Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozejděte se. Vaše cesty se stejně už dávno rozešly. Tvůj manžel tak konečně bude moci získat nějaké sebevědomí a ne trpět vedle tebe. Třeba si i najde nějakou puťku, vedle které úplně rozkvete. Ty se dostaneš do problémů, protože nebudeš stíhat děti. Ale všechno bude lepší než tohle.
@mokkk píše:
Ty se dostaneš do problémů, protože nebudeš stíhat děti.
Myslíš, že otec nebude fungovat?
@Anonymní píše:
@Ahep Děti s myčkou pomáhají. Uklízí obyvak - umí vysavat a zametat. Jenže já zase nechci, aby tady dvě malý holky přehnaně makaly, když on sedí u pc a hraje hry, nebo kouká do mobilu.
Tak to je dobre pro tebe, ze je taky zamestnavas a neni to vse jen na tobe, to urcite neni nic prehnanyho pro decka.
Chlapa zaukoluj umerne zas jeho schopnostem a to tak, ze co nejvic a klidne bych mu oznamila, ze vzdy, jakmile prijdu domu, bude domacnost vzorne uklizena a ze chci mit pripravenou dobrou a chutnou veceri. A beda jak ne, namazala bych si ho pak na chleba a predvedla mu jeho chovani v praxi
@Kubula.K píše:
Myslíš, že otec nebude fungovat?
Proč by nefungoval? Myslím, že budou fungovat oba, jen on bude mít na děti víc času. Zakladatelka psala, že on má odpolední ob týden ale ona je v práci do pěti, šesti hodin asi denně. Ale se svými manažerskými schopnostmi a platem jí nejspíš nebude dělat problém, najít si na tu dobu chůvu. Nějaké vřelé vycházení si vstříc bych nepředpokládala, spíš striktní střídání po týdnu. Ale tak možné je všechno. A prostředí pro děti bude asi značně rozdílné. Nemyslím lepší nebo horší, jen jiné (výchovně, finančně a tak).
Je to evidentní forma nátlaku a šikany. Mocenská hra, pro normálního člověka dle mě dlouhodobě neudržitelné, pro děti vysoce rizikové chování s negativními dopady do budoucna. Řešení už víš sama, jen si prosím představ, jak OBROVSKY se uleví vám všem. A nejvíc tobě. Možná, z nějakého ohledu na společnou historii, bych si o tom s manželem promluvila, klidně i ten elaborát trochu upravený mu dala přečíst, s tím, jestli má nějakým způsobem zájem na řešení situace. Pokud ne, volba je jasná, pokud ano, tak prosím, pokud bude schopen to dotáhnout s odbornou pomocí.
Hodně štěstí ![]()
(jinak já už bych byla pryč, v zájmu zachování duševního zdraví, možná jsi absolutně bez energie i kvůli němu)
Bola som na mieste tvojich dcér. Mama (tiež s VŠ) sa nechávala ponižovať vo vzťahu presne takýmto mužom, mojím otcom. Ten teda dobrú prácu mal, okrem dlhých období, keď nemal žiadnu. V domácnosti prstom nepohol. Ako zamestnaný i ako nezamestnaný.
Všetci sme si zvykli na konštantné jemné výčitky a plíživé rýpanie, kľudne aj o jednej v noci - času na to mal dosť. Neschvaľoval hudbu, ktorú počúvame, farby, ktoré nosíme, spôsob pripravovania jedla, maminu výchovu (príliš málo prísna) ani hobby, ktoré som mala s mamou spoločné (tanec, podľa neho podradný koníček). Zhadzoval ženy.
Bola som citlivej povahy a to, že to mama roky tolerovala ma zásadne ovplyvnilo („asi toto musí žena vydržať, nie?“). Vyrástla zo mňa osoba, ktorá sa bála mať a prejaviť vlastnú osobnosť (čo mám rada/nerada, čo chcem/nechcem). Vzťahy s mužmi - velký špatný. Už som na tom o 100% lepšie, len to píšem ako varovanie ![]()
@Battlehoe píše:
Bola som na mieste tvojich dcér. Mama (tiež s VŠ) sa nechávala ponižovať vo vzťahu presne takýmto mužom, mojím otcom. Ten teda dobrú prácu mal, okrem dlhých období, keď nemal žiadnu. V domácnosti prstom nepohol. Ako zamestnaný i ako nezamestnaný.
Všetci sme si zvykli na konštantné jemné výčitky a plíživé rýpanie, kľudne aj o jednej v noci - času na to mal dosť. Neschvaľoval hudbu, ktorú počúvame, farby, ktoré nosíme, spôsob pripravovania jedla, maminu výchovu (príliš málo prísna) ani hobby, ktoré som mala s mamou spoločné (tanec, podľa neho podradný koníček). Zhadzoval ženy.Bola som citlivej povahy a to, že to mama roky tolerovala ma zásadne ovplyvnilo („asi toto musí žena vydržať, nie?“). Vyrástla zo mňa osoba, ktorá sa bála mať a prejaviť vlastnú osobnosť (čo mám rada/nerada, čo chcem/nechcem). Vzťahy s mužmi - velký špatný. Už som na tom o 100% lepšie, len to píšem ako varovanie
Děkuji.
Právě proto to řeším. Já jsem celkem otrlá a asi i díky tomu, že není na nic moc čas, se v ničem extra nerýpu. Dobře to není, ale nevím teď, jak jinak. Den není nafukovací a potřebuju, aby fungovalo aspoň to, co je třeba.
@hopsalka píše:
Je to evidentní forma nátlaku a šikany. Mocenská hra, pro normálního člověka dle mě dlouhodobě neudržitelné, pro děti vysoce rizikové chování s negativními dopady do budoucna. Řešení už víš sama, jen si prosím představ, jak OBROVSKY se uleví vám všem. A nejvíc tobě. Možná, z nějakého ohledu na společnou historii, bych si o tom s manželem promluvila, klidně i ten elaborát trochu upravený mu dala přečíst, s tím, jestli má nějakým způsobem zájem na řešení situace. Pokud ne, volba je jasná, pokud ano, tak prosím, pokud bude schopen to dotáhnout s odbornou pomocí.Hodně štěstí
(jinak já už bych byla pryč, v zájmu zachování duševního zdraví, možná jsi absolutně bez energie i kvůli němu)
No já právě nechci dělat nějaké prudké řezy, dokud si nebudu fakt jistá, že on se sebou nic neudělá. Zvažuju, že mu to nějak rozumně napíšu - mluvit s ním moc nejde. Hned se urazí, rozčílí a odchází. Nechce nic slyšet. Ve financích problém není - on má podobný plat, jako já. V tomhle jsme si rovni. Spíš řeší něco jiného. A moc nekomunikoval nikdy, ale poslední dobou je to extrém. Na děti zkouší argumenty typu „tady jsem vymaloval já, tady platěj moje pravidla.“ - doslovně jim říká tohle. Pořád chce a potřebuje mít nějaký pravidla, ale jen ta svoje. Když něco já v slušně v nesouhlasu řeknu, tak klidně řekne dětem „máma ti nepomůže“. To vždy zasáhnu, ať jim neříká takový výhrůžky v naprosto neadekvátních situacích. Naštve se a odejde. Už jednou jsme měli neshody, ale to jsem mu vše řekla a on se umravnil. Teď už mu nemůžu říct nic. Hned vytáhne nějaký protiútok - typicky něco s úklidem, a je to. Přitom bordel tu nemáme, jen tu nelítám s hadrem každý den. ![]()
@mokkk píše:
Proč by nefungoval? Myslím, že budou fungovat oba, jen on bude mít na děti víc času. Zakladatelka psala, že on má odpolední ob týden ale ona je v práci do pěti, šesti hodin asi denně. Ale se svými manažerskými schopnostmi a platem jí nejspíš nebude dělat problém, najít si na tu dobu chůvu. Nějaké vřelé vycházení si vstříc bych nepředpokládala, spíš striktní střídání po týdnu. Ale tak možné je všechno. A prostředí pro děti bude asi značně rozdílné. Nemyslím lepší nebo horší, jen jiné (výchovně, finančně a tak).
On by fungoval, ale pro něj by to bylo též těžší. Pracuje na tři směny, takže noční celý týden v podstatě prospí, kromě pár hodin odpoledne - vyzvedne děti a odveze na kroužky. Pak už zase jedu já. Finančně jsme ocenění v práci oba stejně. Ono zase v bankách nelítají nějaké extra sumy, jak to možná působí. Myslím, že ho to štve stejně, jako mně - že ví, že provozně by sám ty děti nezvládl. Rodiče nám téměř nehlídají (jeho) a moje jsou nemocní a bydlí dál.
Brrr, připomnělo mi to otce mých dětí.
Začalo to plíživě, ještě na mateřské. Řešil proč neutírám linku zleva do prava, ale naopak. Proč je v odpadkovém koši to a ono, proč není prádlo vyprané, co jsem dělala celý den. Obsese z drobků na zemi, opakovaná desinfekce povrchů…taková skrytá agrese. Poznámky na vzhled, na nízký finanční příjem…
Zhoršilo se to, když jsem začala stoupat v práci. Hledal šmouhy na autě, jestli jsem ho někde neodřela, fotil si stav km, prohlížel mobil, chtěl mě kontrolovat na 100%. Nejdřív jsem odporovala, ale eskalovalo to do obrovských hádek, až k napadení z jeho strany. Po 20 letech soužití.
Ukončila jsem to odchodem s dětmi a zpětně to vidím jako nejlepší řešení.
Potřebovala jsem pak psychologický posudek kvůli práci a tam mi vyšlo naprosto extrémní sebeovládání. Tak mě roky drtil, že jsem se adaptovala na jeho chování.
Na kilometr
vycítím manipulace a nesnáším je. Což je pozůstatek toho vztahu a obávám se, že tvůj manžel je manipulátor.
Měli jsme takového příbuzného. Manželka neudělala nic dobře (i tu popelnici před dům postavila úplně špatně), vše muselo být podle něj, jakmile se děti odstěhovaly, tak přesídlila do jiné části domu, aby se s ním nemusela potkávat. S věkem se to neustále horšilo. Psal stížnosti na všechno a všechny kolem. Fasáda na domě je hotová jenom z jedné strany apod., vždycky řemeslníky vyhnal od rozdělané práce. Postrach sousedů - jakmile někdo něco začal v ulici opravovat, hned se tam zjevil a radil a nadával, že to nedělají podle něho. Děti si tahaly sirky o to, kdo za ním půjde na návštěvu a poklidit mu a snese tu kupu keců a nesmyslů k tomu. Prostě urputně všechno podle něj, i kdyby to mělo být tisíckrát špatně, ho nikdo opravovat nebude a jiný způsob neexistuje. Nešťastný, věčně nespokojený člověk.
Je hrozný to číst. Domov má být bezpečné místo pro všechny včetně dětí, ne místo, kam se bojíme jít, co zase bude.
Nerozumím tomu, když se, zakladatelko, snažíš něco řešit a muž zareaguje protiutokem kvůli úklidu, tím tě dostane? Jak proboha? Dům je váš společný, proč bys tam měla uklízet jen ty?
Opakuje se to tady ve spoustě diskuzi, proč vůbec někdo přistoupí dobrovolně na to, že ma práci, 2.sichtu s dětmi a 3.uklid a domácnost a milostpan se válí na gauči? Už jen to by pro mě byl důvod k rozvodu, natož to neustále srážení.
Ale je fajn, že si tu utridis myšlenky a začneš s tím něco dělat.. Aspon kvůli dětem, když ne kvůli sobě. Jo a život je příliš krátký na to, aby byl člověk nešťastný a nespokojený.
To je elaborát. Ne, není to ani trochu normální. Kdyby mi chlap kritizoval, jak mu dělám čaj, bylo by to naposledy, co ode mě ten čaj viděl. On má obě ručičky chromý nebo co? A stejně bych postupovala se vším. Buď bude držet pusu, nebo si to udělá sám. Ale to je taková teorie, já bych s takovým blbem nevydržela ani minutu.
A hlavně nejvíc to odnáší děti. Protože tohle si okoukají do života. Počkej, až jednou zjistíš, že se děti k manželovi přidávají. Nebo až si oba najdou stejného magora jako partnera a nechají ho, aby s nimi taky takhle zacházel.
@Ahep píše:
Chlapa zaukoluj umerne zas jeho schopnostem a to tak, ze co nejvic a klidne bych mu oznamila, ze vzdy, jakmile prijdu domu, bude domacnost vzorne uklizena a ze chci mit pripravenou dobrou a chutnou veceri. A beda jak ne, namazala bych si ho pak na chleba a predvedla mu jeho chovani v praxi
@AnoNe píše:
Kdyby mi chlap kritizoval, jak mu dělám čaj, bylo by to naposledy, co ode mě ten čaj viděl.
Souhlasím, jinak to nejde. I když to moc ke klidné domácí pohodě taky nepřispěje.
Tihle narušení jedinci si máloco uvědomí a ještě to obrátí proti tobě. Ale o to dřív by se situace asi vyhrotila a vyžádala řešení.