Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Určitě to je dobrý krok. Bez něj ti bude líp. Neváží si tě. Jednala bych stejně. Dítěti otce nebereš, jeho otec bude pořád, záleží jak se k tomu postaví.
Muž nic nedělá, jen chodí do práce, nosí peníze a stará se o topení a chystání dříví… No, je to prostě chlap. Co víc bys chtěla?
Strategie přežití je následující: pokud je Ti blbě, zůstaň v posteli a dej si to jako program dne. Jak ženská jen trochu může, už z postele vyleze, protože si chce uvařit jídlo, nebo ji rozčiluje nepořádek, na který se dívá, a začne uklízet. Muž to vyhodnotí, že jí zas tak blbě není, a odejde do dílny tvořit hodnoty (mimochodem, furt lepší něco dělat, než chlastat). Přece nebude uklízet, když ten úklid nakonec zvládne paní choť…
Nabízí se otázka, jak spolu vlastně komunikujte, jestli si umíte říct, co kdo potřebuje. Bez výčitek.
Neboj, hádky jsou úplně normální… Holt učíte se spolu žít, jste v nové situaci - máte děťátko. Tak vydrž a jak budeš moct, choď na procházky s kočárkem. Zlepšuje to náladu, tím pádem i klima u vás doma bude přátelštější.
Hodně sil.
Tady by se hodilo znat jeho pohled na věc.
Třeba se cítí úplně odstrcenej. Že na místě kde byl on je teď dítě a on někde kilometr vzadu čeká na nádraží na vlak kterej nejede. Třeba jen dobrovolně vyklízí pole, kde je stejně k ničemu.
@ccc001 píše:
Dobry vecer damy a panove,
jdu se spise vypsat ze sveho trapeni. Pritel je neskutecny sobec. Pred otehotnenim byl neskutecne zlaticko - aneb kdyz ptacka lapaji, pekne mu zpivaji. Behem tehotenstvi se vse otocilo. Mela jsem nevolnosti a daval mi to neskutecne vyzrat. Po porodu se nic nezmenilo, spise jeste pritvrdil ve svem sobeckem chovani. Byla jsem nemocna, nasledne blokla zada - vzdy na me dostal OCR a to stravil tak, ze si delal v dilne svoje veci, takze jsem stejne celou domacnost a miminko mela na krku ja. Z cehoz vyplyva, ze z anginy ani bloknutych zad nejsem uplne vylecena. Kdyz jsem mu nekolikrat rekla, ze se mi jeho chovani nelibi, vysla jsem z toho nejhur ja, nebot mu davam na krk nuz a vyhrozuju mu odchodem.
Nasla jsem si uz i ubytovani pro me a syna, ktereho s nim mam. Ale stale vaham, zda je to dobry krok. Nechci diteti vzit otce, ale k cemu mi je chlap, na ktereho se nemuzu spolehnout? V domacnosti absolutne s nicim nepomuze, akorat nachysta drevo a zatopi v kamnech..
Je mi ze vseho akorat do place. Dite chtel on, ja byla potesena a necekala jsem, ze se taky brzy rozhoupne.. Kdybych tusila, co bude nasledovat, tak bych nesouhlasila.
Po jaké době vztahu, jste se snažili o dítě? Znali jste se dobře? Bydlení sis sehnala, budou ti stačit finance? Otec zůstane stále otcem.
@terien
Věř, že to někteří dokážou naprosto úžasně. Znám to…
Pokud budeš reálně schopná utáhnout bydlení, syna (alimenty bych brala stylem, možná bude platit, ale možná také ne, bohužel je to realita) a bude mít kdyžtak kdo ti pomoct (pohlídat), tak do toho určitě jdi, bez něj ti bude lépe ![]()
Upřímně? Přijde mi, že máš přehnaně nároky. Chlap vydělává, topí a maká v dílně. Asi to bere tak, že práce v domácnosti jsou prostě ženské práce. Takže záleží, jak si to nastavíte do budoucna a jestli by jsi to byla schopná překousnout, že v péči o domácnost nejedete půl na půl.
Druhá věc je to, že ti nepomohl, když jsi byla nemocná. Možná si myslel, že ti zas tak špatně není. Řekla jsi mu, co je potřeba udělat nebo když to sám od sebe neudělal, tak jsi se zvedla a udělala raději sama? Chlapi jsou někdy natvrdli a většina fakt nepozná, že dneska je potřeba utřít prach.
Jen na základě tvého popisu bych chlapa za sobce vážně neoznačila. Otázka je, jak se k tobě chová v jiných ohledech.
@ccc001 píšeš, že stále váháš, jestli je odchod od muže dobré řešení.
Myslím, že není. Tohle jsou normální bolesti mladého partnerství s miminkem.
Myslím, že najdeš více oblastí, ve kterých je Ti muž oporou. Píšeš, že k Tobě není citlivý a nechápe Tvou únavu apod. To je klasické nedorozumění mezi mužským a ženským světem.
Můj muž nesnáší mytí nádobí a příčí se mu přebalování miminka… Ale ovládá perfektně jiné dovednosti, které neumím já, a můžu se na něj plně spolehnout ![]()
Nebo obráceně zpívala jsi ty a ve chvíli kdy mas na něj páky tak utahujes šrouby..
Hele je to těžký, zkus s ním o tom nějak promluvit. Někteří chlapi to tak prostě mají. Já taky když to doma neřeknu 3× a ještě u toho nehledám, tak to neudělá
a nemyslím si, že je sobec. Spoustu práce chlap ani neví, že se dělá. Vysat. Vytrit, dát přát, pověsit prádlo zvládne, ale že se musí třeba umýt parapety, vyčistit záchod, umýt koupelnu atd to ani neví
a další věci prostě neřeší. Tak není vysato každý den, leží tam nádobí, není uvařeno no stres. Buď ráda, že chodí do práce a nosí domu peníze.
@ccc001 píše:
Dobry vecer damy a panove,
jdu se spise vypsat ze sveho trapeni. Pritel je neskutecny sobec. Pred otehotnenim byl neskutecne zlaticko - aneb kdyz ptacka lapaji, pekne mu zpivaji. Behem tehotenstvi se vse otocilo. Mela jsem nevolnosti a daval mi to neskutecne vyzrat. Po porodu se nic nezmenilo, spise jeste pritvrdil ve svem sobeckem chovani. Byla jsem nemocna, nasledne blokla zada - vzdy na me dostal OCR a to stravil tak, ze si delal v dilne svoje veci, takze jsem stejne celou domacnost a miminko mela na krku ja. Z cehoz vyplyva, ze z anginy ani bloknutych zad nejsem uplne vylecena. Kdyz jsem mu nekolikrat rekla, ze se mi jeho chovani nelibi, vysla jsem z toho nejhur ja, nebot mu davam na krk nuz a vyhrozuju mu odchodem.
Nasla jsem si uz i ubytovani pro me a syna, ktereho s nim mam. Ale stale vaham, zda je to dobry krok. Nechci diteti vzit otce, ale k cemu mi je chlap, na ktereho se nemuzu spolehnout? V domacnosti absolutne s nicim nepomuze, akorat nachysta drevo a zatopi v kamnech..
Je mi ze vseho akorat do place. Dite chtel on, ja byla potesena a necekala jsem, ze se taky brzy rozhoupne.. Kdybych tusila, co bude nasledovat, tak bych nesouhlasila.
Nevyhrozuj a jdi. Nic dobrého tě nečeká.
V příštím životě se chci narodit jako chlap putičky z emimina, co nemakačenka obhajuje, že chudáček ani neví, že se meje záchod… To vaši chlapi nikdy nežili sami? Nebo měli záchod třeba půl roku neumytý, nic nejedli, žili v humusu? Sorry ale to jsou prostě jen úplně neskutečný výmluvy, ti chlapi to vědí moc dobře, ale proč by neměli ručičky dozadu, když se to udělá „samo“ - zařídí to jejich domácí spotřebič s názvem přítelkyně, kterého není potřeba si vážit nebo se o něj jakkoliv starat…
@heluska1992 píše:
Hele je to těžký, zkus s ním o tom nějak promluvit. Někteří chlapi to tak prostě mají. Já taky když to doma neřeknu 3× a ještě u toho nehledám, tak to neuděláa nemyslím si, že je sobec. Spoustu práce chlap ani neví, že se dělá. Vysat. Vytrit, dát přát, pověsit prádlo zvládne, ale že se musí třeba umýt parapety, vyčistit záchod, umýt koupelnu atd to ani neví
a další věci prostě neřeší. Tak není vysato každý den, leží tam nádobí, není uvařeno no stres. Buď ráda, že chodí do práce a nosí domu peníze.
Být s někým za peníze - no to by jich muselo být opravdu hodně. Moc hodně.
Dobry vecer damy a panove,
jdu se spise vypsat ze sveho trapeni. Pritel je neskutecny sobec. Pred otehotnenim byl neskutecne zlaticko - aneb kdyz ptacka lapaji, pekne mu zpivaji. Behem tehotenstvi se vse otocilo. Mela jsem nevolnosti a daval mi to neskutecne vyzrat. Po porodu se nic nezmenilo, spise jeste pritvrdil ve svem sobeckem chovani. Byla jsem nemocna, nasledne blokla zada - vzdy na me dostal OCR a to stravil tak, ze si delal v dilne svoje veci, takze jsem stejne celou domacnost a miminko mela na krku ja. Z cehoz vyplyva, ze z anginy ani bloknutych zad nejsem uplne vylecena. Kdyz jsem mu nekolikrat rekla, ze se mi jeho chovani nelibi, vysla jsem z toho nejhur ja, nebot mu davam na krk nuz a vyhrozuju mu odchodem.
Nasla jsem si uz i ubytovani pro me a syna, ktereho s nim mam. Ale stale vaham, zda je to dobry krok. Nechci diteti vzit otce, ale k cemu mi je chlap, na ktereho se nemuzu spolehnout? V domacnosti absolutne s nicim nepomuze, akorat nachysta drevo a zatopi v kamnech..
Je mi ze vseho akorat do place. Dite chtel on, ja byla potesena a necekala jsem, ze se taky brzy rozhoupne.. Kdybych tusila, co bude nasledovat, tak bych nesouhlasila.