Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
S tim se podle me neda pracovat. Bud tak hodna a odejdi od nej. Kdyz ne kvuli sobe, tak aspon kvuli detem,
Asi ti to nedochazi, ale tohle je psychicke tyrani.
Ze tvého příspěvku je mi hrozně smutno. Musí to být hrozné jak pro tebe, tak i pro děti. Manžel na mě působí z toho co píšeš jako hrozný člověk a tyran.. Odejdi od něj co nejdříve to půjde! Posílám hodně sil ![]()
Je vůbec někdy ochotný přiznat, že je nesnesitelný? Pokud ano, vážně bych si s ním promluvila a navrhla poradnu. Pokud ne nebo by jí odmítl, odešla bych. Já bych tedy věděla, jak ho vycvičit, ale ne pokud už jsou v tom děti, ty potřebují hlavně klidné a efektivní řešení.
Obě tvoje děti už jsou natolik staré, že by mely byt zapojování do dom. praci, např. mycka a tak.
@Anonymní píše:
Anonym proto, že mi sem chodí známí a možná mne i poznají, ale naproti tomu jít nechci.
pracuju ve středním managementu jedné banky a on ve fabrice.
Tohle je velmi důležitá informace. Až tak, že od toho se odvíjí celé jeho chování k tobě. Je zakomplexovaný de.bil, který nemá „na tebe“ a tak tě aspoň takhle ponižuje a léčí si na tobě své zakomplexované ego. Neváhala bych to nazvat domácím psychickým týráním…
![]()
De.bil, de.bil, de.bil a ještě jednou de.bil. Vem nohy na ramena a utíkej co nejdál, jiná rada není…
@Ahep píše:
Obě tvoje děti už jsou natolik staré, že by mely byt zapojování do dom. praci, např. mycka a tak.
I kdyby zakladatelka dokázala skákat na hlavě a do toho tleskat ušima, stejně si pan manžel najde důvod, proč svou manželku ponížit, udělat z ní absolutně neschopnou nulu. Neříkám, že se děti nemají vůbec zapojovat, ale u zakladatelky je potřeba se nejdříve zbavit toho tyranského hňu. pa, pak teprve může svou pozornost věnovat k zapojování dětí do chodu domácnosti.
Jako by měl nízké sebevědomí, a proto po tobě musí šlapat - aby měl aspoň falešný pocit nadřazenosti.
V klidu se mu snaž vysvětlit, že jeho chování nehodlás dál snášet. Počítám, že do poradny ho nedostaneš, ale mohla bys jít sama, abys měla podporu. On v podstatě potřebuje uznání a úspěch, ale je jasný, že tímhle způsobem ho nezíská.
@Ahep píše:
Obě tvoje děti už jsou natolik staré, že by mely byt zapojování do dom. praci, např. mycka a tak.
Jakože kdyby je dobře vycvičila a obletovali ukázkově pana manžela všichni tři, tak se všechno uklidní a bude spokojen?
Zakomplexovaný chudák, to je jasný. Obávám se, že to bude jen horší. Ano, není to snadné odejít po tolika letech a s dětmi, ale udělej to pro sebe i pro ty děti.
Taky mám dojem, že si na tobě zvyšuje sebevědomí, neusnesl, že jeho ženská je úspěšná a on ne. Hlavně ve svých očích není úspěšný.
Cele mi to prijde ze nezvlada ze on dela na podradnejsi pozici nez ty. Nikoho se nechci dotknout, sama jsem ve skladu ale ne kancelarska. Citi se vedle tebe horsi a proto utoci porad na tebe. Zrcadli svoje vnitrni presvedceni o sobe na tebe.
No fujky, teda…
To mi silně připomíná, jak kdybych četla o své matce, měla to hodně, opravdu hodně podobně. Trpěla poruchou osobnosti, od útlého věku, přišla si vcelku normální. No, nebyla.
A vaše děti - úplně přesně vím, jak se cítí!! Je to strašná bezmoc ![]()
Ponižování, použila jste ten výraz. A víte co? Ono to lepší nebude, toto se nedá prostě nijak vylepšit. Trpíte všichni, moc.
Považuji za důležité, že vám to není lhostejné a chcete to řešit, moc držím palce!!
Uz davno ses mela ohradit.
Ale znam to, clovek ma pocit, ze kdyz vyhovi, bude to dobre. A uz se veze.
Rozvod, co nejdriv. Nepotrebujes ho.
Deti to bude nicit.
A syn si nebude vazit zen (kdyz vidi, jak si nechad vse libit) a bude po nich dupat taky.
Jestli mas moznost, sezen si knizku Jedovata slova od Patricie Evans. Je o verbalnich agresorech. Otevre ti oci a hodne pomuze v rozhodovani, garantuju.
Roztomilej, léčí si zjevně mindrák.
Jak dlouho mu to chceš trpět? Buď na něj důrazně houkni a vytyč hranice, kýbl na splašky ať si dělá z někoho jinýho, pak poradna a když ani to nezabere, tak šmytec.
A začni už teď uvažovat, jak se rozstěhovat, co je tvoje co je jeho a jak případně dál. Aby ti takhle ten ubožák tancoval po zádech? ![]()
Anonym proto, že mi sem chodí známí a možná mne i poznají, ale naproti tomu jít nechci.
Už sama nevím, jestli jsem já divná, nebo ne…a protože to samo o sobě je varovný signál, chci se podělit s ostatními a přečíst si vaše názory. Předem za ně díky, protože já vážně uvažuju o rozvodu, ale zase klasika - máme ty děti a nechci se ukvapit v ničem.
Navíc pracuju v práci s lidma a vím, že leccos se dá srovnat, když je vůle.
Poslední roky manželství (jsme spolu 15 let) jde o to, že mne věčně kritizuje manžel. V podstatě každý den jdu domů z práce s tím, že max do 15-ti minut uslyším něco nepříjemnýho - něco jsem neudělala podle něj, nebo ne dobře, nebo vůbec (aniž by mne o to předem požádal, ale očekával, že to bude), atd. Vždy doma po něm bordel a co neuklidím já, to shnije na místě. Cca 2× ročně má záchvat a uklidí třeba spižírnu - u toho se tváří, že právě zachránil hygienu našeho domu a nosí mi těch pár prošlých potravin pomalu až od nos. Asi aby mi ukázal, že na mne něco našel. Díky lockdownu byl vloni i často na distanční výuce se starší dcerou. Já práci mám dobrou a jeho fabrika stála a bylo to výhodnější pro všechny. S holkou neměl zprvu trpělivost a furt na ni ječel. To pak na moje upozornění zlepšil. Škoda, že mi to řekla až po pár týdnech, kdy si zatím začala kousat nehty, což nedělala do té doby. Vytáhla jsem to z ní snad včas. Je ale těžké mu něco říct, protože on dělá dobře vše a já jsem dle něj „dítě“. Protože se s dětma bavím, hraju, neřvu po nich, ale normálně vysvětlím a vše funguje. On chce mít vše u nich na povel hned. Rodič je dobrý jen tehdy, když má nad dětma kontrolu - zná to z domova, tam taková byla jeho mamka, a taky obě jeho sestry si nesou následky. On vše bohužel opakuje. Je posedlý kontrolou nad vším - třeba u jídla je schopen se detailně ptát, co tam je. Následně si k tomu ještě 3× čichne a usoudí, že tam je ještě něco, co jsem mu zatajila a nesní to. U toho jídla např. to došlo tak daleko, že si vaří sám, protože jídla ode mne mu nejedou - jí si svoje zdravé cosi a my si s dětma dáme domácí svíčkovou. Jako jo, občas si dá s námi, ale na jídlo je náročnej - nejí kuře, nic se nesmí ohřívat, protože mu to pak smrdí (dle něj), kyselo je moc kyselý a tak dále. Dřív to tak nebylo, ale dneska mi zkritizuje i postup u výroby bramborový kaše. Úplně mi to bere chuť do dalších akcí. Ještě se u toho tváří, že jsem asi úplně blbá, když nedělám kaši v kastrolu s dvojitým dnem - to jen pro konkrétní příklad. Taky je bordelář extra ultra a mně už nebaví furt uklízet dokola ten stejný denní bordel. Po 10-ti letech snahy už udělám jen to nejnutnější a jdu si po svých - třeba se věnovat dětem. To mu taky vadí, že si s nima hraju. Jenže tady v baráku můžu uklízet pořád dokola a nic nebude hotovo. Nemůžu být vzhůru do tří ráno, když musím brzy do práce a tam fungovat. Dojíždím 40 km - pracuju hlavou a mám pod sebou lidi. Nemůžu se nikam zašít a klimbat nad fakturama - účetním se omlouvám, jen pro příměru k tomu, že jsem celý den na očích zaměstnancům i klientům. No, manžel třeba rozdělá sušenku a nechá válet obal na stole třeba týden, když to neuklidím já. Přijdu večer domů a děti na chodbě naházené oblečení z venku i mokré třeba - mně kritizuje, že je k ničemu nevedu, ale sám jim nejde příkladem. Vyndá si své věci ze skříně, že si ji probere - a má to tam po zemi už pár dní. Neumí věci dokončovat. Dopadne to tak, že bude vrčet na mně, že mám v prádle bordel..nebude to poprvé. Já sama mám na úklidy jen víkendy, neb v práci trávím celé dny. I tak ráno / večer dělám běžný věci pračka, myčka, sušička. Hlídání neexistuje, není kdo. Mně to už asi ani nevadí. Dřív mi to bývalo líto, teď řeším, aby byly spokojený hlavně děti a jeho jsem už vypustila. Dokonce mi je fuk, co mi on říká. Ale štve mně, že si té jeho věčné kritiky všimly právě děti - 6 a 8 let - a začaly se na to ptát. Starší holka mi dokonce včera řekla, že ať jí rychle podám něco, než mi táta zase začne něco říkat. To mne dostalo asi nejvíc…že děti mně v podstatě asi v některých situacích litujou. Jednou jsem se teda už neudržela a po právě debatě na téma „kdo za co může“ u naprosto hloupý věci - nevypraný prádlo, který jsem měla v plánu dát do pračky navečer, ale on měl jinou představu, jen mi to nesdělil. No, prostě jsem se už bezmocí rozbrečela. On to neviděl, jen starší holka. A byla z toho překvapená. Já nejsem žádná citlivka a mám i odpovědnou práci - pracuju ve středním managementu jedné banky a on ve fabrice. Jsem zvyklá řešit konfliktní situace i složité případy i vztahy. A moje práce vs. jeho - to mi nikdy nepřišlo důležitý. Ani o práci doma moc nemluvíme. No v jedný z výměn názorů mi řekl, že on je na ty domácí věci i kolem dětí chytřejší. To mne zaujalo, protože já ho za hloupýho vůbec nemám a ani není. Ale nikdy bych to takhle nesrovnávala. Prostě se projevuje přehnaně kriticky zejména vůči mně a za vše můžu poslední dobou já. Ráno jsem mu nezalila dobře čaj a dělal dusno, jako kdyby nevím co se stalo. Šla jsem za ním, když jsem slyšela něco o hovnu, jak si nadává v koupelně - ať se se mnou baví slušně, jako já s ním. Že nikdo nedělá nic schválně a musí mi tyhle věci teda říct, jak se přesně dělají, když já to neznám - pracoval v čajovně a umí si dělat ty extra čaje, co se jednou louhují tak, pak zase jinak…no, to já dám to vody pytlík s Pigi a jsem spokojená. Ale hned mne tu zpražil, že to snad ví každej, jak se dělá jakej čaj. No, prostě mne ponižuje na nesmyslech. Přitom dělám, co můžu - nemám vůbec čas na sebe, nebo se třeba jen podívat večer na televizi. To tak 1× týdně, ale sotva vydržím do konce filmu. Jezdím domů kolem 17-18h a jsem ráda, když nakrmím a uložím děti. Většinou s nima i usnu a ráno zase jedu do práce. Občas s nima udělá úkoly a dá jim svačinu. Vozí je ze školy školky, já zase každé ráno tam. Když má odpolední, chodím z práce dřív a jsem s nimi já. S dětma funguje celkem dobře, ale zase mu to nahrává, že já se prý o ně tolik nestarám. Jeho starání je, že jde s nima na procházku, dá jim svačinu a hraje si na mobilu hry, dokud já nepřijedu. Kdybych měla tolik času na hraní, co on, mám uklizenej barák i u sousedů. Nevím moc, co s tím. Že toho máme oba dost, je s dětma bez hlídání a barákem s velkou zahradou asi jasný. Ale že bych kvůli tomu na něj byla hnusná a kritizovala ho za kde co stylem „proč jsi dětem nedala banán, když jsem je koupil?“ (schovaný v tašce - ještě se neobtěžoval je vyndat z tašky). I dětem to dělá „proč jsi něco…?“ jsou to takový agresivní otázky a děti to vnímají a vadí jim to. Dokonce mi nedavno řekli, že by chtěli jinýho tátu. Že je tenhle znervozňuje, protože nikdy nevědí, jakou bude mít náladu. Z toho mne až zamrazilo. Je toho asi víc, ale nechci být delší, než je nutný. Díky, kdo vydržel až sem. Asi to popisuji zmatečně, ale nějak tak to ve mně je. Prosím o názory, nebo kdo zažil, tak jak s tím třeba pracoval.
Děkuji