Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přijmutí do rodiny
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.10.20 13:38
No, nějak se rodičům tvého přítele nedivím. Měla bych to stejně. Taky jsem si v osmnácti myslela, jak je moje první láska na celý život a všechno skvěle klape. Každý není tak familiérní, rodiče svého tehdejšího přítele jsem poznala po 3 letech vztahu. A další 4 roky jsem za tchýní chodila na kafe i sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.20 13:43
No je to možné, ale nic moc s tím nenaděláš. Musí to pro tebe být těžké, ale holt rodiny jsou různé.
Uč se to ignorovat a věnovat se tomu, co máte tady a teď s partnerem.
Chyba není na tvé straně, nejde o to, že nejsi dost dobrá - zádrhel je v jejich uzavřenosti a neochotě tě poznat.
Silou to neprolomíš. A dokud nezačneta zakládat vlastní rodinu, tak pro vás nejsou zas až tak podstatní.
Respektive, tvůj partner by se měl učit začít si vymezovat vlastní hranice a pokud je plnoletý, tak by se měl učit nenechat si přikazovat jak dlouho spolu máte být na dovolených, ale to taky není úplně tvoje věc, ale jeho proces dospívání a proměny z kluka na muže…
Příspěvek upraven 12.10.20 v 13:45
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.20 13:44
No, taky nepotřebuju znát přítelkyně, které randí s mými syny. Klidně počkám až na ty definitivní. A čistě jen proto, že bych měla ty holčiny třeba ráda a pak si musela zvykat na jiné. A nechtíc srovnávala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.20 13:54
Tak jestli spolu zůstanete, rodina tě přijme, ale chápu, že si nechteji, „zvykat“ zbytečně… Ja třeba rozchody svého bratra nešla docela blbě, vždycky jsem si tu přítelkyni oblíbila a bum…
Ale abych tě potěšila - jsem s manželem od mých 18 let, pro ona první vztak, v únoru to bude 16 let a máme dva úžasný kluky. Takže vyjít to může 
Jinak buď trpělivá, slušná a az spolu nějakou dobu budete, snad roztají…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.20 13:56
Asi bych první lásku svého syna nebrala tak vážně, byla bych ráda, kdyby to byla zodpovědná a milá osoba. Jsem dost staromódní a nějaké přespávání u nás ve 3+1 bych asi netolerovala, uvidím, co bude za 11 let u syna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.20 14:04
@Anonymní píše:
Ahoj, raději anonymně kvůli věku. Je mi 18 let, studui poslední rok školy. jsem se svým přítelem od svých 15 let, něco přes 3 roky. Moje rodina ho přijala hned, zvou ho nás prespani, večeři u ohne, dovolené, výlety, oslavy, i k příbuzným. Téměř s celou rodinu včetně všemožných teticek a prababicek si týká, proste si ho moc oblíbili a jsem za to šťastná. Ale jeho rodina si mysli (třeba to tak je), že jsem jen ta první láska, takže nemá cenu mít spolecne fotky, seznamovat se, někam mě brát. Teď už povolili v létě dovolenou, ale to bylo jen na 3 dny. Jinak me berou spis jako synovu kamarádku, která se staví po škole a prvním autobusem domu. Dokonce neznám ani prarodiče a to s nimi bydlí, vždy mě před nimi skrývá. Když jde syn ven, tak jim raději říká, ze jde s kamarády, aby mu neříkali, ať jde za hodinku domu. Je o rok starší, jsem jeho první holka. Samozřejmě, muže nás rozdělit vysoká škola, ale máme v plánu stejné město (on už tam je, tedy je doma kvůli korone, ale chápete), takže by nám to mohlo i nadále vydržet. Kolikrát se i lidé diví, jak moc se máme rádi a jak se ve všem podpoříme, i když máme rozdílné názory. Proste jsme se asi našli moc brzy. Myslíte, ze se to časem změní? Ze mě jeho rodina začne víc brát? Bojím se, ze jsem jim spis nesedla, než ze jsem mladá.
3roky je už celkem dlouho…ale je pravda že většina těchto mladých lásek nevydrží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.20 14:11
A já podopořím. Měli jsme to s manželem stejně, musela jsem prvním autobusem domů a nesměla přespat 
. Chodili jsem spolu od 17ti. Teď je nám 28, jsme 4 roky manželé, máme dvě krásný děti, na VŠ jsme tenkrát odešli také studovat do stejného města, oba jsme dostudovali. Vztahy s manželovou rodinou mám ovšem narušené dodnes, holt nám nevěřili. No a co. 
Držím vám palce!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.20 14:14
@Annabela11 To je pravda, podle mě ukáže hlavně (můj) přechod na vysokou a pak společné bydlení, jestli to vydrží 
A chápu, že se rodičům nechce seznamovat třeba s třemi přítelkyněmi, než to bude konečně ta pravá. Tak schválně co bude třeba za 5 let. 
- Citovat
- Upravit
12.10.20 14:18
Já měla štěstí, že obě rodiny se chovaly vstřícně. I když jsme spolu nechodili dlouho, celkem rok a půl, od čerstvých 18, pro oba první vztah. Jezdili jsme k sobě na víkendy, po asi 3 měsících. Nakonec jsme se rozešli. Ale po 10 letech dali zase dohromady, a byla velká výhoda, že jsme své rodiny už znali. Jen jsme navázali. Mají hezký vztah i k mým dětem.
Znám víc párů, kde jsou spolu od SŠ. Klidně to může klapnout. My jsme taky nakonec přišli na to, že první láska byla ta pravá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.20 14:29
@Anonymní píše:
@andelka83 To je hrozně hezké, že jste se po 10 letech znovu našli
To je. A moc si toho vážíme. Obě rodiny jsou rády, že spolu jsme. Máme i společné děťátko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.20 14:32
Ja se na tyhle studentske lasky od 15 fakt jako na vazne vztahy nedivam, vetsina mych znamych na podobne vztahy dojela. Syn ma pritelkyni dlouho, prakticky cely gympl, ted spolu studuji VS, kazdy jinou, ale bydleni si nasli spolecne, na dovolene jezdi spolu, na brigady taky, obcas se s nimi sejdeme v divadle, kam jim sezeneme listky nebo na jine akci, ale tim to konci.Na vikendy na chatu ani na dovelene s nami nejezdi, prespavani u nas doma nehrozi. Kdovijak to vsechno bude. Ja jsem dost tajnustkarska, rodice jsem se svymi vztahy neobtezovala a myslim ze jsem obema stranam usetrila dost nervu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.20 14:38
Z přítelem jsme od sebe vydleli asi 90 km.. Jeho rodiče mě nepřijali(jemu bylo 17 mne 19), ale jezdit jsem tam mohla i babičky jsem poznala, ale to bylo o partnerovi. Jsme spolu 10 let máme po svatbě a 2 děti. Ty vztahy se pak napracuji blbě. Do dneška nechápu co měli za problém. I mi říkali, že 1. Láska nevydrží a a t semnou nezustava 
. Doufám, že budu jednou lepší než oni, je to fakt nepříjemný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.20 14:45
@Ijen
To ale zní, jako byste jeho vztahu nepřála. Asi se s ní cítí dobře a tak s ní je a právě cítí, že jeho studentskou lásku neberete vážně. A když přespávání nehrozí, tak s ní rovnou bydlí. Vůbec to neberte zle, takhle jsem to pochopila, když tak se omlouvám
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, raději anonymně kvůli věku. Je mi 18 let, studui poslední rok školy. jsem se svým přítelem od svých 15 let, něco přes 3 roky. Moje rodina ho přijala hned, zvou ho nás prespani, večeři u ohne, dovolené, výlety, oslavy, i k příbuzným. Téměř s celou rodinu včetně všemožných teticek a prababicek si týká, proste si ho moc oblíbili a jsem za to šťastná. Ale jeho rodina si mysli (třeba to tak je), že jsem jen ta první láska, takže nemá cenu mít spolecne fotky, seznamovat se, někam mě brát. Teď už povolili v létě dovolenou, ale to bylo jen na 3 dny. Jinak me berou spis jako synovu kamarádku, která se staví po škole a prvním autobusem domu. Dokonce neznám ani prarodiče a to s nimi bydlí, vždy mě před nimi skrývá. Když jde syn ven, tak jim raději říká, ze jde s kamarády, aby mu neříkali, ať jde za hodinku domu. Je o rok starší, jsem jeho první holka. Samozřejmě, muže nás rozdělit vysoká škola, ale máme v plánu stejné město (on už tam je, tedy je doma kvůli korone, ale chápete), takže by nám to mohlo i nadále vydržet. Kolikrát se i lidé diví, jak moc se máme rádi a jak se ve všem podpoříme, i když máme rozdílné názory. Proste jsme se asi našli moc brzy
. Myslíte, ze se to časem změní? Ze mě jeho rodina začne víc brát? Bojím se, ze jsem jim spis nesedla, než ze jsem mladá.