Přehnaně kritický manžel

Napsat příspěvek
Velikost písma:
1894
9.3.22 23:06
@Anonymní píše:
Anonym proto, že mi sem chodí známí a možná mne i poznají, ale naproti tomu jít nechci. :)Už sama nevím, jestli jsem já divná, nebo ne…a protože to samo o sobě je varovný signál, chci se podělit s ostatními a přečíst si vaše názory. Předem za ně díky, protože já vážně uvažuju o rozvodu, ale zase klasika - máme ty děti a nechci se ukvapit v ničem.
Navíc pracuju v práci s lidma a vím, že leccos se dá srovnat, když je vůle.
Poslední roky manželství (jsme spolu 15 let) jde o to, že mne věčně kritizuje manžel. V podstatě každý den jdu domů z práce s tím, že max do 15-ti minut uslyším něco nepříjemnýho - něco jsem neudělala podle něj, nebo ne dobře, nebo vůbec (aniž by mne o to předem požádal, ale očekával, že to bude), atd. Vždy doma po něm bordel a co neuklidím já, to shnije na místě. Cca 2× ročně má záchvat a uklidí třeba spižírnu - u toho se tváří, že právě zachránil hygienu našeho domu a nosí mi těch pár prošlých potravin pomalu až od nos. Asi aby mi ukázal, že na mne něco našel. Díky lockdownu byl vloni i často na distanční výuce se starší dcerou. Já práci mám dobrou a jeho fabrika stála a bylo to výhodnější pro všechny. S holkou neměl zprvu trpělivost a furt na ni ječel. To pak na moje upozornění zlepšil. Škoda, že mi to řekla až po pár týdnech, kdy si zatím začala kousat nehty, což nedělala do té doby. Vytáhla jsem to z ní snad včas. Je ale těžké mu něco říct, protože on dělá dobře vše a já jsem dle něj „dítě“. Protože se s dětma bavím, hraju, neřvu po nich, ale normálně vysvětlím a vše funguje. On chce mít vše u nich na povel hned. Rodič je dobrý jen tehdy, když má nad dětma kontrolu - zná to z domova, tam taková byla jeho mamka, a taky obě jeho sestry si nesou následky. On vše bohužel opakuje. Je posedlý kontrolou nad vším - třeba u jídla je schopen se detailně ptát, co tam je. Následně si k tomu ještě 3× čichne a usoudí, že tam je ještě něco, co jsem mu zatajila a nesní to. U toho jídla např. to došlo tak daleko, že si vaří sám, protože jídla ode mne mu nejedou - jí si svoje zdravé cosi a my si s dětma dáme domácí svíčkovou. Jako jo, občas si dá s námi, ale na jídlo je náročnej - nejí kuře, nic se nesmí ohřívat, protože mu to pak smrdí (dle něj), kyselo je moc kyselý a tak dále. Dřív to tak nebylo, ale dneska mi zkritizuje i postup u výroby bramborový kaše. Úplně mi to bere chuť do dalších akcí. Ještě se u toho tváří, že jsem asi úplně blbá, když nedělám kaši v kastrolu s dvojitým dnem - to jen pro konkrétní příklad. Taky je bordelář extra ultra a mně už nebaví furt uklízet dokola ten stejný denní bordel. Po 10-ti letech snahy už udělám jen to nejnutnější a jdu si po svých - třeba se věnovat dětem. To mu taky vadí, že si s nima hraju. Jenže tady v baráku můžu uklízet pořád dokola a nic nebude hotovo. Nemůžu být vzhůru do tří ráno, když musím brzy do práce a tam fungovat. Dojíždím 40 km - pracuju hlavou a mám pod sebou lidi. Nemůžu se nikam zašít a klimbat nad fakturama - účetním se omlouvám, jen pro příměru k tomu, že jsem celý den na očích zaměstnancům i klientům. No, manžel třeba rozdělá sušenku a nechá válet obal na stole třeba týden, když to neuklidím já. Přijdu večer domů a děti na chodbě naházené oblečení z venku i mokré třeba - mně kritizuje, že je k ničemu nevedu, ale sám jim nejde příkladem. Vyndá si své věci ze skříně, že si ji probere - a má to tam po zemi už pár dní. Neumí věci dokončovat. Dopadne to tak, že bude vrčet na mně, že mám v prádle bordel..nebude to poprvé. Já sama mám na úklidy jen víkendy, neb v práci trávím celé dny. I tak ráno / večer dělám běžný věci pračka, myčka, sušička. Hlídání neexistuje, není kdo. Mně to už asi ani nevadí. Dřív mi to bývalo líto, teď řeším, aby byly spokojený hlavně děti a jeho jsem už vypustila. Dokonce mi je fuk, co mi on říká. Ale štve mně, že si té jeho věčné kritiky všimly právě děti - 6 a 8 let - a začaly se na to ptát. Starší holka mi dokonce včera řekla, že ať jí rychle podám něco, než mi táta zase začne něco říkat. To mne dostalo asi nejvíc…že děti mně v podstatě asi v některých situacích litujou. Jednou jsem se teda už neudržela a po právě debatě na téma „kdo za co může“ u naprosto hloupý věci - nevypraný prádlo, který jsem měla v plánu dát do pračky navečer, ale on měl jinou představu, jen mi to nesdělil. No, prostě jsem se už bezmocí rozbrečela. On to neviděl, jen starší holka. A byla z toho překvapená. Já nejsem žádná citlivka a mám i odpovědnou práci - pracuju ve středním managementu jedné banky a on ve fabrice. Jsem zvyklá řešit konfliktní situace i složité případy i vztahy. A moje práce vs. jeho - to mi nikdy nepřišlo důležitý. Ani o práci doma moc nemluvíme. No v jedný z výměn názorů mi řekl, že on je na ty domácí věci i kolem dětí chytřejší. To mne zaujalo, protože já ho za hloupýho vůbec nemám a ani není. Ale nikdy bych to takhle nesrovnávala. Prostě se projevuje přehnaně kriticky zejména vůči mně a za vše můžu poslední dobou já. Ráno jsem mu nezalila dobře čaj a dělal dusno, jako kdyby nevím co se stalo. Šla jsem za ním, když jsem slyšela něco o hovnu, jak si nadává v koupelně - ať se se mnou baví slušně, jako já s ním. Že nikdo nedělá nic schválně a musí mi tyhle věci teda říct, jak se přesně dělají, když já to neznám - pracoval v čajovně a umí si dělat ty extra čaje, co se jednou louhují tak, pak zase jinak…no, to já dám to vody pytlík s Pigi a jsem spokojená. Ale hned mne tu zpražil, že to snad ví každej, jak se dělá jakej čaj. No, prostě mne ponižuje na nesmyslech. Přitom dělám, co můžu - nemám vůbec čas na sebe, nebo se třeba jen podívat večer na televizi. To tak 1× týdně, ale sotva vydržím do konce filmu. Jezdím domů kolem 17-18h a jsem ráda, když nakrmím a uložím děti. Většinou s nima i usnu a ráno zase jedu do práce. Občas s nima udělá úkoly a dá jim svačinu. Vozí je ze školy školky, já zase každé ráno tam. Když má odpolední, chodím z práce dřív a jsem s nimi já. S dětma funguje celkem dobře, ale zase mu to nahrává, že já se prý o ně tolik nestarám. Jeho starání je, že jde s nima na procházku, dá jim svačinu a hraje si na mobilu hry, dokud já nepřijedu. Kdybych měla tolik času na hraní, co on, mám uklizenej barák i u sousedů. Nevím moc, co s tím. Že toho máme oba dost, je s dětma bez hlídání a barákem s velkou zahradou asi jasný. Ale že bych kvůli tomu na něj byla hnusná a kritizovala ho za kde co stylem „proč jsi dětem nedala banán, když jsem je koupil?“ (schovaný v tašce - ještě se neobtěžoval je vyndat z tašky). I dětem to dělá „proč jsi něco…?“ jsou to takový agresivní otázky a děti to vnímají a vadí jim to. Dokonce mi nedavno řekli, že by chtěli jinýho tátu. Že je tenhle znervozňuje, protože nikdy nevědí, jakou bude mít náladu. Z toho mne až zamrazilo. Je toho asi víc, ale nechci být delší, než je nutný. Díky, kdo vydržel až sem. Asi to popisuji zmatečně, ale nějak tak to ve mně je. Prosím o názory, nebo kdo zažil, tak jak s tím třeba pracoval.
Děkuji :kytka:

Uteč!! Nepřemýšlej a utíkej.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
10.3.22 11:44

Uuuufff, jako bys popisovala můj minulý vztah. Chodila jsem domů se staženým žaludkem, co zase bude, co jsem udělala špatně, co si najde. Připomínky měl ke všemu - špatným způsobem jsem vařila těstoviny, špatně větrala, moc se líčila, špatně řídila… Jeho názor byl jediný správný, vůbec nevadilo, že ho ze dne na den měnil, ale prostě platil vždy jen ten jeho. A přitom zezačátku byl taaak úžasný. Asi jako všichni tihle. Díkybohu jsem s ním neměla dítě, takže se mi odcházelo poměrně lehce, i když samozřejmě problémy byly. Teď má s novou přítelkyní dítě a té dokonce říkal, jakým způsobem má kojit :nevim: S jeho rodinou jsem v kontaktu a vím, že je pořád stejný. V těhotenství ji nervoval tím, že od ní odchází a pořád dokola. Tihle lidi se nemění a jejich teror se stupňuje. Uteč a nenech to zažívat děti. Jsem sama a je mi úžasně. Do dalších vztahů zatím nemám odvahu se pouštět, ale užívám si, že můžu cokoliv a nikdo mě nekritizuje. Opravdu nepřemýšlej a uteč, lepší to s ním už nikdy nebude. Drž se :hug: Prosím anonym - citlivé údaje o vztahu.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
10.3.22 17:49
@brisco píše:
Budu Ti držet palce. Kdy se dozvíš přesnou diagnózu? Moje kamarádka si takhle šla pro výsledky z biopsie prsu a doktorka ji hned od dveří radostně vítala, že je její nález negativní. Prý teda z 30 lidí za ten den byla jediná. Domů šla neskutečně šťastná.

Bohužel u mě jde o vzácné systémové autoimunitní onemocnění a tam je ta diagnostika hodně složitá. Muzes mít protilátky a být zdravá a naopak. Lékaři neví jak to léčit a diagnóza se určuje až když se pacient vejde do tabulek, což neznamená, že nevědí, že to má, jen čekají až bude hodně zle. Zní to hrozně, ale bohužel to tak je. Někdo přežije 5 let a někdo ani půl roku. Jen kdyby aspoň to přežití bylo důstojné. Na světě není nikdo, kdo se vyléčil.

  • Citovat
  • Upravit
8453
10.3.22 20:47
@Anonymní píše:
Bohužel u mě jde o vzácné systémové autoimunitní onemocnění a tam je ta diagnostika hodně složitá. Muzes mít protilátky a být zdravá a naopak. Lékaři neví jak to léčit a diagnóza se určuje až když se pacient vejde do tabulek, což neznamená, že nevědí, že to má, jen čekají až bude hodně zle. Zní to hrozně, ale bohužel to tak je. Někdo přežije 5 let a někdo ani půl roku. Jen kdyby aspoň to přežití bylo důstojné. Na světě není nikdo, kdo se vyléčil.

Rozumím. Doufám, ze jsi v péči nějakého specializovaného zařízení. Mojí kamarádce v Bohunicích velmi dobře zastabilizovali roztroušenou sklerózu. Držím palce :kytka: :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
11.3.22 15:21
@brisco píše:
Rozumím. Doufám, ze jsi v péči nějakého specializovaného zařízení. Mojí kamarádce v Bohunicích velmi dobře zastabilizovali roztroušenou sklerózu. Držím palce :kytka: :hug:

V péči dobrého lékaře jsem, ale bohužel ani on moc nezvládne, když se to rozjede. Kéž by byla šance to zastavit jako u té roztroušené sklerózy. Děkuji za držení palecku :hug: :srdce:

  • Citovat
  • Upravit
8453
11.3.22 20:22
@Anonymní píše:
V péči dobrého lékaře jsem, ale bohužel ani on moc nezvládne, když se to rozjede. Kéž by byla šance to zastavit jako u té roztroušené sklerózy. Děkuji za držení palecku :hug: :srdce:

Pak bych navrhovala obrátit se ke starým lékařským postupům, nech si napsat lázně. Ty ničemu neublíží. :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.3.22 16:08
@brisco píše:
Pak bych navrhovala obrátit se ke starým lékařským postupům, nech si napsat lázně. Ty ničemu neublíží. :kytka:

Díky za radu, ale na tohle bohužel nepomůžou. :hug: Užij si hezky zbytek víkendu :srdce:

  • Citovat
  • Upravit
285
20.7.22 16:04
@Anonymní píše:
Anonym proto, že mi sem chodí známí a možná mne i poznají, ale naproti tomu jít nechci. :)Už sama nevím, jestli jsem já divná, nebo ne…a protože to samo o sobě je varovný signál, chci se podělit s ostatními a přečíst si vaše názory. Předem za ně díky, protože já vážně uvažuju o rozvodu, ale zase klasika - máme ty děti a nechci se ukvapit v ničem.
Navíc pracuju v práci s lidma a vím, že leccos se dá srovnat, když je vůle.
Poslední roky manželství (jsme spolu 15 let) jde o to, že mne věčně kritizuje manžel. V podstatě každý den jdu domů z práce s tím, že max do 15-ti minut uslyším něco nepříjemnýho - něco jsem neudělala podle něj, nebo ne dobře, nebo vůbec (aniž by mne o to předem požádal, ale očekával, že to bude), atd. Vždy doma po něm bordel a co neuklidím já, to shnije na místě. Cca 2× ročně má záchvat a uklidí třeba spižírnu - u toho se tváří, že právě zachránil hygienu našeho domu a nosí mi těch pár prošlých potravin pomalu až od nos. Asi aby mi ukázal, že na mne něco našel. Díky lockdownu byl vloni i často na distanční výuce se starší dcerou. Já práci mám dobrou a jeho fabrika stála a bylo to výhodnější pro všechny. S holkou neměl zprvu trpělivost a furt na ni ječel. To pak na moje upozornění zlepšil. Škoda, že mi to řekla až po pár týdnech, kdy si zatím začala kousat nehty, což nedělala do té doby. Vytáhla jsem to z ní snad včas. Je ale těžké mu něco říct, protože on dělá dobře vše a já jsem dle něj „dítě“. Protože se s dětma bavím, hraju, neřvu po nich, ale normálně vysvětlím a vše funguje. On chce mít vše u nich na povel hned. Rodič je dobrý jen tehdy, když má nad dětma kontrolu - zná to z domova, tam taková byla jeho mamka, a taky obě jeho sestry si nesou následky. On vše bohužel opakuje. Je posedlý kontrolou nad vším - třeba u jídla je schopen se detailně ptát, co tam je. Následně si k tomu ještě 3× čichne a usoudí, že tam je ještě něco, co jsem mu zatajila a nesní to. U toho jídla např. to došlo tak daleko, že si vaří sám, protože jídla ode mne mu nejedou - jí si svoje zdravé cosi a my si s dětma dáme domácí svíčkovou. Jako jo, občas si dá s námi, ale na jídlo je náročnej - nejí kuře, nic se nesmí ohřívat, protože mu to pak smrdí (dle něj), kyselo je moc kyselý a tak dále. Dřív to tak nebylo, ale dneska mi zkritizuje i postup u výroby bramborový kaše. Úplně mi to bere chuť do dalších akcí. Ještě se u toho tváří, že jsem asi úplně blbá, když nedělám kaši v kastrolu s dvojitým dnem - to jen pro konkrétní příklad. Taky je bordelář extra ultra a mně už nebaví furt uklízet dokola ten stejný denní bordel. Po 10-ti letech snahy už udělám jen to nejnutnější a jdu si po svých - třeba se věnovat dětem. To mu taky vadí, že si s nima hraju. Jenže tady v baráku můžu uklízet pořád dokola a nic nebude hotovo. Nemůžu být vzhůru do tří ráno, když musím brzy do práce a tam fungovat. Dojíždím 40 km - pracuju hlavou a mám pod sebou lidi. Nemůžu se nikam zašít a klimbat nad fakturama - účetním se omlouvám, jen pro příměru k tomu, že jsem celý den na očích zaměstnancům i klientům. No, manžel třeba rozdělá sušenku a nechá válet obal na stole třeba týden, když to neuklidím já. Přijdu večer domů a děti na chodbě naházené oblečení z venku i mokré třeba - mně kritizuje, že je k ničemu nevedu, ale sám jim nejde příkladem. Vyndá si své věci ze skříně, že si ji probere - a má to tam po zemi už pár dní. Neumí věci dokončovat. Dopadne to tak, že bude vrčet na mně, že mám v prádle bordel..nebude to poprvé. Já sama mám na úklidy jen víkendy, neb v práci trávím celé dny. I tak ráno / večer dělám běžný věci pračka, myčka, sušička. Hlídání neexistuje, není kdo. Mně to už asi ani nevadí. Dřív mi to bývalo líto, teď řeším, aby byly spokojený hlavně děti a jeho jsem už vypustila. Dokonce mi je fuk, co mi on říká. Ale štve mně, že si té jeho věčné kritiky všimly právě děti - 6 a 8 let - a začaly se na to ptát. Starší holka mi dokonce včera řekla, že ať jí rychle podám něco, než mi táta zase začne něco říkat. To mne dostalo asi nejvíc…že děti mně v podstatě asi v některých situacích litujou. Jednou jsem se teda už neudržela a po právě debatě na téma „kdo za co může“ u naprosto hloupý věci - nevypraný prádlo, který jsem měla v plánu dát do pračky navečer, ale on měl jinou představu, jen mi to nesdělil. No, prostě jsem se už bezmocí rozbrečela. On to neviděl, jen starší holka. A byla z toho překvapená. Já nejsem žádná citlivka a mám i odpovědnou práci - pracuju ve středním managementu jedné banky a on ve fabrice. Jsem zvyklá řešit konfliktní situace i složité případy i vztahy. A moje práce vs. jeho - to mi nikdy nepřišlo důležitý. Ani o práci doma moc nemluvíme. No v jedný z výměn názorů mi řekl, že on je na ty domácí věci i kolem dětí chytřejší. To mne zaujalo, protože já ho za hloupýho vůbec nemám a ani není. Ale nikdy bych to takhle nesrovnávala. Prostě se projevuje přehnaně kriticky zejména vůči mně a za vše můžu poslední dobou já. Ráno jsem mu nezalila dobře čaj a dělal dusno, jako kdyby nevím co se stalo. Šla jsem za ním, když jsem slyšela něco o hovnu, jak si nadává v koupelně - ať se se mnou baví slušně, jako já s ním. Že nikdo nedělá nic schválně a musí mi tyhle věci teda říct, jak se přesně dělají, když já to neznám - pracoval v čajovně a umí si dělat ty extra čaje, co se jednou louhují tak, pak zase jinak…no, to já dám to vody pytlík s Pigi a jsem spokojená. Ale hned mne tu zpražil, že to snad ví každej, jak se dělá jakej čaj. No, prostě mne ponižuje na nesmyslech. Přitom dělám, co můžu - nemám vůbec čas na sebe, nebo se třeba jen podívat večer na televizi. To tak 1× týdně, ale sotva vydržím do konce filmu. Jezdím domů kolem 17-18h a jsem ráda, když nakrmím a uložím děti. Většinou s nima i usnu a ráno zase jedu do práce. Občas s nima udělá úkoly a dá jim svačinu. Vozí je ze školy školky, já zase každé ráno tam. Když má odpolední, chodím z práce dřív a jsem s nimi já. S dětma funguje celkem dobře, ale zase mu to nahrává, že já se prý o ně tolik nestarám. Jeho starání je, že jde s nima na procházku, dá jim svačinu a hraje si na mobilu hry, dokud já nepřijedu. Kdybych měla tolik času na hraní, co on, mám uklizenej barák i u sousedů. Nevím moc, co s tím. Že toho máme oba dost, je s dětma bez hlídání a barákem s velkou zahradou asi jasný. Ale že bych kvůli tomu na něj byla hnusná a kritizovala ho za kde co stylem „proč jsi dětem nedala banán, když jsem je koupil?“ (schovaný v tašce - ještě se neobtěžoval je vyndat z tašky). I dětem to dělá „proč jsi něco…?“ jsou to takový agresivní otázky a děti to vnímají a vadí jim to. Dokonce mi nedavno řekli, že by chtěli jinýho tátu. Že je tenhle znervozňuje, protože nikdy nevědí, jakou bude mít náladu. Z toho mne až zamrazilo. Je toho asi víc, ale nechci být delší, než je nutný. Díky, kdo vydržel až sem. Asi to popisuji zmatečně, ale nějak tak to ve mně je. Prosím o názory, nebo kdo zažil, tak jak s tím třeba pracoval.
Děkuji :kytka:

Tvůj partner je MAGOR.

Uteč, než tě psychicky zlikviduje. jeho chování neodpovídá vystupování normálního člověka. Představa, že se on časem zlepší… bude to obráceně.

Patří na psychiatrii a nebo rovnou do cvokárny.

Najdi si někoho v pohodě a především normálního.

Tihle šílenci nikdy normálního člověka nepochopí, a pokud má poruchu osobnosti, tipuju na 90 procent, tak vem děti, nohy na ramena a pryč.
Jinak budeš jen trpět.

Je to psychouš.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7375
21.7.22 08:41

.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2805
21.7.22 09:13

@Veru876 no především ten vzor chytají dcery, které si, ač nechtě, pak domů přitáhnou podobného exota

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
86
21.7.22 09:56

Ahoj zakladatelko,
Nečetla jsem příspěvky od holek výše, napíšu svůj názor. Já bych řádila jak uragán, při každý kritice :cert:. Vadí ti, že je bordel? Ok, udělej to sám. Blbě udelanej čaj? Ok, dělej ho ty a tak dále. Úplně bych přestala s tím servisem kolem něho, ať se stará sám. Finito! :cert: Umí všechno líp? Supr, ať se toho chopí! :palec:
Obdivuji s jakým klidem situaci řešíš a pořád se snažíš najít konsensus :kytka:. Já bych udělala scénu, poslala ho do pr*** a dokud by se nezacal chovat normálně, nevyprala bych mu ani ponožku!
Problém vidím v tom, že nemáte daný hranice, prostě zkouší, jak až moc se necháš ponižovat a vydírat. Budeš asi muset zakročit a říct dost! Kamarádka má na tohle supr větu… „Jdi a zkus si to jinde, třeba se budeš mít líp…“
Jsi šikovná, úspěšná a chytrá žena, toto nemáš zapotřebí! Vymez hranice a najdi ztracenou sebedůvěru! :srdce: :mavam: držím palce!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Capelucia
21.7.22 10:32

Mě to tedy obdivuhodné nepřije. Spíš mě pořád udivuje, s čím vším jsou i schopné ženy ochotné souhlasit a ještě v tomhle toxickém prostředí drží děti. :think: Ty děti takový magor poznamená hodně. Radši bych jedla samou rýži než tohle udělat svému dítěti. Chudáci dcerky. Zakladatelka jenom může doufat, že se dcerky vzbouří, utečou z domu tak brzy jak to půjde a neudělají si děti se stejným magorem.

  • Citovat
  • Upravit
12746
21.7.22 11:53

O je, jak povedome mi to zní. Jsem šťastně rozvedená.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
21.7.22 12:00

Je to smutné čtení. Úplně se mi vybavily některé zapomenuté situace. Některé ale zapomenout nelze. Píšu z pozice dítěte, které to zažívalo. Přemlouvali jsme s bráchou mámu ať se konečně rozvede. Bála se, že to sama finančně neutáhne a tak jí to stálo zdraví a nakonec i život. Chronická nemoc lehce po padesátce. :( U nás bylo taky všechno špatně ať jsme se snažili sebevíc. Pamatuju ten stažený žaludek, když přišel domů. Strach, co zase bude…Fakt kvůli hloupostem. Poznamenalo mě to tak, že celý život bojuji s nízkým sebevědomím. I když se mi povedlo vystudovat a v práci se prosadit, tak občas to na mě padne a i přes své životní úspěchy o sobě strašně pochybuji. A to už mám svou skvělou rodinu. Do dnes cítím, že se otci nezavděčím a teprve teď před čtyřicítkou se o to pomalu přestávám snažit. Když jsem u něj na návštěvě, tak jsem nervózní i když mám jen uvařit brambory. Pamatuji situaci, že mě seřval, že je oplachuji moc a nešetřím vodou a podruhé zase, že jsem prase, co je neumí propláchnout…Ženy, které tady píšete, že jste v podobné situaci. Zabojujte a zkuste to změnit. Opravdu škodíte svým dětem. Poznamená je to na celý život.

  • Citovat
  • Upravit
19874
21.7.22 13:04

Zakladatelko, jak to u vás vypadá? Řekla bych, že tohle je ten případ, kdy si děti přeji, aby se rodiče rozvedli.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová