Přítelkyně s parazitofobií

Anonymní
22.7.21 20:36

Přítelkyně s parazitofobií

Nebyl jsem si úplně jistý, kam s mým problémem jít. S rodinou ani kamarády bych to prostě probírat nemohl. A protože jsou v těchto diskuzích převážně ženy, často se zkusenostmi s mateřstvím, porodem, dětmi, nevidím lepší místo, kde požádat o radu.
Když jsme se s přítelkyní před pěti lety seznámili, bylo to jako zázrak. Do té doby jsem měl poměrně hodně vztahů, ale tady to bylo, no prostě jsme k sobě nějak tak zapadli. Měl jsem pocit, že přítelkyně je prostě super holka, trochu stydlivá, milá, mazlivá, psychicky vyrovnaná, roztomilá, někdy přidrzlá, ale morálně vysoko nade mnou.
Vždycky jsem si myslel, že budeme mít děti - nikdy jsme o tom spolu tedy úplně nemluvili, a až teď mi vlastně dochází, jak se z toho rozhovoru vždycky nějak dostala.
Svojí rodinu přede mnou tajila, několik let s nimi dokonce nemluvila. O důvod jsem se moc nezajímal, věděl jsem, že její rodiče byli silný katolíci, na což čas od času padla nadávka, prostě jsem předpokládal, že se z tohoto důvodu nepohodli - my oba jsme ateisti.
Nicméně jsem její rodinu chtěl poznat, a nakonec jsem si to taky vydupal, až jsem byl jednoho dne pozvanej na oslavě jejího bratra, kde se, jak se později ukázalo, objevil i její expřítel.
Přítelkyně si šla povídat s kámošema z bývalý školy a já omrknout svojí dost možná novou rodinu a její okolí.
Každopádně pár hodin po půlnoci jsem se nějak přimotal právě k jejímu bývalému příteli. Byl to poměrně fešák, vypadal slušně, něco okolo metr devadesát. Trošku toho už vypil, tato informace z něj vypadla poměrně rychle, a já se tak nějak s přirozenou zvědavostí zajímal, proč že se to vlastně rozešli.
Důvodem byli právě děti. Zjistil jsem, že spolu měli mít dítě. A taky se povedlo počít. Jenže pak nastal zvrat v podobě parazitofobie. Projevila se u ní náhle (byl to asi jen čtvrtý týden) a naplno - začala mít úzkostlivý stavy, deprese, záchvaty. Když to poisoval, tak jak mu to říkala, tak se přiznávám, začalo dělat blbě i mně. Cizí těleso jí rostlo v těle, vyživovalo se z ní, bralo jí živiny. Žilo v ní. Hýbalo se v ní. Vnitřní parazit.
Abych to neprotahoval, skončilo to v kuchyni, kde si zabodla nůž do břicha. On ji naštěstí našel dřív, než vykrvácela.
Pak to šlo rychle. Nemocnice, ošetření, diagnostika - parazitofobie, o které předtím nikdo kromě ní netušil, psychiatrická léčebna, interrupce. Z léčebny ji poměrně rychle pustili - prý kvůli odstranění příčiny problémů nic podobného nehrozí.
Byl to pro mě šok. Prostě jsem nic takovýho nečekal. Její katolická část rodiny s ní po interrupci přestala mluvit.
A já tak nějak nevím, co teď dělat. Miluju ji, rozvádět se s ní nechci, a děti jsem ochotnej oželet. Ze strachu, že by si mohla nějak ublížit se s ní v podstatě nonstop snažím být. A na co opravdu nejsem hrdý - několikrát jsem jí projel historii vyhledávání. To jediné co jsem však v souvislosti našel bylo pár článků o zabránění těhotenství, srovnávání nejúčinnější metody antikoncepce, pak že si zjišťuje plodné dny, ve které se vždy snaží vyhnout styku, má v šuplíku potratovou pilulku - pro jistotu, a hromadu těhotenských testů.
Má někdo s podobnou psychickou fóbií zkušenost? Nějaké rady? Snažím se teď, aby byla co nejvíc v klidu, ale pořád mi nějak v hlavě vybíhá představa, jak přijdu jednou domu a ona tam bude ležet v krvi na zemi. Zatím jsme spolu o ničem nemluvili, přemýšlel jsem o nějakých terapiích, ale co kdyby se jí to jen všechno připomnělo, zhoršilo?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1876
22.7.21 20:51
@Anonymní píše:
Nebyl jsem si úplně jistý, kam s mým problémem jít. S rodinou ani kamarády bych to prostě probírat nemohl. A protože jsou v těchto diskuzích převážně ženy, často se zkusenostmi s mateřstvím, porodem, dětmi, nevidím lepší místo, kde požádat o radu.
Když jsme se s přítelkyní před pěti lety seznámili, bylo to jako zázrak. Do té doby jsem měl poměrně hodně vztahů, ale tady to bylo, no prostě jsme k sobě nějak tak zapadli. Měl jsem pocit, že přítelkyně je prostě super holka, trochu stydlivá, milá, mazlivá, psychicky vyrovnaná, roztomilá, někdy přidrzlá, ale morálně vysoko nade mnou.
Vždycky jsem si myslel, že budeme mít děti - nikdy jsme o tom spolu tedy úplně nemluvili, a až teď mi vlastně dochází, jak se z toho rozhovoru vždycky nějak dostala.
Svojí rodinu přede mnou tajila, několik let s nimi dokonce nemluvila. O důvod jsem se moc nezajímal, věděl jsem, že její rodiče byli silný katolíci, na což čas od času padla nadávka, prostě jsem předpokládal, že se z tohoto důvodu nepohodli - my oba jsme ateisti.
Nicméně jsem její rodinu chtěl poznat, a nakonec jsem si to taky vydupal, až jsem byl jednoho dne pozvanej na oslavě jejího bratra, kde se, jak se později ukázalo, objevil i její expřítel.
Přítelkyně si šla povídat s kámošema z bývalý školy a já omrknout svojí dost možná novou rodinu a její okolí.
Každopádně pár hodin po půlnoci jsem se nějak přimotal právě k jejímu bývalému příteli. Byl to poměrně fešák, vypadal slušně, něco okolo metr devadesát. Trošku toho už vypil, tato informace z něj vypadla poměrně rychle, a já se tak nějak s přirozenou zvědavostí zajímal, proč že se to vlastně rozešli.
Důvodem byli právě děti. Zjistil jsem, že spolu měli mít dítě. A taky se povedlo počít. Jenže pak nastal zvrat v podobě parazitofobie. Projevila se u ní náhle (byl to asi jen čtvrtý týden) a naplno - začala mít úzkostlivý stavy, deprese, záchvaty. Když to poisoval, tak jak mu to říkala, tak se přiznávám, začalo dělat blbě i mně. Cizí těleso jí rostlo v těle, vyživovalo se z ní, bralo jí živiny. Žilo v ní. Hýbalo se v ní. Vnitřní parazit.
Abych to neprotahoval, skončilo to v kuchyni, kde si zabodla nůž do břicha. On ji naštěstí našel dřív, než vykrvácela.
Pak to šlo rychle. Nemocnice, ošetření, diagnostika - parazitofobie, o které předtím nikdo kromě ní netušil, psychiatrická léčebna, interrupce. Z léčebny ji poměrně rychle pustili - prý kvůli odstranění příčiny problémů nic podobného nehrozí.
Byl to pro mě šok. Prostě jsem nic takovýho nečekal. Její katolická část rodiny s ní po interrupci přestala mluvit.
A já tak nějak nevím, co teď dělat. Miluju ji, rozvádět se s ní nechci, a děti jsem ochotnej oželet. Ze strachu, že by si mohla nějak ublížit se s ní v podstatě nonstop snažím být. A na co opravdu nejsem hrdý - několikrát jsem jí projel historii vyhledávání. To jediné co jsem však v souvislosti našel bylo pár článků o zabránění těhotenství, srovnávání nejúčinnější metody antikoncepce, pak že si zjišťuje plodné dny, ve které se vždy snaží vyhnout styku, má v šuplíku potratovou pilulku - pro jistotu, a hromadu těhotenských testů.
Má někdo s podobnou psychickou fóbií zkušenost? Nějaké rady? Snažím se teď, aby byla co nejvíc v klidu, ale pořád mi nějak v hlavě vybíhá představa, jak přijdu jednou domu a ona tam bude ležet v krvi na zemi. Zatím jsme spolu o ničem nemluvili, přemýšlel jsem o nějakých terapiích, ale co kdyby se jí to jen všechno připomnělo, zhoršilo?

Takže vlastně když jste se vzali - píšeš, že rozvádět se nechceš, tak ti lhala, respektive ti zatajila tak důležitou okolnost pro vztah ( psychiatrický pacient, chtěná bezdětnost)… Nevím, byla bych strašně zklamaná a asi bych reálně zvažovala konec… Jako jsi dobrej, že se klidně kvůli ní vzdáš dětí. A pak teda nechápu s čím jí chceš pomáhat. Nech si smiknout chámovody, tím ji asi potěšíš nejvíc. Před tím si dej ale zmrazit sperma do zásoby, třeba si to s těmi dětmi časem rozmyslíš…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21660
22.7.21 21:01
@Magical-eyes píše:
Takže vlastně když jste se vzali - píšeš, že rozvádět se nechceš, tak ti lhala, respektive ti zatajila tak důležitou okolnost pro vztah ( psychiatrický pacient, chtěná bezdětnost)… Nevím, byla bych strašně zklamaná a asi bych reálně zvažovala konec… Jako jsi dobrej, že se klidně kvůli ní vzdáš dětí. A pak teda nechápu s čím jí chceš pomáhat. Nech si smiknout chámovody, tím ji asi potěšíš nejvíc. Před tím si dej ale zmrazit sperma do zásoby, třeba si to s těmi dětmi časem rozmyslíš…

Co blbneš? Ona si může nechat udělat sterilizaci, odstraní jí vejcovody. Proč by se měl nevhat zneplodnit zakladatel, když se ona na něj může za pár let vybodnout a on by mohl mít rodinu s někým jiným…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6703
22.7.21 21:01
@Anonymní píše:
Nebyl jsem si úplně jistý, kam s mým problémem jít. S rodinou ani kamarády bych to prostě probírat nemohl. A protože jsou v těchto diskuzích převážně ženy, často se zkusenostmi s mateřstvím, porodem, dětmi, nevidím lepší místo, kde požádat o radu.
Když jsme se s přítelkyní před pěti lety seznámili, bylo to jako zázrak. Do té doby jsem měl poměrně hodně vztahů, ale tady to bylo, no prostě jsme k sobě nějak tak zapadli. Měl jsem pocit, že přítelkyně je prostě super holka, trochu stydlivá, milá, mazlivá, psychicky vyrovnaná, roztomilá, někdy přidrzlá, ale morálně vysoko nade mnou.
Vždycky jsem si myslel, že budeme mít děti - nikdy jsme o tom spolu tedy úplně nemluvili, a až teď mi vlastně dochází, jak se z toho rozhovoru vždycky nějak dostala.
Svojí rodinu přede mnou tajila, několik let s nimi dokonce nemluvila. O důvod jsem se moc nezajímal, věděl jsem, že její rodiče byli silný katolíci, na což čas od času padla nadávka, prostě jsem předpokládal, že se z tohoto důvodu nepohodli - my oba jsme ateisti.
Nicméně jsem její rodinu chtěl poznat, a nakonec jsem si to taky vydupal, až jsem byl jednoho dne pozvanej na oslavě jejího bratra, kde se, jak se později ukázalo, objevil i její expřítel.
Přítelkyně si šla povídat s kámošema z bývalý školy a já omrknout svojí dost možná novou rodinu a její okolí.
Každopádně pár hodin po půlnoci jsem se nějak přimotal právě k jejímu bývalému příteli. Byl to poměrně fešák, vypadal slušně, něco okolo metr devadesát. Trošku toho už vypil, tato informace z něj vypadla poměrně rychle, a já se tak nějak s přirozenou zvědavostí zajímal, proč že se to vlastně rozešli.
Důvodem byli právě děti. Zjistil jsem, že spolu měli mít dítě. A taky se povedlo počít. Jenže pak nastal zvrat v podobě parazitofobie. Projevila se u ní náhle (byl to asi jen čtvrtý týden) a naplno - začala mít úzkostlivý stavy, deprese, záchvaty. Když to poisoval, tak jak mu to říkala, tak se přiznávám, začalo dělat blbě i mně. Cizí těleso jí rostlo v těle, vyživovalo se z ní, bralo jí živiny. Žilo v ní. Hýbalo se v ní. Vnitřní parazit.
Abych to neprotahoval, skončilo to v kuchyni, kde si zabodla nůž do břicha. On ji naštěstí našel dřív, než vykrvácela.
Pak to šlo rychle. Nemocnice, ošetření, diagnostika - parazitofobie, o které předtím nikdo kromě ní netušil, psychiatrická léčebna, interrupce. Z léčebny ji poměrně rychle pustili - prý kvůli odstranění příčiny problémů nic podobného nehrozí.
Byl to pro mě šok. Prostě jsem nic takovýho nečekal. Její katolická část rodiny s ní po interrupci přestala mluvit.
A já tak nějak nevím, co teď dělat. Miluju ji, rozvádět se s ní nechci, a děti jsem ochotnej oželet. Ze strachu, že by si mohla nějak ublížit se s ní v podstatě nonstop snažím být. A na co opravdu nejsem hrdý - několikrát jsem jí projel historii vyhledávání. To jediné co jsem však v souvislosti našel bylo pár článků o zabránění těhotenství, srovnávání nejúčinnější metody antikoncepce, pak že si zjišťuje plodné dny, ve které se vždy snaží vyhnout styku, má v šuplíku potratovou pilulku - pro jistotu, a hromadu těhotenských testů.
Má někdo s podobnou psychickou fóbií zkušenost? Nějaké rady? Snažím se teď, aby byla co nejvíc v klidu, ale pořád mi nějak v hlavě vybíhá představa, jak přijdu jednou domu a ona tam bude ležet v krvi na zemi. Zatím jsme spolu o ničem nemluvili, přemýšlel jsem o nějakých terapiích, ale co kdyby se jí to jen všechno připomnělo, zhoršilo?

Ve 4. týdnu se většinou o těhotenství neví, natož aby se v ní něco hýbalo. Pokud je tvůj příběh pravda, nevstoupili jste do manželství s čistým štítem, tzn, že tajila před tebou několik zásadních věcí.
Edit: nevím, kde jsem vzala, že je manželka, takže je to přítelkyně

Příspěvek upraven 22.07.21 v 21:17

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.7.21 21:02
@Magical-eyes píše:
Takže vlastně když jste se vzali - píšeš, že rozvádět se nechceš, tak ti lhala, respektive ti zatajila tak důležitou okolnost pro vztah ( psychiatrický pacient, chtěná bezdětnost)… Nevím, byla bych strašně zklamaná a asi bych reálně zvažovala konec… Jako jsi dobrej, že se klidně kvůli ní vzdáš dětí. A pak teda nechápu s čím jí chceš pomáhat. Nech si smiknout chámovody, tím ji asi potěšíš nejvíc. Před tím si dej ale zmrazit sperma do zásoby, třeba si to s těmi dětmi časem rozmyslíš…

Já to rozhodně jako nějakou dobrovolnou bezdětnost neberu, a považuji normální, že chci svojí ženě pomoct, pokud vy ne, tak nevím, jaký vy můžete mít vztah.

  • Citovat
  • Nahlásit
9270
22.7.21 21:05

Tak pokud chceš někdy děti. Tak rozchod. Není nad čím přemýšlet.

Pokud nechceš, tak si bez ufiknout kulky a budeš navždy neplodný a tvoje partnerka bude naprosto psychicky v pohodě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.7.21 21:07
@Magical-eyes píše:
Takže vlastně když jste se vzali - píšeš, že rozvádět se nechceš, tak ti lhala, respektive ti zatajila tak důležitou okolnost pro vztah ( psychiatrický pacient, chtěná bezdětnost)… Nevím, byla bych strašně zklamaná a asi bych reálně zvažovala konec… Jako jsi dobrej, že se klidně kvůli ní vzdáš dětí. A pak teda nechápu s čím jí chceš pomáhat. Nech si smiknout chámovody, tím ji asi potěšíš nejvíc. Před tím si dej ale zmrazit sperma do zásoby, třeba si to s těmi dětmi časem rozmyslíš…
Já to rozhodně jako nějakou dobrovolnou bezdětnost neberu, a považuji normální, že chci svojí ženě pomoct, pokud vy ne, tak nevím, jaký vy můžete mít vztah.
@Janli píše:
Co blbneš? Ona si může nechat udělat sterilizaci, odstraní jí vejcovody. Proč by se měl nevhat zneplodnit zakladatel, když se ona na něj může za pár let vybodnout a on by mohl mít rodinu s někým jiným…

Když jí odstraněn vejcovody, tak už nikdy nebude chtít mít sex. Navíc je to těžká a náročná operace. Navíc podle zákona by musela mít nějakou nemoc, nebo 40+, a víc jak tři děti. S pěti minutovou vasektomií - ve většině případů odstranitelnou to nesrovnávej. Navíc úplně nečekám, že by si šla udělat rodinu s někým jiným.

  • Citovat
  • Nahlásit
2243
22.7.21 21:09

Tak pritelkyne nebo manzelka? Bud to chce resit a vyhleda odbornou pomoc, nebo to resit nechce a deti nechce a ty se bud s tim smiris, nebo ne a rozejdete se… radsi ted nez za dalsich 10 let. Chce to poradne si o tom promluvit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9270
22.7.21 21:10
@Anonymní píše:
Když jí odstraněn vejcovody, tak už nikdy nebude chtít mít sex. Navíc je to těžká a náročná operace. Navíc podle zákona by musela mít nějakou nemoc, nebo 40+, a víc jak tři děti. S pěti minutovou vasektomií - ve většině případů odstranitelnou to nesrovnávej. Navíc úplně nečekám, že by si šla udělat rodinu s někým jiným.

A proč se tady vůbec ptáš, když se dobrovolně a sám chceš vzat veškerých budoucích děti. :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14186
22.7.21 21:12
@Cenarius píše:
A proč se tady vůbec ptáš, když se dobrovolně a sám chceš vzat veškerých budoucích děti. :think:

Jestli půjde na vasektomii, tak je blázen.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2243
22.7.21 21:13
@Anonymní píše:
Když jí odstraněn vejcovody, tak už nikdy nebude chtít mít sex. Navíc je to těžká a náročná operace. Navíc podle zákona by musela mít nějakou nemoc, nebo 40+, a víc jak tři děti. S pěti minutovou vasektomií - ve většině případů odstranitelnou to nesrovnávej. Navíc úplně nečekám, že by si šla udělat rodinu s někým jiným.

Proc by nemela chtit uz sex? 8o Kolik zen ma jen jeden vejcovod po mimodeloznim tehotenstvi, a nic to neovlivni. Zadna tezka narocna operace to neni, laparoskopie a druhy den domu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1234
22.7.21 21:17
@Anonymní píše:
Když jí odstraněn vejcovody, tak už nikdy nebude chtít mít sex. Navíc je to těžká a náročná operace. Navíc podle zákona by musela mít nějakou nemoc, nebo 40+, a víc jak tři děti. S pěti minutovou vasektomií - ve většině případů odstranitelnou to nesrovnávej. Navíc úplně nečekám, že by si šla udělat rodinu s někým jiným.

Prosím tě, odstranění vejcovodů nijak nesouvisí s hormony a sexuální touhou a především, pokud je tam tento psychiatrický problém, nejspíš by to udělali i na pojišťovnu - zde jakmile dosáhne plnoletosti. Jinak jako samoplátkyně si to může nechat udělat kterákoli žena od 21 let věku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6703
22.7.21 21:17
@Anonymní píše:
Když jí odstraněn vejcovody, tak už nikdy nebude chtít mít sex. Navíc je to těžká a náročná operace. Navíc podle zákona by musela mít nějakou nemoc, nebo 40+, a víc jak tři děti. S pěti minutovou vasektomií - ve většině případů odstranitelnou to nesrovnávej. Navíc úplně nečekám, že by si šla udělat rodinu s někým jiným.

Neber si možnost mít někdy děti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1609
22.7.21 21:20
@Anonymní píše:
Já to rozhodně jako nějakou dobrovolnou bezdětnost neberu, a považuji normální, že chci svojí ženě pomoct, pokud vy ne, tak nevím, jaký vy můžete mít vztah.

Vztah bez lzi. V kazdem zdravem vztahu se snazi partneri byt si oporou. Ale take si nelzou a jednaji narovinu. Radu nemam, ale ty jsi si odpovedel sam. Rekni ji, ze to vis a jsi ochoten podstoupit operaci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21660
22.7.21 21:22
@Anonymní píše:
Když jí odstraněn vejcovody, tak už nikdy nebude chtít mít sex. Navíc je to těžká a náročná operace. Navíc podle zákona by musela mít nějakou nemoc, nebo 40+, a víc jak tři děti. S pěti minutovou vasektomií - ve většině případů odstranitelnou to nesrovnávej. Navíc úplně nečekám, že by si šla udělat rodinu s někým jiným.

Ale houby. Vejcovody nemají na nic vliv, je to jen chodba pro vajíčka. Žádný takový zákon není. Sterilizaci udělají každé ženě, starší 21let, která o to požádá a děti mít nemusí. Není to žádná těžká operace, jen laparoskopie.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat