Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč jste s tím teda souhlasila, když s tím máte takový šílený problém? ![]()
To dělají hormony, jinak kdyby jste se rozvedli bude mít vyživovací povinnost na dítě a i na tebe do dvou let dítěte
@Cenarius píše:
Proč jste s tím teda souhlasila, když s tím máte takový šílený problém?
Protože jsem byla naivní a věřila, že my se stejně nerozvedeme
v což stále doufám, samozřejmě
Právě, proč jsi si tam nepřidala nějaká ochranná ustanovení - něco ve smyslu, že ten, kdo se chce rozvést platí po dobu 2 let základní životní náklady druhého, pokud o to má druhá strana zájem? Ty smlouvy mají chránit obě strany…
@Anonymní píše:
S manželem máme předmanželskou smlouvu (na jeho popud) a můj problém je, že mě to teď v těhotenství hrozně stresuje. Začínám mít paničkou hrůzu z toho, že se rozvedeme a skončím s dítětem v podnájmu, který budu mít sama problém platit (pokud by se to stalo během mateřské / rodičovské). Taky mi napadlo, jestli by teoreticky soud nemohl dát dítě do péči jemu, protože má víc peněz a já nic nevlastním kromě pár set tisíc (což nestačí na hypotéku). Náš vztah je v pořádku, takže moje obavy z rozvodu nejsou úplně racionální, ale prostě bojím se a nemůžu na to přestat myslet. Taky si asi nebudu moct užít mateřskou a budu se snažit alespoň trochu pracovat, co to půjde, protože jinak asi budu nonstop v panice, co kdyby. Nejsem žádná kariéristka, ale mám obavy z toho, jak bych přežila, kdybych naivně věřila, že rozvod nikdy nepřijde. A štve mě to, ale už je pozdě to nějak měnit. Máte nějaké rady, jak se hodit do klidu? Obávám se, jestli se to pak nezmění na poporodní depresi, protože už teď na tom nejsem psychicky nejlíp a začínám mít problém s usínáním…
Tak záleží, co v té smlouvě máte. Jestli v podstatě uplné zrušení SJM a vše jedete, jako by jste manželé nebyly, taktéž bych byla v panice. Jediné řešení nastolit i na mateřšké rovné podmínky k výdělku - tj. on zajistí polovinu péče o dítě, ty svou polovinu. A tvrdě to vyžadovat.
Snad jsi nebyla tak blbá, abys mu podepsala, že odejdeš s holým zadkem
smlouva je fajn, ale musíš u ní myslet a dát tam i svoje požadavky, pak budeš klidně spát i kdyby trakaře padaly.
@Lama Lama píše:
Tak záleží, co v té smlouvě máte. Jestli v podstatě uplné zrušení SJM a vše jedete, jako by jste manželé nebyly, taktéž bych byla v panice. Jediné řešení nastolit i na mateřšké rovné podmínky k výdělku - tj. on zajistí polovinu péče o dítě, ty svou polovinu. A tvrdě to vyžadovat.
Problém je, že on vydělává výrazně víc, takže tohle řešení nedává moc smysl. Navíc bych se asi hodně nenáviděla, kdybych odcházela od malého mimča někam mimo domu na part-time, vždy jsem byla spíš mateřský než kariérní typ… Spíš uvažuji o něčem z domu, což u mě jde, ale musím vymyslet, jak si zvýšit zakázky, ať to není jen kapesné, ale minimálně pohodlné životní minimum (alespoň spolu s rodičákem)…
@ka2ka píše:
To dělají hormony, jinak kdyby jste se rozvedli bude mít vyživovací povinnost na dítě a i na tebe do dvou let dítěte
Do 4.
@Anonymní píše:
Problém je, že on vydělává výrazně víc, takže tohle řešení nedává moc smysl. Navíc bych se asi hodně nenáviděla, kdybych odcházela od malého mimča někam mimo domu na part-time, vždy jsem byla spíš mateřský než kariérní typ… Spíš uvažuji o něčem z domu, což u mě jde, ale musím vymyslet, jak si zvýšit zakázky, ať to není jen kapesné, ale minimálně pohodlné životní minimum (alespoň spolu s rodičákem)…
V tom případě mi vůbec nedává smysl, proč jste se brali a podepisovali nějakou smlouvu
jako svobodná bys na tom byla líp
@Nowuka2 píše:
Do 4.
co do 4? na dítě do dvou ne? nebo se to ted měnilo?
Nechci moc rozvádět, o jakou smlouvu přesně jde, aby mě někdo neidentifikoval, ale nejedná se o 100% zrušení sjm. Týká se jen nemovitosti s tím, že já vlastním pidi podíl (dle výši vkladu). Takže není to vyloženě katastrofa, jsou lidé, co to mají horší, když třeba bydlí v domě od rodičů, který zdědil jen jeden z partnerů, ale stejně mě to stresuje.
@Anonymní píše:
Problém je, že on vydělává výrazně víc, takže tohle řešení nedává moc smysl. Navíc bych se asi hodně nenáviděla, kdybych odcházela od malého mimča někam mimo domu na part-time, vždy jsem byla spíš mateřský než kariérní typ… Spíš uvažuji o něčem z domu, což u mě jde, ale musím vymyslet, jak si zvýšit zakázky, ať to není jen kapesné, ale minimálně pohodlné životní minimum (alespoň spolu s rodičákem)…
Tak v momentě, kdy máte předmanželskou smlouvu ( idkyž v podstatě stále nevíme, co je jejím předmětem), ti to může být fuk, je to jeho problém. Bud něco vysolí ze svého tobě nebo mu výdělek kles, což je opět jen jeho záležitost.
Z mimčem sice blbý, na druhou stranu, furt lepší, než pak být na ulici nebo v azyláku s holou pr. delí.
S manželem máme předmanželskou smlouvu (na jeho popud) a můj problém je, že mě to teď v těhotenství hrozně stresuje. Začínám mít paničkou hrůzu z toho, že se rozvedeme a skončím s dítětem v podnájmu, který budu mít sama problém platit (pokud by se to stalo během mateřské / rodičovské). Taky mi napadlo, jestli by teoreticky soud nemohl dát dítě do péči jemu, protože má víc peněz a já nic nevlastním kromě pár set tisíc (což nestačí na hypotéku). Náš vztah je v pořádku, takže moje obavy z rozvodu nejsou úplně racionální, ale prostě bojím se a nemůžu na to přestat myslet. Taky si asi nebudu moct užít mateřskou a budu se snažit alespoň trochu pracovat, co to půjde, protože jinak asi budu nonstop v panice, co kdyby. Nejsem žádná kariéristka, ale mám obavy z toho, jak bych přežila, kdybych naivně věřila, že rozvod nikdy nepřijde. A štve mě to, ale už je pozdě to nějak měnit. Máte nějaké rady, jak se hodit do klidu? Obávám se, jestli se to pak nezmění na poporodní depresi, protože už teď na tom nejsem psychicky nejlíp a začínám mít problém s usínáním…