Přehnané nároky sama na sebe
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Máš nejtěžší zkoušku za semestr, zvládáš to i s malým dítětem, gratuluji 
Známkami se fakt nezabývej, jsi dobrá, že zkoušky dáváš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Neřeš známky, důležité je udělat. Takto jsem to vedla už při první VŠ a s dětma to platilo ještě víc. Je těžké se s nimi učit, takže nějaké horší známky neřešit. Na známky se pak stejně nikdo neptá a nevím jak to je na tvé škole, ale já v praxi většinu věcí, co jsem měla u zkoušek nevyužívám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Předpokládám, že vš děláš kvůli papíru a vidiny lepší pracovní pozice, v případě státního aparátu jistého lepšího finančního ohodnocení - a na to opravdu nepotřebuješ mít červený diplom jen s Acky
Tohle je spíš opravdu o tvém egu a schopnosti být nejlepší za každou cenu, v realitě se nikdo ptát na známky nebude. A co si budeme, někdy ten obsah zkoušek je dost mimo a je člověk rád, že vůbec prošel 
Jinak obecně ano, máš přehnané nároky a možná být tebou bych byla vděčná i za to D, taky se může stát, že kvůli honbě být nejlepší to s tebou časem psychicky zamává natolik, že tu vs nakonec nemusíš dokončit, období státnic a psaní bakalářky je nejhorší, takže si svoje síly šetřit na to.
C, D je dost dobrá známka a kor při dítěti, takže proč se hnát zbytečně za něčím, co je teď stejně jen pro tvé ego.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Záleží proč studuješ. Já se vždy snažila ze studia vytěžit co nejvíc, tedy známky pro mě byly důležité. Snažila jsem se co nejvíc pobrat prostě. Pak taky na VŠ byly vyučující nadšenci do oboru, bylo by mi blbé vůči nim jen tak proplouvat. Můžu říct, že až na jednu výjimku jsme to tak měli všichni. Ale pokud studuješ kvůli titulu, není co řešit.
- Citovat
- Upravit
Všem děkuji.
Mě ta škola fakt baví, proto mě možná mrzí, ze na to není tolik času.
Zrovna tohle je předmět, který v životě nejspíš nepoužiji 😅 ale, já to prozivam 
Premyslim, jak to řešit, protože jak tu někdo psal, s takovou se časem zhroutim
- Citovat
- Upravit
Naprosto té chápu. Dodělávám si školu v oboru, ve kterém pracuji už 15 let. Dětem byly 2 a 4 roky, když jsem začala. Letos maturuji, příští týden mě čeká praktická zkouška a jediná moje starost je, že bych mohla dostat dvojku. Vím, že se tím budu užírat několik měsíců. Proste bych samu sebe zklamala. Mám to tak asi ve všech směrech života, ale naprosto nechápu proč. Jen se musím smát, jak tu všichni píší, ať to neřešíš. Celou dobu mi spolužáci záviděli dobré známky a ani si neumí představit, jak já jim závidím jejich nadhled a klid.
- Citovat
- Upravit
Já studuju školu co mě baví, předměty mě baví.. ale známky teda neřeším vůbec 
řeším to, ať znám důležité informace, když se víc ponořím do toho co mě baví, tak super. Ale známky jsou opravdu jedno. Vždycky říkám, že první pokus je pokus zkušební 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Tak myslím, že na zhroucení jsi solidní adept.
Komu není rady, tomu není pomoci. To si pamatuj.
Pokud si uvědomuješ vse, co velmi trefně popsala @Sunnysmile19 tak se ti může stát, že studia nedokončíš. A proč? Protože nejsi spokojená s D a je to pouze o tvém egu.
Stalo se mi u studia na VŠ, že předmět - tak nějak do počtu a často volitelný byl velmi těžký na přípravu a na znamku nevyzpytatelný. Často také pro práci v mém oboru, ale i ostatních nevyuzitelný-proste vata v osnovách.
Dokonce se mi stalo, že se mi u takového predmetu první zkouška nepodařila, nechápala jsem proč, učila jsem se, možná víc než kdy jindy, ale styl té zkoušky mi tak strašně neseděl, že jsem byla ráda, ať to v opravném termínu dopadne jakkoliv, hlavně, ať to dopadne.
Navíc jsem měla pocit a rozhodně jsem nebyla sama, že učitelé těchto předmětů, vědomí si té volitelnosti a podradnosti předmětu byli zbytečně přísní, důležití a často bylo jejich záměrem na svou důležitost upozornit tak, že opakování zkoušky a dušení studentů byla jejich záliba.
Takže klidně D, hlavně, že to je.
Ani ta tvá A nemusí být objektivní, vždy to bude o tom zkoušejícím a jeho stylu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Trojlístek hele já se vším souhlasím.
Ale já prostě nevím, jak si to v té hlavě nastavit.
Teď to řeknu přehnaně, ale možná by mi pomohl nejakej psycholog, kouč.
Spíš nevím, jak s tím pracovat. 
A trápí me to, protože hlava mi říká, si kráva buď rada, že to máš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@heluska1992 píše: Více
Ale to jsou dvě úplně jiné věci.
Psycholog bude pracovat s tvou psychikou, kouč s tvým potenciálem, ale ve finále ti kouč radit nebude, jen ti bude klást otázky a směřovat tě k více cestám, nakonec zase ty sama budeš hledat tu pravou.
V rámci profese a takové té delší cesty životem je kouč fajn, ale obávám se, že tolik času nemáš.
Tvůj cíl je vystudovat, pokud možno bez vyhoření.
Pokud máš sebereflexi, což asi máš, tak se fakt vykašli na tohle sebemrskačství, tuhle zabednenost na výkon neřeš, to budeš moc ukázat při tvoření práce a u státní zkoušky.
Obávám se, že nemáš v tom všem tolik času hledat vhodného psychologa natož kouče. Ani jedno se nehledá dobře.
Navíc kouč je placená služba.
Já tedy studovala při práci a se dvěma dětma, vůbec nevím, kde bych ještě našla čas na psychologa nebo kouče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Ahoj, úplně ti rozumím, sice nemám dítě a VŠ jsem studovala hned po maturitě denní, ale bohužel jsem na sebe taky měla takové nároky a ještě extrémnější. Studovala jsem medicínu a měla jsem samé jedničky až do 4. ročníku, jediná výjimka byla dvojka z biofyziky v prváku, která mě strašně trápila. Nakonec mi ale nestačila ani jednička, ale musel mě zkoušející buďto nabídnout práci pomocné vědecké síly u nich na ústavu (což se mi 3krát stalo) a nebo na patologii pan docent řekl, že jsem měla nejlepší znalosti ze všech studentů, které kdy zkoušel.
Ale jak to dopadlo… ve čtvrtém ročníku jsem se totálně psychicky zhroutila a léčím se na psychiatrii dodnes a to už je to více, než 10 let.
Mezitím jsem zkoušela ještě jednu VŠ a i když jsem měla ztížené podmínky (hodně léků, po elektrošocích…), tak jsem opět chtěla mít samé jedničky, což se mi nějakým zázrakem dařilo, ale pak nastal jeden předmět, který mě vůbec nebavil, nebyly na to studijní materiály a prostě jsem se nestihla to naučit a dostala jsem pak trojku. Úplně jsem se sesypala, půl hodiny jsem tam brečela…
Takže za mě, přála bych si, aby mi na známkách bývalo nezáleželo, důležité je, co člověk umí, jak to umí používat v praxi/práci a že školu dokončí, na známky se pak nikdo neptá. Ale chápu tě, že je těžké hlavě poručit, když je člověk perfekcionista a nastavený na výkon a známky.
Možná bys to opravdu mohla probrat na nějaké terapii, i když „přenastavit“ si to v hlavě je pak stejně tvá práce a je to hrozně těžké.
Moc ti držím palce, aby se ti alespoň trošku podařilo se od známek odprostit a gratuluji k té nejtěžší zkoušce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lollitka to je příšerné číst tohle to. Jakože ohromná škoda
Tohle vše za nejlepší výsledky, které ve finále až takovou roli nehrají…
Takový dotaz, to jsi nějak měla od dětství i ve škole? A jakou jsi měla výchovu?
To musí mít nějaký hlubší problém se takto úplně zničit je mi to vážně líto… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Trojlístek @heluska1992
Holky, díky. Líto vám to být nemusí, je to moje chyba, že jsem se takhle na známky a výsledky nafixovala, nebylo to vůbec dobře, ale už to nevrátím.
@Trojlístek
Samé jedničky jsem měla pořád, výjimka byla 5. - 7. třída za ZŠ, kdy jsem procházela šikanou, školu jsem nenáviděla a vůbec jsem se neučila, což vedlo k tomu, že jsem měla na vysvědčení několik dvojek.
Ale do jakoby 8. třídy jsem přešla na 6ti leté gymnázium a tam jsem se k známkám hrozně upnula a od té doby se mě to drží.
No a výchova zaměřená na výkon samozřejmě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Přehnaný perfekcionista
Mám takovej problém.
ale já si nemůžu pomoct
Jsem na rodičáku a dělám dálkově VŠ.
Můj problém je takový, ze mám na sebe asi vysoké požadavky.
Teď je zkouskové, já litam kolem syna 1,5roku do toho se učím, člověk by byl rad, ze zkoušky dopadnou a svítí to zeleně.
Ale já prostě ne.
Dostanu třeba C a pak si nadavam, proč nemám lepší známku.
Momentálně jsem včera udělala asi nejtěžší zkoušku ze semestru a nemám z toho ani radost, protože dopadla za D.
Já už fakt nevím, co dělat. Hlava mi říká, ses idiot