Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přišla jsem se vypovídat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.9.24 11:44
Život je prostě nespravedlivý. A když si to člověk uvědomí, je mu lépe. To jsou věci, které nejdou změnit, tak je třeba je přijímat, tak jak přicházejí do života. Žádný psycholog tohle nevyřeší, jen ty sama si to musíš poskládat v hlavě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.9.24 11:47
@Poustevnice píše: Více
Mrzí mě jen její přístup. Sama asi ví, že to bolí, ale nevadí ji mi napsat, že si nechce dávat pozor a omezovat se kvůli mně. A nikdo nevidí, že já už nemůžu. Zvažuji už i psychiatra, kvůli lékům na spaní, točím se v kruhu a nevím, jak ven…
- Citovat
- Upravit
15.9.24 11:48
Nemáš povinnost se se sestrou radovat, ale ani ona nemusí prožívat to období někde v koutě. Primárně hledej podporu u partnera, ten by ti měl být oporou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.24 11:48
Jak doma? Žiješ snad s přítelem, ne? Sestra za tvou neplodnost nemůže, nemusíš se radovat s ní, ale nekaz ji její radost. Určitě se u rodičů můžete střídat a nebýt tam obě zároveň, i oni mají právo radovat se z budoucího vnoučete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.9.24 11:50
@vokishka píše: Více
Rodinnou diskuzí? Tohle téma jsem tu otevřela teď poprvé, asi mi to přibliž
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.9.24 11:54
@Anonymní píše: Více
Ahoj,
pokud máš problémy se spaním spojený s depresí a úzkostmi, určitě ti může psychiatr antidepresiva na spaní, ale to může i obvodní lékař. Ja psychiatra nemám. Psycholožku ano. Mám dobře zkušenosti s antidepresivy na spaní, ale na každého působí jinak, mě pomohly se spánkem. Raději bych to řešila co nejdříve než se ti problémy zhorší. Hodně štěstí a drž se 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.9.24 11:54
@Serpentini píše: Více
Ale já ji tu radost nijak nekazím… Já jen nevím, co dělat. Doma mají pouze radost a moje volání o pomoc tak nějak přehlížejí. Nejde o to stát v koutě, jde asi o trochu empatie… Ona sama byla prý na dně, nedokázala slyšet o předškolních dětech a ode mě se teď čeká, že budu skákat radostí…
- Citovat
- Upravit
15.9.24 12:02
Upřímně, abys x let po potratu měla tyto projevy, to je hodně špatně a opravdu jdi k psychologovi, protože tvoje projevy a pocity opravdu nejsou v pořádku.
Co vidím okolo sebe, tak jedním z přáznaků psychických problémů je extrémní míra sobeckosti. Ty ji projevuješ, neměla bys být po takové době ve stavu, kdy se nejsi schopna radovat z vlastní sestrou.
Ta empatie, co požaduješ, je prostě nad míru toho, co bys měla požadivat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.24 12:03
Ahoj, asi tě to nepotěší, ale tvá sestra se opravdu nemusí v ničem omezovat. Pokud má radost z těhotenství, tak má a ty s tím nic neuděláš. Asi bych ji řekla že jí taky chápeš že má radost, ale jinak ať o tom nemluví, ať zkusí na Tebe brát ohledy. Jinak bych na nějaký čas s ní utnula kontakt, nebo omezila na minimum. Hledej podporu hlavně u přítele, TEN tě má podržet. Sama tvrdíš že i ona si procházela tím samým co ty, tak si troufám říci že ví jaké to je a není nic špatného na tom, že má radost. Já jsem taky dítě dlouho dlouho odkládala kvůli psychickým problémům. Máš u mě velké plus že máš aspoň rozum. Některé ženské které jsou OPRAVDU psychicky narušené ještě otěhotní a pak fňukají že neví jak se o dítě starat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.9.24 12:09
@Sany80s píše: Více
Ale já před 3 roky potratila, od té doby jsem neotěhotněla a vzhledem ke zhoršení zdravotního stavu se teď ani nemohu snažit. Jak jako, že míra sobeckosti? Já naopak vždy jedu v režimu, kdy se snažím tu být pro druhé. Já se se sestrou radovala, hodně jsem ji podporovala, ale ona veděla, čím si procházím a posílala mi neustále děstské oblečení, fotky pokojíčku atd. - a pak se naštvala, když jsem mámě řekla, že to nezvládám a chtela bych mít miminko tak, jako ona…
- Citovat
- Upravit
15.9.24 12:12
@Anonymní píše: Více
A co to prostě ignorovat? Ano, tvá setra by měla brát ohledy, ale ty rovnou můžeš být zalezlá doma. Protože u tam venku uvidíš usměvavé maminky, miminka v kočárku, dětské oblečení. To je prostě realita. Prvně se musíš dát do pořádku hlavně TY, pak bude miminko.
Edit: Moje o 6 let mladší sestra otěhotněla na první dobrou a nám se to nedařilo. Říkala že nemám na to myslet a já už jsem se jenom držela abych ji neřekla: Tobě se to řekne když ses s mužem opila, skočili na to a bylo z toho dítě! 
Teď se snaží o druhé, vzpomněla si na její slova co mi tehdy říkala a dala by si za to pěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.24 12:17
@Anonymní píše: Více
Ano, je to tři roky, právě proto, přestože nemůžeš otěhotnět, takhle bys reagovat neměla. To je přesně reakce těch lidí s psychickými problémy tohoto rázu, myslíš si, že máš právo na něco, co je přes čáru. Nemáš, je to tři roky a ona je tvoje sestra, pokdu nejsi schopna sdílet s ní radost, jsi fakt psychicky nemocná a jako psychicky nemocná nemáš správný náhled na situaci, to je naprosto typické.
Mám s tím zkušenost i v rodině, upřímně i z horích situací, než jsi teď ty a ty reakce byly velmi podobné a jen zhoršovaly stav těch lidí, protože oni si ymsleli, že na to mají právo a všichni jim musí projevovat takovou míru účasti, kterou si oni usmyslí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.9.24 12:17
@Lu66 píše: Více
Já se extrémně snažím… Sledovat maminky venku mi tak nevadí, bolí to v té rodině, kdy toho musím být součástí (i když v toho človíčka mám opravdu radost) a trochu mi přijde, že jsem všem byla dobrá jako usměvavá holka, která všem dělala radost a teď bych chtěla třeba, aby mi máma řekla, že půjdeme nakupovat, nebo pojedeme na výlet, ať přijdu na jiné myšlenky, protože já kromě práce jinak jen doma zalezlá jsem ….
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Příští týden jdu k psychologovi, ale chtěla bych to pustit ven už teď… Doma to nechci řešit, protože mě nikdo nějak nevnímá a jsem prý jen přecitlivělá a labilní. Má mladší sestra je těhotná, moc jsme se nebavily, mám za sebou potrat a nesu to již pár let jako velké trauma. Bohužel se mi od té doby nepodařilo otěhotnět a ted mi to není ani doporučováno, jsem v léčbě a musím se nejrpve dostat do pořádku. Teď se můj psychický stav zhoršil, trápím se tím, nedokáži moc spát, sestra nedokáže pochopit, že já prostě nedokážu vnímat její radost. Řekla mi, že se rok snažila a byla skoro na dně, když musela poslouchat o dětech našeho bratrance. (které jsem poslouchala také, nemuseli jsme ale koukat na fotky z ultrazvuku a řešit každé kopnutí, jako musím já teď). Ale já to v sobě nesu už dlouho, teď je to extrémně bolestivé a bylo mi řečeno (když jsem chtěla vyčistit situaci a říct, že to prostě bolí i přesto z ní mám radost a těším se), že o tom nechce nemluvit a hlavně si nechce dávat bacha, že ji taky nikdo nešetřil. Že to nemám řešit - a dál mě ignoruje. A já teď nevím, co s tím. Mám pocit, že na mě teď doma všichni koukají jako na nepřející a zapšklou. Ale já jsem ooravdu na kraji svých sil. Ani nevím, kdy jsem naposledy dobře spala, do toho mi je občas blbě, zdravotní stav, a mám pocit, že mě nikdo nevnímá, nevidí, ani přítel a brzo se úplně složím. Cítím se na to na vše sama.
Příspěvek upraven 15.09.24 v 11:45