Skloubení práce a rodiny

Anonymní
17.3.21 21:31

Skloubení práce a rodiny

Nebudu chodit kolem horké kaše, vystudovala jsem obor s nic moc uplatněním. Už dlouho jsem tou dobou chodila s partnerem a chtěl vztah posunout dál, vzali jsme se, otěhotněla jsem. Jsem tedy doma s dítětem, během toho jsme řešili rekonstrukci bydlení a druhé dítě. Abych si zlepšila uplatnění, začala jsem studovat dálkově školu v jiném oboru. Manžel má tak středně náročnou práci, pracuje z domu. Ke škole se stavěl tak, že to sice bude těžké, ale podpoří mě. Situace se má tak, že i přesto, že nám Covid nahrál do karet a je distanční výuka - ušetřím mraky času za dojíždění, ke každé mé zmínce o škole má blbé připomínky, protáčí oči, přitom po něm chci dva dvouhodinové bloky za týden, učím se po nocích. Jinak jsem doma s dětma, plně se jim věnuji, starám se o domácnost, zařizuji nákupy, návštěvy, lékaře apod. Vážím si toho, že můžu být doma, že máme zdravé děti a střechu nad hlavou, ale připadá mi přirozené posouvat se dál. Ve výsledku ta škola zabere jeden půlden, který on musí nadpracovat, přičemž, stejně u toho sedí denně až do večera, takže v tom není zas až takový problém. Několikrát jsem nadhodila, že klidně ráda půjdu do práce, ať to neleží jen na něm, snad něco méně kvalifikovaného najdu, ale to by znamenalo od něho nějakou součinnost, vyzvedávat děti, slevit z požadavků doma, ale to mě úplně shodí, jak si to jako představuju, že kvůli mým pár tisícům nebude ještě dělat chůvu, že to se vůbec nevyplatí. No, nevyplatí, ale tady jde o celkové postavení mě, ne o pár tisíc. On sám neví co chce, asi by mě nejradši viděl jako ženu v domácnosti, já už toho mám plné zuby, navíc nejsem typ, co by seděl a lomil rukama, je mi jasné, že nemůžu mít v životopise xy let mezeru. To jsem fakt tak náročná? :zed: Zároveň nevím, jestli to celé neberu za nějaký špatný konec. Jestli fakt nemám být spokojená jenom s tím, co mám a dělat v klidu za pár let nějakou nekvalifikovanou práci a nemít dusno doma. :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
24610
17.3.21 21:36

Mas doma troubu a ne partaka. Co chces slyset? Evidentne je on, pak dlouho nic a pak mizna ty a deti, kdyz ma problem podilet se na jejich zajistenu a poskytnout Ti prostor pro realizaci a nejakou perspektivu v zamestnani. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
329
17.3.21 21:50

Jde hlavne o celkove vnitrni nastaveni Vas dvou… Vy evidentne potrebujete rust, partner se spokoji s tím, co je a nema potrebu se posouvat ani sam u sebe, natoz u Vas. Doufam, ze najdete nejaky kompromis… Kazdopadne nerezignujte na svoje sny ( uz vubec ne ty o vzdelani - to se Vam nikdy neztrati).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20561
17.3.21 21:59

Děláš dobře. A rodiče jste oba, takže nechť se 2× týdně stará. Dělat nekvalifikovanou práci, která by tě navíc asi nebavila a nebyla dobře placená, není žádná výhra.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1304
17.3.21 22:00

Ty blaho, „nebude dělat chuvu“… To myslí vážně? Že se nebude starat i své děti, když ti bude třeba? Proč máš s takovým člověkem děti? Dokonce dvě? Evidentně mu vyhovuje putka domácí a full servis

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17.3.21 22:01

Chůvu vlastním dětem? Tomu se myslím říká rodičovství. Chlapec se trošku zasekl a jede si model generace rodičů.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.3.21 22:12

Bohužel jsme se oba projevili až po mnoha letech a při zátěžových situacích. On chce velkou rodinu, ale nějak mu uniká, že péče o děti nespočívá v chlubení se jimi a já, že mi jen rodinná pohoda k životu nestačí. Neříkám, že by mě žádná nekvalifikovaná práce nebavila, ale asi bych si to celý život otloukala o hlavu, že jsem to takhle promarnila. :nevim: Zase nechci být nevděčná, máme se fakt dobře, defakto nám nic nechybí, nevím, jestli mě jenom nepálí dobře bydlo. :nevim: Celá ta situace mi velmi dlouho leží v hlavě, proč se mi to celé tak zašmodrchalo a nemůžu prostě být spokojená s tím, co mám, co by za to jiní dali. :think:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.3.21 22:20

Můj muž chtěl vždy rodinu, já chtěla neprijit o svou práci, tak jsme se domluvili a od narození ditete jsme dělali oba a o péči o dítě / děti a o domácnost jsme se stridali rovným dílem, případně jsme využivali hlídání u rodinných příslušníků. Předtím jsme spolu byli hodně let a to prostě víš, co od druhého očekávat. Nezdá se mi, že by se druhý partner projevil až po pěti a více letech vztahu.

  • Citovat
  • Nahlásit
8078
17.3.21 22:30

Tak ať zařídí jiné hlídání po dobu tvé výuky. Podle mě se mu prostě nechce. Měla jsi ho od začátku víc zapřáhnout a ne dělat superženu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.3.21 22:30
@Anonymní píše:
Můj muž chtěl vždy rodinu, já chtěla neprijit o svou práci, tak jsme se domluvili a od narození ditete jsme dělali oba a o péči o dítě / děti a o domácnost jsme se stridali rovným dílem, případně jsme využivali hlídání u rodinných příslušníků. Předtím jsme spolu byli hodně let a to prostě víš, co od druhého očekávat. Nezdá se mi, že by se druhý partner projevil až po pěti a více letech vztahu.

Tak mě se to dřív taky nezdálo, jsme spolu 11 let, starší dítě má 3. Bohužel mě opravdu nenapadlo, že kluk z velké rodiny, který nadšeně mluví o dětech, hlídá menší bratrance, učí v kroužcích, bude jednou tak laxní ke svým. I pro mě je to nepředstavitelně větší záhul, než jsem si představovala, být 24 hodin 7 dní v týdnu těmi dětmi obklopená, samý hluk, požadavky, nevyspání…ale nezbývá než se s tím vyrovnat, on spíš přešel do ignorace. :nevim: Sama vidím chybu v tom, že jsme si ten rodinný život představovali „jak Hurvínek válku“, že ta moje práce nějak půjde, že s dětmi je život veselejší…ona ta realita je dost jiná. :zed:

  • Citovat
  • Nahlásit
33872
17.3.21 22:31
@Anonymní píše:
Bohužel jsme se oba projevili až po mnoha letech a při zátěžových situacích. On chce velkou rodinu, ale nějak mu uniká, že péče o děti nespočívá v chlubení se jimi a já, že mi jen rodinná pohoda k životu nestačí. Neříkám, že by mě žádná nekvalifikovaná práce nebavila, ale asi bych si to celý život otloukala o hlavu, že jsem to takhle promarnila. :nevim: Zase nechci být nevděčná, máme se fakt dobře, defakto nám nic nechybí, nevím, jestli mě jenom nepálí dobře bydlo. :nevim: Celá ta situace mi velmi dlouho leží v hlavě, proč se mi to celé tak zašmodrchalo a nemůžu prostě být spokojená s tím, co mám, co by za to jiní dali. :think:

Podle mě je jinak vnitřně nastaven. I když jste spolu byli více let před dětmi, dokud tam nejsou ty děti, je to jiné. Až s nimi podle mě každý svým způsobem osobnostne dozraje, sám i v páru.
Ne každý chlap chce a může pravidelně zajišťovat osobní péči o děti, ale měl by Ti umožnit osobní rozvoj a posunout se dál. Vím, že je teď blbá doba, ale nemáte v okolí do budoucna nějakou důchodkyni, která by hlídala děti tak, aby ses mohla učit? Nebo platit pomocnici v domácnosti?

Já tu jeho touhu po velké rodině se ženou v domácnosti i chápu. Pořád jsou lidé, co uznávají tradiční hodnoty, pokud jsou stejně naladění, bude to fungovat. Ale měl by si uvědomit, že děti jednou odejdou a co potom Ty :nevim: Měli byste najít nějaký pro oba přijatelný kompromis.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
33872
17.3.21 22:34
@Anonymní píše:
Tak mě se to dřív taky nezdálo, jsme spolu 11 let, starší dítě má 3. Bohužel mě opravdu nenapadlo, že kluk z velké rodiny, který nadšeně mluví o dětech, hlídá menší bratrance, učí v kroužcích, bude jednou tak laxní ke svým. I pro mě je to nepředstavitelně větší záhul, než jsem si představovala, být 24 hodin 7 dní v týdnu těmi dětmi obklopená, samý hluk, požadavky, nevyspání…ale nezbývá než se s tím vyrovnat, on spíš přešel do ignorace. :nevim: Sama vidím chybu v tom, že jsme si ten rodinný život představovali „jak Hurvínek válku“, že ta moje práce nějak půjde, že s dětmi je život veselejší…ona ta realita je dost jiná. :zed:

Tak psala jsi, že pracuje z domova, nebo jen teď? Možná taky potřebuje někdy jen odpočívat :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.3.21 22:41
@Pears206 píše:
Tak psala jsi, že pracuje z domova, nebo jen teď? Možná taky potřebuje někdy jen odpočívat :nevim:

Ano, pracuje z domu. Jestli narážíš na kroužky, to měl dřív jako koníček. I teď má koníčky, chápu, že potřebuje odpočívat…já ale taky. Nejsem domácí spotřebič. :nevim: Ty tradiční hodnoty, to je ono! Akorát za to se velice dobře schová právě ten model minulých generací - ženská má stíhat domácnost, nákupy, děti, jejich koníčky a vzdělání, potažmo svou práci a být vděčná chlapovi…a chlap chodí do práce a párkrát do roka nalije olej do auta. :nevim: (to je samozřejmě nadsázka, ale jak jsem daleko od pravdy?) :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
2030
17.3.21 23:06
@Anonymní píše:
Nebudu chodit kolem horké kaše, vystudovala jsem obor s nic moc uplatněním. Už dlouho jsem tou dobou chodila s partnerem a chtěl vztah posunout dál, vzali jsme se, otěhotněla jsem. Jsem tedy doma s dítětem, během toho jsme řešili rekonstrukci bydlení a druhé dítě. Abych si zlepšila uplatnění, začala jsem studovat dálkově školu v jiném oboru. Manžel má tak středně náročnou práci, pracuje z domu. Ke škole se stavěl tak, že to sice bude těžké, ale podpoří mě. Situace se má tak, že i přesto, že nám Covid nahrál do karet a je distanční výuka - ušetřím mraky času za dojíždění, ke každé mé zmínce o škole má blbé připomínky, protáčí oči, přitom po něm chci dva dvouhodinové bloky za týden, učím se po nocích. Jinak jsem doma s dětma, plně se jim věnuji, starám se o domácnost, zařizuji nákupy, návštěvy, lékaře apod. Vážím si toho, že můžu být doma, že máme zdravé děti a střechu nad hlavou, ale připadá mi přirozené posouvat se dál. Ve výsledku ta škola zabere jeden půlden, který on musí nadpracovat, přičemž, stejně u toho sedí denně až do večera, takže v tom není zas až takový problém. Několikrát jsem nadhodila, že klidně ráda půjdu do práce, ať to neleží jen na něm, snad něco méně kvalifikovaného najdu, ale to by znamenalo od něho nějakou součinnost, vyzvedávat děti, slevit z požadavků doma, ale to mě úplně shodí, jak si to jako představuju, že kvůli mým pár tisícům nebude ještě dělat chůvu, že to se vůbec nevyplatí. No, nevyplatí, ale tady jde o celkové postavení mě, ne o pár tisíc. On sám neví co chce, asi by mě nejradši viděl jako ženu v domácnosti, já už toho mám plné zuby, navíc nejsem typ, co by seděl a lomil rukama, je mi jasné, že nemůžu mít v životopise xy let mezeru. To jsem fakt tak náročná? :zed: Zároveň nevím, jestli to celé neberu za nějaký špatný konec. Jestli fakt nemám být spokojená jenom s tím, co mám a dělat v klidu za pár let nějakou nekvalifikovanou práci a nemít dusno doma. :nevim:

No hele nejsi narocna. Manzel casto nakoupi, k lekari dite doveze, kdyz je potreba. Stara se o deti jeden pul den v tydnu, abych ja se mohla zrekreovat v praci. Kazdy den si s detmi alespon pul hodky hraje, ikdyz jde pak na 10hod. do prace, slozi pradlo, kdyz dojede susicka a nejsem doma. Starsiho vzdy odveze do skolky. Mozna by se mu taky libila zenska, co je jen doma a o vsechno se stara, ale vi, ze bych ja nebyla takto stastna, tak to respektuje.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.3.21 23:17
@Anonymní píše:
Ano, pracuje z domu. Jestli narážíš na kroužky, to měl dřív jako koníček. I teď má koníčky, chápu, že potřebuje odpočívat…já ale taky. Nejsem domácí spotřebič. :nevim: Ty tradiční hodnoty, to je ono! Akorát za to se velice dobře schová právě ten model minulých generací - ženská má stíhat domácnost, nákupy, děti, jejich koníčky a vzdělání, potažmo svou práci a být vděčná chlapovi…a chlap chodí do práce a párkrát do roka nalije olej do auta. :nevim: (to je samozřejmě nadsázka, ale jak jsem daleko od pravdy?) :nevim:

To hodně ovlivňuje výchova a rodina, že které chlap pochází. Dá se dost odhadnout dopředu. A fakt by mi takový přístup nevyhovoval… Tohle byla moje máma. Byla ženou v domácnosti až do smrti :( bez seberealizace, bez zájmu, než přátel

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat