Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nerespektují mou výchovu - jsem špatná matka?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.10.20 23:58
Problém je, že máš malé sebevědomí, mně matka také říká, jak a co mám s dítětem dělat, pokud se mi to zdá dobrý nápad, zkusím to podle ní, pokud ne, tak to dělám dál podle sebe - a nehroutím se z toho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.20 23:59
Asi bych s nimi už své metody výchovy neprobírala.
Tvé dítě, trvá zodpovědnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.10.20 00:01
@stinga píše:
Problém je, že máš malé sebevědomí, mně matka také říká, jak a co mám s dítětem dělat, pokud se mi to zdá dobrý nápad, zkusím to podle ní, pokud ne, tak to dělám dál podle sebe - a nehroutím se z toho
Souhlasím, mám malé sebevědomí. Snažím se na tom pracovat. Myslím že je to taky důsledek výchovy.
- Citovat
- Upravit
11.10.20 00:01
Ja si kritiku vyslechnu, pak se nad tim zamyslim a bud si jedu dal podle sebe, nebo neco zmenim. Nas maly 22 mes taky dlouho neposedi, neres. A taky je beze mne v pohode a kdyz prijdu, je to hruza. Obecne je na me hodne nalepeny. S curanim to mas dobry, me to hlasi, az uz je hotovo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.10.20 00:04
@Sallyna píše:
Ja si kritiku vyslechnu, pak se nad tim zamyslim a bud si jedu dal podle sebe, nebo neco zmenim. Nas maly 22 mes taky dlouho neposedi, neres. A taky je beze mne v pohode a kdyz prijdu, je to hruza. Obecne je na me hodne nalepeny. S curanim to mas dobry, me to hlasi, az uz je hotovo
Děkuji. Já se nad tím taky zamyslím, ale bohužel tak že si pak připadám že dělám něco špatně a už mi je z toho blbě. I když podle mě to dělám zase správně. No doufám že chápeš co tím chci říct. 
- Citovat
- Upravit
11.10.20 00:05
Myslím, že to moc prožíváš. Jinak tedy s tím nošením dítěte na záchod, to mi taky přijde jako pěkná blbost. Buď ať chodí sama nebo jí dej někam nočník…
Jinak každé dítě je nějaké, a každý má svoje postupy a názory. Musíš si umět stát za svým, ale taky bys na druhou stranu měla umět vyslechnout konstruktivní kritiku a třeba se něčemu přiučit. Tvoje máma tě vychovala, tak zas až tak neschopná nebude, ne? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.10.20 00:11
@Lil Kitkatt píše:
Myslím, že to moc prožíváš. Jinak tedy s tím nošením dítěte na záchod, to mi taky přijde jako pěkná blbost. Buď ať chodí sama nebo jí dej někam nočník…
Jinak každé dítě je nějaké, a každý má svoje postupy a názory. Musíš si umět stát za svým, ale taky bys na druhou stranu měla umět vyslechnout konstruktivní kritiku a třeba se něčemu přiučit. Tvoje máma tě vychovala, tak zas až tak neschopná nebude, ne?
S tím nošením jsem to myslela tak, že ji vytáhnu třeba z postýlky když si tam zrovna zaleze (což se stalo zrovna dnes - zavolala čůrat tak jsem ji prostě instinktivně vzala). Jinak si chodí otevřít a já ji vysadím. Jak říkám na nočník z nějakého důvodu prostě nechce, utíká před ním, neposadí se… Neříkám že je neschopná přeci. Jen jsem se chtěla vypovídat, mě nevadí konstruktivní kritika samozřejmě si ji vyslechnu, vezmu k srdci a plno věcí jsem také podle ní udělala ale vadí mi že pak nedokáže přijmout můj názor nebo si alespoň poslechnout proč to tak dělám. A máš pravdu hodně si to beru a prožívám, nevím proč. Asi to sebevědomí.
- Citovat
- Upravit
11.10.20 00:11
Nacvič si doma před zrcadlem větu „Děkuju za radu, já to dělám jinak a vyhovuje mi to.“ A pak ji používej, kdykoli na tebe někdo s tímhle kafráním do výchovy a péče nastoupí. S milým úsměvem, samozřejmě. A hned následující větou změň téma na něco, co se dítěte vůbec netýká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.20 00:13
@Anonymní píše:
Děkuji. Já se nad tím taky zamyslím, ale bohužel tak že si pak připadám že dělám něco špatně a už mi je z toho blbě. I když podle mě to dělám zase správně. No doufám že chápeš co tím chci říct.
To si proste nesmis tak brat. Chce ti pomoct, poradit. Ale nekdy to proste vyzni blbe, ja to mam podobny s moji mamou, ale vim, ze to mysli v zasade dobre. Taky me to rozhodi, popremyslim, jestli by to treba nebylo tak lepsi, zkusim, uvidim. Nas taky nechce na nocnik, a to v 8 mesicich na nem sedel a vzdy to slo. Ted jen na zachod, kdyz zkousime. Zatim to netlacim, vzdy nam do vseho tak nejak dosel sam, od odstaveni kojeni po spani ve vlastni posteli, nic jsme netlacili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.20 00:18
Mám syna, a co tak čtu, jako přes kopírák 
Je tedy mladší, ale taky děsně samostatný živel. Úplně ti rozumím. Člověk si je sice jistý, přesně cítí, co dítě potřebuje, ale občas znejistíš po kritice okolí, nevíš, jestli fakt náhodou něco neděláš špatně… Plně souhlasím s ostatními, problém není vůbec tvá výchova, která je navíc určitě správná, ty jsi matka a jsi nejvíce s dítětem navázaná! Ale tvé sebevědomí. Nemáš třeba kamarádku - maminku s podobným přístupem? Já si našla jednu spřízněnou duši tady na emiminu, a je to úplně skvělá ženská, strašně moc mi psychicky pomáhá s ní konverzovat. A když se náhodou babičce něco v mé výchově nelíbí, hned si mám komu postěžovat a s kým to probrat, je to prostě nejlepší terapie. Ale musíš se zároveň naučit o sobě nepochybovat, ať máš jakýkoliv přístup, je to tvoje dítě. A ostatní ti do toho mluvit nemají, zkus nedebatovat a utnout to. Nezabředávej do podrobností, prostě odpověz „já to dělám tak a tak a hotovo“. Zřejmě tě matka na sebevědomí trochu poznamenala (viz poznámky, že jsi líná atd.) a bude to pro tebe těžké, ale nauč se být silná pro svou dceru, ať jsi jí tím nejlepším vzorem. A vztahy v rodině? Až se změníš ty sama, změní se i vztahy a celkově přístup lidí k tobě, jinak se budeš trápit stále 
Příspěvek upraven 11.10.20 v 00:18
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.20 00:18
Dobře víš, že špatná matka nejsi. A když to víš, tak se nenech vytáčet. Jeden čas jsem měla s mojí rodinou spor - netýkalo se to tedy výchovy, ale osvědčilo se mi každému, kdo do mě začal hučet svůj názor, odpovědět stylem: „Hele, možná máš pravdu. Ale já to chci dělat takhle. Prostě je to pro mě takhle lepší a bojím se, že když budeme v diskuzi pokračovat, tak se pohádáme. Mám tě ráda, nechci se hádat. Prosím tě, změníme téma, jo?“ Když to pak někdy zase zkusili, protočila jsem panenky „A už je to tu zase. Vím, že mi chceš říct… Já to ale dělám tak. Konec. Zvonec.“ A diskuzi jsem utla tím, že jsem sama změnila téma. Netrvalo to dlouho, dali mi pokoj. Spor trvá dál, ale nikdo mi nic neříká a naprosto respektují, že mám jiný přístup. A ten můj přístup mi nijak nekazí ani nebojkotují.
Myslím, že je třeba se fakt vůči mamince vymezit a dát jasně najevo, že i když může mít pravdu, má tě nechat být.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.10.20 00:18
@Sallyna píše:
To si proste nesmis tak brat. Chce ti pomoct, poradit. Ale nekdy to proste vyzni blbe, ja to mam podobny s moji mamou, ale vim, ze to mysli v zasade dobre. Taky me to rozhodi, popremyslim, jestli by to treba nebylo tak lepsi, zkusim, uvidim. Nas taky nechce na nocnik, a to v 8 mesicich na nem sedel a vzdy to slo. Ted jen na zachod, kdyz zkousime. Zatim to netlacim, vzdy nam do vseho tak nejak dosel sam, od odstaveni kojeni po spani ve vlastni posteli, nic jsme netlacili.
Jasně. Já právě taky netlačím. Možná to je podle ní příliš benevolentní. Poslední dobou si začala sama zalézat do postýlky, říká si na záchod. Ale kojení jede pořád - mě to ale neomezuje. Na nočník ale neexistuje aby šla. Učili jsme na nočník ale prostě ne. Taky vím že to třeba nemyslí špatně ale tím způsobem jakým to říká a pak nedokáže vyslechnout proč to tak dělám - jenom slyším odseknutí „no jo…dělej si co chceš” a stejně vím jak to myslí. 
Proto to je těžké.
- Citovat
- Upravit
11.10.20 00:20
@Anonymní píše:
S tím nošením jsem to myslela tak, že ji vytáhnu třeba z postýlky když si tam zrovna zaleze (což se stalo zrovna dnes - zavolala čůrat tak jsem ji prostě instinktivně vzala). Jinak si chodí otevřít a já ji vysadím. Jak říkám na nočník z nějakého důvodu prostě nechce, utíká před ním, neposadí se…
Tak jí pořiď k záchodu schůdky, aby si tam vylezla sama.
Víš jak, je to tvoje dítě, nemusíš mámě vysvětlovat, co a jak děláš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.10.20 00:21
@Masina píše:
Dobře víš, že špatná matka nejsi. A když to víš, tak se nenech vytáčet. Jeden čas jsem měla s mojí rodinou spor - netýkalo se to tedy výchovy, ale osvědčilo se mi každému, kdo do mě začal hučet svůj názor, odpovědět stylem: „Hele, možná máš pravdu. Ale já to chci dělat takhle. Prostě je to pro mě takhle lepší a bojím se, že když budeme v diskuzi pokračovat, tak se pohádáme. Mám tě ráda, nechci se hádat. Prosím tě, změníme téma, jo?“ Když to pak někdy zase zkusili, protočila jsem panenky „A už je to tu zase. Vím, že mi chceš říct… Já to ale dělám tak. Konec. Zvonec.“ A diskuzi jsem utla tím, že jsem sama změnila téma. Netrvalo to dlouho, dali mi pokoj. Spor trvá dál, ale nikdo mi nic neříká a naprosto respektují, že mám jiný přístup. A ten můj přístup mi nijak nekazí ani nebojkotují.
Myslím, že je třeba se fakt vůči mamince vymezit a dát jasně najevo, že i když může mít pravdu, má tě nechat být.
Díky, zkusím to. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, asi nečekám žádnou odpověď nebo radu. Chci se vypovídat.
Trápí mě poslední dobou vztahy v rodině. Hlavně s mou mámou. Máme 22 měsíční dceru. Je úžasná, naše láska. Dnes jsem mámě jen tak volala jak se má a říkala jsem že dcera si začíná říkat že chce čůrat ale že než ji donesu na toaletu tak se třeba počůrá. Na to mi řekla proč jako nemám nachystaný nočník - nikdy na nočník nechtěla. Nikdy se tam nevyčůrala, na WC ji to prostě „baví” víc. Prej to je blbost a že ji mám na dávat čůrat a často aby to věděla a nesmím být líná…ale ona sakra ví co je čůrat, sama si řekne ale nevychází jí to. Podle mámy už dávno neměla mít pleny (však já jsem v tomhle věku už taky přece neměla!) - tady ty řeči trvají už minimálně půl roku. Mě přijde normální že ani ne 2 leté dítě má pleny. Když jsem řekla že to je pokrok že si začala říkat, tak jsem jen slyšela arogantní: „No to je teda pokrok!” Pak se stočila řeč na nakupování. Dcera nevydrží déle než 20 minut sedět v košíku ani v kočárku. Chce ven, chce chodit, běhat. Máma říkala že by teda s ní nikdy na nákup na déle nešla protože nesnáší děcka co se vztekají a řvou, chtějí ven z košíku a že zrovna naše malá to dělá, ostatní děti koukají kolem sebe a ona tohle. Že prej ji to je jedno a mám si dělat co chci, ale bylo to samozřejmě takové to „řeknu že mi to je jedno, ale jedno mi to není”. Od mala je hrozně dcera samostatná. V 9 měsících začala sama bez opory chodit. Nikdy nechtěla držet za ruku, nikdy nechtěla krmit. Vše vždy sama, prostě je živel. Podle matky a některých z rodiny to přece takhle nejde. Musíš ji krmit jinak se nenají pořádně, musí chodit spát v 8 ne později, musím ji dávat co 15 minut na nočník jinak se to nenaučí, nesmím být líná. Kdysi jsem zastávala názor že plácnout po zadku je lepší než vysvětlovat. Během 22 měsíců jsem změnila názor, pokud nejde o život raději ji to 100× vysvětlím a to je samozřejmě taky špatně. Raději ji mám dát na prdel, přece se nesmí vztekat! Pak z toho pramení dotazy - to ji to jako budeš vysvětlovat do 18 let? To jako bude mít plínky do 4 let? Co jako pak z ní v 18 bude? To přece takhle nejde aby takhle brečela! Nesmí s tebou spát v posteli! Přestaň ji už v noci kojit!
Je mi z toho smutno a připadám si jako špatná matka. Nemám ráda hádky a už vůbec ne v rodině. Vždy jsme měli super vztahy v rodině. Cca. před půl rokem jsem začala zjišťovat že ty vztahy byli dobré jenom proto že jsem vždy sklopila uši a přiklonila se k názoru rodiny. Když mám ale jiný názor nebo jiný systém tak je to špatně a jsem nejhorší, už jsem i slyšela že nechápe kdy jsem se takhle zkazila, co se mi stalo atd… 
Prej když je u nich malá tak je to vše ok a když přijdu já tak se zkazí, mám na ni špatný vliv, je na mě moc závislá a podobně. Malá má hroznou radost vždy když se vrátím když potřebuji něco zařídit, je na mě přilepená, chce mi ukázat plno věcí mám z toho radost a pak slyším tohle. Ale to že malá ve 22 měsících říká kolem 150 slov (to jsou slova, které opravdu používá a opravdu ví co znamenají - vypsala jsem si je na papír), bezpečně pozná čísla od 0-10, umí je říct a to i v angličtině, zná plno slov anglicky, skládá věty o 2-3 slovech, věnujeme se ji s manželem co to jde to nikdo asi nevidí. Neumí na nočník, nevydrží sedět v nákupním košíků - to je špatně takže už je asi nic víc nezajímá. Rodiče malou pohlídají vždy když potřebuji a manžel není zrovna doma, kupují ji věci, hračky…asi bych měla být vděčná ale to co se děje poslední dobou je pro mě hrozné. 
Připadám si jako špatná matka. Na rodině mi vždy záleželo a pak poslouchám tohle. Zdá se mi že poslední dobou se semnou přestává rodina bavit jen kvůli mým názorům na výchovu a další věci, které jsou podle mě správné. Manžel bohužel často a docela dlouho pracuje na druhé straně republiky tak tady nemám ani jeho. Jediná má opora je tady pak bratranec, který mi vždy říká „F*ck haters! Jeď si svoje!” Ale já to neumím…nevím proč.
Pokud jste dočetli až tady tak vám moc děkuji.