Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Janasas píše:
Možná nejde o to co chceš, ale jakým stylem to chceš..
Odbočím.. My byli ted s klukem co chodí do 4 tř v poradně.. Chodíme od první a řešila jsem s tam s pani, že je dost velký na to, aby si sám chystal věci.. ale že občas něco zapomene a víte co mi mi řekla..
Nechte ho samotného, pak v klidu!! se ho zeptejte, jestli do má a pokud si něco něčím jistý, klidně mu poraďte, a klidně pomožte…
Nemyslím, že máš dítě oblékat a krmit, ale možná pokud- jenom typuju, hodíš oblečení, rychle oblékni se a, si nervní a potom, ty ještě nejíiš, honem, proč nejiš, tak je možné, že je z tebe vystreslý…
Takhle to asi ma byt v tom idealu. Na zacatku chystam, sednu si k detem a divam se jak se oblecou, ze zacatku pomuzu vic, pak min, pak jen kdyz neco…veci do skoly chystame na zacatku spolu, pak se divam…a cele to konci, ze se jen poptam..mas to a to?…jen tahle faze je nejak zaseknuta, protoze se nemuzu dobrat stavu, ze se opakovane zeptam a je VSECHNO ok… ![]()
@Janasas píše:
Možná nejde o to co chceš, ale jakým stylem to chceš..
Odbočím.. My byli ted s klukem co chodí do 4 tř v poradně.. Chodíme od první a řešila jsem s tam s pani, že je dost velký na to, aby si sám chystal věci.. ale že občas něco zapomene a víte co mi mi řekla..
Nechte ho samotného, pak v klidu!! se ho zeptejte, jestli do má a pokud si něco něčím jistý, klidně mu poraďte, a klidně pomožte…
Nemyslím, že máš dítě oblékat a krmit, ale možná pokud- jenom typuju, hodíš oblečení, rychle oblékni se a, si nervní a potom, ty ještě nejíiš, honem, proč nejiš, tak je možné, že je z tebe vystreslý…
Já mu oblečení chystám večer předem. On nejdřív snida, pak hygiena a nakonec se obléká. Já mu udělám snídani, nechám ho jist a během té doby dělám svoji hygienu a prebaluji batole. Občas pro)jdu kolem a upozornim,ze má jist. Pak řešíme zuby a tak. Dneska jsem s ním šla do koupelny. Začal si na dávat pastu na kartáček, pak ho napadlo, že se schová bráchovi a trvalo asi 10 minut, než jsem mu vysvětlila, že ho brácha hledat nebude, že si má čistit zuby, aby mohl do školy. Oblékání docela šlo. Každý den prostě něco vymyslí, co nutně musí dělat místo činnosti, kterou šel dělat a jsme ve skluzu.
@Anonymní píše:
Já mu oblečení chystám večer předem. On nejdřív snida, pak hygiena a nakonec se obléká. Já mu udělám snídani, nechám ho jist a během té doby dělám svoji hygienu a prebaluji batole. Občas pro)jdu kolem a upozornim,ze má jist. Pak řešíme zuby a tak. Dneska jsem s ním šla do koupelny. Začal si na dávat pastu na kartáček, pak ho napadlo, že se schová bráchovi a trvalo asi 10 minut, než jsem mu vysvětlila, že ho brácha hledat nebude, že si má čistit zuby, aby mohl do školy. Oblékání docela šlo. Každý den prostě něco vymyslí, co nutně musí dělat místo činnosti, kterou šel dělat a jsme ve skluzu.
Já tě vcelku chápu, podobný exemplář (x2) mám doma. Ale bude se to zlepšovat. Jsou 2 varianty - buď pořád trpělivě opakovat a kontrolovat a zase opakovat a vracet k započaté činnosti (např. čištění zubů) anebo později v situacích kdy to jde přenechat iniciativu na mláděti. Moje děti (2. a 4. třída), když jsou „pod dozorem“ (např. ráno při vypravování do školy) spoléhají na to, že budou upozorněny, že je čas na toto a tamto a taky mají tendenci „utíkat“ od oblékání apod. např. ke knížce. Když se musí zařídit samy (samostatný odchod na kroužky), tak všechno zvládnou bez problémů. Až žasnu, protože je to jako bych měla 2 různé sady dětí ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebovala bych se asi spíš vypovídat. Jsem matka dvou dětí, jedno je roční a druhé čerstvý školák. Poslední dobou je toho na mě nějak moc. Jedno dítě nastoupilo do školy. Já chodím na částečný úvazek do práce, ale to je jen 12 hodin týdně a spíš abych měla nějaký kontakt s oborem. Být tři roky doma je u nas profesní sebevrazda. Roční chodí na tu dobu do miniskolky. Bylo to tak i předchozím.
A teď k problému. Školák se za poslední měsíc dost změnil. Je drzý, odsekava, všechno musím říct pětkrát než poslechne. Proto se občas neudržím a zaevu. Je pravda, že je to tak 4× do týdne. Posledni týden se několikrát pocural. Jednou cestou z herny, pak na chalupě, potom na kroužku a naposled v družině. Je to tedy 4× za 10 dní. Když se zeptám proč, prý to nestíhá.
Dneska na mě ale nastoupila tchyně, že s ním mluvila a prý se pocurava, protože se mě boji. Já jsem vztekla a pohodlná a musím se změnit. Ano, občas zarvu. To přiznávám, ale až když něco opakuji popate nebo fakt chvatam a on nedělá nic. Bylo mi vysvětleno, že toho chci moc. Přece nemůžu chtít, aby se v první třídě ráno sám oblékal a nosil si tašku. Mám mu se vším pomáhat. On je jeste malý. Navíc ho pretezuji kroužky. Chodí plavat a na angličtinu. Oboje dělá od školky. Akdyz se nezmění, může v deseti letech skočit pod vlak nebo si něco udělá. Obrecela jsem to. Chci se zeptat, fakt myslíte, že bych mohla být tak příšerná? Pomáháte prvňáčků s oblikanim, snídani a tak?
Nečetla jsem diskuzi, ale děti neoblékám už cca od 3 či 4 let, či jen hodně vyjímečně jim pomáhám. To např. když hodně, ale hodně spěchám při odchodu ze školky/školy.
Další věc je odsekávání a to, že je dítko drzé. Toto si myslím, že je následek začátku školy. Dcera také začala více odsekávat a odmlouvat po nástupu do školy. Trvalo to cca půl roku, než se malinko srovnala.
Také hodně záleží jak se tchýně syna ptala. Jsou otázky, které když položím, tak mi dítě bezproblému řekne, jak je ten a ten člověk hrozný apod., v podstatě s dítětem budu manipulovat.
Takže za mě, nemyslím si, že jsi hrozná matka.
@Anonymní píše:
Já se snažím, abychom dělali vše na čas. Myslím si, že hodina času od probuzení do obutí bot by měla být dost dlouhá na najezeni, oblečení a hygienu. Tašku mu samozřejmě vezmu, pokud jdeme pěšky. Má ji jen snést že schodů. Z těch nosím ročního. Navíc mám problém s kolenem a po schodech chodím opravdu opatrně. Já se snažím vysvětlovat, prosím, ukazují na hodinach kolik máme času. A nic.
Naposled jsme zakřičela včera ráno, když se šel oblékat a já přišla po 10 minutách s oblečeným batoletem a on měl na sobě jednu ponožku a jinak nic. A to jsem ho průběžně z ložnice upozorňovala, že už se oblekame a ptala se, jak je na tom. Asi čtyřikrát.
Děti také mají cca hodinu na oblečení, nasnídání a vychystání se. A přesně znám to o čem píšeš. Děti vzbudím a jdou se oblékat. Přijdu po cca 10 minutách, dcera sedí v křesílku, v ruce kalhotky a 10 minut si je obléká
. Také popoháním, občas také křiknu. Ale i přesto si nepřipadám jako hrozná matka. ![]()
Taky mám šestiletého, má odklad školní docházky, ve školce na nás apelují, že se musí oblékat sami a tím, že jim nosíme tašku a tancujeme kolem nich, jim opravdu nepomáháme. Musí se učit nést zodpovědnost za vlastní věci apod. Samozřejmě pokud taška není extrémně těžká apod. Takže tchyně vám svými názory fakt asi nepomáhá. Spíš to počurávání je špatné. Něco je jinak, ale vůbec to nemusí být o vás. Třeba je to na něj velká zátěž ve škole, soustředění, učivo nebo bych se zaměřila i na kolektiv, situaci v družině. Např. můj synovec byl natvrdo šikanován už v první třídě (!) Brali mu svačiny, zavírali ho na celou přestávku do skříňky atd. Bohužel ty děti se za to stydí a myslí si, že je to jejich chyba a neřeknou to. A například můj mladší čtyřleťák se jednou počural ve školce na písku, protože se prý bál větších dětí na WC a nechtěl tam jít.
@Anonymní píše:
Já mu oblečení chystám večer předem. On nejdřív snida, pak hygiena a nakonec se obléká. Já mu udělám snídani, nechám ho jist a během té doby dělám svoji hygienu a prebaluji batole. Občas pro)jdu kolem a upozornim,ze má jist. Pak řešíme zuby a tak. Dneska jsem s ním šla do koupelny. Začal si na dávat pastu na kartáček, pak ho napadlo, že se schová bráchovi a trvalo asi 10 minut, než jsem mu vysvětlila, že ho brácha hledat nebude, že si má čistit zuby, aby mohl do školy. Oblékání docela šlo. Každý den prostě něco vymyslí, co nutně musí dělat místo činnosti, kterou šel dělat a jsme ve skluzu.
U nás se zase nejdříve obléknou, pak jdou na snídani a potom čištění zubů. Ty poslední dvě činnosti by totiž šly v nejhorším případě vynechat, kdyby byla opravdu časová tíseň. Ale bez snídaně zatím dcera nešla.
@zudina píše:
Ano, jsi priserna. Na male deti se nerve a chysta se jim obleceni i snidane.
Proboha, je to uz skolacek, nerikam nepomahat, ale obleknout nachystane si snad zvladne sam. A tasku bych mu taky nenosila, pokud je to drobek a ma ji fakt tezkou, tak max vzit neco za nej a ve skole mu to dat, ale zbytek at si nese. Zadny, ze se mama potahne s jeho taskou a jeste s kocarem. Musi si pomalinku zvykat na sve povinnosti, aby z nej jednou nevyrostl nesamostatnej chlap, kterej je zvyklej, za mu mainka dela poskoka. Zakladatelko, nejsi hrozna matka, jen bych dekla, za starsi zarli na mensiho a tak te asi trochu prudi. Snazila bych se mu dokazovat, ze ho mam porad moc rada, ale rozhodne bych to nedelala tim, ze se k nemu budu chovat jak k miminku a posluhovat mu. Apropo, kdyz je babicka takova moudra, proc se taky nezapoji a neodvede ho treba do skoly?
@tronelka Prvňák by ideálně neměl nosit víc než 10 procent své hmotnosti. Pokud je dítě drobek, tak se do tohoto limitu vejde aktovka se svačinou, pouzdrem a čítankou. ![]()
@alifie píše:
@tronelka Prvňák by ideálně neměl nosit víc než 10 procent své hmotnosti. Pokud je dítě drobek, tak se do tohoto limitu vejde aktovka se svačinou, pouzdrem a čítankou.
Vzdyt to pisu, pokud je to drobek, vzala bych mu tezke veci, ale rozhodne ne celou tasku. At ji ma trebas prazdnou jen se svacinou, ale at si neco nese a nezvyka si na to, ze jde jak milostpan.
@Lioness34 píše:přesně - dostatečná časová rezerva a když je potřeba pomůžu… vždyť je ucime pomáhat si navzájem… ať se pak nedivi maminky co deti vychovávají tak ze jim rodiče nepomuzou ze musí samy a ze je vše obtěžuje ze pak až budou rodiče staří jim dítě taky nepomůže - musí se přece snažit každý sám
A nebo to treba dopadne tak, ze rodice, ktere za deti delaji i to, co by umerne k veku mohly zvladat samy se jednou za svou obetavost potazou se zlou, az neboudou chtit sve dospele miminko obsluhovat a ono jim to bude mit za zle, protoze to bude brat jako samozrejmost. Nerikam detem nepomahat, to vubec, ale taky to chce je ucit, ze pomahat a sve povinnosti plnit by predevsim meli i ony.
@tronelka píše:
Vzdyt to pisu, pokud je to drobek, vzala bych mu tezke veci, ale rozhodne ne celou tasku. At ji ma trebas prazdnou jen se svacinou, ale at si neco nese a nezvyka si na to, ze jde jak milostpan.
To by mě kleplo, přendávat věci před školou z tašky do tašky - v mrazu, větru, dešti. ![]()
Nosila jsem tašku v první i ve druhé třídě. Občas ve třetí. Přestala jsem ne proto, že „si to mají nosit sami“, ale protože sami řekli, že pomoct s taškou nepotřebují. A výsledek není, že moji kluci chodí jak milostpáni, ale naopak, když spolu jdeme do obchodu, tak JÁ mohu jít jako milostpaní, protože kluci si nákup rozdělí mezi sebe.
@tronelka píše:
A nebo to treba dopadne tak, ze rodice, ktere za deti delaji i to, co by umerne k veku mohly zvladat samy se jednou za svou obetavost potazou se zlou, az neboudou chtit sve dospele miminko obsluhovat a ono jim to bude mit za zle, protoze to bude brat jako samozrejmost. Nerikam detem nepomahat, to vubec, ale taky to chce je ucit, ze pomahat a sve povinnosti plnit by predevsim meli i ony.
Tak jistě ze .. js rozhodne netvrdím té má máma a táta dělat všechno za deti a posluhovat jim. U nás deti pomáhají samy od sebe i s nákupem…minule nám nachystaly snídani… pomáhají sobě i ostatnim i nám… já nejsem zastáncem toho ze vše budu dělat za ne, to vůbec ne. Ale pomáháme jim a pokud to jde tak jim vycházíme vstric, pokud ne, tak vysvětlíme. Tašku má naše dcera v první tride teda těžkou až až, před školou si ji nasadí… když odcházíme ze školy, tak ji beru já. Ale nečeká - nejprve si ji vezme ona a polud neřeknu počkej já ti to vezmu mas to těžké, automaticky si ji bere. My deti vedeme k tomu aby měly povinnosti ale i k tomu aby si byly schopné pomoci. Jak sobě navzájem tak nám. Mě něco spadne na zem a nez se sehnu sehne se a podá mi to dítě a nemusím říct nic. Nebo jdu veset prádlo a hned jdou ze to udělají a pomůžou. Kdybych viděla, ze na mě kaslou a je jim jedno ze nesu nákup a tahnu x tašek tak to víš ze by mi to vadilo… a něco bych s tím dělala.
A každý ať si to děla jak chce
každá děláme to nejlepší co si myslíme.
@alifie píše:
To by mě kleplo, přendávat věci před školou z tašky do tašky - v mrazu, větru, dešti.
Nosila jsem tašku v první i ve druhé třídě. Občas ve třetí. Přestala jsem ne proto, že „si to mají nosit sami“, ale protože sami řekli, že pomoct s taškou nepotřebují. A výsledek není, že moji kluci chodí jak milostpáni, ale naopak, když spolu jdeme do obchodu, tak JÁ mohu jít jako milostpaní, protože kluci si nákup rozdělí mezi sebe.
@alifie píše:
@tronelka Prvňák by ideálně neměl nosit víc než 10 procent své hmotnosti. Pokud je dítě drobek, tak se do tohoto limitu vejde aktovka se svačinou, pouzdrem a čítankou.
no a naše dítě nic jiného nenosí ![]()