Přehnaně kritický manžel

Napsat příspěvek
Velikost písma:
8558
26.2.22 00:22
@Anonymní píše:
Už sama nevím, jestli jsem já divná, nebo ne…a protože to samo o sobě je varovný signál, chci se podělit s ostatními a přečíst si vaše názory.

Zakladatelko, je moc dobře, že sis něco uvědomila. To je ten první, nejdůležitější krok.
Podle popisu manžel vykazuje znaky poruchy osobnosti, když odmyslíme, že většina chlapů nese špatně, pokud je jejich ženská schopná, má dobrou práci a dokáže vydělat peníze.
Tvůj manžel je zakomplexovaný, šikanující protiva, a jak tu někdo zmínil narcistickou poruchu, tak bych se s tím názorem ztotožnila.
Potřebuje dokazovat sobě i Tobě, že má navrch, a všechno chce mít pod kontrolou. Pochopitelně tito lidí jsou typickými příklady rčení „káže vodu, pije víno“ (to je ten příklad, kdy o ostatních vyžaduje pořádek, zatímco sám je bordelář). Rádi dělají svým partnerům „rodiče“.

Pro začátek: určitě nekmitej v domácnosti podle jeho příkazů a přání. Udělej si čas na sebe, ať máš energii na děti a zaměstnání.
Knížku Jedovatá slova už Ti tu radili, já bych doplnila doporučení videí Jana Dvořáka.
https://www.youtube.com/watch?…
https://www.youtube.com/watch?…
https://www.youtube.com/watch?…
Má asi 67 velmi užitečných dílů.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Marina28
26.2.22 08:50
@Anonymní píše:
Anonym proto, že mi sem chodí známí a možná mne i poznají, ale naproti tomu jít nechci. :)Už sama nevím, jestli jsem já divná, nebo ne…a protože to samo o sobě je varovný signál, chci se podělit s ostatními a přečíst si vaše názory. Předem za ně díky, protože já vážně uvažuju o rozvodu, ale zase klasika - máme ty děti a nechci se ukvapit v ničem.
Navíc pracuju v práci s lidma a vím, že leccos se dá srovnat, když je vůle.
Poslední roky manželství (jsme spolu 15 let) jde o to, že mne věčně kritizuje manžel. V podstatě každý den jdu domů z práce s tím, že max do 15-ti minut uslyším něco nepříjemnýho - něco jsem neudělala podle něj, nebo ne dobře, nebo vůbec (aniž by mne o to předem požádal, ale očekával, že to bude), atd. Vždy doma po něm bordel a co neuklidím já, to shnije na místě. Cca 2× ročně má záchvat a uklidí třeba spižírnu - u toho se tváří, že právě zachránil hygienu našeho domu a nosí mi těch pár prošlých potravin pomalu až od nos. Asi aby mi ukázal, že na mne něco našel. Díky lockdownu byl vloni i často na distanční výuce se starší dcerou. Já práci mám dobrou a jeho fabrika stála a bylo to výhodnější pro všechny. S holkou neměl zprvu trpělivost a furt na ni ječel. To pak na moje upozornění zlepšil. Škoda, že mi to řekla až po pár týdnech, kdy si zatím začala kousat nehty, což nedělala do té doby. Vytáhla jsem to z ní snad včas. Je ale těžké mu něco říct, protože on dělá dobře vše a já jsem dle něj „dítě“. Protože se s dětma bavím, hraju, neřvu po nich, ale normálně vysvětlím a vše funguje. On chce mít vše u nich na povel hned. Rodič je dobrý jen tehdy, když má nad dětma kontrolu - zná to z domova, tam taková byla jeho mamka, a taky obě jeho sestry si nesou následky. On vše bohužel opakuje. Je posedlý kontrolou nad vším - třeba u jídla je schopen se detailně ptát, co tam je. Následně si k tomu ještě 3× čichne a usoudí, že tam je ještě něco, co jsem mu zatajila a nesní to. U toho jídla např. to došlo tak daleko, že si vaří sám, protože jídla ode mne mu nejedou - jí si svoje zdravé cosi a my si s dětma dáme domácí svíčkovou. Jako jo, občas si dá s námi, ale na jídlo je náročnej - nejí kuře, nic se nesmí ohřívat, protože mu to pak smrdí (dle něj), kyselo je moc kyselý a tak dále. Dřív to tak nebylo, ale dneska mi zkritizuje i postup u výroby bramborový kaše. Úplně mi to bere chuť do dalších akcí. Ještě se u toho tváří, že jsem asi úplně blbá, když nedělám kaši v kastrolu s dvojitým dnem - to jen pro konkrétní příklad. Taky je bordelář extra ultra a mně už nebaví furt uklízet dokola ten stejný denní bordel. Po 10-ti letech snahy už udělám jen to nejnutnější a jdu si po svých - třeba se věnovat dětem. To mu taky vadí, že si s nima hraju. Jenže tady v baráku můžu uklízet pořád dokola a nic nebude hotovo. Nemůžu být vzhůru do tří ráno, když musím brzy do práce a tam fungovat. Dojíždím 40 km - pracuju hlavou a mám pod sebou lidi. Nemůžu se nikam zašít a klimbat nad fakturama - účetním se omlouvám, jen pro příměru k tomu, že jsem celý den na očích zaměstnancům i klientům. No, manžel třeba rozdělá sušenku a nechá válet obal na stole třeba týden, když to neuklidím já. Přijdu večer domů a děti na chodbě naházené oblečení z venku i mokré třeba - mně kritizuje, že je k ničemu nevedu, ale sám jim nejde příkladem. Vyndá si své věci ze skříně, že si ji probere - a má to tam po zemi už pár dní. Neumí věci dokončovat. Dopadne to tak, že bude vrčet na mně, že mám v prádle bordel..nebude to poprvé. Já sama mám na úklidy jen víkendy, neb v práci trávím celé dny. I tak ráno / večer dělám běžný věci pračka, myčka, sušička. Hlídání neexistuje, není kdo. Mně to už asi ani nevadí. Dřív mi to bývalo líto, teď řeším, aby byly spokojený hlavně děti a jeho jsem už vypustila. Dokonce mi je fuk, co mi on říká. Ale štve mně, že si té jeho věčné kritiky všimly právě děti - 6 a 8 let - a začaly se na to ptát. Starší holka mi dokonce včera řekla, že ať jí rychle podám něco, než mi táta zase začne něco říkat. To mne dostalo asi nejvíc…že děti mně v podstatě asi v některých situacích litujou. Jednou jsem se teda už neudržela a po právě debatě na téma „kdo za co může“ u naprosto hloupý věci - nevypraný prádlo, který jsem měla v plánu dát do pračky navečer, ale on měl jinou představu, jen mi to nesdělil. No, prostě jsem se už bezmocí rozbrečela. On to neviděl, jen starší holka. A byla z toho překvapená. Já nejsem žádná citlivka a mám i odpovědnou práci - pracuju ve středním managementu jedné banky a on ve fabrice. Jsem zvyklá řešit konfliktní situace i složité případy i vztahy. A moje práce vs. jeho - to mi nikdy nepřišlo důležitý. Ani o práci doma moc nemluvíme. No v jedný z výměn názorů mi řekl, že on je na ty domácí věci i kolem dětí chytřejší. To mne zaujalo, protože já ho za hloupýho vůbec nemám a ani není. Ale nikdy bych to takhle nesrovnávala. Prostě se projevuje přehnaně kriticky zejména vůči mně a za vše můžu poslední dobou já. Ráno jsem mu nezalila dobře čaj a dělal dusno, jako kdyby nevím co se stalo. Šla jsem za ním, když jsem slyšela něco o hovnu, jak si nadává v koupelně - ať se se mnou baví slušně, jako já s ním. Že nikdo nedělá nic schválně a musí mi tyhle věci teda říct, jak se přesně dělají, když já to neznám - pracoval v čajovně a umí si dělat ty extra čaje, co se jednou louhují tak, pak zase jinak…no, to já dám to vody pytlík s Pigi a jsem spokojená. Ale hned mne tu zpražil, že to snad ví každej, jak se dělá jakej čaj. No, prostě mne ponižuje na nesmyslech. Přitom dělám, co můžu - nemám vůbec čas na sebe, nebo se třeba jen podívat večer na televizi. To tak 1× týdně, ale sotva vydržím do konce filmu. Jezdím domů kolem 17-18h a jsem ráda, když nakrmím a uložím děti. Většinou s nima i usnu a ráno zase jedu do práce. Občas s nima udělá úkoly a dá jim svačinu. Vozí je ze školy školky, já zase každé ráno tam. Když má odpolední, chodím z práce dřív a jsem s nimi já. S dětma funguje celkem dobře, ale zase mu to nahrává, že já se prý o ně tolik nestarám. Jeho starání je, že jde s nima na procházku, dá jim svačinu a hraje si na mobilu hry, dokud já nepřijedu. Kdybych měla tolik času na hraní, co on, mám uklizenej barák i u sousedů. Nevím moc, co s tím. Že toho máme oba dost, je s dětma bez hlídání a barákem s velkou zahradou asi jasný. Ale že bych kvůli tomu na něj byla hnusná a kritizovala ho za kde co stylem „proč jsi dětem nedala banán, když jsem je koupil?“ (schovaný v tašce - ještě se neobtěžoval je vyndat z tašky). I dětem to dělá „proč jsi něco…?“ jsou to takový agresivní otázky a děti to vnímají a vadí jim to. Dokonce mi nedavno řekli, že by chtěli jinýho tátu. Že je tenhle znervozňuje, protože nikdy nevědí, jakou bude mít náladu. Z toho mne až zamrazilo. Je toho asi víc, ale nechci být delší, než je nutný. Díky, kdo vydržel až sem. Asi to popisuji zmatečně, ale nějak tak to ve mně je. Prosím o názory, nebo kdo zažil, tak jak s tím třeba pracoval.
Děkuji :kytka:

Seber nohy na ramena a utec! Mas pravo zit stastne.
Ja byla mame vdecna, kdyz se konecne s otcem rozvedla, bylo to peklo.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
26.2.22 14:17

Zažívání něco podobného, můj muž mnou taky opovrhuje. Dozvěděla jsem se, že mne už asi nemiluje, protože jsem dlouhou dobu řešila svoje zdravotní problémy a jemu se svěřovala a čekala podporu. Ta ale nikdy nepřišla a ještě mnou začal opovrhovat. Neváží si mne a je na mne pasivně agresivní. Je frustrován, protože máme deti s nemůže jen tak odejít. Vše dělám špatně. Nějaká pochvala nepřipadá absolutně v úvahu s to dělám vše, co mu na očích vidím. Narcistické rysy má taky. Ten můj se ale k dětem chová hezky - a to je to, co mne ještě drží. I ke mně se dřív choval hezky. Na tvém místě bych zlepšení nečekala. Ale zeptala bych se ho, jestli tě ještě miluje. Ty o lásce mezi vámi vubec nic nepíšeš. Starali jste se o vztah? Trávíte čas jen spolu? Máte mezi sebou nejen sex, ale i intimitu? Kdy jste se spolu naposledy zasmáli nebo si hezky popovídali? Ten můj poradnu odmítl. Mám určitou časovou představu, do kdy to chci vydržet, ale pak taky budu muset jít, protože život máme jen jeden.

  • Citovat
  • Upravit
2218
26.2.22 14:54
@Anonymní píše:
Zažívání něco podobného, můj muž mnou taky opovrhuje. Dozvěděla jsem se, že mne už asi nemiluje, protože jsem dlouhou dobu řešila svoje zdravotní problémy a jemu se svěřovala a čekala podporu. Ta ale nikdy nepřišla a ještě mnou začal opovrhovat. Neváží si mne a je na mne pasivně agresivní. Je frustrován, protože máme deti s nemůže jen tak odejít. Vše dělám špatně. Nějaká pochvala nepřipadá absolutně v úvahu s to dělám vše, co mu na očích vidím. Narcistické rysy má taky. Ten můj se ale k dětem chová hezky - a to je to, co mne ještě drží. I ke mně se dřív choval hezky. Na tvém místě bych zlepšení nečekala. Ale zeptala bych se ho, jestli tě ještě miluje. Ty o lásce mezi vámi vubec nic nepíšeš. Starali jste se o vztah? Trávíte čas jen spolu? Máte mezi sebou nejen sex, ale i intimitu? Kdy jste se spolu naposledy zasmáli nebo si hezky popovídali? Ten můj poradnu odmítl. Mám určitou časovou představu, do kdy to chci vydržet, ale pak taky budu muset jít, protože život máme jen jeden.

Tak podstatný je, že k dětem se může chovat hezky, i když budete od sebe. To by fakt neměl být důvod s ním zůstávat. Už proto, že ony vidí, jak se chová k vám. Trošku vám šlápnu do iluze, že důvodem jeho setrvávání jsou z jeho strany děti. Spíš ještě nemá namotanej novej „zdroj“ (a věřte, že na tom pracuje). Až se mu to povede, děti a dopady rozchodu na ně, bude to poslední, co bude řešit. Prostě odejde - posílen novým zdrojem, zatímco vy na tom budete o pár levelů hůř.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2218
26.2.22 15:02
@Anonymní píše:
No já právě nechci dělat nějaké prudké řezy, dokud si nebudu fakt jistá, že on se sebou nic neudělá. Zvažuju, že mu to nějak rozumně napíšu - mluvit s ním moc nejde. Hned se urazí, rozčílí a odchází. Nechce nic slyšet. Ve financích problém není - on má podobný plat, jako já. V tomhle jsme si rovni. Spíš řeší něco jiného. A moc nekomunikoval nikdy, ale poslední dobou je to extrém. Na děti zkouší argumenty typu „tady jsem vymaloval já, tady platěj moje pravidla.“ - doslovně jim říká tohle. Pořád chce a potřebuje mít nějaký pravidla, ale jen ta svoje. Když něco já v slušně v nesouhlasu řeknu, tak klidně řekne dětem „máma ti nepomůže“. To vždy zasáhnu, ať jim neříká takový výhrůžky v naprosto neadekvátních situacích. Naštve se a odejde. Už jednou jsme měli neshody, ale to jsem mu vše řekla a on se umravnil. Teď už mu nemůžu říct nic. Hned vytáhne nějaký protiútok - typicky něco s úklidem, a je to. Přitom bordel tu nemáme, jen tu nelítám s hadrem každý den. :?

On ale fakt nic se sebou neudělá, tím si být jistá můžete. Jo! Možná když už fakt budete mít sbalený kufry, tak je ještě možnost, že vám naslibuje hory, doly a bude najednou vědět, co vše by mělo být jinak. To se ale nenechte zmást - vrátí se to do starých kolejí a bude to horší. A co byste mu chtěla psát? Jako já vím, ze všech stran jsme bombardováni poučkami o tom, jak je důležitá komunikace a že vše lze vykomunikovat. Jo - ale v normálním vztahu s normálním člověkem. S takovým člověkem, co popisujete vy, komunikace vede ještě k většímu zmatku a větší degradaci vaší osoby. Nikdy ne k efektivnímu řešení problému. Nemáte zrovna tohle vyzkoušený snad 100×?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
44523
26.2.22 16:18
@Takco píše:
Hm, manažerka, máš pod sebou lidí, a manžel a potažmo i děti se Ti vymykají? :think: :nevim:

Hm, to bylo pěkně ubohý, doufám, že to zabralo :jazyk:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
44523
26.2.22 16:27

Zakladatelko, úplně nejhorší na tom je, že děti by si přály jiného tatínka, to by pro mne byla pomyslná poslední kapka. Já bych to rozčísla, takovyho už bych si stejně nemohla vážit. A klid duše mých dětí by pro mě byl to nejdůležitější.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
430
26.2.22 18:03

Zakladatelko, nečtu celou diskuzi, ale upřímně mi přijde obdivuhodný, jak k tomu problému přistupuješ, do určitý míry cítím, že se to snažíš brát rozumně a s nadhledem, působíš jako zdravě sebevědomá a inteligentní žena. Já bych teda už měla asi dávno sbaleno, ale to je zas můj problém, že při prvních potížích mám hned tendence zvedat kotvy… Každopádně se připojuji k většině. Manžel pravděpodobně neunáší to, že jsi vysoce postavená, ale celkově asi Tvůj přístup k životu (který mě přijde fajn- s tím Pigi čajem jsi mě fakt rozesmála…) ho frustruje. Je zvyklý z dětství, že doma je buzerplac a Ty jsi podle mě klidná a vyrovnaná a on prostě potřebuje neustále něco řešit a ze všeho dělat problém, jakoby potřeboval k životu ten konflikt. No měl by navštívit psychologa, každopádně. Ale pokud to odmítne, tak to bohužel vidím tak, že šance ke zlepšení není. Držím Ti moc palce!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5452
27.2.22 01:37
@Betty MacDonald píše:
Hm, to bylo pěkně ubohý, doufám, že to zabralo :jazyk:

Ubohý je to, že se tady namáhame, soucitime a dost příspěvku je zřejmé fejkovych. :think:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2778
27.2.22 01:55
@Anonymní píše:
Anonym proto, že mi sem chodí známí a možná mne i poznají, ale naproti tomu jít nechci. :)Už sama nevím, jestli jsem já divná, nebo ne…a protože to samo o sobě je varovný signál, chci se podělit s ostatními a přečíst si vaše názory. Předem za ně díky, protože já vážně uvažuju o rozvodu, ale zase klasika - máme ty děti a nechci se ukvapit v ničem.
Navíc pracuju v práci s lidma a vím, že leccos se dá srovnat, když je vůle.
Poslední roky manželství (jsme spolu 15 let) jde o to, že mne věčně kritizuje manžel. V podstatě každý den jdu domů z práce s tím, že max do 15-ti minut uslyším něco nepříjemnýho - něco jsem neudělala podle něj, nebo ne dobře, nebo vůbec (aniž by mne o to předem požádal, ale očekával, že to bude), atd. Vždy doma po něm bordel a co neuklidím já, to shnije na místě. Cca 2× ročně má záchvat a uklidí třeba spižírnu - u toho se tváří, že právě zachránil hygienu našeho domu a nosí mi těch pár prošlých potravin pomalu až od nos. Asi aby mi ukázal, že na mne něco našel. Díky lockdownu byl vloni i často na distanční výuce se starší dcerou. Já práci mám dobrou a jeho fabrika stála a bylo to výhodnější pro všechny. S holkou neměl zprvu trpělivost a furt na ni ječel. To pak na moje upozornění zlepšil. Škoda, že mi to řekla až po pár týdnech, kdy si zatím začala kousat nehty, což nedělala do té doby. Vytáhla jsem to z ní snad včas. Je ale těžké mu něco říct, protože on dělá dobře vše a já jsem dle něj „dítě“. Protože se s dětma bavím, hraju, neřvu po nich, ale normálně vysvětlím a vše funguje. On chce mít vše u nich na povel hned. Rodič je dobrý jen tehdy, když má nad dětma kontrolu - zná to z domova, tam taková byla jeho mamka, a taky obě jeho sestry si nesou následky. On vše bohužel opakuje. Je posedlý kontrolou nad vším - třeba u jídla je schopen se detailně ptát, co tam je. Následně si k tomu ještě 3× čichne a usoudí, že tam je ještě něco, co jsem mu zatajila a nesní to. U toho jídla např. to došlo tak daleko, že si vaří sám, protože jídla ode mne mu nejedou - jí si svoje zdravé cosi a my si s dětma dáme domácí svíčkovou. Jako jo, občas si dá s námi, ale na jídlo je náročnej - nejí kuře, nic se nesmí ohřívat, protože mu to pak smrdí (dle něj), kyselo je moc kyselý a tak dále. Dřív to tak nebylo, ale dneska mi zkritizuje i postup u výroby bramborový kaše. Úplně mi to bere chuť do dalších akcí. Ještě se u toho tváří, že jsem asi úplně blbá, když nedělám kaši v kastrolu s dvojitým dnem - to jen pro konkrétní příklad. Taky je bordelář extra ultra a mně už nebaví furt uklízet dokola ten stejný denní bordel. Po 10-ti letech snahy už udělám jen to nejnutnější a jdu si po svých - třeba se věnovat dětem. To mu taky vadí, že si s nima hraju. Jenže tady v baráku můžu uklízet pořád dokola a nic nebude hotovo. Nemůžu být vzhůru do tří ráno, když musím brzy do práce a tam fungovat. Dojíždím 40 km - pracuju hlavou a mám pod sebou lidi. Nemůžu se nikam zašít a klimbat nad fakturama - účetním se omlouvám, jen pro příměru k tomu, že jsem celý den na očích zaměstnancům i klientům. No, manžel třeba rozdělá sušenku a nechá válet obal na stole třeba týden, když to neuklidím já. Přijdu večer domů a děti na chodbě naházené oblečení z venku i mokré třeba - mně kritizuje, že je k ničemu nevedu, ale sám jim nejde příkladem. Vyndá si své věci ze skříně, že si ji probere - a má to tam po zemi už pár dní. Neumí věci dokončovat. Dopadne to tak, že bude vrčet na mně, že mám v prádle bordel..nebude to poprvé. Já sama mám na úklidy jen víkendy, neb v práci trávím celé dny. I tak ráno / večer dělám běžný věci pračka, myčka, sušička. Hlídání neexistuje, není kdo. Mně to už asi ani nevadí. Dřív mi to bývalo líto, teď řeším, aby byly spokojený hlavně děti a jeho jsem už vypustila. Dokonce mi je fuk, co mi on říká. Ale štve mně, že si té jeho věčné kritiky všimly právě děti - 6 a 8 let - a začaly se na to ptát. Starší holka mi dokonce včera řekla, že ať jí rychle podám něco, než mi táta zase začne něco říkat. To mne dostalo asi nejvíc…že děti mně v podstatě asi v některých situacích litujou. Jednou jsem se teda už neudržela a po právě debatě na téma „kdo za co může“ u naprosto hloupý věci - nevypraný prádlo, který jsem měla v plánu dát do pračky navečer, ale on měl jinou představu, jen mi to nesdělil. No, prostě jsem se už bezmocí rozbrečela. On to neviděl, jen starší holka. A byla z toho překvapená. Já nejsem žádná citlivka a mám i odpovědnou práci - pracuju ve středním managementu jedné banky a on ve fabrice. Jsem zvyklá řešit konfliktní situace i složité případy i vztahy. A moje práce vs. jeho - to mi nikdy nepřišlo důležitý. Ani o práci doma moc nemluvíme. No v jedný z výměn názorů mi řekl, že on je na ty domácí věci i kolem dětí chytřejší. To mne zaujalo, protože já ho za hloupýho vůbec nemám a ani není. Ale nikdy bych to takhle nesrovnávala. Prostě se projevuje přehnaně kriticky zejména vůči mně a za vše můžu poslední dobou já. Ráno jsem mu nezalila dobře čaj a dělal dusno, jako kdyby nevím co se stalo. Šla jsem za ním, když jsem slyšela něco o hovnu, jak si nadává v koupelně - ať se se mnou baví slušně, jako já s ním. Že nikdo nedělá nic schválně a musí mi tyhle věci teda říct, jak se přesně dělají, když já to neznám - pracoval v čajovně a umí si dělat ty extra čaje, co se jednou louhují tak, pak zase jinak…no, to já dám to vody pytlík s Pigi a jsem spokojená. Ale hned mne tu zpražil, že to snad ví každej, jak se dělá jakej čaj. No, prostě mne ponižuje na nesmyslech. Přitom dělám, co můžu - nemám vůbec čas na sebe, nebo se třeba jen podívat večer na televizi. To tak 1× týdně, ale sotva vydržím do konce filmu. Jezdím domů kolem 17-18h a jsem ráda, když nakrmím a uložím děti. Většinou s nima i usnu a ráno zase jedu do práce. Občas s nima udělá úkoly a dá jim svačinu. Vozí je ze školy školky, já zase každé ráno tam. Když má odpolední, chodím z práce dřív a jsem s nimi já. S dětma funguje celkem dobře, ale zase mu to nahrává, že já se prý o ně tolik nestarám. Jeho starání je, že jde s nima na procházku, dá jim svačinu a hraje si na mobilu hry, dokud já nepřijedu. Kdybych měla tolik času na hraní, co on, mám uklizenej barák i u sousedů. Nevím moc, co s tím. Že toho máme oba dost, je s dětma bez hlídání a barákem s velkou zahradou asi jasný. Ale že bych kvůli tomu na něj byla hnusná a kritizovala ho za kde co stylem „proč jsi dětem nedala banán, když jsem je koupil?“ (schovaný v tašce - ještě se neobtěžoval je vyndat z tašky). I dětem to dělá „proč jsi něco…?“ jsou to takový agresivní otázky a děti to vnímají a vadí jim to. Dokonce mi nedavno řekli, že by chtěli jinýho tátu. Že je tenhle znervozňuje, protože nikdy nevědí, jakou bude mít náladu. Z toho mne až zamrazilo. Je toho asi víc, ale nechci být delší, než je nutný. Díky, kdo vydržel až sem. Asi to popisuji zmatečně, ale nějak tak to ve mně je. Prosím o názory, nebo kdo zažil, tak jak s tím třeba pracoval.
Děkuji :kytka:

Žiješ s psychopatem, manipulátorem, šikanistou. Útěk je jediné řešení.
 https://www.flowee.cz/…h-vlastnosti

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
51
28.2.22 16:43

Já to měl obráceně. Že jsem furt v práci. Že se o rodinu nestarám. Atd, atd. Ona pak vlastně měla jinýho. Chodil v pohodě k nám, když jsem byl v práci. Už se rozvádíme 2 roky. Stálo mě to už 125000 Kč. A posun žádný. Chce ještě 375000 Kč. Máme spolu dvě malé děti. Chtěl jsem jen říct, že se asi zamiloval a teď Tě nemůže ani cítit.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7853
28.2.22 19:03

Napadá mě mužský přechod - andropauza. :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
7.3.22 23:29

Zakladatelka

Děkuji všem za reakce. Rovnala jsem si vše v hlavě a nechala to na sebe působit. Od rady, že si to mám doma líp „zmenežovat“, po tuhle poslední. Abych odpověděla na dotazy výše - ne, nelze mu nic linkovat a narizovat, ani ukolovat a podobně. Dělá si vše dle sebe. Nespime spolu už pár měsíců a po pravdě- mně se ulevilo. V poslední době jsem se snažila víc už jen já. Nejsem ošklivá ani moc kulatá…mužům se asi líbím. Ale tohle teď ani neřeším. Za poslední týdny pozoruju, že se mu nelíbí moje neochota se dohadovat. Já se opravdu po 9-10 hodinach v práci nechci nechat zatáhnout do debaty o špatně připravený večeři pro děti. K večeři např. byla domácí svíčková s domácím knedlíkem. Děti to milují, ale je to těžké jídlo a to je celé špatně. Nejhorší je, že si uvedomuju, že se snažím vše s dětmi i svoje věci odbýt, když není poblíž. Aby nekritizoval. Blbý, vím. Dochází mi to postupně. Dnes jsem přišla po 18h z práce- oni teď práci nemají, tak byl doma a vyzvedl děti. Dala jsem dětem susenku, co jí doslova susim v tašce. Myslela jsem, ze přijedu driv. Ale diky konfliktu na Ukrajine je to teď v práci náročnější a neslo to. No a rikam detem, ať si dají po večeri kousek, kdyz mely chut. a zbytek ráno. Nic jim k jídlu nepripravil a prvni, co jsem doma od nej slyšela bylo, at si jdu rovnou se psem. :zed: Menší holka si susenku schovala, aby to táta neviděl. 8o Starší ji prozradila - to cely jsem zjistila dle breku, když ji to sebral a hodil na stůl. Mladší měla hysterak, že tátu nenávidí a starší se ji pak pred spanim omlouvala, že se už ona sama chová jako on. 8o 8o A to na mne spustil, že řvou jen, kdyz jsem doma já. Že jinak s nimi nemá problém. A že je furt necím nezdravym cpu. Já ty děti viděla půl hodiny a hned jsem byla za původce všeho zla. O dětech ani nemluvím. Ty jsem uklidnila sama. Vlastně vidím, že mu lezu na nervy jen já. Tím, že nedělám, co chce a nevím co. A já už ani nevím, co chce. Všechny rady typu "zaukoluj, spi jinde, nevsimej si,…atd - to nefunguje. Díky diskuzi zde mi dochází, že tohle všechno už dělám. Ale je to jen horší. Takže děkuji všem, co tomu zde věnují čas…pomáhá mi rovnat si zde myšlenky. Jsme na konci cesty zdá se. A nic mu psát nebudu. Všimla jsem si, ze mu dělá dobře způsobovat mi problémy. Je cíleně zlej a dělá dusno. Netesim se domů. Jdu sem jen kvůli dětem. Začnu pracovat na rozvodu. :,(

  • Citovat
  • Upravit
44523
7.3.22 23:42
@Anonymní píše:
Děkuji všem za reakce. Rovnala jsem si vše v hlavě a nechala to na sebe působit. Od rady, že si to mám doma líp „zmenežovat“, po tuhle poslední. Abych odpověděla na dotazy výše - ne, nelze mu nic linkovat a narizovat, ani ukolovat a podobně. Dělá si vše dle sebe. Nespime spolu už pár měsíců a po pravdě- mně se ulevilo. V poslední době jsem se snažila víc už jen já. Nejsem ošklivá ani moc kulatá…mužům se asi líbím. Ale tohle teď ani neřeším. Za poslední týdny pozoruju, že se mu nelíbí moje neochota se dohadovat. Já se opravdu po 9-10 hodinach v práci nechci nechat zatáhnout do debaty o špatně připravený večeři pro děti. K večeři např. byla domácí svíčková s domácím knedlíkem. Děti to milují, ale je to těžké jídlo a to je celé špatně. Nejhorší je, že si uvedomuju, že se snažím vše s dětmi i svoje věci odbýt, když není poblíž. Aby nekritizoval. Blbý, vím. Dochází mi to postupně. Dnes jsem přišla po 18h z práce- oni teď práci nemají, tak byl doma a vyzvedl děti. Dala jsem dětem susenku, co jí doslova susim v tašce. Myslela jsem, ze přijedu driv. Ale diky konfliktu na Ukrajine je to teď v práci náročnější a neslo to. No a rikam detem, ať si dají po večeri kousek, kdyz mely chut. a zbytek ráno. Nic jim k jídlu nepripravil a prvni, co jsem doma od nej slyšela bylo, at si jdu rovnou se psem. :zed: Menší holka si susenku schovala, aby to táta neviděl. 8o Starší ji prozradila - to cely jsem zjistila dle breku, když ji to sebral a hodil na stůl. Mladší měla hysterak, že tátu nenávidí a starší se ji pak pred spanim omlouvala, že se už ona sama chová jako on. 8o 8o A to na mne spustil, že řvou jen, kdyz jsem doma já. Že jinak s nimi nemá problém. A že je furt necím nezdravym cpu. Já ty děti viděla půl hodiny a hned jsem byla za původce všeho zla. O dětech ani nemluvím. Ty jsem uklidnila sama. Vlastně vidím, že mu lezu na nervy jen já. Tím, že nedělám, co chce a nevím co. A já už ani nevím, co chce. Všechny rady typu "zaukoluj, spi jinde, nevsimej si,…atd - to nefunguje. Díky diskuzi zde mi dochází, že tohle všechno už dělám. Ale je to jen horší. Takže děkuji všem, co tomu zde věnují čas…pomáhá mi rovnat si zde myšlenky. Jsme na konci cesty zdá se. A nic mu psát nebudu. Všimla jsem si, ze mu dělá dobře způsobovat mi problémy. Je cíleně zlej a dělá dusno. Netesim se domů. Jdu sem jen kvůli dětem. Začnu pracovat na rozvodu. :,(

To je podle mě nejlepší řešení, promiň. Hodně sil :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
7.3.22 23:44
@Cattus píše:
Brrr, připomnělo mi to otce mých dětí.

Začalo to plíživě, ještě na mateřské. Řešil proč neutírám linku zleva do prava, ale naopak. Proč je v odpadkovém koši to a ono, proč není prádlo vyprané, co jsem dělala celý den. Obsese z drobků na zemi, opakovaná desinfekce povrchů…taková skrytá agrese. Poznámky na vzhled, na nízký finanční příjem…

Zhoršilo se to, když jsem začala stoupat v práci. Hledal šmouhy na autě, jestli jsem ho někde neodřela, fotil si stav km, prohlížel mobil, chtěl mě kontrolovat na 100%. Nejdřív jsem odporovala, ale eskalovalo to do obrovských hádek, až k napadení z jeho strany. Po 20 letech soužití.
Ukončila jsem to odchodem s dětmi a zpětně to vidím jako nejlepší řešení.

Potřebovala jsem pak psychologický posudek kvůli práci a tam mi vyšlo naprosto extrémní sebeovládání. Tak mě roky drtil, že jsem se adaptovala na jeho chování.

Na kilometr :lol: vycítím manipulace a nesnáším je. Což je pozůstatek toho vztahu a obávám se, že tvůj manžel je manipulátor.

Díky. Taky jsem si pred casem vyslechla rypnuti, že mám vysokou spotřebu a škrábanec. Bylo to ve chvíli, kdy jsme se o tomhle vůbec nebavili, ale vypálil mi to jako reakci na něco jiného. Tehdy mne tím umlcel, neboť jsem řešila něco jiného a on to vytáhl s takovou razanci, až jsem se měla chuť začít bránit. Ale přišlo mi to tak mimo, že jsem to nechala být. Já právě vidím, že když na něj jdu v klidu a naučenou asertivitou, zare

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová