebo jenom říct svůj názor. V okamžiku, kdy mě něco takového čeká, začnu se vnitřně klepat, tělo mám takové hadrové, jsem nervózní, všechno mi padá z ruky, do všeho vrážím, když začnu mluvit, dost se v tom zamotávám a nedokážu věci podat jasně a srozumitelně. Jak se toho bojím, tak mluvím potichu a nebo radši vůbec. Je to ale děs, já bych tak chtěla být jako ostatní, být uvolněná, veselá, mluvit normálně, smát se s ostatními. Já jsem zatím samá křeč, úzkost a protože mě to trápí, cítím se méněcenně, slabošsky a k ničemu. Uvažuju, že kvůli tomu změním zaměstnání, ale co mám dělat, když se neumím prosadit? Hloupá nejsem ( si myslím), ale nemůžu to nikomu dokázat, protože se bojím. Začíná se mi to projevovat v běžném životě, jsem v obchodě, vybírám jogurty a klepou se mi ruce. Vyhýbám se už i lidem, abych s nima nemusela mluvit. Nejspíš se mi i rozvíjí sociální fóbie, deprese, já nevím, co všechno. Už jsem byla párkrát u psychiatra, moc mi to nepomohlo, brala jsem 2 roky antidepresiva, asi to bylo lepší, ale přece ne nich nebudu celoživotně. Jsem teď na červen objednaná k psycholožce, mají teda šíleně dlouhé čekací lhůty. Ale moc by mě zajímalo, jestli to má podobně a dokázal se z toho nějak vymanit nebo se mám smířit s tím, že prožiju smutný a neveselý život, protože mi prostě není pomoci a mám takhle blbou povahu. Díky za reakce.


Reklama

Reakce:
 
Uživatel je onlineEmimin7
Kelišová 6195 příspěvků 11.04.18 13:54

Ahoj, to zní jako sociální úzkost. Do toho je třeba se vrhat po hlavě. A asi jsi neměla přestat brát ty AD.

 
Anonymní  11.04.18 14:00
@Anonymní píše:
Dobrý den,já vím, že takováto témata se tady už objevila, ale stejně se chci zeptat, jak to máte i ostatní. Hlavně bych chtěla vědět, jestli to někdo dokázal překonat a s přecitlivělostí a úzkostností vést spokojený život.
Mě moje povaha trápí celý život, teď už jsem vlastně ve středním věku a spíš se to zhoršuje. Nejvíc mi to dělá problémy v práci. Nedokážu řešit konfliktní situace, vyloženě se jim vyhýbám, ale připadám si pak jako slaboch. Nemusí to být vyloženě konflikty jako hádky, ono jde i o běžnou argumentaci, schopnost se prosadit nebo jenom říct svůj názor. V okamžiku, kdy mě něco takového čeká, začnu se vnitřně klepat, tělo mám takové hadrové, jsem nervózní, všechno mi padá z ruky, do všeho vrážím, když začnu mluvit, dost se v tom zamotávám a nedokážu věci podat jasně a srozumitelně. Jak se toho bojím, tak mluvím potichu a nebo radši vůbec. Je to ale děs, já bych tak chtěla být jako ostatní, být uvolněná, veselá, mluvit normálně, smát se s ostatními. Já jsem zatím samá křeč, úzkost a protože mě to trápí, cítím se méněcenně, slabošsky a k ničemu. Uvažuju, že kvůli tomu změním zaměstnání, ale co mám dělat, když se neumím prosadit? Hloupá nejsem ( si myslím), ale nemůžu to nikomu dokázat, protože se bojím. Začíná se mi to projevovat v běžném životě, jsem v obchodě, vybírám jogurty a klepou se mi ruce. Vyhýbám se už i lidem, abych s nima nemusela mluvit. Nejspíš se mi i rozvíjí sociální fóbie, deprese, já nevím, co všechno. Už jsem byla párkrát u psychiatra, moc mi to nepomohlo, brala jsem 2 roky antidepresiva, asi to bylo lepší, ale přece ne nich nebudu celoživotně. Jsem teď na červen objednaná k psycholožce, mají teda šíleně dlouhé čekací lhůty. Ale moc by mě zajímalo, jestli to má podobně a dokázal se z toho nějak vymanit nebo se mám smířit s tím, že prožiju smutný a neveselý život, protože mi prostě není pomoci a mám takhle blbou povahu. Díky za reakce.

To je mi hrozně líto…já jsme tak trochu na tom podobně jako ty…defakto stejně… trpím tím už od dětství…myslela jsem, že to vše změní až dospěju…ale není to tak…také jsem navštěvovala psychiatra…Máš rodinu? Přítele? Děti?

 
Anonymní  11.04.18 14:01

Mám to velmi podobne. Je mi 35 a mám to od malička. Komplikuje mi to život jak v práci tak v rodině. Díky literatuře jsem pochopila, že to musím přijat. Prostě taková jsem a pokud mě někdo kvůli tomu zavrhne, tak problém ma on ne já. Vím, že takto to zní až moc jednoduse, ale nic jiného než nezbývá:-(

 
Anonymní  11.04.18 14:06

Psychoterapie… Určitě bych to zkusila, bude to ale hodně práce.
Přijít na původ a důvod toho strachu a „vystoupit z kruhu“.
Terapeut by tě měl popostrčit, ukázat cestu - ale je na tobě, jestli se jí opravdu vydáš.
Dobrý terapeut by ti zároveň měl říct, co s těmi antidepresivy - jestli jsou nutná.

Taky se v takovém nějakém kruhu motám, ale myslím, že už jsem nabrala odstředivý směr ;)

 
bella donna
Povídálka 19 příspěvků 11.04.18 15:02
@Anonymní píše:
To je mi hrozně líto…já jsme tak trochu na tom podobně jako ty…defakto stejně… trpím tím už od dětství…myslela jsem, že to vše změní až dospěju…ale není to tak…také jsem navštěvovala psychiatra…Máš rodinu? Přítele? Děti?

Zakladatelka
Rodinu mám, manžela a dvě děti, přála bych jim veselou mámu a dobrou manželku a ne takový uzlíček nervů. Nemám to tak pořád, ale má to nějak zhoršující se tendenci. Musím s tím něco dělat

 
bella donna
Povídálka 19 příspěvků 11.04.18 15:06

Juj, tak už to není anonymní
to je jedno :roll:

 
Janina221
Stálice 60 příspěvků 11.04.18 20:39

@bella donna nevadí…je to jedno, o anonymitu tu nejde…ale chápu, že je spousta věcí, co chceš aby byla skryta… já mám také přítele, rodinu… syna… budou mu 3roky…chci jim být také dobrou mámou, veselou, usměvavou…a taky bych s tím už měla něco začít dělat, jinak se z toho zblázním…a bude to horší…jsme přece ženy, jsme bojovnice a musíme se s tím poprat…

 
Uživatel je onlineEmimin7
Kelišová 6195 příspěvků 11.04.18 21:52

Cim dele to nechate nelecene, tim vic se to rozjede a lecba bude o to delsi a komplikovanejsi. Vyhledejte pomoc co nejdrive.

 
Anonymní  12.04.18 09:11

Mám to podobně, v podstatě celý život. paradox ale je, že jinak mám společnost lidí celkem ráda, i jsem ukecaná, ale co mě teda sráží úplně neskutečně, že jak něco řeším, nebo o něco jde, klidně i o prkotinu, strašně zrudnu, mám fleky v obličeji, na krku a v dekoltu a tím že jsem jinak docela hezká mi to vadí o to víc, jinak bych nervozitu i skrýt dokázala, ale takhle je vše hned vidět. A to že to vypadá strašně ani nemusím dodávat. Táhne se to se mnou v podstatě celý život a ještě jsem nepřišla na to, jak se toho zbavit. Chodím i k psycholožce, ale ta mi řekla že mám takovou povahu, že s tím nic moc neudělám, to mi taky moc nepřidalo.


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Jak si sbalit tašku do porodnice a nezbláznit se

Jmenuju se Laura a čekám druhé dítě. A možná to znáte taky – to si takhle... číst dále >

Manuál na cesty: Co zabalit do lékárničky a kam s dětmi nejezdit

Blíží se léto a s ním čas dovolených. Většina z nás přemýšlí nad cestou k... číst dále >

Články z Expres.cz

Hadamczik se po mistrovství pustil do Jandače a spol.: Udělali jste chybu!

Výkony hráčů ho potěšily, taktická příprava od realizačního týmu však... číst dále >

Ostuda Plzně: Boss Šádek poslal Slavii a Spartu do ha*zlu a nazval Pražáky mr*kami

Tak tohle se nepovedlo. Adolf Šádek, generální manažer Viktorie Plzeň, se... číst dále >

Články z Ona Dnes

Vysoký tlak je třeba léčit. Může totiž poškodit cévy i mozek, řekla lékařka

Hypertenze je jedna z nejčastějších kardiovaskulárních chorob, která může při... číst dále >

Slavné matky po čtyřicítce se varování odborníků nebojí

Ačkoli gynekologové ženy před mateřstvím ve starším věku spíše varují, matky... číst dále >


Reklama