Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Předporodní depka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
26.1.09 17:16
Předporodní depka
Ahoj holky,
už si připadám jako pitomec… Za měsíc čekáme miminko (podle příznaků možná i dřív), mám hodného chlapa, výbavičku pro mimi zařízenou, byt nachystaný, žádný průšvih (snad) na obzoru… Přitom se poslední dny cítím naprosto ubitě, smutně, je to děs, vůbec nic nepomáhá.
Včera jsem byla na skvělé thajské masáži pro těhulky, ta mi aspoň na 2 hodinky zvedla náladu, ale pak se onen šedý opar zase vrátil, brečím jak pitomec a mohla bych jen spát. Žeby hormony?
Nemáte některá podobnou zkušenost? Doufám, že to zase brzo přejde. Snad to nepotrvá až do porodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.1.09 17:33
Předporodní depka
Ahoj,
to co popisuješ si pamatuju taky, byla jsem už strašně utahaná z toho pupku, nemohla jsem spát a nemohla jsem se vystát. U mě se to ještě zhoršilo, když jsem začala přenášet (přenášela jsem 10 dní). Možná se taky trochu bojíš toho neznáma, do kterého jdeš? Vyloženě jsem nesnášela věty typu „zvládly to ostatní, tak to taky zvládneš, neboj“. Tak pevné nervy ona ta depka pomine 
D
Lucka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.09 17:34
Ahoj jen spi a uzivej si to dokud muzes 
A taky se tes,ceka te nejkrasnejsi zivotni obdobi 
,hormony jsou potvory,ale nedej se a mysli na mimiska,vsechno bude dobry
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.09 17:44
Díky moc za podporu, je mi fakt děsně, ale nejsem schopná najít jediný racionální důvod proč 
Resp. jeden jo, mimík se mi pořád v břiše točí, jeden den je hlavou nahoru, druhý hlavou dolů, tak snad se konečně umoudří a otočí se hlavičkou dolů nastálo.
Už se fakt těším, až to bude všechno za mnou. Bohužel můj drahý moc nemá pro tyhle stavy pochopení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.09 17:44
Ahoj, úplně přesné..já myslím že to je i tím, že člověk si vlastně nemá s kým promluvit. Mé kamarádky se ted na me divají spíš na exota nez na tu janu, kterou znaly..mě navíc vytočí každé smítko v bytě..když se mi něco nedaří bulím. na chlapa jsem hnusná, že se mi nevěnuje (ale za 5 minut ho zase posílám do pr..) já myslím že každý to mám jinak a u mě naprosto pohodově těhotenství (fyziologicky) doprovazí takovýto děsný psychický stavy. Proste buď deprese nebo totální nas.ání, protivnost (jsem protivna i sama sobě).
A od toho jsou třeba zrovna diskuze, protože člověk se přestane tak úplně pozorovat a zjistí že třeba ostatní maminky mají jiné (opravdové) problémy..
Já mám dnes lepší den. jsem 38+ a dnes po hamiltonu,takže bolím moc ,což je fajn, protože už to brzo bude.určo:) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.09 19:22
Ahojky tak s podobnýma pocitama se potýkám už týden. Říkám si že to už asi brzy bude. Ale u syna jsem vyšiloval celý těhu, tak buďme rádi že to je jen na chvilku ne od začátku. Za miminko to stojí musíme to přežít. A´t si každej trhne ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.09 22:05
Vydrž, je to klasika, máš toho dost jak psych. tak fyz. po porodu to přejde. Ježkovi voči jak jááá se nesnášela a taky všechno a všechny a vůbec nic se mi nelíbilo, nechtělo - no depka jak vyšitá. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.09 10:54
Ahojky! Vitej v klubu, me prijde ze to je kazdej den horsi a horsi. Podivej ke me na metrik. Nechysta se bohuzel nic, vzdycky kdyz me nekde pichne tak si rikam ze uz je to konecne tady a ono prdlajs. Je mi sama ze sebe spatne, jsem unavena otravena nic me nebavi, na kazdyho stekam a bohuzel si v posledni dobe jak holky porad zlobej rikam jestli vubec bylo dobry porizovat si dalsi mimi. Hormony si holt s nama delaj co chteji. Ono se to brzy po porodu ustali neboj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.09 14:44
Ahoj,
asi vim, co prozivas…Posledni dva mesice pred porodem jsem uz byla taky docela vyrizena a to pak jeste zacaly otazky tipu „tak, uz rodis?, "jsi jeste cela?“ A jak jsem hrozne chtela porodit pred terminem, tak jsem nakonec skoro 14 dni prenasela a to teda byla echt depka a o porodu uz ani nemluve 
Zkus co nejvic odpocivat, delej to, co te potesi (ty masaze musi byt super 
), rozmazluj se - mas na trochu sobectvi narok a hormony tim snad trochu oblbnes a zkus si tech poslednich nekolik dni v ramci moznosti uzit a nezneprijemnovat si je I kdyz si uplne presne pamatuju, jak me to uz ke konci nebavilo…
Preji rychly porod a hlavne zdrave mimco
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
boruvcicka27
1.2.09 10:11
Taky mám náladu na nic a zvlášť teď, co jsem začala přenášet. Jak píše Martina, tak když začne bolet bříško, začnu se těšit, že už ( i když do teď jsem se šíleně porodu bála) je to tu a ono zase nic, poslíčci a dost silný i několik hodin. A jak ten čas běží a pořád se nic neděje, tak začínám být tím víc nervoznější a nešťastnější. Do soboty mi slíbili vyvolat porod, ale jak přežiju ještě celý týden, to fakt nevím
- Citovat
- Upravit
1.2.09 10:19
Jsem na tom stejně. do toho si připadám hnusná,neforemná,nudná…
A to mám ještě měsíc před sebou.. 
I když se utěšuju tím,že vzhledem k tomu,že jsem stále KP,tak to vypadá na CS,a tam mě určitě přeášet nenechají… Ale zase mám problém s kecama typu,jéé,ty budeš mít pohodovej bezbolestnej porod.. 
Zvláště starší generace si myslí,jaký je císařský řez brnkačka,a že se všem bolestem „normálních matek“ vyhnu..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.09 19:58
befana: No, musím říct, že jsem na tom úúplně stejně.. Taky si přijdu hnusná, neohrabaná, protivná (což možná jsem), a stále jsme taky KP . Sice má ještě čas, ale už se budeme „polodomlouvat“ na operaci . A s tím, jak každej žvaní, že to nic není a nevím, co, bych je hnala. Prd o tom vědí, já vím, není to žádná věda, ale přirozený porod je přirozený. A nejvíc mě vytáčí známé, co tvrdí, že přirozený porod je něco užasného, něco, co si musí každá ženská prožít.. No, co na tohle říct?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.11.14 18:44
Ahoj maminky a těhulky,
potřebovala bych zvednout náladu, nebo aspoň „slyšet“ od některé z vás, že nejsem blázen, že se to všechno spraví a že se tohle „nestalo“ jen mě 
Jsem ve 31.tt, přes těhu žádné neobvyklé komplikace, ze začátku těhu dloooouho nechutenství, dlouho hubnutí (-6kg), časem náběh na magnésko, jak říkám, nic neobvyklého. Miminko je v pořádku, témeř celé těhu (když mi bylo dobře) jsem se na miminko moc těšila, pořád jsem se o tom bavila, jak se bude jmenovat, na koho bude nejvíc podobné, jaké dáme jméno, pořád jsem bazírovala nad tím zda to bude chlapeček či holčička, při každém „novém“ pohybu jsem letěla za přítelem a přikládala mu ruku na bříško, první oblečení jsem nakupovala hned po zjištění, že čekáme chlapečka (v 16.tt), pro miminko máme nakoupené snad už vše, včetně „míněných zbytečností“ jako je nový přebalovací pult apod. Všecko koupené nové. Postýlka nám už stojí v ložnici na mé straně, a za necelých 14 dní si jedeme pro kočárek, který je poslední věcí která nám chybí.
Ale něco se zvrtlo…
Už asi týden pociťuji, zoufalství, smutek, přišly na mě bolesti zad, šílená tendence polehávat a zavírat oči.
Mám hodného přítele, kterému se snažím ve všem vyjít vstříc, snažím se nebýt lazar, neotravovat ho zbytečnými nářeky či problémy, i v posteli, když zrovna nemám chuť se snažím maximálně vyhovět, když už né sexem tak aspoň ho uspokojit orálně, aby neměl pocit že ho zanedbávám nebo aby neměl duvod se třeba dívat po jiných slečnách, (podotýkám že jsem mladá,19 let) z jiných důvodů proč by koukal po jiných strach nemám. I přes to, že nejsem žádná zaběhlá mamina, tak naše společná domácnost funguje naprosto spořádaně. Každý den mám doma uklizeno, přítel má každý den teplý oběd, žehlím, peru, nechodím/ani před těhu jsem nikdy nechodila/ na „akce“, mejdany, pařit, ožírat se s kamarády (určitě bylo nějaké to posezení na hodinku se „známýma“ na džus či kávu).
Teď už jsem skoro 7 měsíc na neschopence doma. Nemám žádné kamarádky, se kterýma bych mohla sdílet radost očekávaného miminka, ta hrstka kamarádek které jsem měla, je spíš na to užívání a vymetání parketů. Znám pár holek co už děti maj, a jsou třeba těhotné, ale ty už to těhu tak neprožívaj a jsou rády že jsou rády.
Začala jsem chodit na těhu jogu, abych se s někým poznala, ale tam je komunikace uplně mizivá. Přítel dělá krátký/dlouhý týden, tudíž když je doma, tak se snažíme vymýšlet vždy nějaký program (bazén, kino, nákupy, návštěvy, prochajdy) a když je v práci, tak já doma sama, zavřená, vařím, uklizim, koukam na telku…
Teď ten poslední týden mám hodně depresivní nálady, v noci, když má přítel noční celou noc nespím, a čekám až on příjde ráno domů a spím až pak pár hodin s ním, samozřejmě né celou dobu co on, abych měla uvařeno až vstane.
Když jsem doma sama, přemýšlím nad tím, co bude až se malý narodí, jestli nás postihne to, co některé maminky tady, které píšou deníčky, kde popisují situaci o tom, jak je přítel opustil když se děti narodily, jak se začali dívat po slečnách bez závazků a jak se z jejich milujících a natěšených partnerů stali bezohlední chlapi, co si to všecko rozmysleli a chcou si jen užívat. Jestli nám to malé miminko rozvrátí vztah nebo ještě víc utuží. Pořád mi nějaký hlas v hlavě dokola opakuje, že už to nebude jako dřív, že přítel se zblázní z toho, jak já budu zavalená plínkama a dětským blábolením na dítě, že už mu nebudu věnovat tolik času a on se sebere a odejde.
Když mám špatnou náladu tak přítel příjde, obejme mě a řekne že to jsou hormony, a ja zas jen myslím na to že když tady bude ten malý, tak už nebudeme mít čas na to se obejmout, podívat se večer na nějaký pěkný film, nebo si spolu v klidu lehnout a jen tak se mazlit, koukat na sebe, dělat blbosti.
Včera jsem dokonce vyslovila něco ve stylu " odstříkám pár lahviček mléka a pošleme mimčo i smlíkem na sibiř". NE, opravdu na sebe nejsem hrdá a po něčem tak odporném jsem začala za pár minut brečet a obviňovat se jak tak můžu před mimčem v břišku mluvit že to určitě slyší a že jsem se snad už dočista zbláznila Mám strach sama ze sebe…
Předem zmiňuji že já děti miluji, před 7 lety jsem téměř svého malého bratra vychovala „sama“, mamka šla brzo do práce, a já v noci hlídala, večer koupala, krmila, uspavala. Asi rok zpátky jsem tetě přes noc hlídala syna, a všichni kolem mě co mě viděli s dětmi vždycky říkala, že jsem mateřský typ a že jednou budu skvělá máma 
Co by na mě asi řekli teď kdyby mě slyšeli někdy mluvit o tom, jak miminko které nosím pod srdcem nechci, a že mi bude brát muj milovaný spánek a ničim vztah s přítelem, a že bych ho poslala buh vi kam
Řeknete, zbláznila jsem se?
- Citovat
- Upravit
27.11.14 19:06
Buď v klidu, buď šťastná jaké to doma máš. Já jsem 34.týden, mam dvouletou holčičku. Před 3měsícema jsem odešla od manžela. Bydlíme s malou u rodičů v jedné místnosti, hrozí mi předčasný porod, mam klidový režim. S rodičema už si lezem na nervy. Budou vánoce, nemam ani jeden dárek, chybí mi dokoupit ještě nějaké věci na miminko, nemam na to náladu ani peníze. Malá má období vzdoru. Všechno na mě padá, každý večer si říkám, jak dlouho ještě zvládnu. Nemá mě kdo obejmout, pohladit. Ale musím to všechno zvládnout, jednou bude líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.14 19:23
Ke konci těhu jsou veškeré pochybnosti o sobě, o dítěti, o vztahu, o rodičovství atd. normální. Takže klid. Ono to miminko pro tebe je teď víc a víc reálné, začíná ti docházet, že tady za chvíli opravdu bude někdo třetí, kdo si bude klást velké nároky na čas a pozornost. Přítel to určitě pochopí a nezapomeň, že i on se bude starat, že i on bude miminko milovat O důvod víc, proč tě neopustit, ne Zkus si přečíst nějakou odpočinkovou knížku (hlavně ne o porodu ) a vypnout mozek. Už tolik nepřemýšlej. Jsi těhotná, na tom nic nezměníš. Vztah se určitě změní, ale to neznamená, že by se ochudil. O něco možná přijdete, ale něco nového získáte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Hemoragická cysta
- 24.08.26
- Anonymní
Mohla selhat antikoncepce?
- 22.08.26
- Anonymní
Antikoncepce Mistra
- 19.08.26
- eli133
Dlouhodobé gynekologické potíže a bakterie u mě...
- 11.08.26
- Anonymní
